Friday, October 23, 2009

(NE)poslední hudební zážitky

V poslední době, dobře, tak dejme tomu, že od září do dnešních dnů, jsem byla na několika hudebních akcích. Bohužel (či dík?) mám neustále prapodivnou melancholickou náladu a nejsem schopna napsat ty úžasné zážitky z kocertů. A to, že jsme se dokopala zavzpomínat je zásluha Barči, která si chce pořád přečíst něco "vtipného". Tak jen krátce připomenu...

Tak, přeji počteníčko, Baruš. ;-)









Historicky první Jelenfest v Liberci, v hospodě U Jelena v polovině září
Na tuhle akci jsem se těšila už od poloviny prázdnin. Už jen proto, že tam se mnou byli moji báječní (pro mě už ex) rangeři, jmenovitě Jíťa, Lůca, Áďa, Jirka. Holčinám se záhadným způsobem podařilo naverbovat další duši do oddílu - Matěje. Klučinu, ke kterému jsme si přisedli. Nikde jinde totiž volno nebylo. Také tam s námi byla Barča, moje dobrá duše do pohody i nepohody. A hlavní důvod návštěvy? Anabáze. Dobří hoši, kteří jsou věrní akustické muzice.
Vystoupila mimo jiné i Hanka Vosátková, osobitá to písničkářka. Tahákem byla Znouzecnost, ale o tu mi ani moc nešlo.
Každopádně Anabáze byla skvělá, jako vždy. A je mi opravdu líto, že se mi nedaří uspořádat jejich koncert v Chrastavě. Tady nejsou lidé moc zvyklí na nějaké hraní v hospodě.
Taky jsem měla svůj výstup na pódiu. :D Zarecitovala jsem Lucčinu báseň, kterou složila z názvů Hančiných písniček, jak kázala pravidla soutěže. Lucka nechtěla jít a mně přišlo líto, že se obecenstvo nedozví, jaký má talent. Tak jsem tam šla. Ale nemít v sobě tři piva, tak tu odvahu nenajdu. A dostala jsem za to triko s jelenem :D.
Bylo to krásné, moc. Děkuju všem.
A nejlepší byl večer s Barčou. Asi tisíckát pouštěný Virus a pogování po kuchyni s Budvarem :D

UDG Na Rampě v Jablonci nad Nisou kdysi v říjnu
To byla akce. :D Vytáhla jsem i svoji sestru, která si tam šla bez peněz, takže jsem se jako hodná sestřička plácla přes kapsu a zaplatila jí alespoň pití. Už vím k čemu jsou mladší sourozenci... Opět tam přišla banda od Jelena: Lucka, Jíťa, Áda, Jirka a Matěj. A nesměla chybět Barča.
V malém klubíku je cekem dusno, a tak jsme s Barčou shledaly, že se asi udusíme. Opustily jsme skákající kotel a odklidily se ke kraji - tady jsme si to dokonale užily.
Ovšem nejlepší bylo ráno druhého dne. Spala jsem u Barči a kromě toho, že jsme spaly vedle sebe a zem nám byla malá, jsem se probudila s hlavou pod postelí a nohama kdesi pod Barčou. "Visíme nad propastí, jo?" "Jo." "Drž se, nebo spadneš!" "Už se neudržím!!!!" "Drž se!" "Padáááám!" "Teď jako ležíme nad dně propasti a jsme ..." "Mrtví?" "Ne, čekáme na medvěda, až nás sežere." "Aha. Ivo, udělej nám medvěda." "Cože?" " No medvěda, sežer nás." "Háááám!" "Jsme sežraný, jakej je další levl?" "Jsme v ráji." "Ležíme v síťovce mezi palmami" "A je tam hezkej masér." "CO? Nechci tam žádný úchyly!" "To je krycí název, si pod tím představ co chceš!" "Tak jo...hm....krásná síťovka, moc pěkný palmy, šťavnatý malibu a MASÉR"

Sto zvířat Na Rampě v zasněženém Jablonci nad Nisou v blízké minulosti v říjnu
Tentokrát již sami. Vyrazila jsem s Bárou na Zvířata. Už dva dny je kalamita a náš úchvatný nápad, že pojedeme vlakem byl tak skvostný, až se trošku minul účinkem. Hodinu jsme seděly ve stojícím vlaku na nádraží, než nám průvodčí řekla, že UŽ pojedeme. Mezitím jsem si chystala oprátku ze šály, roztrhala Barče Jiráska a vynadala nejmíň desetkrát "akciové společnosti České dráhy". (Ale chápu, že to nebyla sranda situace. Několik stromů na kolejích, zmatek, chaos...) Ve Vesci nás z vlaku vyhnali do autobusu, který jel až do Jablonce, a pak dál.
Na koncert jsme dorazily s hodinovým zpožděním, ale zábava v plném proudu způsobila, že už nikdo neřešil vstupné. Báječný koncert zcela zdarma. A stihly jsme ještě víc než polovinu.
Skvělý mejdan a Nikdy nic nebylo jsme si užily úplně maximálně. Daly jedno malý a jedno malibu (velký :D).
Na zablokované tramvajové trati jezdily autobusy, takže obávaná cesta zpět byla mnohem lepší než neobávaná tam. To jsou ty životní paradoxy, říkáme si svorně a protože se nám nechce domů, jdeme na zasněžené betonové hřiště v Matoušovce a vyšlapáváme do sněhu Fast Food Orchestra, protože právě na tuhle grupu se chystáme příště.


Saturday, October 17, 2009

Sněhová epizoda

Tak nám nasněžilo! Bílá peřina ukončila barevný podzim. Milovaný podzim plný mlh, deštíků, slunce a vůní. Ani jsem nestihla klidnou procházku zežloutlými loukami. Prostě jsem jen tak seděla na matematice a spolužačka vykřikla "Sněží!" A všichni se otočili k oknu a vyvalovali oči.

Na červené jeřabiny dopadaly vločky. Ulice zasypané zlatým listím se změnily v bílé moře. A na sněhovou hladinu zase dopadaly lístečky všech barev, vypadaly jako zbloudilé loďky v oceánu.

V naší ulici to zase začalo vonět kouřem. Z pokřivených chaloupek a domků se valil šedivý sloup dýmu a roznášel vůni dřeva po okolí. Sníh má zvláštní vlastnost dělat všechno hezčí, přítulnější, laskavější. Je takové ticho! Nešumí vítr, nezpívají ptáci. Jen padá a padá.




Je to přeci jen brzy, příliš brzy i na náš severní kraj. Stromy neunesou tíhu mokrého sněhu a praskají. Lámou se jim větve a dopadají k zemi. Na elektrické vedení, na koleje a troleje, na silnice, na domy, na zoologickou zahradu. Přestaly jezdit tramvaje do Jablonce, vlaky do Tanvaldu, do Semil a ostatní nabírají neuvěřitelné zpoždění. Zoologická zahrada je opět zavřená, tentokrát až do pondělí. Nejde elektrický proud, ani teplárna v Jablonci. Mraveniště společnosti se dalo do překotného pohybu. Čím víc se snaží jeden něco opravit, tím víc se mu do toho plete druhý. Chaos, stres a ještě jednou chaos.

Nejlepší tak bude obout si dobré boty, teple se obléct a vyrazit pěšky. Pěšky do přírody, kde nepotřebujete elektrický proud, plyn, teplo, autobus či vlak, kde neuslyšíte nadávat lidi kolem sebe, kde bude krásný zimní klid. Kde, když odhrnete sníh najdete zbytky podzimu. Šípky, kaštany, žaludy, bukvice, jeřabiny.

A i když se nám ven nechce a doma je neúprosná zima, i když sníh polámal všechno, co dosud kvetlo v zahradě. I tak je to vlastně zázrak. Jsme svědky toho, jak si příroda umí hrát. Udělejme si čaj, přikrejme se dekou, sedněme k oknu a pozorujme to všechno s nadšením. Než to odejde.

Monday, October 12, 2009

Hluboko u srdíčka

Při slunečném pátku jsem se těšila, že pojedu na kolo a budu někde v lukách fotit podzim. Jaká chyba lávky! V sobotu ráno leje jako přes cedník, je zima a vůbec není voňavoučký podzimní den. Mírně nespokojeně jsem se tak odplazila k počítači začala dělat maturitní témata z angličtiny. Odpoledne jsem alespoň během krátké pauzy mezi deštíky stihla vyběhnout ven a ostříhat měsíček a slunečnice. Moc semínek na mě už nezbylo. Ptáci byli jaksi rychlejší :)

V neděli to také nebylo válné. S jediným rozdílem. V půl deváté se vleču na vlakovou zastávku (nádraží se tomu opravdu říkat nedá, byť máme hned tři koleje). Pádím do zoo. Dnes je na programu enrichment. (Enrichment znamená doslova obohatit a jde vlastně o "hračky" pro zvířata, které slouží k tomu, aby se zvířata byla nucena trošku "namáhat". Například do záhybů a kapsiček se opičkám schová potrava, aby si ji museli - podobně jako v přírodě - najít.) S pomocí hostujících dobrovolníků z GE Money Bank jsme vyrobili obrovitánskou kryhli pro tygry. Byla z osmi hasičských hadic, a nakonec jsme usoudili, že možná přijde slonicím, i když obavy, že by si s ní sto šedesáti kilový kocour Paris neporadil, jsou zbytečné.

Kostka :)



Součástí programu pro naše dobrovolné hosty byla prohlídka zázemí pro slony a žirafy. Opravdu jsem nečekala, že budeme moci žirafy i nakrmit. Vzala jsem do hrsti speciální granule a natáhla ruku. Chvíli to trvalo, ale potom přišla jedna mladá samička a opravdu si vzala. Zpočátku jsem měla strach, ne moc velký, spíš takovou obavu. Nikdy jsem nebyla tak blízko. Jak se krmý žirafa? Jako kůň? Jako kůň. Stačí natáhnout dlaň a ten úžasný tvor vyplázne svůj modrý jazyk a opatrně slízne granule.

Žirafa má krásné oči. Tmavě hnědé, až černé. Hluboké a plaché. Něžné a plné pochopení. A má dlouhé řasy, tuze dlouhé. Srst má jako kůň, možná trošku víc drsnější. Je to úžasný pocit hladit a drbat žirafu. Neopakovatelný. Hřejivý. Plný obdivu, pokory a respektu.

Posunuli jsme se do vedlejších dveří, na kterých bylo napsáno "Pozor! Sloni!" Působilo to komicky, ale při pomyšlení, že se dostanete do křížku s takovým kolosem ...
Dostali jsme se k bráně, kudy slonice chodí do pavilonu a obě nám hned věnovaly pozornost. Byly po jídle, mírně ospalé, ale milé. Nastavovaly choboty a nechaly si do nich foukat. A oplácely stejně. Frkaly na nás a kdo nepodrbal, hodně si to u nich pokazil.

O slonech se říká, že mají dlouhou paměť a že jsou moudří. Slon je symbolem síly a tvrdé práce. Není bez duše. Myslím si, že slon je jedno z těch zvířat, co má hluboké city. Nemyslím, jsem si jistá. A je mi celkem jedno, co říkají odborné studie. Došlo mi to v okamžiku, kdy jsem Gaurí hladila po chobotu. Kdy na mě upřela svoje ospalé oči. Kdy ke mně zvedla chobot a položila mi ho na rameno. Kdy na mě frkla. Je to úžasné a nepopsatelné, hluboko se mi to zarylo do srdce a nikdy na to nezapomenu. Nikdy.

Wednesday, October 7, 2009

Mám ho!

Mám ho! Včera vyšel časopis Filter s tou nejbáječnější přílohou, novým cd Utsuki od Fast Food Orchestra! Grandiózní....

A už se fakt moc těším na koncert(y). Liberec to jistí, ale proč se nepodívat do Prahy?

Utsuki goes by hikari...

Monday, October 5, 2009

Říjen - měsíc barevné krajiny

Nebe padá pod tíhou šedi. Ještě před hodinou bylo blankytné, s bílými obláčky a zlatým sluncem. Nebesa budou nejspíš plakat, plakat lítostí nad koncem zlato-modrých dní. Jenže se uvzlykají, podzim definitivně vyhnal léto a rozhodil sítě, ve kterých uvízlo kde co.

Pole má potrhaný kabát. Mezi zbytky žlutých stébel obilí prosvítá tmavě hnědá půda. Sundejte si boty a zkuste se projít po strništi. Jako po uhlíkách! Neviditelný vítr foukne, vyběhne srna, raději si botky zase obujete.

Jetelové lány vypadají unaveně. Růžové paličky květů se kloní k zemi a volají po sklizni. Tajně se těší, až budou posečeny a pěkně se usuší ve vyhřáté stodole. Králíci a kozy budou mít po celou dobu třpytivého ticha co žrát.

Les připomínal uniformované vojáky seřazené v trošku nepravidelném šiku. Dnes dostali dovolenou a oblékli barevný civil. Javory červený, buky skořicový, břízy žlutý, topoly šedivý, modříny medový a jírovce hnědý. Jaká lahodná symfonie!

Jen zahrady se odlišují. Kvetou, jsou stále svěží. Listopadky fialově, slaměnky růžově, jiřiny vínově, aksamitníky oranžově, měsíček žlutě. Ty zdolá jen první mráz. První štiplavý doušek ledové tříště je uspí. Pak uschnou, lidé je s láskou ostříhají a přikryjí tmavě zeleným chvojím, aby si květinky příliš neublížily.

Nebesa začala štkát. Velké slzy dopadají na zem a vsakují se....