Nedávno jsem dočetla zajímavou zkazku od pana Wilda. Sama ani nevím, jestli se mi příběh líbil či nikoli. Byl ale zajímavý, nadčasový. Stejný problém v různých obměnách řešíme neustále, řekla bych, že povaha hlavního hrdiny je povahou (i když někdy skrytou) každého z nás.
Akademický malíř Basil Hallward maluje ve svém ateliéru portrét nádherného mladého muže, jinošského šlechtice z bohatého rodiny. Skvěle čistá tvář hocha Basila uchvacuje, inspiruje, portrét je jeho největším a nejdokonalejším dílem za celou kariéru. Možná až příliš si malíř cení přátelství s krásným Dorianem. Svou vášeň, kterou v něm Dorian vzbuzuje již nedokáže skrývat a svěřuje se cynickému lordu Henrymu. Ten chce nezletilého šlechtice ihned poznat. Basil ví, že pokud se to stane, bude Henry ovlivňovat Doriana svými prazvláštními radami do života. Jenže než stihne malíř zabránit setkání, přijde samo. Dorian vstupuje do ateliéru.
Doriana Henryho řeč zaujme a okamžitě propadá kouzlu životních zkušeností svého nového přítele. V pošetilém okamžiku Dorian vyřkne přání, aby on měl svou krásnou tvář na vždy, aby za něj mohl stárnou jeho obraz. Ani neví, co svou tužbou způsobil.
Čas běží a Dorian Grey stárne. Stal se oblíbencem ve společnosti a věrným naslouchačem lorda Henryho. Dorian zažívá bouřlivou lásku k mladičké herečce Sibyle Vaneové, kterou ale vlastní pýchou zahubí. Dívka spáchala sebevraždu zdrcena Dorianovým odmítnutím. Princ z pohádky, jak ho nazývala Sibyla, si ale pozdě uvědomil chybné chování. Obraz se náhle změnil - ve tváři nesl stopy chladnokrevného chování k dívence. Nejprve je Dorian zděšen a chce se napravit. Obraz odklízí do prázdného pokoje svého domu, aby ho nikdo nikdy nespatřil. Osoba na plátně se mění s každou Greyovou špatností a přirozeně s jeho věkem, zatímco Dorianova tvář je pořád stejně uchvacující.
Jednou v noci, když se Dorian vrací z klubu, u něj doma čeká Basil. Právě odjíždí do Paříže a chce si ještě s přítelem promluvit. Dorian je odhodlán mu ukázat portrét, který se mění, který zobrazuje šlechticovu duši. Basil je zděšen a začne s výčitkami. Náhle Dorian uchopí nůž a vrhne se na malíře. Zabíjí. Šikovně se zbaví mrtvoly a žije dál svůj pochybný život mezi lidskou smetánkou a spodinou.
Jeho svědomí je ale čistší než jeho duše, zahrnuje Doriana výčitkami. Jednoho dne jsou příliš silné. Rozhodnutí okamžiku - Dorian svůj portrét zničí! Vezme vraždný nůž a bodne do portrétu v místě, kde je srdce. Výkřik, smrt.
Ráno najde služebnictvo před obrazem ležet mrtvého zohaveného strace. Obraz je nádherný, netknutý. Ani stopa po změnách životních omylů kdysi mladého Doriana Greye.
