Nejprve úvodem o čase minulém
Trošku se studem se po dvou měsících hlásím. Mám pocit, že ani nebyly, že to bylo nějaké vákuum, ve kterém se nic nestalo. Ale opak je pravdou. Přestěhovali jsme se do příjemného bytu, který je teď příjemný trošku míň, ale příběh o tom, co se stane, když se nastěhujete do bytu nad podivné chronické lháře, pomlouvače a stěžovatele si nechám na jindy.
Stihla jsem pochopit, že vyjít se šéfem bez nervové úhony je téměř nemožné. Stihla jsem si uvědomit, že stěžování si všem okolo nic nevyřeší a poprvné v životě jsem si dovolila nemlčet. Je mi líp.
Stihla jsem se ztrapnit před celým světem během závěrečných zkoušek v autoškole, kdy jsem doslova ani nevyjela z ulice, kde jsme začínali. Zcela nedospěle jsem se nervově zhroutila na první křižovatce a poslední, co si pamatuju je, že jsem podepisovala papír o neprospění z důvodu zásahu učitele do řízení. Ale o trošku veselejší byla hláška na odreagování: "Nebojte se, vy budete jezdit jako Hooksová." (Scéna z Policejní akademie ke shládnutí zde)
A teď ty Vánoce
A teď mám trošku času. Včera jsme měli dýchánek uprostřed jehličí, a tak jsem si udělala svícen. Udělalo mi to dobře. Mám rozpíchané ruce, jsem trošku nafetovaná všemi těmi vůněmi, a taky mi to asi spustilo rýmu.
Dneska jsem se probudila, bolelo mě v krku, nic moc. Ale v plánu bylo cukroví, tak jsem to musela rozchodit. Protože jsem ještě zcela neovládla komunikaci s plynovou troubou, dělala jsem jen nepečené a zkusila jsem pár asi trošku netradičních receptů z dílny Kuchařky ze Svatojánu. Těším se na ty čokoládové. :-)
Pak jsem teda padla a zítra budu asi trošku mimo, protože na Štědrý den musí být každý fit. No, né?
Buďte fit i vy, užijte si tu slávu a buďte pokojní. :-)
