Jako omluvu za minulý literární příspěvek se teď pokusím o trošku lepší shrnutí tohoto díla. Takže...
Velmi stručně k ději
Dílo je postaveno furiantství dvou nejbohatších a nejvýznamnějších osob v Honicích, na sporu Buška s Dubským. Hádají se v podstatě o cokoli - o to, kdo je chytřejší, kdo bohatší, kdo vlivnější, kdo je v právu...
V tomto zmatku se rodí vztah Verunky a Václava, kteří chystají svatbu.
Druhou rovinou sporu jsou dva uchazeči o ponocenství. Vysloužilý voják Bláha a krejčí Fiala, který si tento úřad nárokuje z postavení otce sedmi dětí. Bušek přeje krejčímu (Bláha mu totiž kdysi řekl, že je nevzdělaný člověk) a Dubský zase Bláhovi (váže ho k němu úcta jako k vojákovi - jeho syn Josef totiž padl v bitvě). Spor se přenese na celou vesnici.
Jednoho rána se objeví paličský list, který vyhrožuje, že pokud nebude Bláha zvolen za ponocného, shoří vesnice do základů. V očích většiny obyvatel vesnice se Bláha najednou zrcadlí jako palič. Na jeho obhajobu vystoupí dědeček Dubský, ale na postoji vesničanů to příliš nezmění. Jediný, kdo začne aktivně hledat pisatele onoho listu je Habršperk, který pochopil velice rychle odkud vítr fouká.
V den zasedání obecného výboru je zvolen za ponocného Fiala. Uprostřed zasedání si Bušek odbíhá zapytlačit a Bláha dokazuje svou nevinnu pomocí rukopisu Fialovy dcery Krystýny. Pod tlakem se dívka přizná, že list jí diktoval otec. Jméno Bláhy je tak očištěno a může se ujmout ponocenského úřadu. Fiala je hnán s potupou pryč. Když se ale Bušek vrátí, je rozčarován ze zvratu, který nastal a příšerně se pohádá s Dubským. Oba se rozhodnou, že žádná svatba jejich dětí nebude.
Václav naštvaný je odhodlán dát se na vojnu, pokud mu nebude povolena svatba s Verunkou...
Ze zapeklité situace nám pomůže Habršperk, který viděl Buška, jak loví panskou zvěř a Habršperka zase viděl četník. Stává se tedy očitým svědkem hodícím se četníkovi. Bušek se zalekne - ta ostuda, být odveden v poutech kvůli zajíci - a prosí Habršperka, aby ho neudal. Chytrý švec však své mlčení vymění jedině za usmíření s Dubským. Pod tíhou ostudy se nakonec Bušek odhodlá ke smíření, k čemuž přistoupí nakonec i Dubský (představa, že by na vojně měl zemřít i jeho druhý syn...).
Mladému páru tak nic nestojí v cestě...
K postavám (neuvádím všechny, jelikož jich je mnoho):
V ději se odehraje několik zásadních zvratů, které nám postavy rozdělí do dvou táborů. Do tábora Bušek a do tábora Dubský.
Tábor Bušek:
Jakub Bušek - první radní v Honicích
Františka Bušková - jeho žena
Verunka Bušková - jejich dcera
František Fiala - krejčí, uchazeč o ponocentsví
Terezka Fialová - jeho žena
Krystýna Fialová - jejich dcera
A oponenti od Dubských:
Filip Dubský - starosta v Honicích
Marie Dubská - jeho žena
Václav Dubský - jejich syn
Petr Dubský - otec Filipa Dubského, dědeček
Valentin Bláha - vysloužilý voják, uchazeč o ponocenství
Josef Habršperk - švec, nejlepší přítel Bláhy
panna Markýtka - obchodnice se dřevěným nádobím z Domažlic
Přesto, že se toto vesnické drama jeví vlastně jako komedie, je plné drobných tragédií. Podobně jako třeba Maryša bortí představu o idylickém životě na venkově. Hledání uvolnění a "čerstvého vzduchu" se lehko může stát malým uzavřeným prostorem. Jako nejdůležitější osoby vnímám Habršperka a dědečka Dubského.
Dědeček býval v mládí furiantem a do jisté míry je jím i nyní, ve svém stáří. Je ale poučen z chyb vlastních, je obohacen o životní zkušenosti. A tak má něco, co chybí ostatním postavám, nadhled a zdravý úsudek. Baví se furiantstvím ostatních, sám si také přisadí, ale jen do té doby, než začne jít do "tuhého". Jakmile se dříve nevinné předhánění a vytahování začne dotýkat třetí osoby, zvláště, když by ji to mělo uvrhnout do neštěstí, přestává všechna legrace. Furiantství musí stranou...Během hry se tak tato postava stává jakýmsi barometrem.
Habršperk je svérázná postava stojící na okraji, přesto však pevně ovládající dění ve vesnici. Ví vždy mnohem víc, než ostatní, své záměry předem neprozrazuje, což jeho okolí znemožňuje mu je překazit. Stojí pevně za přítelem Bláhou, ale stejně pevně by se dokázal postavit za kohokoli jiného, byl-li by přesvědčen, že mu bylo ukřivděno. (To dokazuje v závěru hry.) Jako pozitivní postava provází nás celou hrou, vždy nejlépe ovládne situaci.
Pak je tu ještě jedna postava, která celému dílu dává duchovní rozměr. Její síla je všude, a to i přesto, že se s ní setkáváme pouze na obraze. Je to Václavův bratr Josef Dubský, který padl v bitvě u Náchoda. Vypadá to, že se celá rodina přes jeho smrt přenesla, ale skutečnost je jiná. Jeho odkaz je stále živý a ovlivňuje jednání osob. Je to on, kdo dá dohromady Verunku a Václava a je to i jeho zásluha, že se Václav nemusí dát na vojnu...
