Rodion Romanič Raskolnikov (postava z knihy Zločin a trest)

Raskolnikov, ten tichý a nikam nepatřící student, je opravdu výjimečnou postavou. Přesto, že měl jen jednoho opravdového přítele, totiž fikaného Razumichina, kde kdo ho znal. A když ne jeho, tak jeho výstřední a značně staromódní klobouk. Mnozí ho snad i obdivovali - vždyť kdo dokáže být tak pečlivým studentem? Byl by se z něj stal vynikající doktor práv, avšak osud, který ho potkal, mu v tom zabránil.

---

Raskolnikov měl pronajatou malou komůrku v centru Petrohradu. Jeho chudá matka, bydlící na venkově, mu pravidelně, dle svých možností, posílala pracně našetřené peníze. Raskolnikov snášel všechnu tu matčinu oběť velmi těžko, vyčítal si, že starou ženu takto "okrádá" a ještě peníze lehkomyslně utratí. Jako například tenkrát, když zaplatil strážníkovi, aby odvezl mladičkou, znásilněnou dívku domů, nebo když zaplatil pohřeb jednomu místnímu zoufalci, jehož rodina neměla ani na chléb. Lehkomyslnost neviděl v tom, že peníze dal tam, kde byly potřeba, ale v tom, že nebyly jeho.

Rychlé změny nálad v Raskolnikově nitru působily jistou idealistickou pohnutku - cožpak musí být šťastní pouze bohatí lidé? Cožpak se budou neustále obohacovat na úkor chudých? Bleskovou rychlostí v něm narůstala nenávist ke všem, co těžili z chudoby svých spoluobčanů. Čím víc věřil svému pohnutí, tím víc se blížil na okraj propasti zločinu. Až se to stalo - Raskolnikov zabil.

Někdo tak nadmíru poctivý ale nemůže unést tíhu svého černého svědomí. Co krok to strach, co krok to výčitka. Pod tíhou viny klesá.

Když se opět zvedá, stále ještě blouzní. je však schopen milovat, milovat až za hrob. Tlak provinění je velký, a tak se jednoho dne Raskolnikov svěří dívce, kterou, přestože sám se tomu brání, miluje. Jeho cit dokazují i další výčitky svědomí: jak jen mohl vyděsit tu nevinnou dívku? Je krutý, zlý a ona si nezaslouží takového přítele. Pod tlakem zoufalství, lásky, svědomí se nakonec přiznává.

Nikdy svého činu nelitoval, jedinou lítost mu způsobilo, že tím tolik ublížil svým blízkým. Nedbal na sebe - nikdy mu nevadilo, že při svých bezmyšlenkovitých toulkách městem nachladne a každý sebemenší egoistický čin si hořce vyčítal, někdy i neprávem. Ušlechtilý člověk, podivín Roman Romanyč Raskolnikov.

o knize

O tom, jak už nejsem Liberečák

Tak a je to, už nejsem Liberečákem, ale Chrastavákem na plný úvazek. Před týdnem jsme se definitivně přestěhovali a nyní už se tu dá bydlet, tedy alespoň obývák vypadá jako obývák.

---

Přesto, že denně jezdím autobusem do stanice Liberec -Růžodol I a že se večer vracím zpět zase na autobusák v Chrastavě, není Liberec jen minulostí naší rodiny.

Jdeme do supermarketu (který se v reklamách chlubí, že má malé ceny, což je ale při nejmenším diskutabilní) a hned se ozývá: "Tak tohle by se mi v Liberci nestalo. Co blbneš, vžyť je to stejně daleko jako od Vaňurovky do obchoďáku. Zlatej Liberec, co je to tady za blázinec? Hele zítra jedu do Liberce, potřebuješ tam něco?" Slovo Liberec je nejskloňovanějším jménem u nás doma.

Druhou příčku obsazuje slovní spojení "ach néééé", a to z toho důvodu, že ač se ta naše chaloupka zdála jakkoli přenádherná, nyní zjišťujeme, že má své mouchy. Pro představu je tu naprosto špatně udělaná elektrika, sem tam nějaká díra v trámu, všechno neudržované a myšky ve sklípku.

Třetí příčku nedokážu stanovit....

Je to ale zvláštní radost, která na nás dýchá ze stoletých dřevěných zdí téhle chalupy. Ať je Chrastava sebevětší prdelákov má něco, co Liberec postrádá - volnost.

Mocenské soupeření mezi Anglií a Francií

Týden po písemce ze Stěhování národů píšeme další, tentokrát ze samostudia. Mimochodem, nechci se chlubit (ale mám z toho takovou radost, že to ani jinak nejde), ale z toho Stěhování mám 3. nejlepší práci ve třídě. Juchů! Zpět ale k aktuálnu:

---

PŘÍČINY SOUPEŘENÍ

• počátek již v bojích s Normany
• Vilém Dobyvatel (normanský vévoda) se roku 1066 vyloďuje v Anglii a dostává se na její trůn, zároveň je ale leníkem krále francouzského, protože si nechává území ve Francii - spory; Vilém vytváří centralizovaný stát, původní anglosaskou šlechtu zbavuje půdy, kterou dává vlastní šlechtě tak, aby znemožnil snahu o větší samostatnost vazalů - nedává jim větší souvislá území půdy a později dosahuje slibu věrnosti i od leníků svých vazalů; pokouší se podřídit si církev - neúspěšně; do čela hrabství prosazuje šerify, kteří mají administrační, soudní i daňovou moc a jsou zodpovědni přímo králi
• Domesday book = Kniha Posledního soudu - statistické dílo obsahující přehled pozemků, dobytka, nářadí, lidí i výnosů z půdy - přispívá k nastavení daně podle výnosů půdy
• Jindřich II. je první z rodu Plantagenetů (francouzský původ); zdokonaluje státní správu, omezuje moc šerifů kontrolním úřadem tzv.: putující soudy; provedl vojenské reformy a opět se neúspěšně snažil podřídit si církev
• rozhodující událost pro vyostření vztahů je rozvod franc. krále Ludvíka VII. s Eleonorou Akvitánskou, která se poději vdala za Jindřicha z Anjou, který se stává angl. králem - bohatá Akvitánie tak připadá Anglii a Francie ztrácí přístup k moři, což ji značně ohrozí na existenci; Anglie má více pevninských držav než Francie
• Ludvíkův nástupce Filip II. August využívá vnitřního oslabení Anglie po smrti Jindřicha a zahájí otevřený boj
• Richard Lví srdce tráví většinu času za hranicemi Anglie, místo něj vládne jeho bratr Jan Bezzemek - snaží se upevnit své postavení a získat trůn; těchto drobných sporů o trůn využívá fancouzský král Filip II. Augustus a vojenskými taženími získává většinu anglického území na kontinentě
• Jan Bezzemek se nakonec ujme trůnu a aktivně se zapojí do souboje, roku 1214 ale prohrává v bitvě u Bouvignes a Anglie se izoluje od dění na kontinetě - Anglie v krizi
• šlechta si vynutí u Jana Bezzemka přijmutí Velké listiny svobod ( Magna charta libertatum) - omezení královské moci, šlechta dostává mnohé svobody: svobodná volba opatů a biskupů, neomezování zvykového práva, nedotknutelnost Londýna i některých dalších angl. měst, jednota měr a vah, přístup cizím obchodníkům a usazení se v Anglii; vytvoření Velké rady = parlamentu - kontrola královské moci, později do něj vstupují i zástupci měst a nižší šlechta = základy Dolní sněmovny
• fr.král Filip IV. Sličný používá církev jako nástroj své moci - to se nelíbí papežovi ani templářskému řádu - dává zajmout papeže a pronásledovat templáře, což pro Filipa znamenalo určitý zisk ze zabaveného majetku, díky kterému se mu daří upevnit postavení francouzského trůnu

STOLETÁ VÁLKA (1337 -1453)

Příčina války

1. Po smrti francouzského krále Karla IV. si dělá nárok na fran. trůn také Eduard III. - šlechta však na jeho místo dosazuje Filipa VI. z Valoise, který si chce podmanit bohatá flanderská města. Flandry jsou závislé na Anglii (dovoz vlny), Anglie se míchá i do politických věcí měst - Francie se proti tomu vzepře
2. lidská chamtivost - touha po novém a bohatém území

První fáze (1337-1360)

• převaha Anglie
• Eduard III. + jeho syn "Černý princ" pustoší města na severu Francie a vítězí v bitvě u Kresčaku (26.8.1346)
• 1360 - mír v Brétigny : uznání dobytého území Anglii, vzdání se Anglie franc. trůnu

Druhá fáze (1360-1374)

• převaha Francie
• fr. král Karel V. - daňová + vojenská reforma -zisk financí na novou válku - dobytí ztracených území
• 1374 - obnoven mír

Třetí fáze (1415 -1453)

• angl. král Jindřich V. využívá oslabení Francie a útočí - vítezství v bitvě u Azincourtu 1415 - ovládnutí severu Francie
• 1422 se Jindřich stává regentem nezletilého fr. krále Karla VI. - Francie má 2 krále
• odpor lidu proti anglické nadvládě - v čele odboje Jana z Arku - 1429 povstání - osvobození některých měst
• Jana z Arku 1430 zajata a 1431 upálena v Rouenu
• konečné vítězství Francie - bitva u Castillonu 1453
• v anglickém držení pouze Calais a ostrovy v La Manche

VÝVOJ ANGLIE A FRANCIE PO VÁLCE

Francie

• vyřešení vleklých problémů (Ludvík XI.)
• zmenšen vliv feudálů - hospodářský rozvoj
• Francie politicky sjednocena
• konec 15. stol - přibližně dnešní hranice
• z účasti na vládě vyloučeny stavy
• centralizovaná moc - absolutistická monarchie

Anglie

• vnitřní krize - spory o trůn (sever Anglie podporuje lancasterskou dynastii a jih podporuje vévody z Yorku) -> válka dvou růží - pobita skoro všechna vysoká šlechta
• vrchol krize za vlády Richarda III. - popudil proti sobě šlechtu, která se spojila s Jindřichem Tudorem - bitva u Bosworthu 1485 - vítězství Tudora - ujal se vlády
• stabilizace společnosti

Vyhrát lístky je fajn

Poslední týden je týden ostrých konstrastů.

---

Už v pátek jsem měla hroznou radost, když mi na e-mail přišlo, že jsem odpověděla správně na otázku a vyhrála jsem dva lístky na koncík Chinaski do Liberce! V životě jsem nic nevyhrála a teď! Jaké štěstí. Vyváděla jsem jak malé děcko. Dokonce jsem kvůli tomu hned psala SMSku mamce. Původně jsem s sebou chtěla vzít svoji kamarádku Báru, ale ta už lístky má, takže beru sestru. Jak se zpívá: Nejlepší věci jsou zadarmo! Jak já se těším! Jsem odhodlaná se prodrat až k pódiu a pořádně se hudebně vyblbnout!

Celý víkend jsem se učila dějepis. A ve středu jsem ho napsala. Všechno jsem věděla, až na to, že jsem si jaksi nevšimla jedné otázky. Sakryš a zrovna bych to věděla. Grrrr, doufám, že to dá ještě na jedňuchu. V úterý jsme psali z chemie - raději bych to nekomentovala, katastrofa. Odpoledne mě ale nahodilo zpázky do nálady. Jela jsem s Šárkou a Péťou uklízen klubovnu do Kateřinek. Setkání s dvěmi dobrými dušemi....Pondělek byl docela klidný den, dostali jsme známky ze španělštiny a z fyziky. Španělština chvalitebná a fyzika dobrá. Zkrátka den "v oukeji".

Čtvrtek pokračoval geografií, kdy jsme se odzvěděli, že v pátek píšeme z orientace! odpoledne mě ale čekalo milé překvapení. Odet mi napsala na ICQ! Chudák taky nemá moc času. K čertu, to je smůla. V pátek jsem v Lipsku a Taibřík nepisatele písemek brutálně zkouší. Béééé :´-( .

O víkendu mě čaká opět dějepis, literatura, zeměpis, angličtina a Chrastava, kam se stěhujeme a kde mám strávit víkend. Vyhlídky na slušnou honičku o víkendu mě však neděsí tolik jako vyhídky na každé nové ráno. Nemám ráda rána, kdy se vzbudím a civím do stropu zamyšlená nad tím, co všechno MUSÍM udělat. .... zatněme zuby držme se!

Stěhování národů 375-568

Dějepis mám ráda, ráda se učím na písemku z historie, ráda jsem napsala těchto pár řádek…

---

Stěhování národů 375 - 568

375 - vpád Hunů do Evropy

568 - usazení Langobardů v severní itálii

Germáni

- původně ve Skandinávii

- 1. - 3. století - se stěhují na jih a postupně se dělí na jednotlivé kmeny (př.:Frankové, Gótové - později ještě rozděleni na Ostrogóty a Vizigóty; Burgundové, Anglové, Sasové, Jutové, Skirové, Langobardi, Alamani, Vandalové,..)

- kmeny přijímají křesťanství (ariánskou podobu), pouze Frankové brzy přijímají pravověrnou podobu křesťanské víry, což jim umožňuje vytvořit Franskou říši (na východ od Rýna, zastavení o Limes Romanum)

- germánské kmeny tlačí na Římské impérium (germánští vojáci bráni do římských armád na ochranu hranice) > rozdělení impéria (Západořímská říše a Východořímská říše) 375 > zánik Západořímské říše 476

Útok Hunů

- kmen Žuan - žuan (pravděpodobně budoucí Avaři) tlačí na Huny (potomci kmene Siun - nu - Velká čínská zeď)

- pod tlakem se Hunové dělí na bílé Huny (Heftalité) - říše v Afgánistánu a na klasické Huny - překračují hranice Asie a putují dále do Evropy, kde tlačí na Ostrogóty > stěhování národů

Hunská říše

- Asiaté - způsobili stěhování národů

- vůdce Atilla

- 451 - bitva na Katalánských polích - Hunové vymizeli z Evropy (částečná asimilace mezi Germány) - kmen zaniká

Stěhování Vizigótů

- původně sídlí nad ústím Dunaje v Thrákii u hranice Římského impéria

- žádají císaře valence o dovolení žít na římském území - císař to povoluje - brzy však nastávají neshody s původními obyvateli (náboženství, kultura)

- spory vrcholí bitvou u Hadrianopolis, kde Vizigóti vítězí a zabíjí císaře > dostávají se do Řecka a na Peloponés, posléze na Balkán; poté putují do severní Itálie > vyplenění Milánu 405 i Říma 410; poté jdou na jih Apeninského poloostrova , vrací se zpět na sever a putují do západní Francie, kde utvářejí svou první říši 419

Vizigótská (Touloská) říše 419 - 507

- na území Gálie, bývalé provincie Římského impéria - problémy s původním obyvatelstvem (kultura, náboženství) > potřeba sjednotit náboženství jako tmelící prvek státu

- Vizigóti podnikají výpady za Pyreneje do Hispánie

- Říše zaniká pod nátlakem Franků (král Chlodvík) - Vizigótům zůstává jen území za Pyrenejemi, zde vytváří druhou říši

Toledská vizigótská říše 507 - 711

- hlavním město Toledo

- původní obyvatelstvo pravověrní Iberořímané - spory

- řešení situace přenesl král Rekkared: všichni musí přijmou pravověrné křesťanství (církevní i světskou moc má církev)

- církev se pravidelně setkává na koncilech (každé město má svůj - největší v Toledu - schvalování zákonů)

- rodák: Isidor de Sevilla (dílo Ethymologia) - předchůdce encyklopedií

711 útok Arabů ze severní Afriky

- pod vedením Al- Tarika

- dobyli větší část Pyrenejského poloostrova > likvidují Toledskou říši

- Arabové zůstávají na Pyrenejském poloostrově až do roku 1492

- znovu obnovují antiku - mísení islámu s křesťanství - zabírání území Východořímské říše (zde se inspirovali antikou)

Ostrogóti

- původně sídlí nad Černým mořem (200 - 375) - atak Hunů - posun na západ - usídlení v Panonii (římská provincie) - útok Langobardů - posun do severní Itálie - vytvoření státu

Ostrogótská říše (493-530)

- nejprve museli dobýt Odoakerovu říši Skirů 476-493 (těch, co zničili Západořím. říši a usídlili se v sev. Itálii)

- střety s původním obyvatelstvem - oddělení původního obyvatelstva od Ostrogótů

- Theodorick Veliký - vládce: považuje se za správce, kterého určil východořímský císař (ve skutečnosti je však samostatným samovládcem)

- hl.město Ravenna - dochování raně křesťanského umění

- zánik říše: Theodorickovu říši dobývá východořímský císař (vedení Belisar) na popud římského biskupa (papeže), který potřebuje ochranu před Ostrogóty (ovládá střední Itálii, kterou by Theodorick rád získal)

Langobardi

- 568 dobývají Apeninský poloostrov - konec stěhování národů

Langobardská říše (564 - 773/4)

- na severu Itálie - tendence rozšiřování

- hlavní město Pavia

- papež hledá jiného spojence (císař začíná mít ve střední Itálii malý vliv - bojí se o své území) - obrací se na Franky (dosáhne s nimi dohody, o tom ale později)

- říše zaniká pod tlakem Karla Velikého (vliv papeže)

Vandalská říše

- na severu Afriky - nájezdy do Evropy - plenění

- dobyta Belisarem - později jsou podmaněni Araby

Mezinárodní setkání Europarc Federation v Českém Krumlově 28.9.-30. 9. 07

Začalo to tak nevinně, sice jedním e-mailem s dotazem ohledně mé angličtiny. Hm...8 let školní výuky. Pokračovalo to druhým e-mailem s oznámením, že jsem byla vybrána jako reprezentant oddílu na mezinárodní konferenci Europarc Federation spolu s Petrou a Šárkou. Wow, jsem potěšena.

---

Cesta je cíl

Vyjeli jsme ráno kolem osmé hodiny a za necelou hodinku jsem byli u Prahy. Jižní spojka byla autoprázdná, takže jsme mohli vesele pokračovat dál. brzy nám ale přestalo být veselo, kdesi na jihu naší vlasti se objevili první drobné zácpy, takže jsem obraceli a jeli úplně jinudy. tak jako tak jsem časem dorazili do hostince U Emmy Destinové, kde nás čekal oběd. To nám to ale pěkně pečeně začíná. :-)

Po obědě jsem jeli kolem rybníků i rybníčků dál na jih - do Třeboně. Auto zůstalo na parkovišti a my jsem radostně vykročili přes lázně kolem Zlaté stoky k zámku. měli jsem štěstí na paní průvodkyni, která nám živě a s elegantním humorem povyprávěla o zdejších dějinách a jejich strůjcích. Nadýchaní historií odjíždíme do Krumlova.

Kdo by neznal ten pohled na zámeckou věž nad tichou Vltavou. Správně, právě tento pohled nás přivítal. Celkem brzy jsme našli motorest , kde jsem měli zajištěné ubytování. Pan domácí nám přidělil chatičku číslo pět - a už jsme bydleli.

S přibývajícím večer doráželi i ostatní rangerské skupiny z Krkonoš, Šumavy, Gesäuse a z Bavorské nár. parku. Večer k nám na návštěvu přišli šumavští kolegové a kolegyně - navazujeme vztahy.

Anglicky nebo rukama nohama?

Vstávali jsme brzy ráno, ještě za tmy. Hned po snídani jsme pádili do Mincovny, kde nás čekal opravdu mezinárodní program, který spočíval v prezentaci naší činnosti (a angličtině samozřejmě - no, opravdu se omlouvám za těch pár skřeků, které ze mě vypadli) a seznamovacích hrách. (To bylo obzvláště zajímavé - například seřadit se podle nejvyšších vrcholů našich chráněných oblastí - byli jsme předposlední. Asi budeme chodit vytahovat Smrk do oblak :-)) Pak nás rozdělili do smíšených skupin a museli jsem udělat plakáty na téma: "Mezinárodní spolupráce Junior Rangers" řeknu vám, že nejvtipnější byla ta komunikace: Každý vysvětloval, co má na mysli a myslím, že rodilí Angličané by z nás umřeli smíchy.

Po dodělání plakátů nás propustili na oběd, který byl v programu jako "quick lunch", avšak raut, který pro nás připravili moc rychle nevypadal. Po obědě nás čekal bojový úkol. Dostali jsme letáčky a měli jsem je rozdat mezi hosty. Tak to jelo: " Excuse me, I have some informacions about Junior Rangers and our protected area. Can I give you this leaflet?..." Někteří delegáti byli tak sdílní, že snažili naučit pár českých slovíček a detailně se zajímali úplně o všechno. Po této revue jsem absolvovali prohlídku Českého Krumlova s českým průvodcem mluvícím anglicky, který později začal mluvit česky a Tomáš překládal do němčiny. Závěrem prohlídky byl sjezd krumlovského jezu pod zámkem.

Když jsem dorazili zpět do chatek, začali přípravy na slavnostní galavečer. zatímco jsem se všichni malicherně oblékali, Péťa se učila svůj přednes na večer. Měla shrnout program Junior Ranger u nás a samozřejmě neopomenula ani vypíchnou Jizerky. Jeli jsme. Přišla ona slavnostní chvíle, přišel čas, kdy Péťa přebírala mikrofón, kdy začala mluvit. Drželi jsme jí palce, vždyť kdo z nás by dokázal mluvit před plným sálem významných lidí? Péťa excelovala. Naprosto výtečně řekla s klidem vše, co si připravila. A my jsme byli (a jsme) na ni pyšní.

Po programu a bohaté večeři jsem odjeli zpět do chatek. Slastné bylo usínání po tak záživném dni.

Druhý den ráno jsem jeli domů. Opět skrz naši republiku, navzdory všemu, co jsme za žili.

Články o konferenci:

• http://econnect.ecn.cz/txt_tzpr_full.stm?x=2044604
• http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=71&news_id=533
• http://www.martinbursik.cz/4/284/detail/do-ceskeho-krumlova-za-tyden-prijedou-evropsti-odbornici-na-ochranu-prirody/
• http://www.europarc2007.org/index.php
• http://www.zbojnici.cz/3602CSOP/stezka/akce07092.pdf

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Zločin a trest

Stručný obsah knihy na zadní straně obálky říká, že Zločin a trest je román o člověku, který spáchá zločin z ideových pohnutek a posléze je neschopen unést vlastní vinu. Jako vysvětlení to určitě stačí, já si ale myslím, že tohle není tak důležité.

---

Příběh začíná na počátku léta, kdy se bývalý student práv Rodion Romanyč Raskolnikov odhodlává zabít starou lichvářku. Dlouho přemítá a uvažuje, až se odhodlá. Všechno přesně vymyslí a naplánuje do posledního detailu. Když ale stojí před dveří té nebohé ženy ucítí, že je nervózní, že selhává. Vstoupí, udeří - je mrtva. Ve stejný okamžik do bytu vchází sestra zavražděné, Raskolnikov zpanikaří a zabíjí ji také. Z místa činu utíká jen díky sledu náhod.

Na Raskolnikova náhle padá stín viny. Neustále se chce přiznat, ale nikdy to neudělá, neustále blouzní napůl v nemoci, která je spíše duševního charakteru. Mezitím dostane dopis od sestry a matky z venkova, který jasně oznamuje, že se jeho sestra Avdoťja Romanovna hodlá provdat za bohatého, vzdělaného, leč příliš nadutého pana Lužina. Pouhý dopis stačí k tomu, aby byl Lužin Raskolnikovem nenáviděn a také se později, při osobním setkání, velmi ostře střetnou.

Do příběhu zasahuje ještě příběh jiný: a to sice příběh rodiny zoufalého opilce Marmeladova, který jednou doplatí na svůj nešvar - na ulici ho přejede kočár. Raskolnikov se později sbližuje s jeho dcerou Soňou, které také svěří své tajemství a doufá, že se mu uleví. Nikoliv - příběh jen zamotává ještě víc. Jeho doznání Soně vyslechne také prostopášný soused z venkova (který po smrti své ženy odjel do Petrohradu, kde se příběh odehrává) Svidrigajlov.

Jestli se Raskolnikov nakonec přizná a jestli ho odsoudí, jak to dopadne mezi ním a Soňou, to si přečtěte sami. Nedá se říct, že by příběh skončil vyloženě dobře, ale neskončil ani vyloženě špatně. Je to moc napínavé čtení, které se soustředí na psychologii každé postavy, přesto, že budete znát myšlenky všech postav, nebudete se ani na okamžik nudit.

charakteristika Raskolnikova

Spím na zemi vedle skříně

Je to zas nějaký ten pátek, co jsem nepřispěla s nějakým tím článečkem. Napravuji to tedy teď. Dříve ale bych chtěla poděkovat všem návštěvníkům za přízeň, páč statistiky mluví vcelku jednoznačně: chodíte sem často a v hojném počtu. Dík vám všem.

---

Co škola? Celkem fajnec, již týden nemáme matematiku a to pro nemoc matematikářky. V pondělí jsem byli na přednášce pana Dänikena, který se nám snažil namluvit jakési science fiction o mimozemšťanech. Neříkám, že na tom něco není, ale některé věci mi přišli hodně absurdní. Ve středu jsem nadšeně vlezla do 1.A udělat nábor do našeho oddílu - no, totální nezájem. Dostali všechny kontakty a instrukce, ale myslím, že se nikdo z nich neozve. Ve čtvrtek jsme absolvovali dvouhodinovku chemie, po které kámoška prohlásila: "...mein Traumberuf.." Čímž nás všechny pobavila.

Co doma? Tak tu to vypadá mnohem veseleji: s blížícím se stěhováním přibývá krabic, bedýnek a pytlů. Neúprosně se tu a tam objevuje chaos, zmatek a zoufalství...už jsem vyklidila celý skleník v obýváku, kde byla kopa nádobí používaného jen jednou do roka ( a to kdoví jestli) a rodinnou knihovnu, kde jsem našla třeba Moliéra, na kterého jsem v knihovně 2 měsíce čekala. Máme to mi ale intelektuální knihovnu, navíc dokonala multižánrovou! Včera večer se záhadným způsobem rozpadla moje postel, koupená od nějakých Moldávijců či koho, a tak spím na (naštěstí již kvalitnější) matraci na zemi vedle skříně. Už dlouho jsem se nevyspala tak dobře, to myslím zcela vážně.

Co jináč? V pondělí jsem byla na asi 6. hodině tanečních a jako jediná z celého kurzu jsem nepochopila džajfovou otočku. Takže všichni pluli po parketě a já se snažila zoufale naučit nějaké šup sem a šup tam, no a když máte za partnera ještě větší dřevo než jste vy sami, tak to jde těžko. Dneska jsem si koupila 2 céda od Mňágy a Žďorpa: Radost až na kost a Happyend. Bájo. Také jsem se úspěšně překonala a koupila první vánoční dárek, pro maminku. Uááááá! Už to zase začne, to nechutné předhánění v tržbách.

Mňága a Žďorp

Stoprocentně pohodová hudba. Měla jsem tušení, že Mňága existuje, ale nikdy jsem je neposlouchala. Teď je všechno jinak.

Za všechno může festival Benátská noc, kde zaváleli. Bomba. Při každé písničce jsem měla pocit, že je o mně. To je ta síla dobrých a stále aktuálních textů. A pak ten saxofon...miluju dechové nástroje!

Tak lehce a taktně upozorňovat na životní reality moderního a uspěchaného světa, to je téměř geniální. Hoši, jen tak dál.

A další plus: často hrají v Liberci neb okolí. Na rozdíl od jiných kapel, které se obloukem vyhýbají Libereckému kraji. Asi vás tu ukousneme!!

Link:

www.mnaga.cz

Geoexkurze do polských Krkonoš 8.9.

Nedivím se těm, kdo exkurzi vzdali - to ponuré ráno se ani mně něchtělo z postele. Zvědavost ale přemohla ospalé tělo a tak jsem se teda nakonec dostavila na Rybníček, kde byl sraz.

---

Bylo za deset minut sedm ráno a nikde ani noha, zmocnily se mě pochybnosti, že jsem na špatném místě ve špatnou hodinu. Naštěstí na mě už zdáli mává Péťa, která se žene od nádraží. Jupí! Jsem tu správně. Na malém parkovišti se to začíná hemžit lidmi, kteří jedou také - několik lidí ze správy CHKO a z Kraje.

Cesta nám utekla docela rychle, v Tanvaldě přistoupila ještě Jíťa (jedeme tak jen 4: Šárka, Péťa, Jíťa a já). Na hranicích pak měli Poláci trochu důkladnější prohlídku našich dokladů a pak tadá do Kowar. Autobus nás vyplivnul asi kilometr od vstupu do uranového dolu v Kowarech. Koupili jsme si vstupenky a už se na nás hrne jakýsi permoník (náš průvodce ve stylovém oblečení), který drmolíl tak rychle, že chytáme každé desáté slovo, a to ještě kdoví jestli. Časem jsem si ale zvykli a porozumněli jeho polskému výkladu. Nejvíc se nám líbilo slovo "gornik".

Prohlídka byla více než zajímavá, při představě, že bych se v tom podivném podzemí měla lopotit celý den kvůli něčemu tak nebezpečnému, mě děsí. Po neuvěřitelné hodině a půl (!) jsme opět vyšli na světlo světa - páni, to je ale šok! Utíkame zpět k autobusu a jedeme do Jelenie Góry omrknout panorama Krkonoš a Jizerských hor, které bylo vyrobeno z hornin, přesně podle toho, kde jaká kterou horu tvoří. Přiznám se, že jsem se tu a tam ztrácela ve výčtu všech možných trias, jur a kříd. :-/

Protože prší, tak měníme plán naší trasy a jedeme autobusem až do Harrachova, kde jsme útulné teplíčko vrnícího stroje opustili a vydali se vzhůru k Mumlavě a jejím překrásným vodopádům. Vody bylo neobvykle mnoho, valila se hučevně přes kameny a padala dolů - úchvatná podívaná. Cestou zpět jsme se stavili v hospodě. Podle některých, to byla nejdůležitější část sobotního programu :-D.

To bylo ale už úpně všechno, teď nás čeká cesta do našich domovů. Loučíme se nejprve s Jíťou, v Liberci pak se všemi ostatními. Bylo to přinejmenším zajímavé, o to víc, že jsme zjistili, že i "ti velcí" ochranáři jsou moc fajn.

Hola! Buenos Días!

Je tu zase školní rok (kdo to ještě nepostřehl) a zase frmol. Už nic nestíhám, potřebuju se vyspat a něco udělat s mojí příšernou rýmou...

---

Kdo by si nepostěžoval na tohle bláznivý období!

Hnedka ze začátku mě (a celou třídu) doslova "rozsekala" naše milovaná paní ředitelka, krycím názvem Cívka. Máme totiž zbrusu nové skříňky a tak přišla šmírovat, jestli jsme je ještě nezničili. Naneštěstí jsem byla v šatně a vyndavala si ze své skříňky učebnice, které je zbytečné tahat domů, protože se z nich skoro neučíme ani ve škole, natož doma. Ona udeřila: " Hávová, vy tu máte učebnice?" Lekla jsem se: " Ano, mám, já je doma nepotřebuji a mám pak zbytečně těžkou tašku." Netušila jsem, co těmi slovy způsobím. Cívka zuřila a šla za třídní, kterou spolíčkovala za to, že si ve skříňkách necháváme učebnice. Vyznělo to nakonec tak, že jsem drzý chuligán, který naší paní ředitelku div neurdousil na místě...Třídní naštěstí věřila mojí verzi celého ranního příběhu.

Přibyl nám třetí cizý jazyk, v mém případě španělština. Téda, takovou rychlost jsem ještě nezažila, už jsme dokončili první lekci a umím víc, než to, co jsem se naučila za jeden rok v němčině. Občas toho mám plný zuby, ale když to tak vezmu, tak je to vlatně jenom dobře. Čím přísnější učitel, tím větší úrověň jazyka. Moc mě to těší, že jsem (skoro) znalá tolika jazyků :-D.

Hasta maňana!

Tak to je asi vše...ono toho je vlastně mnohem víc, ale už se mi nechce dál psát, takže: "Myšlenku je třeba přistihnout in flagranti.". Krásný den ;-).

Poslední prázdninový víkend 31.8 - 2.9.

Poslední prázdninový víkend a ono prší! Je to ale nespravedlnost. Je zima jako v Rusku, pochybný, spíše studený vítr se válí po úbočích - jedeme vlakem do Hejnic.

---

Ani tady se nic nezměnilo, snad jen dýcháme vzduch ještě studenější. Stoupáme Štolpichem - pomalu a dýchavičně. Hučí dravá říčka, vítr šumí. Konečně! Jsme nahoře, k Tetřevkám je to už jen pár metříků.

Na plotně voní večeře a v chatě je útulně teplo - Tomáš se Smetákem nás vítají na prahu. Večeříme v kamarádském kruhu, ve stejném duchu usedáme i do setmělé klubovny a oba naši vedoucí zahajují první a předposlední večer této výpravy. Tomáš musí odjet v neodlakladné věci a Smeták nám vypráví sám. Jak ráda ho poslouchám! Má hlas moudrého člověka, rozumný úsudek a usměvavou tvář. Už dlouho sklízí můj obdiv...

Když jsme si ujasnili všechny věci kolem příštího tábora (aneb Tetřevky 2008), šli jsme na kutě. Venku mžilo, po hvězdnaté obloze ani památky - ticho se rozlilo kolem Tetřeví boudy.

Budíme se do mlhy, která je předzvěstí deště a zimy.Vynikající snídaně nás ovšem hodila do pohody a tak můžeme s úsměvem vyrazit do Kristiánova na pouť. Opět mží. Chvílemi jsem pochybovla, jestli to, co na nás padá, je déšť. Už už jsme měla pocit, že mezi drobounkými kapkami skotačí ještě drobnější sněhové vločky. Jak to bylo ve skutečnosti, nevím.

Překročili jsme Sedlo Holubníku a klesáme do údolíčka, ve kterém odpočívá zapadlý Kristiánov. Je tu ale stejně krásně, nic nevadí, že prší. To ticho, ta voda, ta zeleň, ty hory - ten zázrak. Blížíme se k cíly - ticho se rozplývá a už je slyšet veselý cvrkot oživlého Kristiánova. Stánečky, koláčky, písničky, cinkrlátka, tance,... Nastává čas návratu, bohužel. Jak krátká se zdá cesta zpět a jak dlouhá se zdála sem. Počasí nám pořád pořád nepřeje, a tak bylo rozhodnuto uklidit chatu. Máme nově přestavěnou kuchyňku, je teď prostornější, přehlednější a prosvětlenější.

Nastává večer, který se nápadně podobá tomu včerejšímu, jen Tomáš nikam nejede. Sedíme opět v klubovně v záři aladinky. Zní tklivý tón kytary, bubnování kapek deště do oken a voní dřevo, které dohořívá v kamnech. Jsou úžasné tyhle večery, kdy se povídá a hraje do noci.

Je zase neděle a nám nezbývá nic jiného, než jet domů a připravit se na škoní povinnosti. Trochu deštivě jsme letos začali, ale nic to nemění na tom, že pokračujeme a jdeme vstříc novým zítřkům. Uvidí se, jaké budou.

Milý Kamrlíku

Když se tak dívám na počty napsaných článků za jednotlivé měsíce,

---

tak zjišťuji, že poslední dobou mají klesavou tendenci: červen- čtyři články, červenec - pět článků,...ach můj milý Kamrlíku, to je ale bída, co? Upřímně řečeno, Kamrlíku, mně to ani moc nevadí, když napíšeme čtyři pět článků za měsíc a budou to články o něčem, co je nám blízké, tak budeme spokojeni.

Víš, Kamrlíku, občas mám chuť udělat tu něco radikálního, něco ale úplně převratného, třeba zrušit rubriku nebo změni tvou strukturu. Když já ale nevím co, a tak raděj nic nedělám, než abych něco pokazila. Já myslím, že jsi docela pěkný tak, jak jsi, nemyslíš?

Tak se tedy dohodneme, viď, já budu psát jen když budu mít opravdu o čem a ty mi budeš dělat jen radost. Ach Kamrlíku, ani nevíš, jak jsem ráda, že tě mám!

Uplynulé dny

Rozhodla jsem se, že moje autorské články oddělím od ostatního...zde je samozřejmě nechám, jen teď budou duo na dvou stránkách.

---

Co mě k tomu vlastně vedlo? Mno, sehnala jsem si nějaké informace o Autorském klubu (nevím, jestli jste si všimli, že je uváděn v žebříčcích) a dozvěděla jsme se, že tam jsou zařazovány takové blogy, který mají autorský obsah a jsou zajímavé. Nevím, jestli jsou ty mé bláboly zajímavé, ale autorské jsou zcela určitě. No a protože Kamrlík to nesplňuje ani náhodou, tak jsem autorské články nakopírovala na jiný blog. Uvidíme co se stane.

Minulý čtvrtek jsem byla na první službě v zoo (dělám tam dobrovolníka), bájo. Zítra tam jdu zas. Jediné, co schází k dokonalosti mého provozování tzv. "Patnáctky" ( hned u poníků a lam naproti pižmoňům) je němčina. Bohužel na tom ještě nejsem tak dobře, abych lidem vysvětlila, že to, co vidí je embryo krokodýla čelnatého. :-D

Za týden jsem přečetla obě půjčené knihy a tak budu muset zase do knihovny, abych měla co číst. Také jsem za poslední týden napsala už velký kus oddílové kroniky a udělala jsem prezentaci pro jednu naší profesorku a by byl ten výčet aktivit kompletní, začala jsem se učit dějepis, protože stále netuším, jestli ta velká opakovačka bude nebo ne.

Tak to by asi stačilo. V diáři jsem došla přesně na polovinu a moudro na tento týden mi hlásá, že : "Popásl se na mých rozpacích. Pak je dlouho přežvykoval." Stejně, ten diář vymýšlel nějaký génius. :-)

Páčko.

Emily Brontëová - Na Větrné hůrce

Kniha s podivuhodným příběhem dvou rodin, které se vlastně trochu nechtěně provázaly vzájemnými sňatky.

---

Příběh se odehrává roku 1801, v tajuplném a ponurém prostředí močálů u usedlosti Větrná hůrka na severu Anglie. Současný majitel samoty, pan Heathcliff, získal pro sousední Drozdov (který má také v držení) nového nájemce, londýnského měšťana pana Lockwooda, který přichází svého domácího pána navštívit na Hůrku.

Díky drobné nehodě a špatnému počasí je nucen na Hůrce strávit noc, Heathcliff je nevlídný hostitel a noc se stává peklem. Lockwood náhodou narazí na staré knihy jisté Kateřiny Earnshawové, když později netaktně na svého hostitele vychrlí zlé sny a narazí na Katřinino jméno, dovtípí se, že Heathcliffova nevlídnost pramení z nějaké dávno zapomenuté křivdy.

Když se Lockwood vrátí na Drozdov, jeho hospodyně, paní Deanová, mu ochotně po několik večerů vypráví starý příběh o Kateřině Earnshawové, o Heathcliffovi a jejich rodinách, o nenaplněné lásce dvou lidí, která Heatcliffa sžírá a mučí, a které nakonec podlehne. Lockwood se dozví vše o Heatcliffově nenávisti, zášti, nevlídnosti a touze po pomstě...příběh ho dojímá, snad trochu děsí a rozhodne se odjet zpět do |Londýna.

O rok později se Lockwod vrací zaplatit nájemné, jaké je jeho překvapení, když zjistí, že Heatcliff již nežije (paní Deanová mu opět vylíčí, co se během jeho nepřítomnosti stalo) a že se na Větrné hůrce žije skoro stejně radostně jako na začátku vyprávění paní Deanové.

Keby - No Name

Tolik pravdy je v této jinak prosté písničce, kdyby tak každý uměl říci dost. Nemuseli by trpět ostatní, nemusela by trpět Ta, z které pocházíme. www.no-name.sk

---

Keby

Keby každý chcel mať menej
mal by každý viac.
Tak mi toľko nelej
nech mám aj o mesiac.

Keby každý poznal
význam slova stačí,
stačilo by počuť ráno
spev vtáčí.

Keby každý chcel mať málo,
toľko zázrakov by sa stalo.
Keby každý chcel mať trochu,
boli by prázdne cely v lochu.

REF.:
Keď sa požičané vráti,
nemusia už advokáti
nemusia už chdiť za prácou.
A všetci odpadneme z toho,
ako každý máme mnoho.

Ja som chcel mať iba teba,
no ty si bola tá, čo chcela vždy viac.
Ako myslíš, no všetko sa mať nedá.
Buď jedného navždy, alebo všetkých na mesiac.

Veď nikto nemá všetko,
a ak má, tak mu chýba niekto,
čo by sa ho spýtal: "haló,
čo sa s tebou stalo."

REF.:
Keď sa požičané vráti, ...

Ešte stále verím v kúsok dobra čo v nás drieme.
Ešte stále verím, aj keď osud nemám bohvie aký.
Ešte stále verím, že si rozumieme.
Ešte stále verím na zázraky.

Veď nikto nemá všetko,
a ak má, tak mu chýba niekto,
čo by sa ho spýtal: "haló,
čo sa s tebou stalo."
Keby každý svoj chtíč aspoň trocha zúžil
a uspokojil by sa len s tým po čom túži.

REF.:
Keď sa požičané vráti, ...

Keby každý chcel mať menej.
Keby každý chcel mať menej
mal by každý viac.

Nikolaj Vasiljevič Gogol - Revizor

V malém venkovském městečku očekávají příjezd revizora z Petěrburgu, který má přijet inkognito, což vyvolává paniku u úředníků, kterým se ozývá špatné svědomí.

---

Do městečka nedávno dorazil petěrburský úředníček Chlestakov, který již rozházel všechny peníze určené na cestu a nyní si v místní hospodě žije na dluh. Není tedy divu, že si slušně oblečeného člověka spletou s revizorem. Seběhne se veškerá smetánka města a začne různé vlezdoprdelkování, dvoření, uplácení.

Chlestakov toho využívá, bydlí u policejního direktora, přijímá peníze a jiné úplatky. Poslouchá stížnosti občanů, slibuje jim nápravu. Dvoří se direktorově ženě Anně Andrejevně, nakonec se zasnoubí i s jeho dcerou Marjou Antonovnou. Začíná ale být podezřelý a pomalu mu dochází, že by se mohl stát malér, a tak na radu svého sluhy Osipa rychle odjíždí domů, aby nebyl prozrazen.

Celá společnost se po odjezdu mazaného Chlestakova, z dopisu (který je poslán do Petěrburgu, ale který poštmistr rozdělává) dozvídá, že hýčkaný člověk není revizor, ale jen obyčejný úředník. Jaké je však překvapení, když do města přijede skutečný revizor!

Město pláče a já s ním

Kauza nového Tesca v Liberci - peníze, peníze a zase jenom peníze, politická strkanice a ostuda. Nic víc, nic míň. Zase jdu jednou městem a je mi do pláče....

---

Tak a je to! Půl města rozkopáno, smrky pokáceny, záhony zlikvidovány, zápach se line Soukenným náměstím....Bláznivá myšlenka investora. Ano, doba jde dopředu, markety potřebují moderní prostory, čas utíká a hlodá do budov, které chátrají. Svět se mění a bylo by bláhové zůstávat pozadu. Není ale cena příliš vysoká?

Ptám se tě, rytíři náš milostivý, ochránce náš z radnice, jak ještě můžeš vydržet ten pohled na město, které mění svou malebnou tvář, které se mění v jeden velký supermarket? Ptám se tě, Velký Jizeráku, vládce našich hor, proč ničí krásu podhůří tvého? Ptám se tě, Děde Ještěde, strážce našich osudů, jak moc tě bolí šrámy tvého města? Ptám se vás, páni mocní v kancelářích, snad zisky zaslepily vám rozum, snad nevidíte, snad neslyšíte, snad necítíte?

Vidina nového Tesca je asi potřebná, ale do doby, než se vše (ne)vrátí do normálních kolejí, budeme dýchat prach, cítit zápach, slyšet hluk....Liberecké ulice již nikdy nebudou tak malebné, budou umělé, skleněné - zvláštně se sem nehodící. Neplačte ulice, neplač Rolande, neplač Jizeráku, neplač Ještěde - však si zvykneme.

Jan Amos Komenský - Labyrint světa a ráj srdce

Nechtělo se mi začít číst tuto knihu, ale teď, když jsem ji dočetla musím říct, že je to mistrovské dílo.

---

Děj se odehrává ve městě, které představuje svět. Poutník, dychtící po poznání, do něj vejde Branou života. Nevchází ale sám, má své průvodce - Mámila (podsouvání cizích názorů) a Všudybuda (zvědavost), kteří se poutníkovi snaží nasadit růžové brýle, marně - poutník si brýle nasadí nakřivo a vidí hrůzné nedostatky údajně dokonalého světa.

Společně prozkoumávají celé město, procházejí hlavními ulicemi, z nichž každá představuje různé stavy (vědce, rodinu, lékaře, soudce, apod.). Ke konci putování městem se poutník s průvodci dostává na hrad královny Fortuny a na hrad královny Moudrosti. Když i zde pozná jen faleš, touží po smrti, nechce žít v takovémto světě.

Na boží výzvu se poutník uzavírá do ráje vlastního srdce, kde poznává příjemný, spravedlivý a bezstarostný život založený na samotě a náboženském rozjímání.

Všichni přežili

Exkluzivní foto z posledního dne uplynulého školního roku...chybí tam jen ten kdo to fotil. :-)

---

PS.: Kdo by nás chtěl vidět ve větším provedení, nechť se koukne sem: http://thumbsnap.com/v/2JRgo6Yq.jpg

Zpověď sebevraha

Tak tohle je už hodně stará básnička, původně měla jít do nějaké soutěže, ale pak to padlo a zůstala mi v šuplíku na papíře. Měla a snad má vyjadřovat to, co by se přesně stávat nemělo. Tak ať teď zůstane v šuplíku v Kamrlíku. :-)

---

Vzpověď sebevraha

1. Sluníčko když večer zachází

noc vládu přebrat přichází

červánky krvaví oblohu

šeptám nemohu dál nemohu.

2. Zradila jsi mě a mou duši

vídával jsem tě jak ti to sluší

teď nenávidím, vidět tě nechci

jseš čarodějka zlé moci!

3. Krásná na venek, uvnitř prolhaná

měl jsem tě rád, byla jsi náramná

já ti nestačil, šla jsi k jinému

chceš patřit jen k jeho harému?

4. Takových jako ty má víc než si myslíš

všechny jsou mu lhostejné, slyšíš

v čem je lepší, pověz mi to

má dům, bazén a drahé auto?

5. Jsem ti lhostejný, srdce mě bolí

nemohu dál a ty to máš na svědomí

nevím: mám se oběsit nebo skočit z mostu

jak mám se zbavit člověčího postu?

6. Dech mi pomalu dochází, krev tuhne

snad to ještě slunko stihne

zajít za obzor, jít spát

aby nevidělo člověka umírat.

Tajemství jizerskohorské noci

Mám již první prázdninové zážitky. Nechci tu však popisovat celý letní ochranářský tábor na Tetřevkách, snad se to ani nehodí. Popsat ale musím jednu jedinou noc, která mi dala víc než dávné historky o tajemných nocích v Jizerských horách.

---

Byla sobota, poslední večer na táboře. Plápolal slavnostní táborový oheň připravovaný s detailní pečlivostí lítostivého loučení. Bylo toho řečeno mnoho. Ušlechtilá myšlenka visela ve vzduchu, slzy na krajíčku. Účastnické listy každý přebíral s radostí a díkem. Při předávání nášivek se znakem CHKO Jizerské hory jsem cítila teplo u srdce - a jsme jedni z nich, patříme k nim a oni k nám. Korálek za první rok v oddíle - dárek drobný potěšil o to více, že byl předáván s upřímností a přáním, aby jsme se zase za rok sešli, možná jinde, ale všichni. Ani nevíte jak jsem na ten svůj korálek hrdá a s každým dalším korálkem (a každým dalším rokem v oddíle) budu ještě hrdější. Ne na sebe, ale na práci, kterou jsme všichni rukou společnou a nerozdílnou udělali.

A pak to přišlo. Společně se svými kamarády jsem byla zavolána stranou. "Dnes můžete složit tábornickou zkoušku dospělosti." Zaznělo z úst vedoucího Tomáše. Jediné, co se mi při této větě vybavilo, byl příběh od M. Nevrlého o nočním putování na Stříbrnou horu. Vybavovalo se mi x míst, kam můžu jít, zvláštní nervozita mě ovládala, ani ne tak strach, jako zvědavost, nedočkavost, odhodlání. Když jsme znovu zopakovali, že jsme odhodláni úkol splnit, vyrazili jsme. Šla jsem spolu s Péťou a Šárkou na Island (na ten náš Island, na Oliveckou horu).

Zapadalo slunce, obloha hořela, hory, lesy, palouky, říčky, skály, celý kraj se ukládal ke spánku. Zvláštní atmosféra, na turistu už člověk nenarazí, jen zajíc přeběhl přes asfaltku. Vítr zpíval ukolébavku, vzduch chladnul. Cesta se zdála delší než kdy jindy. Setmělo se, stromy se mění ve strašidelné stíny, vítr se mění v hejkala, cvrčci spustili noční koncert....dorazily jsme na vrchol. Island byl opuštěný, čekal na nás.

Přišel čas otevřít balíček, který jsme dostaly od Tomáše ještě před cestou. Nedočkavě trháme papír. Najednou se nám slova vypařila z úst, slzy vnikly do očí, několik vteřin ticha s otevřenou pusou. V dlaních nám ležela březová placka s udělením zeleného březového lístku, za co? Ptáme se. Co jsme udělaly tak báječného, aby nás takhle poctili? Vždyť si to nezasloužím, vždyť dělám jen to, co mě baví a co mám ráda. Děkuji.

Ještě teď mě to dojímá, ještě teď, když do placky provrtávám dírku k pověšení na zeď, mám zrak kalný slzami. Usínáme v bezpečné náruči Islandu. Několikrát za noc jsem se vzbudila, několikrát jsem si rovnala celtu. Probudilo mě sluníčko. Začínal nový den, další z mála slunečných v Jizerských horách. Vylezly jsme na vrcholová skaliska a hleděly na východ slunce. Báječné.

Obzor již nehořel, ale spíše se červenal, ostýchal se, nesmělý a ospalý. Vítr voněl, voněl dálkou, svobodou, štěstím, horami, ránem, přátelstvím. Bylo půl páté ráno, nikdo z těch lidiček dole nevěděl, že na jejich domovy teď hledí tří blázínci, kteří přespali na Islandu, kteří jsou šťastní a dojatí krásou hor. Všichni ti, co dnes spali v pohodlných postelích svých domovů ještě blaženě spali, uchuzeni o pocity blaženosti a štěstí.

Uklidily jsme Island. Všechny odpadky, které tam nechali nevděčníci před námi skončili v igelitce a našem batohu, srovnání ešusů a jiného stáleho vybavení Islandu trvalo jen chviličku - odcházíme. Stejně tiše jako jsme přišly. Sluníčko rychle stoupalo výš, vzduch rychle nabíral vražedné tropické teploty. Hory se probouzejí. Lesy nás vítají, zajíc opět běží přes asfaltku, obzor se jasní, tráva voní větrem a vítr trávou. Čarodějka příroda kouzlí, míchá opojné kombinace a já se jí nechávám opít. Jestli takhle nevypadá ráj, tak chci do horoucích pekel.

Na chatě nás vítají, na nic se neptají, vědí, že to nemá cenu, že jim stejně nikdo není schopen říct, co prožil uplynové noci. Nikdo....tajemství hor zůstává jen v nás.

Bedřich Ludvík - Zpět k pramenům

Kdo viděl cyklus Zpět k pramenům, tak ví o čem je řeč. Jedinečný pořad o hledání pramenů známých i neznámých řek. Je opravdu škoda, že se občas zapomíná, že i malý potok je jednou velkou řekou.

---

Přichází na svět a nemá viny
Zvolna se rozlévá do krajiny
Matkou je mu Zem po které zvolna stéká
Rodí se jako pramen a umírá jak řeka.

Refr:
Půjdem zpět k pramenům
Půjdem zpět k pramenům
K vodě a kamenům
K vodě a kamenům
K vodě a kamenům
Zpět k pramenům

Vcházíme na svět a jsme bez viny
Nejdřív jsme lidé pak kus krajiny
Matkou je nám Zem co do nás zvolna vtéká
Rodíme se jak pramen a umíráme jak řeka

Refr:
Půjdem zpět k pramenům
Půjdem zpět k pramenům
K vodě a kamenům
K vodě a kamenům
K vodě a kamenům
Zpět k pramenům

Vstaňte a vězte, že má to cenu
Položit své ruce do pramenů
Vždyť Matkou je nám Zem po které voda stéká
Na začátku jsme pramen a na konci jsme řeka

Refr:
Půjdem zpět k pramenům
Půjdem zpět k pramenům
K vodě a kamenům
K vodě a kamenům
K vodě a kamenům
Zpět k pramenům

Honoré de Balzac - Otec Goriot

Realistický román se odehrává v Paříži v 1. polovině 19. století v penzionu Vaquer (neboli Dům Vaquerové). Kniha je příběhem otcovské lásky, která je schopna položit nějvětší obět za své dcery a zároveň se v ní odrážejí dva, na první pohled rozdílné, osudy.

---

Otec Goriot, dříve velice úspěšný výrobce nudlí, žije v penzionu Vaquer. Je sám, chudý a opuštěný - jeho dcery ho zapírají a stydí se za něj. Obě své dcery, Anastázii i Delfínu provdal za bohaté a vážené pány, aby se dostaly do vznešené pařížské společnosti. Ve vedlejším pokoji bydlí mladý student práv Evžen Rastignac, který se zamiluje do Goriotovi mladší dcery Delfíny. Když to Goriot zjistí, nechává si od Evžena vyprávět o své dceři a nečekaně se spolu sblíží. Evžen hledá sám sebe. Chvíli se oddává nezodpovědnému žití v pařížských klubech, chvíli je šlechetným a milujícím mužem. Když Goriot umírá je Evžen jediný, kdo se o něj stará, jeho dcery ho v posledních hodinách života nenavštíví a Goriot tak umírá opuštěný. Rastignac s kamarádem pak zaplatí i nedůstojný pohřeb, protože rodina nechce na poslední službu přispět ani vindru.

Jako realista Balzac používá co nejvěrnější popisy situací - může se tak na prvních stránkách stát, že knihu odložíte. Nedělejte to. Uvidíte, že vás nakonec překvapí, jakou má tento dojemný příběh sílu.

Zakleté krasavice na Baronském rybníku 20.- 24.6

Stalo se to tak rychle. Ve středu jsme se sešli, nastoupili na vlak a jeli až do Mimoně. Z tohoto malebného, ale trošku (pro nemístní) chaotického městečka jsme kolmo (tedy na bicyklu) vyrazili na Břehyni. Cesta nebyla nikterak dlouhá - z Mimoně do Ploužnice, z Ploužnice do Hradčan a z Hradčan na Břehyni. Zde nás čekal šlechetný úkol - sekat dlouhé rákosí na Jestřebském slatiništi, a vysvobodit tak vzácné české orchideje, které by jinak zardousil rákos a tráva.

---

Na břehu Břehyňského rybníka stála chata (neboli naše ubytování). Jak kouzelné místo! Ze břehu přímý výhled na Bezděz, který se odrážel ve vodní hladině pokryté kvetoucími lekníny. Za večerů se ozýval labutí či jeřábí křik a po ránu si rybník propůjčoval barvu slunce.

Hned jak jsme se ve čtvrtek ráno vzbudili (nebo spíše hned jak jsme byli vzbuzeni), všechno šlo ráz na ráz. Věděli jsme, že musíme vyrazit co nejdříve, abychom stihli udělat co nejvíce práce. Přes veškerou snahu jsme ale začínali až kolem jedenácté. Máca totiž nešťastnou náhodou spadnul z kola a udělal si výron kolene (a už se s ním jelo do českolipské nemocnice) a my (přeživší 8 km trasu z Břehyně na Baronský rybník), jsme kvůli dešti a malému nedorozumění připloužili s velkým zpožděním. Nic méně pak to začalo "lítat". Slunce pálilo a půl hektaru velká plocha se metr od metru stávala posekanější. Večer se ale přestalo těm nahoře líbit, že nám počasí přeje a tak začalo pršet. Ale jak! Pracovalo se ale dál.... mokří, unavení, ale šťastní jsme práci dokončili právě v okamžiku, kdy se nebesa umoudřila. Ze všech crčela voda a všem byla zima. Odměnou nám byl pohled na půl hekteru posečené louky a na kvetoucí prstnatce české. Ty malé, křehké a bezbranné květinky nám ale dali zabrat!

V pátek jsme se vrátili na místo činu, abychom posekaný rákos shrabali a uklidili. Můžu vám říct, že kdo nehrabal tak dlouho, až měl sedřenou kůži na palcích, tak neví, co to hrabání je. Postupně se nám přece povedlo (i přes únavu mužstva) celé dílo dokončit. Ovládnul mě příjemný pocit z dobrého skutku. Úplně jsem pro ty květinky, s naší vlastí v názvu, ztratila hlavu. Po návratu do chaty jsme si udělali malý výlet do Lužických hor (již né na kole, ale v autě). Tedy konkrétně jsme si jeli pro odměnu za vykonanou práci. Našim cílem se stala chata Křížový Buk, kde paní domácí šije krásné kalhoty a pak je prodává za lidovou cenu. Každý z nás si směl jedny kalhoty vybrat. Nedá mi to a musím říct, že mám krásné kalhoty. :-D Poté jsme objeli ještě několik místních přírodních delikates a večer jsme převelice spokojeni usínali v podkroví chaty u Břehyňského rybníka.

Sobota byla dnem radovánek. Ráno jsme naskákali do auta a jeli do Horní Světlé do Lužických hor na Slavnosti lužickohorských luk. Zasoutěžili jsme si, zazpívali jsme si a čas zbyl i na procházku na Luž. Moc vydařený den! Večer jsme si pustili film Želary a pak šli spát.

Neděle - odjezd. Pečlivě jsme uklidili (trošku hůře uklízenou) chatku a pak jsme se rozhodli, že romantiku poseldních tří dní završíme projížďkou na pramičce. Ochočené labutě, které nám ráno zobaly z ruky se na nás sice podívat nepřišly, ale i tak bylo krásné na volné vodní hladině poslouchat ptáky a nechat se ukolébávat drobnými vlnkami. Na nádraží do Mimoně jsem pak odjížděla pouze sama s Vojtou (tam nás jelo sedm - postupně nám členové výpravy odpadali - začal to Máca, pak odjel Ondra, po něm jeho bráška Martin, pak Michal přišel o kolo a Šárce nebylo příliš dobře, a tak jela autem). ...

Tak skončila naše vysvobozovací výprava do tajů Máchova kraje. I když se nám lepila smůla na paty, přesto tam bylo krásně - moc krásně.

Zdarec rockec

To bych nebyla já kdybych si tu nepostěžovala aneb co se událo nového.

---

Známky se nám uzavírají 20. června - to je ukrutně málo času. Znamená to jediné, času nezbývá a tak to tady bude asi ještě hodně dlouo stagnovat. Lepší zítřky neslibují ani prázdky, jsem skoro pořád pryč. Takže se mi sem vloudí nějaké ty zážitky a to bude asi tak vše.

V sobotu (tedy 2. června) jsem byla ve Stamině na Anabázi, to byla zase jednou pařba. I když na první pohled vypadá Stamina jako nějaký "pajzl," je to útulný klub s nádhernou pop-artovou výzdobou. Zkrátka mě můj exučitel Pivoda mile překvapil tak útulnou hospůdkou. Domů jsem dorazila něco kolem půlnoci a vůbec se mi nechtělo domů, protože ten koncert měl tak zvláštní atmosféru. Všechno bylo tak nějak blíž a jestli jsem tvrdila, že na Majálesu hrála Anabáze skvěle, tak teď hrála excelentně. Zkrátka mazec.

Abych pokročila, tak jsem se dozvěděla, že z mé dobrovolnické činnosti pro Zoo Liberec asi nic nebude. Do prvních deseti mě nevybrali a druhé školení plánují na červenec - já se v červenci skoro nepodívám domů. Je to možná trochu nesparvedlivé, protože 90% všech dobrovolníků jsou lidi, kteří chodí do školy a tudíž mají v létě prázdniny a tudíž jezdí většinou pryč a tudíž se nemou zúčastnit školení. První 10 dobrovolníků mělo školení ještě v květnu, takže pohodička. No nic, nechci to rozebírat, protože jsem to myslela vážně a tohle mi přijde trochu postavené na hlavu.

Sice je dnes teprve pondělí, ale já bych už chtěla zase víkend, ve škole to není skoro k vydržení přes tu honičku na konci školního roku. Třídní začala být hodně protivná, asi na ní doléhá kantorská únava :-) A nebo jí dohánějí k šílenství někteří třídní výtečníci. Nejspíš to bude obojí, ale na mně by si svůj vztek vybíjet nemusela. Ke školním novinkám bych také zařadila jednu pozitivní věc: dostala jsem za 3 z chemie, přičemž jsem absolutně netušila, co vlastně počítám a dělám. Takže supér.

Končím. Už jsem toho napovídala dost. Tak zdarec rockec a držte se!

Alexandr Sergejevič Puškin - Eugen Oněgin

Až úctyhodné dílo. Tento román ve verších se až zázračně vrývá do mysli čtenáře a přes občas krolomné verše je příběh ruského šlechtice Evžena Oněgina až dojemný.

---

Evžen přijíždí z Petrohradu na venkov, aby zde převzal dědictví po svém zemřelém strýci. Na venkově potká statkáře Lenského, který ho seznámí s rodinou Larionových, kterou tvoří vdova a její dvě dcery - Olga a Tatiána. Tatiána se vášnivě zamiluje do Oněgina, který ale její city neopětuje a spíše se Tatiáně vysmívá. Z žertu pak flirtuje s Lenského snoubenkou Olgou. Lenskij si to nenechá líbit a vyzve Oněgina na souboj, při kterém je Oněginem zabit. Olga se po čase provdá za důstojníka.

Oněgin se pak vydává na cestu, při které procestuje kus Ruska a své putování ukončí v Moskvě, kde potkává Tatiánu, jež je už vdaná. Teprve teď Oněgin chápe Tatiániny city, zahořel ke zralé ženě stejnou láskou, jakou kdysi zahořela křehká dívenka k němu. Píše Tatiáně milostné dopisy, dokonce jí lásku vyzná osobně, ale nic naplat - Tatiána zůstává svému muži věrna.

Červená?

Já vám tedy povím, že si nejsem úplně jistá novou image internetových stránbek skupiny Chinaski. Všechno se odvíjí od plánovaného vydání nového alba, které vyjde někdy na podzim. Avšak se mi zdá, že je to vše nějak uspěchané. Půlka stránek je ještě ve výstavbě, fórum má stále ještě původní grafiku a ani ten obrázek ze záhlaví není úplně nejlepší.

Zkrátka, asi až čas ukáže, jestli jsou ty stránky dobré, či nikoli. Myslím, že si zvyknu a za nějaký čas mi to už ani nepřijde "divné".

Květomluva

Květiny mají duši, reagují na lidi stejně jako kočka nebo pes. Mám to vyzkoušené, kytky, které jsem měla na okně v pokoji rostly vždycky líp, když jsem na ně mluvila, měly dokonce svá jména.

Přišlo mi zajímavé, jak velký význam lidé přikládají květinám a jejich významu. Květomluvou se prý domlouval i Goethe, když posílal vzkazy Ulrice.

---

Akátový list...........................................rád bych tě objal

Ananas..................................................prosím o jednu hubičku

Angrešt.................................................netrap mě

Bledule..................................................má láska k tobě je na celý život

Brambořík.............................................končím

Fíkový list..............................................proč se skrýváš?

Frézie.....................................................naztrácej naději, vše se může ještě změnit

Gerbera..................................................jsem k tobě upřímný

Hyacint....................................................jsem celý jenom tvůj

Chryzantéma...........................................loučím se s tebou

Chřest.....................................................žij blaze

Iris...........................................................raději než s tebou jsem sám

Jiřina......................................................tvoje krása je zastíněna pýchou

Jmelí.......................................................spolu jsme našli štěstí

Kaktus....................................................mé štěstí s tebou bylo krátké

Kala.......................................................proč jsi tolik chladná?

Karafiát bílý............................................toužím jenom po tobě

Karafiát červený......................................trápíš mě svou nerozhodností

Konvalinka..............................................budu na tebe čekat jakkoli dlouho

Kosatec..................................................tichá voda břehy mele

Kukuřice..................................................kdo chce moc, dostane málo

Lebeda....................................................přináším ti dobrou zprávu

Lilie bílá....................................................zdobí tě skromnost a nevinnost

Maceška...................................................proč mě to lik trápíš?

Mečík.....................................................neleknu se žádného nebezpečí

Meloun....................................................za věrnost budeš odměněn

Měsíček....................................................buď tebe nebo žádnou jinou

Modřín......................................................u mne nalezneš vždy ochranu

Mrkev......................................................mám tě rád, ale jsem nesmělý

Narcis žlutý.............................................závidím každému, na koho se podíváš

Okurka..........................................................prý miluješ jiného

Orchidea.................................................co obměkčí tvé srdce?

Pažitka......................................................lásce nikdo neodolá

Petrklíč.....................................................budeme se mít rádi až do smrti

Petržel............................................................skrmnost je vlastnost, která tě zdobí

Pivoňka.........................................................jsi moc krásná

Rajské jablíčko................................................k radosti patří také slzy

Růže červená....................................................patřím jenom tobě

Růžové poupě...................................................musím věřit ve štěstí

Růžový lístek........................................................ano!

Sedmikráska...............................................dávám přednost přirozené kráse

Sněženka..................................................stále na tebe myslím

Stéblo trávy....................................................čekám co odpovíš

Svízel...............................................................jen jednou kvete štěstí našeho života

Šalvěj..............................................................potěš mě

Šeřík..............................................................nenech mě, prosím, dlouho čekat

Třešňový květ....................................................opětuješ moji lásku?

Vanilka...........................................................vítězíš

Vinný hrozen....................................................prosím o políbení

Violka vonná..................................................má přání jsou skromná

Violka bílá.....................................................tajná láska je nejsladší

Vlašský ořech.................................................nová naděje na šťastný řivot

Vlčí mák............................................................dej si pozor na zrádce

Vrba................................................................na lásku mám jen vzpomínku

Sedmihorky a Tetřevky aneb pohodový víkend

Občasné, ale vydatné přeháňky, málem nestihnutý vlak a spoustu báječných zážitků spojených s novými vědomostmi - to vše za jeden jediný víkend (11.-13.5).

Nikdo nemůže tušit, jak jsem si oddechla, když jsem ten vlak stihla. Pátky jsou vždycky tak trochu hektické a já se uříceně přihnala na vlakové nádraží "za pět minut dvanáct" - stejně měl potvůrka motoráček zpoždění. Každopádně jsem se svými kamarády odjela do Sedmihorek, kde jsme byli ubytovaní v autokempu. Báječné prostředí.

---

Ti mladší z nás soutěžili v soutěži Zlatá stezka - Zlatý list. My, už od soutěže odrostlí jsme měli v plánu něco trošku jiného. Povídali jsme si o komunikaci s návštěvníky, především s těmi neukázněnými. Téma se může zdát pro někoho nezajímavé, ale věřte, že jsme si užili dost zábavy. Po trošce teorie jsme odhodlaně vyrazili na praxi. Mělo to ale jeden malý háček. Po dešti nebylo v PR Hruboskalsko ani človíčka, natož pak neukázněného. Co naplat, šli jsme dál a cestou poznávali zdejší kraj, především pak interaktivní naučnou stezku. Pomalu osychajícím lesem jsme došli až k arboretu (sakra jak jen se to tam jmenovalo?), od kterého naše kroky vedli zvolna zpět k táboru.

Večer dobrovolníky čekal koncert na Hrubé Skále. Byl to krásný večer.

A je to! Je po víkendu, jede se domů. Ovšem Péťa, Šárka, Máca a já jsme s naším vedoucím jeli ještě na Tetřevky, kde na nás čekalo 150 malých buků k zasazení. Neumíte si představit, jakou má člověk radost z pouhopouhého zasazení bukových batolat. Je to povznášející pocit. Když umazené ruce od hlíny sází stromek za stromkem a když si pak člověk sedne a kouká, jak si vítr pohrává s malými větvičkamin čnějícími ze země, má pocit, že je snad sám Všehomír. Bohulibá to činnost.

Pak ale nastal konec, jelo se domů. Usínalo se mi ten den krásně, lehce a s úsměvem.

Moliére - Lakomec

Lakomec je snad nejznámější Moliérova komedie. Živý a komický příběh odehrávající se v Paříži.

---

Osoby:

• Harpagon: otec Kleantův a Eliščin, zamilovaný do Marie
• Kleantes: syn Harpagonův, miluje Marii
• Eliška: dcera Harpagonova, miluje Valeria
• Valerius: syn Anselmův, miluje Elišku
• Marie: dcera Anselmova, miluje Kleanta, cití odpor k Harpagonovi
• Anselm: don Thomas d´Aloburcy, otec Valeriův a Mariin
• Frosina: pletichářka
• Mistr Šimon: zprostředkovatel úroku
• La Fléche: Kleantův sluha
• paní Klaudie: Harpagonova služebná
• Brindavoine + La Marluche: Harpagonovi lokajové

Děj: Valerius, ztracený Anselmův synek, se vtírá do přízně lakomého Harpagona, aby svolil ke sňatku s jeho dcerou Eliškou. Mezitím se Kleantes zamiluje do chudičké Marie a společně se svou sestrou Eliškou spřádají plány jak obměkčit otcovo srdce. Krásné Marie si všimne i Harpagon, který se rozhodne ji pojmout za svou manželku. Marie je pozvána na hostinu, kde se setká se svým milým Kleantem, který otci prozradí svou lásku k Marii. Strhne se hrozivá hádka, během níž se podaří La Fléchetovi ukrást Harpagonovi peníze. Harpagon šílí, vzteká se, obviňuje celé město včetně sebe samého z krádeže. Jakub, podkoní a kuchař v jedné osobě, falešně nařkne Valeria, který si myslí, že Harpagon objevil jeho lásku k Elišce. Opět se ztrhne hádka, kterou přeruší Anselm, jenž přišel podepsat svatební smlouvu mezi jím a Eliškou, kterou si měl brát. Náhle se Anselm dozvídá, že je Valerius jeho synem a Marie jeho dcerou a celou hádku ukončí tím, že zaplatí obě svatby svých dětí. Harpagonovi jsou vráceny peníze, ukradené jen kvůli tomu, aby dal svolení ke sňatku s Marií.

Ukázka:

" Eliška: Prosímtě za odpuštění, milý otče. Harpagon: (znovu se po ní pitvoří) Prosím tě za odpuštění, milá dcero! Eliška: Jsem panu Anselmovi pokorně oddána, ale já (s novou úklonou) , já si ho, promiň, nevezmu. Harpagon: Jsem pokorně oddán, ale ty (znovu se po ní pitvoří), ty si ho, promiň, vezmeš hned dnes večer. "

Nápad odešel za náladou do horoucích pekel

Nemám nápad. Chybí mi nápad, nemám chuť psát. Nikdy nenajdu ty správná slova k vyjádření toho, co vyjádřeno má být. Asi proto mi dělá problém sem cokoli kloudného naspsat. Zbývá jediné - počkat, ono to zase přejde.

Tak do doby, než se mi vrátí nálada a nápad vám přeju krásné dny plné nápadů!

Ilustrační foto. Zdroj: http://ab.stigro.net/index.php?poz=popis&vec=tuzka

Opět má příroda ustoupit lidskému úmyslu

Je poklidný čtvrteční večer a já koukám na regionální zprávy a co se nedozvím...ničitelé v akci!

---

Liberecký kraj podpořil výstavbu sjezdařského areálu na Smrku! Smrk je nejvyšší vrchol české části Jizerských hor, značně poškozený " výpary" z polských tepelných elektráren. Proto je jeho vrchol téměř holý, najdeme tam jen pár soušek, ale i přesto holina pomalu zárůstá novým lesem. Příroda pomalu zaceluje šrámy, které utržila od svého nájemníka člověka a sotva se stačila otřepat, už by jí ten nenasytný tvor obnovoval rány.

Politikové se jeden přes druhého překřikují, jak zaměstnají spoustu lidí bez práce, jak na Frýdlantsko nalákají spousty turistů,....Je jasné, že každý z těch pánů z Kraje má poslední výstřelek módy co se sjezdovek týče a že by určitě rád hned za chalupou obul lyže a jel do nadčasového sjezdového areálu....Jen si to představme: ceny přiměřené poměrům našich německých sousedů, narvané parkoviště plné zlodějíčků, neukáznění lyžaři v mladém podrostu (jestli by tam teda nějaký zůstal),...

Těch několik hektarů lesa (areál by měl zasahovat i do nižších partií, kde už je zdravý les) je každému lhostejných. Dnes se postaví areál na Smrku, zítra třeba hotel na Jizerce, pozítří to "fláknem" na Jizeru, no, a pak už nebude správa CHKO reptat, protože žádná CHKO nebude. Idylka jako blesk z čistého nebe...dobrá investice, velké peníze, "řešení" nezaměstnanosti....

Víte, milé Jizerky, lákáte mě už dlouho, teď jsem dostala šanci pro vás něco aktivně dělat. Dělat rukama a srdcem a večer usínat s pocitem, že jsem udělala dobrý skutek. Obdivuji proto všechny ty, kteří vám pomáhají již dlouho. Až bude pánům z Kraje práce vykonaná pro radost unikat jen tak mezi prsty, nebude jim osud prostředí ve kterém žijeme lhostejný. Myslím, že mluvím za všechny, pro které jsou Jizerky srdeční záležitostí.

Harcovský Majáles

Tak to byla zase jednou vypečená akcička.

---

V půl druhé jsme dorazili k VŠ kolejím a chvíli na to začala hrát liberecká kapela Anabáze. Stálo tam pár lidí, asi tak 4,5 m od pódia a nikdo nepohnul ani brvou!!! Tak to teda ne, milánkové, tak báječná hudba a vy nic?

Tak jsme to rozjeli sami. Ve velkém stylu. Bylo to, jako by Anabázáci hráli jen a jen pro nás, protože nikdo jiný se ani pohybově, ani zvukově neprojevoval. :-(

Pak následovalo spoustu celkem nezáživných kapel. Více na sebe upozornili až Drobný za Bůra, který mě ale totálně odpudili svými texty. Nechápu, proč ze sebe dělají frajírky, co si myslí, že když zpívají sprostě, tak že jsou "mrtě drsný".

Následovala špica odpoledne - Chameleoni. Opět se publikum příliš neprojevovalo, a tak jsme opět zůstali jako černé ovce skákající, zpívající a šílející v davu. :-)

Nejsilnější byl ale zážitek, když jsem tam potkala našeho češtináře ze základky. Premiant třídy s 11° pivem v ruce a naprosto "nezřízeně" skákajícím v davu :.-D....

Nádherné odpoledne, bombastická hudba, krásný zážitek, kdo tem nebyl o hodně přišel a kdo tam byl a zůstával nečinným davem, tak je hloupý, protože si to mohl pořádně užít.

Zde fotky: http://www.you.cz/galerie/index.php?dir=./majales_2007_lbc2/youcz/majkl

Tečka konec

Milý (čím dál tím víc) nepravidelný deníčku,

---

je pondělí (překvapivě), četla jsem úžasný článek v jednom časopisu (inteligentním časopisu, takže to nebylo žádné Bravo ani nic podobného) o tom, jak se servr aktuálne.cz pokoušel "rozblogovat" známé osobnosti. Založil blogy různým celebritám - politikům, hercům, režisérům, apod. - a čekal, co se bude dít. Prý se neděje skoro nic, jen pár lidí odvážně píše články. Trochu mi to připomíná jiný servr - blog.cz. I když články přibývají o sto šest, tak se vlastně nic neděje (tedy pokud nejste příznivec Tokio hotel nebo "in" seriálů a hudby). Zkrátka si to každý zaškatulkujte jak chcete, protože mně nepřísluší soudit cizí polívčičku. Můžu tak maximálně ochutnat a zhodnotit její chuť a zdá se mi, že chuť většiny polívčiček je nemastná neslaná. O té své můžu říct, že se snažím.

Zítra je volno a mě čeká Majáles na druhou. Půjdu s Péťou do Harcova a pořádně jim to ukážem, bude se tam před VŠ kolejemi hrát. :-D Móc se těším. Pak se jde zase do školy a bude zase víkend. Hurá, na něj se také moc těším. Jede se do Českého ráje a jak známo "Do českého ráje cesta příjemná je." Jen doufám, že ten nahoře sešle nějaké krásné počasí - v pláštěnkách by ta cesta tak příjemná nebyla.

Toť téměř vše, snad ještě jednu geniální větu z mého geniálního diáře: " Své sny pohřbívejte s vojenskými poctami." Tečka konec.

Zoo Liberec hledá dobrovolníky

Moji milí,

jestli nevíte kam s volným časem a rozhodně ho nechcete strávit u televize či jiné techniky a jestli jste z Liberce a okolí, tak neváhejte a pomozte ZOO Liberec, která shání dobrovolníky.

Veškeré informace včetně dotazníku naleznete *TADY*. Rozmýšlejte se ale rychle za necelých 14 dní je první schůzka.

Stále se ještě hlaste, dobrovolníků není nikdy dost.

Klidně mi napište, kdyby jste chtěli vědět něco víc.

Dozvuky libereckého Majálesu 2007

27. 4. 2007 jsem se (překvapivě) zúčastnila Majálesu na libereckém plochodrážním stadionu. Přišla jsem tam asi až kolem třičtvrtě na sedm večer (program byl ale od 13:00), ale neměla jsem čeho litovat.

Když jsem dorazila, pódium patřilo skupině MIG 21. Kdo ji alespoň malinko zná, ví, že je to vždycky silný zážitek, především díky Macháčkovi, kterému je pódium malé. Mig 21 sic aktivně neposlouchám, ale když už hrají, proč toho nevyužít.

Pak chvíli machrovali Sunshine.

Vrcholem všeho byli Tatabojs. Kdysi jsem měla doma jejich desku a moc mě to neoslovilo, ale zřejmě jsem zestárla a naklonila se k novým zkušenostem a proudům. Prostě super!

Jsme si podobní, jsme stejní...

Stromy a lidé. Rozdílné a stejné světy. Žijí vedle sebe a přec si občas nejsou dobrými sousedy.

---

Znáte ten pocit, kdy se z výšin díváte do kraje? Kdy máte svět na dlani a jste překvapeni nad jeho nenadálou krásou? Ano, tak přesně se na nás naši sousedé stromy dívají.. Hledí na nás tak, jak my toužíme hledět na ně. A poznali jste už to kouzlo pocitu, který nám dává jistotu, že někam patříme, že máme své kořeny? Správně, stromy ani jiný pocit mít nmohou. Kořenyhledající lidé jistě touží mít své místo jako stromy. Důvody k závisti? Možná, určitě.

A však i stromy mají co závidět nám lidem. Kupříkladu lidé se mohou v nejrůznějších potyčkách bránit. Slovem, silou, zákonem... Rozhodneme - li se ublížit velikánům ze sousedství, nic nám v tom nezabrání, nikdo se bránit nebude. Člověk se též může pohybovat. Svobodně může odejít na to či ono místo. Někdy by to stromy nepochybně velice ocenily.

Existuje tedy několik rozdílů a podobností mezi majestátnými velikány a hbitými človíčky. Lidé i stromy jsou zásadní a nedílnou součástí jsoucna. I přes všechny sousedské vylomeniny se mají v hloubi duše rádi, doufám. Žijí společně vedle sebe v trochu nerovnoměrném vztahu nakloněném na stranu člověka a rozhodně jsou si tyto dva odlišné světy podobnější, něž se na první pohled zdá.

Odemykání jantarové stezky - Oldřichov v Hájích 14.- 15.4. 2007

Ó jak křivdím nádhernému víkendu v sevření stříbrných buků a zelených smrků, když o něm píši teprve teď!

I po velice mírné zimě musí nastat jaro, troufám si říci, že už opravdu nastalo, a to i na studených stráních jizerskohorských. Nastal tedy vhodný čas k tomu, abychom opravili a upravili to, co přes celý rok poničili turisté za pomoci nevyzpytatelného počasí. Čekala na nás naučná stezka Oldřichovské háje a skály.

---

Když jsme vlakem přijeli do Oldřichova v Hájích, slunce stálo už vysoko a začínalo ukazovat svou sílu. Na cestu jsme se vydali teprve ve chvíli, kdy dorazila i druhá parta od Frýdlantu. Po chvíli příjemné chůze jsme dorazili až na místo určené - tedy k Hřebenovému buku. Po převléknutí do pracovního každý dostal příděl práce. A bylo jí dost, na celé dopoledne. Petra, Šárka a já jsme dostaly štětce, barvu a pytel na odpadky. Kousek od rozcestí na nás čekal první povalový chodník, který do sebe nenasytně vpíjel barvu, nicméně se nám poměrně brzy podařilo jeho žízeň uhasit a natřít ho celý.* Postoupily jsme tedy dál, vzhůru po úzké kamenité stezce a zanedlouho jsme dorazily k dalšímu povalu. Vše se opakovalo.

U mostu, který jsme také natřely, nás dohonili kluci. Ochotně nám pomohli, a tak se díky nim podařilo všechno natřít, sic se zpožděním. Po ukončení natírací mise nikdo nevypadal jako na začátku, drtivá většina natěračů byla doslova od hlavy až k patě od barvy. Za sebe můžu říct, že já jsem se držela zpátky, bylo mi více než jasné, že ten "sajrajt" ze sebe jen tak nedostanu. :-)

Po pracovním dopoledni nás čekal oběd v Hausmance (čili U Kozy). Neznám ani tolik lichotivých slov, abych mohla vyjádřit, jak oběd chutnal. Protože Koza na svých hostech rozhodně nešetří, nechala si výprava slehnout a teprve pak se vydala na cestu směr Tetřevky. Přestože cesta byla až na Poledník pořádně do kopce, stála za to. Odpočaté sluníčko se na nás smálo z bezmračné oblohy, dávalo barvu rozvrkočené zeleni všude kolem a dodávalo všem dobrou náladu. Aby se však vše nazdálo perfektním, mělo to všechno jednu chybu: už před Hřebínkem jsme všichni umírali žízní. Tedy skoro umírali :-).

Konečně! Chata na obzoru a s ní určitě něco k pití! Měli jsme pravdu, Smeták nám přinesl minerálku. Ještě nikdy jsem ji neviděla tak rychle zmizet. Převlékli jsme se, navečeřeli a nastala ona báječná večerní pohoda. Smeták pro nás měl připrevenou hru. Každý dostal naprosto smyšlené téma a měl o něm udělat přednášku. Všechny témata byla velice vtipná, ale domnívám se, že to naše, bylo ze všech nejlepší. Sic znělo: " Vliv jižních větrů na Severním pólu na populaci mravenců v okolí Labské boudy." :-D Nechtějte vědět, co z toho nakonec vzniklo.

Ráno nás vzbudil charakteristický zvuk zvonu. Nádherné ráno: prosluněné, voňavé,.... Po snídani jsme se zase trošku věnovali práci. Umyli se okna, utřel se prach, kluci udělali lávku ke kůlně*, zkrátka dopoledne uteklo rychleji, než bychom chtěli. Pak jsme si sbalili sakypaky, umyli nádobí z odpolední kavárny* a pomalu, sic nechtě, odjížděli domů.

Protože se nám opravdu nechtělo a protože jsme měli spousty času, zastavili jsme se na Fojtce v rezervaci Pod dračí skálou, kde se dochoval původní tisovo - jedlový les. Mimo jiné jsme upravili hrob Honzy Hrušky, zakladatele MOJH, který zde byl dle vlastního přání pohřben....Tohle místo má zvláštní atmosféru, plachou a přítulnou, divokou a zpoutanou civilizací - směska zvláštních pocitů naprosto jediněčně uspořádaných do určitého řádu...

Spíše k večeru jsme tak dorazili do Liberce, odpočatí a plni pocitu, že jsme si zase užili pěkný víkend.

* podívejte se na fotogalerii k výpravě fotogalerie!

Liberecký Majáles 2007 - program

Program libereckého majálesu je tu!

---

27. dubna - hlavní den oslav

Cena vstupného je 124 Kč v předprodeji (ano, je to tak, na plakátech je chyba), 150 Kč na místě.Program začíná ve 13:00 a končí zhruba v 21:20. Na stadionu ploché dráhy v Liberci vystoupí v rámci Libereckého Majálesu 2007 tyto kapely: Tata Bojs, Mig21, Vypsaná fixa, Skyline, Sunshine, Tleskač, Lety mimo.

1. května - májový nářez

V 15:00 začíná na náměstí Dr. E. Beneše majálesový průvod do Krátkého a Úderného divadla, kde od 16:00 začíná hudební revue. Jako vstupné zaplatíte symbolických 50Kč (pokud přijdete v maskách, tak 30Kč). Zde vystoupí kapely: Horror, My Stream, Rezistor, Swallow this, Jazz Chalenge, Kohout Plaší Smrt, Just4funk.

8. května - vysokoškolské drandění

Poslední den oslav proběhne v Harcově u vysokoškolských kolejí. Na hudební scéně před blokem D vystoupí od 13:30 hned několik kapel a to zcela zdarma: Anabáze, Chameleon, Paihivo (PL), Nil, Popik, Destroyself, Drobná za Bůra.

Na hudební scéně u bloku M pak ještě vystoupí od 13:00: Djka, Gogy (Remek Sounwokrs), Yorick, F_Rack_ek (Tekkirk RUM) a Scar (Tarutenberk Squad).

Pokud se ještě nebude cítit dost hudebně vyřádění, můžete večer, od 21:00 zajít do restaurace Vácha, kde vám naservírují skupiny: H.a.t.e!, Alco Coma, Stolen Lives.

http://liberec.majales.cz/ - zde se dozvíte konkrétní časový rozpis kapel a pořadí, v jakém se objeví na scéně...

Snad přijdou lepší časy...

Tak a mám to za sebou. Zkrácený týden s dvojnásobným počtem matematiky, jeden diktát, který dopadl, no, raději pomlčím. Jako Čech se stydím, ale považte, jak mám vědět, že se nějaký Matematický ústav Akademie věd České republiky píše s velkým "M" ? Prostě chytáky, které v běžném životě nepoužiju. Ale matematika se vyvedla, z písemky jsem dostala za 1, což je opravdu skvělé při těch čtyřkách....

---

Zdaleka nejhorší ale je, že jsem zjistila, že mě deptá stereotyptní život. Ráno vstanu, jdu do školy, pak ze školy a domů....a pořád dokola. Možná je to tím, že jsem dlouho nikde nebyla s ochranáři, když se jelo na Jizerku, tak jsem byla nemocná, a tak vlastně jedu až teď, po téměř měsíci a půl.

Já vím, stereotypní život prožívá 99 lidí ze sta, ale mě to nebaví. (neberte to nějak osobně, nerada bych četla komentáře urážlivých lidí, kteří mají neustále problém se vztahovačností). Škola je hezká věc, vzdělání ještě hezčí, ale rozhodně mě nenaplnňuje pocitem, že žiju pestrý život. Všichni mi vyčítají, že mám na lepší prospěch a že mám na víc. A já to vím taky. Kdybych zabrala, můžu mít o minimálně stupeň lepší známky, ale.....

To "ale" má určitě každý v sobě. Ať je školou povinný, nepovinný nebo ať dělá třeba kopáče chodníků. Škola mě vždycky bavila a nyní? Nyní mě baví střídavě. Jakmile mi vezme dobrou náladu a dá mi ten nepopsatelný tíživý pocit, tak bych všechno učení nejraději zahodila a řekla mu: "pápá!" . Když se ale podívám z druhé stránky, tak je škola hodná teta, která mi dává přátele, zkušenosti a pocit jakéstakés inteligence :-D.

Jsem trochu rozházená, případ akorát pro psychologa. Občas neudržím nervy ani emoce na uzdě. Taky se i stává, že dělám věci, které bych nikdy normálně neudělala. Tohle raději rozvádět nebudu...

No, už jsem si nastěžovala víc než dost, tak toho raděj rychle nechám. Někteří kamarádi jsou na tom hůř, dojíždějí x kilometrů a nemají čas na vůbec nic. Z toho vyplývá, že si fakt nemám na co stěžovat. Zkrátka emoce jsou zase na útěku. Raděj končím, než sama sebe uboze obrečím. :-/ jako malé děcko, které ztratilo svou nejoblíbenější hračku.

Žalman - Labutí křik

1.Přišel podzim zas o něco dříve,
a s ním vítr přines' labutě
modrou řekou byla slyšet píseň,
třepetání perutě.

2. Celý měsíc tak si spolu hrály,
potom přišel ten osudný den,
bylo slyšet divné pousmání
rezavého nože jen.

3. Pak zmizela loďka v zátočině,
na ní zvonil zabijácký smích,
toho muže nikdo nedohoní,
kroky v blátě smyje sníh.

R: Labuti, labuti, vrať se zpátky na svou řeku, labuti,
stýská se mi po tvém křiku a mám na jazyku,
s kým že tvoje láska odletí.

4. Tak tu leží a je celá bílá,
ještě dýchá v teplé náruči,
nebojí se, je jak nikdy tichá,
nevolá a nekřičí.

5. Pláče nebe a na modré řece
její láska plave opodál,
a já nevím, zase jednou nevím,
kam bych ty svý oči dal.

R:

zdroj obrázku: http://www.skoly.cz/fotosoutez/110000243007000024/prohlidka-souteznich-fotek/?razeni=2&hlas_pro_foto=611

Myšlenky jdou mou hlavou

♥♥ Dlouho jsem téhle rubrice nesvěřila své myšlenky, a tak to hned napravím. Lidi, umím dělat srdíčka :-D Vděčím za to Angellsce (Blog). Nebojte se, já si na srdíčka moc nepotrpím, takže nemějte strach, že by tu bylo přesrdíčkováno :-D Též výše zmíněné dobré duši vděčím za CD St. hadry - Prachinaski a Dlouhej kouř, trpělivě seděla 1,5 hodiny u počítače aby mi posílala St. hadry a dalších 1,5 hodiny aby mi poslala Dlouhej kouř.

Konečně začaly prázdniny, nevyhlíží ale moc zajímavě. Třída ze základky jaksi ignoruje mé návrhy na sraz a kamarádka, která měla přijet je nemocná. Asi dám dohromady kolo, abych ho mohla začít používat :-), přečtu zas kus Tita Livia a dám sem druhý díl o Hodkovicích nad Mohelkou....nějak to uteče a v úterý se mi nebude chtít zpátky do školy.

Když o tom tak přemýšlím, tak co se vlastně se stalo za těch x dní, co jsem se nesvěřila do péče deníčku (ať už tohoto veřejného, nebo toho soukromého)? Vlastně nic zajímavého: několik písemek, jedna třídní rada a pak už jen nudný a nadmíru zničující stereotyp. Asi bych měla něco podniknout... Vlastně ano, jedna nad míru inspirující věc se stala...sešla jsem se s kámoškou ze základky, byly jsme v Kamenný želvě a probraly školní drby i jiné věci (jak už to tak bývá)...

Taky mi jedna spolužačka vytmavila módu letošního léta....pffff...stříbrná, bílá,....teda lidi nezlobte se, ale asi fakt nebudu cool. Taky jsem se dozvěděla, že dlouhé sukně letět nebudou, letmo jsem se přehlídla očima a zjistila jsem, že mám dlouhou sukni! :-D :-D Takže sbohem letošní (promiňte) přiblblá módo! Upřímě řečeno, nesnáším letní trendy, všichni jsou pak úplně stejní a kdo nemá onen letní hit, tak je totálně mimo....Ach jo...

A už jsem zase jinde, začala jsem u A a skončila u Z..takže přeji všem krásné prázdniny a zatím ahoj.

Hádanka

Doufám, že se žádná skupina obyvatel neurazí. Tihle číňánci jsou prostě neodolatelní. :-D

---

Víte odkud jsou? Ale ano, znáte je.

Z jednoho videoklipu a z obalu jednoho CD....no tak, už víte?

Česká kapela, samý kluci, žárovka....tak už?

Ale vy ostudy! Že mám napsat nějaké hitovky?

Dobře: Klára, Dobrák od kosti, 1970, Tabáček....

Vy se opravdu chcete nechat podat?

Akustik Rauš

Akustik Rauš je folk rocková kapela z Valašského Meziříčí. Frontmen kapely, původně člen skupiny Mňága a Žďorp, šel hledat něco nového. Poctivá práce po několika úskalích přinesla kapele první ovoce. Absolvovala několik koncertních šňůr s Mňágou a Žďorp a s kapelou The Frames.

A já je objevila zase omylem a náhodou. Mňágu poslouchám ráda, takže mě logicky oslovili. Konkrétně moc se mi líbí, že se dali na akustiku a zároveň si ponechali svůj osobitý ráz.

Texty zahloubačně laděné jsou tak akorát k mm náladičkám. Bohužel jsem je nikdy neslyšela na živo. Neubírá jim to sice na kvalitách, ale myslím, že takový klubík je něco trošku jiného než repráčky u počítače.

Webovky:

www.bandzone.cz/akustikraus

www.akustikraus.cz

www.myspace.com/akustikraus

Rybí horoskop

Pobavte se na můj účet, hvězdy promluvily :D

PS.: Nemám hudební vlohy (Narodil se Kristus Pán tradičně zpívaný o Vánocích je trestuhodný a tatík se to ještě snaží zvěčňovat na videokameru). A jestli něco nesnáším, tak je to materiální svět, který ztratil charakter.

---

Váš charakter a osobnost

Planetární postavení ve vašem horoskopu naznačuje, že jste hodně citlivá, ale svůj bohatý vnitřní emocionální život dokážete skrývat a maskujete ho příjemným a přátelským chováním. Vaše vnější osobnost je ambiciózní, více zaměřená na materiální svět a touží po úspěchu. V neznámé společnosti se projevujete spíše opatrně a nesměle. Máte však silnou vůli a touhu v životě uspět. Jste půvabná, laskavá a citlivá. Potřebujete se obklopovat krásou a harmonií. Jste jemná a přizpůsobivá. Mnohdy až příliš ovlivnitelná a nesamostatná. Vaše rodina je pro vás velmi důležitá a vy jste vždy připravena a ochotna být jí nápomocná. Vzhledem ke své představivosti a uměleckému nadání byste se mohla věnovat nějaké kreativní práci. Kancelářská práce od devíti do pěti vám asi nebude moc vyhovovat. Ovšem díky svému serióznímu přístupu k vnějšímu světu, analytickým a organizačním schopnostem byste takovou práci mohla po určitou dobu vykonávat. Vašemu vnitřnímu světu by však více vyhovovala tvůrčí činnost. Díky svému přirozenému hereckému nadání by vás mohl zajímat film, divadlo nebo tanec. Své mnohé talenty byste také mohla uplatnit v televizi, rozhlasu nebo reklamní agentuře. Možná vás šarm a elegance přivedou do světa módy. Třeba zkusíte módní návrhářství, design, fotografování nebo modeling. Nejste přehnaně ambiciózní, možná dáte raději přednost práci v podřízeném postavení, ale to nevylučuje, že byste nemohla pracovat v nějaké vedoucí funkci, být filmová či televizní režisérka nebo umělecká vedoucí. Svou imaginaci byste mohla využít při malování nebo psaní prózy a poezie. Zřejmě také budete mít hudební nadání. Ujistěte se, že ať děláte cokoli, máte možnost určovat si vlastní tempo. Vaše aktivity jsou rozmanité a poskytují vám volnost a změnu. Vzhledem k vaší blízkosti k neviditelnému a spirituálnímu světu vás možná bude zajímat náboženství nebo různé duchovní discipliny. Máte potřebu pomáhat druhým, a to by vás mohlo zavést do sociální sféry. Mohla byste působit jako psycholožka, ošetřovatelka, terapeutka či poradkyně. Pokud se vydáte cestou podnikání, potom se ujistěte, že máte za partnera někoho, kdo vám pomůže realizovat vaše ideály a bude vás podporovat. Ačkoli jste nadaná pro vytváření nových věcí, máte možná potíže o tom přesvědčit své okolí. Na některé náročnější projekty a plány nemáte sama dost vytrvalosti, rozhodnosti a razantnosti. Mohou vás zradit vaše občasné výkyvy nálad a energie, váhavost, nestřídmost v konzumaci jídla a pití nebo únikové tendence z reálného světa do fantazie. Protože jste citlivá na nálady okolí, měla byste pravidelně trávit nějaký čas o samotě. Vaše fyzické zdraví je lehce ovlivnitelné vaší psychikou. Snažte se vyvarovat negativních myšlenek a postojů. K vaší vnitřní harmonii může přispět nějaká forma umění, jóga, meditace, spiritualita, náboženství, ale i vodní sporty.

Jste milá, hezká a dbáte o svůj vzhled. Máte příjemné a diplomatické vystupování, které vám přináší respekt a důvěru okolí. Ve svém životě potřebujete harmonii, dobro a krásu. Vyznáváte hodnoty a ideály, které mohou být běžnému životu příliš vzdálené. Chcete dokonalý vztah, dokonalou práci, dokonalé prostředí a názorovou rovnováhu. Pokud někdo nebo něco nedosahuje vaší představy, dokážete být velmi kritická. Máte občas potíže s rozhodováním. Chcete, aby vše, co děláte, bylo v souladu s vaší představou o pravdivosti a spravedlnosti. Patrně díky tomu se snažíte být taktní a přátelská. Nejste ale vždy upřímná. A to mnozí mohou rozpoznat.

Jste vnímavá a dost ovlivnitelná skrytými náladami v okolí. Tato vrozená citlivost může být skvělou kvalitou, pokud ji využijete v takových profesích, jako je politik, spisovatel, umělec a psychoterapeut. Musíte se však naučit rozlišit mezi vlastními pocity či náladami, a těmi, které přicházejí z vnějšího prostředí. Měla byste se chránit před negativními vlivy. Jste mimořádně senzitivní, a tím i zranitelná. Máte potřebu pomáhat slabším. Nezapomínejte však ani na sebe. Nejlepší způsob, jak si udržet vnitřní stabilitu, je občas se na nějakou dobu uzavřít do své samoty. Tam si utřídíte myšlenky a prozkoumáte své nitro. Sebeanalýza vám pomůže odhalit vlastní potřeby a napomůže k duševní vyrovnanosti.

Váš charakter - stinná stránka

Ačkoliv jste intelektuálně nadaná, z nějakého důvodu svým schopnostem nevěříte. Máte strach a obavy se volně vyjadřovat. Je možné, že se vám v době dětství a dospívání dostalo pouze omezeného vzdělání a pohybovala jste se v prostředí, které bylo chudé na intelektuální podněty. Je však také možné, že vaši rodiče přikládali intelektuálním schopnostem přílišnou váhu a neustále vás napomínali za způsob vašeho projevu. To ve vás zanechalo nedůvěru a strach vyjadřovat vaše myšlenky. Při komunikaci jste opatrná a aktivně se zapojíte pouze u témat, která dobře znáte. Dáváte si pozor na to, jak mluvíte a co říkáte. Máte pocit, že všichni ostatní mají mnohem zajímavější názory a témata k diskusi než vy.

Stručně o mně

Milý čtenáři, návštěvníci, přátelé i nepřátelé,

srdečně Vás vítám na tomto blogu.

Dříve, než se podíváte dál, přečtěte si tento úvod... zhodnotíte tak, jestli ono malé kliknutí, které vás posune do útrob těchto stránek, má vůbec cenu. Protože pokud shledáte tento blog ničemným, běžte raději dál - sprosté komentáře a hloupé reklamy totiž otravují život nejen těch, kteří jsou tu spokojení, ale také mně.

Přirozeně, že se Vám nejspíš stane, že s některými názory nebudete souhlasit... o tom to ale je, svět jednonázorový by byl příliš nudný. To, co se tu objevuje jsou čistě subjektivní názory mé osoby, docela často bych to definovala jako zkratkovité jednání, kdy racionální myšlení ovládnou emoce. Neumím se moc přetvařovat a mnohem raději se vypíšu na papír, než bych se někomu sáhodlouze svěřovala.

Tento blog je mozaika mého života - naleznete zde vše, co dělám, co poslouchám, co čtu, co si myslím...občas je toho až moc o jedné osobě.

..........................................................................................................................................

.:Stručně o mně:.

Ctěné občanské jméno jest Věra Hávová (Pokud potřebujete kontakt, v menu je okýnko Zpráva autorovi - můžete ho použít :))

Zabývám se

• literaturou (Čtu hodně a ráda, snažím se Vám to předat. I když poslední dobou ležím jen v odborných věcech do školy.)

• historií (a přes ni dostala jsem se k archeologii a tu teď studuji - paleolit, toť má láska. Nemám ráda jednostranný úhel pohledu na dějiny, protože všechno má rub, líc i bok.)

• hudbou (Hudbu pouze konzumuji, protože mi rodiče nedali do vínku hudební nadání, nicméně bez hudby si svůj život nedokážu představit. Nemám moc ráda škatulky, nezáleží mi ani moc na tom, jaký styl kapela (muzikant/ka) hraje, ale jak hraje a o čem hraje. Miluju nástrojovou rozmanitost v kapele, a pokud se ozývají dechové nástoje, jsem v sedmém nebi. )

• focením (Fotím co se namane.)

• děláním šíleností (Jo, třeba jsem se rozhodla jít z Olomouce domů do Liberce pěšky.)

• přírodou ( Místo k regeneraci, zamyšlení, klíč k nadpřirozenu,...)

Do svých 16 let jsem zvracela v autobuse a v autě. Nyní s tím již problém nemám. Často moc myslím, kecám a málo činím. Taky moc kecám a málo říkám to podstatný.

Foto: moje sestra svým telefonem.

A víc psát je zbytečné...

Buďte dobří!

Jarmila Loukotková - Spartakus (Před námi boj )

Nedávno dávali dvoudílný výpravný film Spartakus, já mám ovšem knihy raději než filmy, a tak jsem si Spartaka nemohla nechat ujít černého na bílém. Vybrala jsem si tento námět zpacovaný od J. Lokotkové, protože jí mám v oblibě. Takže již nebudu zdržovat, zde je děj vynikajícího historického románu.

---

Otrok z Thrákie se dostal do Batiatovy gladiátorské školy jen náhodou. Utíkal zrovna z válečného tažení, když Batiata potkal. Batiatus ihned pochopil, že je Spartakus vyjímečný silák a tak ho nalákal do své proslulé školy. Po výcviku se Spartakus utkává v aréně s Krixem otrokem a vyhrává. Diváci si přejí smrt jeho protivníka, ale Spartakus Krixa nedokáže zabít. Batiatus dostává Krixa darem od jeho majitele, boháče Krassa. Krixa však stejně čeká smrt. Spartakus ho proto od Batiata koupí za celou odměnu, kterou si za svůj výkon v aréně zasloužil od diváků. Z celé toho bohatství si ponechává pouze náhrdelník od dívky Areny. Krixus uteče ze školy a Spartakovi je jasné, že musí odejít také. Naplánuje tak vzporu. Všichni se do ní zapojí a otroci utíkají k Vesuvu. Batiatus ani Římský senát nenechávají nic náhodě a začínají dlouhé boje. Mnoho významných vojevůdců je poraženbo otroky na hlavu. K otrockému vojsku se přidává i Arena, která Spartaka vroucně miluje. Spartakus a jeho armáda porážejí Římany stále. Když už měl Spartakus cestu z Itálie volnou a mohl dosáhnout toho, čeho chtěl a totiž, aby se všichni mohli vrátit do svých vlastí, aby i on mohl na svém poli obdělávat půdu, otroci se proti němu postavili. Žádali, aby s nimi šel na Řím, chtěli bláhově dobít i pýchu celého impéria. Spartakus odmítá, ale nápor ze strany otroků je silnější, a tak se obrací a celé vojsko postupuje na Řím. Na řadu přichází i Krassus. Dostává velení nad římským vojskem a Spartaka poráží, zabíjí. V boji zahyne i Arena. Díky svým přátelům je Spartakus pohřben v nedalekém lesíku, všichni ostatní končí na kříži.

Smutný je konec nádherného příběhu. Nesmrtelní hrdinové ale omrzí, je snad tedy lépe, že Spartaka pohltila voňavá půda v lese u bitevního pole.

Zajímavé zjištění

Všechno začalo ve čtvrtek 22.3. přišla jsem ze školy, padla a usla. Probudila jsem se až s teplotou, sic mi v té chvíli nebylo do smíchu (a při mém sklonu k přehánění na umření), bylo mi okamžitě jasné, že mám víkend jak se říká v čudu. Měla jsem jet na Jizerku, kde bych mohla zažít dobrodružnou noc při počítání sýce rousného a ....a nic. Poslala jsem smsku vedoucímu, že nikam nejedu a při tom jsem se tajně vztekala, že je svět hrozně nespravedlivý. :´-(

---

Pravda odvěká ale je, že všechno zlé, k něčemu dobré a tak tomu bylo i tentokrát. Následující den, tedy v pátek, mi již bylo dobře a tak jsem se šla věnovat počítači. Zapnu malým stříbrným čudlíkem náš milý počítač, přihlásím se na icq (kde samozřejmě nikdo není) a jdu zkontrolovat co je nového na této skromné stránečce. Nějaký zoufalec mi vyslovil (v případě komentářů napsal) pochvalu - díky mu moc! a nějaká dívenka, odhaduji to tak na 14 let, si přišla udělat reklamu. Chvála bohu, alespoň někdo píše!

Při detailnějším prozkoumání mé e-mailové schránky jsem zjistila, že mi poslali statistiky návštěvnosti Kamrlíku (této stránky, pro ty méně všímavé) za uplynulý týden. Wow!!! To je ale návštěvnost!! Čísla, která jsem uviděla mi udělala opravdu velkou radost. Ještě větší radost mi udělalo, že Kamrlík navštívili lidé, kteří vlastně vůbec nejsou z domény blog.cz, ale spíše lidé, kteří hledají nějaké informace přes vyhledávače. Z toho tedy jednoznačně k mé potěše vyplývá, že z článků odbornějšího typu (tedy z rubrik *Občas myslím i na školu* a *Knihovnička*) mají lidé užitek. Neuvěřitelně mě to těší. Moc. :-D :-D Jen škoda, že tu ti hledači informací nezanechají komentář :-( (třeba o tom, co jim v tom článku chybí a podobně). Tak příště, moji milí, nechte tu zprávičku, dotaz, doplnění informací, názory....Jinak jsem opravdu moc ráda, že tu máte informační zázemí. Někteří jsou dokonce pravidelnými návštěvníky. Ty jo, já jsem z toho opravdu úplně hotová. Tak díky moc všem .

Ahoj!