Je škoda, že trampské písničky upadají tak trochu v nemilost, oni v sobě ukrývají něco zvláštního. Sama jsem ještě nepřišla na to co. Skrývají v sobě kouzlo pravdy. Lidé, kteří je psali měli mnohem blíže k přírodě než kdokoli jiný a věděli o čem píší. Tahle písnička vznikla podle opravdové události, je smutná, plná paradoxů a omylů. Když jsem jí slyšela poprvé, rozplakala mě. Má opravdu hluboký smysl, varuje, aby se podobné věci nestávaly.
* pouze odkaz na stránku
1. Polní cestou kráčeli šumaři do vísky hrát,
svatby, pohřby tahle cesta poznala mnohokrát,
po jedné svatbě se chudým lidem synek narodil
a táta mu u prašný cesty života strom zasadil.
R: A on tam stál, a on tam stál,
a koukal do polí, a koukal do polí,
a byl jak král, a byl jak král, sám v celém okolí,
korunu měl, korunu měl, i když ne ze zlata,
a jeho pokladem byla tráva střapatá.
2. Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomnělm
jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl,
a z vísky bylo město a to město začlo chtít
asfaltový koberec až na náměstí mít.
R:
3. Že strom v cestě plánované, to malý problém byl,
ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil,
tak naposled se do nebe náš strom pak podíval
a tupou ránu do větvoví už snad ani nevnímal.
R:
4. Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál,
a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál,
dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával
a jen přítel vítr si o něm píseň na strništích z nouze hrál.
R: Jak tam stál, stál tam sám,
a koukal do polí, a koukal do polí,
a byl jak král, a byl jak král, sám v celém okolí,
korunu měl, korunu měl, i když ne ze zlata,
a jeho pokladem byla tráva střapatá ...
