Fronta (Kolejka)

Tuhle hru mám v povědomí už dlouho. Když jsem totiž byla na Erasmu ve Vratislavi, dosahovala zrovna špičky své popularity a dala se koupit i na hlavním vratislavském vlakovém nádraží. Vážně. Dokonce jsem uvažovala, že ji koupím jako dárek domů. Jenže hra obsahuje poměrně dost textu na kartičkách s úkoly a polský originál by tak se mnou asi nikdo hrát nechtěl. Máme doma několik her v anglickém originále a taky se jim všichni vyhýbají obloukem.

Myšlenka téhle hry mě nadchla, neboť je sama o sobě vlastně výukovým materiálem. Polští historikové chtěli zprostředkovat všední život v komunistickém Polsku v 80. letech 20. století. Představte si, že dostanete seznam obyčejných věcí, které máte koupit. Nějaké ty potraviny, něco z drogerie, pár kousků do šatníku a do domácnosti. V centrálně plánovaném a špatně fungujícím polském hospodářství se máte na co těšit. Do fronty! A nepředbíhat!

Příprava hry není složitá, dle pravidel si herní plán připravíte pro příslušný počet hráčů. Čím víc hráčů hraje, tím víc bude k dispozici zboží. Ani pravidla nejsou nijak složitá. Každé kolo má svůj daný řád, jak postupovat najde každý hráč na své přehledové kartičce. Úkolem je být prvním z hráčů, který získá všechno zboží ze svého seznamu. Stát ve frontě můžete opravdu dlouho... ale co naděláte, když do obchodu přišel jeden jediný kus nábytku.

Hra je určena pro 2 - 5 hráčů (rozhodně je lépe hrát ve více lidech, ve 4 to byla mnohem větší zábava, než ve dvou). Spodní věková hranice je uváděna 12 let. A hrát budete asi hodinu. Ve dvou lidech spíše kratší dobu.

Všechno je dovoleno! Předbíhat, pomlouvat, kšeftovat...

Aby se vám podřilo zboží získat, musíte být na konci kola první ve frontě. Má to jeden háček - první chtějí být všichni. Máte tak k dispozici řadu pomůcek (kartiček s pokyny), které vám čekání zkrátí. Můžete tak předběhnout osobu před vámi, můžete soka vykázat na konec fronty, nebo se může stát, že pro inventuru se obchod zavře přesně ve chvíli, kdy jste konečně na řadě. Pokud máte smůlu (a že ji pravděpodobně mít budete - tahle hra vám to prostě neusnadňuje), máte ještě naději, že váš vytoužený produkt bude k sehnání na burze. Ceny tam určuje trhovec, některé dny bývá výhodnější kurz pro výměny zboží. Leč občas se tam taky tvoří fronty...

Rada pro vás:

Kartičky s úkoly vám musí vystačit na pět dní (kol), po které zkoušíte ve frontách své štěstí, proto si jejich použití vždy rozmyslete, abyste v pomyslný pátek nezůstali bez pomoci stát ve frontě úplně na konci.

Jediné, co nás mrzelo, byl špatný překlad pravidel. Některé části tam nedávaly smysl, až pohledáním na internetu jsme zjistili, že přeloženy byly jen některé odstavce, a tak se stalo, že některé části textu chybí. Sešit s pravidly totiž zároveň dává hře historický rámec a jsou v něm vysvětleny potřebné reálie.

PS.: Učitelé dějepisu, nebyla by Kolejka dobrým oživením výkladu moderních dějin? Mě tohle období nikdy nebavilo - přišlo mi to "málo historické". Opak je ale pravdou - jsou věci, které by se zapomínat neměly... Kolejka byla přeložena do mnoha jazyků, aby pomohla pochopit, jak Polsko 80. let vypadalo. Když si odmyslím tu zábavnou zlomyslnost dřevěných figurek stojících ve frontě na herním plánu, je to docela děsivé.

Zelený balkón část druhá

Jaro pokročilo a země se zbláznila radostí ze slunce a všechno roste, pučí, kvete, voní, bzučí. Balkón už není tak osiřelý.

Zatím nejšílenější část pěstovací mise byla ta, která zahrnovala návštěvu hobbymarketu se zahradnickým oddělením. Vzala jsem si krosnu a vyrazila.

Jestli si právě představujete člověka s obřím batohem, který se snaží najít ten správný vchod do marketu, představujete si správně. Co se ale tomu člověku s batohem přihodí dál, to už je docela nepředstavitelné. Já totiž tyhle hyper super markety fakt nenávidím, toužím vždy jen po tom rychle zmizet. Takže jsem nervózní už 100 metrů před vchodem. A protože absolutně netuším, co kde mají, nezbývá mi, než si to projít pěkně všechno... postupně. Sekačky. Rýče a lopaty. Kolečka. Chemické mňamky pro obří úrodu. Citrusy. Orchideje. Bonsaje. Trpaslíci do zahrádky. Samozřejmě, že pytel zahradnické hlíny byl až úplně na konci. Tak jo. Substrát pro růže. Pro tůje. Pro trávníky. Pro jahodníky. Pro papriky a rajčata. Sušený hnůj. Sušený slepičinec. Uáááá! Pro smilování, chci jenom hlínu! Jenom hlínu! A pak jsem to konečně našla. Pytel obyčejné zeminy pro všechno, vhodné pro ekologické pěstování. Naložím pytel, pak ještě nějaké drobnosti. A rychle pryč.

Pak nastal ten skutečný problém. Můj batoh má 50 litrů. Můj právě zakoupený pytel se zeminou 55 litrů. K tomu ještě ty "drobnosti"...

Doma jsem - ano, nějak jsem se dostala domů i s celým nákupem - vysela jsem semínka a měla s nimi vážnou rozmluvu na téma "Běda vám, jestli nevyklíčíte". Vyklíčila.

K výsevu jsem použila, co bylo zrovna doma k dispozici.

Na rajčata platíčko od vajec. Na hrachy roličky od toaleťáku.

Mají se čile k světu. Hrášky jsem už ubytovala venku, jsou to mrazuvzdorné odrůdy a na panelákovém balkoně jim už nic nehrozí. Vyhřátými byty jsou chráněni proti aprílovým rozmarům počasí. Po asi 14 dnech jsem nainstalovala i provázky, aby se rostlinky měly za co uchytit. Rostou před očima! Předpěstovávat se nemusí a dají se sít rovnou do záhonu, já však v našich podmínkách předpěstovala rostlinky doma a hned, jak vylezly ze země a vytvořily si kořínky, jsem je přemístila na koncové stanoviště.

Měla jsem trošku obavy, zda hrachům to přesazení neublíží. Ale dopadlo to bezvadně.

Po 14 dnech jsem přidala ještě oporu, aby se rostlinky měly čeho chytit.

Jen doufám, že se nebudou šplhat až k sousedům. :D

Rajčata jsou samozřejmě trošku pomalejší a je s nimi větší piplačka. Zpočátku jsem je přikrývala igelitem, aby se v půdě držela vlhkost, ale jakmile semínka vyklíčila, dala jsem je k oknu na světlo a nechala je růst. Jen musím pečlivě kontrolovat, zda mají dost vláhy, ty papírové obaly na vejce rychle vyschnou. Snad jsem ale dostatečně svědomitá, rostou a začínají se klubat první pravé lístky.

Když je venku sluníčko a teplo, dávám je přes den na parapet na balkón, aby se otužila.

Jen nesmím zapomenout je na noc zase uklidit. Ven půjdou až v půlce května.

ÚKOL NA MĚSÍC DUBEN: Sehnat vhodné sazenice převislých jahod

Je to trošku záhada. Sazenice z marketu jsem nechtěla, jednat tam není nikde nic o tom, pro jaká stanoviště jsou dané sazeničky vhodné, zda budou převislé, či ne, a bych raději něco místního. V sousedním Jablonci prý bývá zahrádkářský trh, tak tam nejspíš zajedu a třeba budu mít štěstí. Či se mi snad podaří najít nějaké místní zahradnictví.

Podařilo se mi teď také sehnat nádobu na vodu, tak mohu začít střádat různě použitou, ale nezávadnou vodu z domácnosti. Zatím to ještě není nijak moc potřeba, ale když jsem teď narazila na fotky z konce dubna, na kterých jsme byli v letním oblečení, tak na sebe jistě větší spotřeba nedá dlouho čekat.

Rostlinám, půdě a radosti z pěstování zdar!

Výletní sezóna zahájena

Kdybyste viděli, kolik mám rozepsaných článků! Jen mě to při současném jarním počasí táhne více ven, než k počítači a večer obvykle padám do postele. A když už nepadnu (třeba si omylem dám o kávu navíc - někdy se prostě přepočítám), tak se snažím vytvářet nové webové stránky.

Vloni v létě jsme udělali spaní pod převisem u Sloupu v Čechách a náhodou tam potkali několik horolezců. Chlapi nám nejdřív moc nevěřili, že s dětmi opravdu budeme spát venku, ale zřejmě je to přeci jen hlodalo a svěřili se doma svým ženám. No, a protože Facebook a svět jsou malí, v jedné regionální nosící skupině se jedna z oněch žen rozhodla přijít záhadě na kloub... Kdo jsou ty amazonky s těmi dětmi. A hlavně: Vezmou nás příště s sebou?

Asi tušíte, že brát s sebou na podobné akce cizí lidi není úplně dobré. Nevíte prostě, jak se zachovají v nějaké vypjatější situaci, nevíte, jak by to snášely jejich děti a hlavně... nějak by to ztratilo kouzlo. Rozhodně vždy všude chodíme v souladu s přírodou a ctíme ochranářské zákony, takže vyrazit někam jako nesourodá a (musíme si to s ohledem na účast malých dětí přiznat) hlučná skupina, to je prostě problém.

Ale inspirovalo mě to k tomu inspirovat ostatní a rozhodla jsem se zveřejnit naše výlety a prošlapat tak cestičku těm méně odvážným. Nejdříve jsem to tedy sepisovala do facebookové skupiny, jenže abych byla schopná udržet v tom řád a přehlednost, musela jsem to vymyslet jinak. No... takže teď po večerech vymýšlím takovéhle bláznoviny.

Nový web naleznete na této adrese: https://vylety-s-prtaty.webnode.cz/

Ještě to má bambilion a jednu mouchu, pořád nechápu to "super jednoduché a intuitivní" ovládání editace ve webnode, respektive některé funkce se tam hledají těžko a bez nápovědy bych asi vyhodila pořítač z okna, nebo poslala vývojářům tikající balíček. Ale snad se mi podaří z toho něco důstojného vykřesat.

A pak samozřejmě mám v zásobě nějaké deskovky, náš pomalu obrůstající zelený balkón, nějaké lingvistické novinky z batolecího slovníku a dalsí lahůdky pro starý dobrý Kamrlík.

Užívejte si jara, borovicové lesy božsky voní, doporučuji zkusit!