Asi před týdnem jsme byly se spolubydlami na "číši" v irské hospodě. Číše není nic jiného než půl litru piva Hoegaarden, které se ale podává v takových těch širokých sklenicích, takže to vypadá, že piva je nejmíň litr. Všechny jsme byly mírně zdecimované zkouškovým, v mírné depresy a před námi toho bylo a ještě stále je hodně... zvlášť, když víme, že zkouškami to tentokrát pouze začíná, ne končí. A když si člověk v tomto stavu ještě pomůže alkoholem, vezme konverzace zajímavý směr.
Nejprve jsme začaly řešit naše mezilidské vztahy, jedna spolubydla se rozešla se svým přítelem asi před měsícem a teď si k sobě hledají cestu jako přátelé, a tak nám o tom povyprávěla...
S blížícím se koncem studia se blíží rozhodnutí co dál? Co sakra dál se svým životem? Kam jít, co dělat, proč to dělat? Má to smysl? Co vlastně chceme? Co chceme od studia, od svých partnerů, od života? Najednou na nás padla ta tíha toho "být dospělý a řešit dospělácké věci". Student je vůbec zvláštní status, kdy je člověk někde mezi "dospělostí" a "dětstvím". A když pak má udělat krok kupředu, najednou dostane závrať.
A celé to téma nebylo moc veselé, bylo říliš vážně na to, abychom se mu smály. Nějak jsme se dobraly k tomu, že potřeba se pohnout dál, že potřeba zažít něco, co člověku dá impulz, aby si srovnal určité věci hlavě. Sbalit se vypadnout ze stereotypu, ze zajetých kolejí, z dosavadních zvyklostí.
A pak už skoro zavírali, tak jsme šly spát.
Sleduji, že se k pointě článku dostávám nějak pomalu a rozvláčně. Ale už to bude!
Najednou se mi vrátila spolubydla z Prahy, kde byla na otevřených dveřích na Karlově univerzitě se přesvědčit o tom, že podat si přihlášku na magisterské do Prahy zase nebyla taková blbost. (Říkala, že ji o tom stějně nepřesvědčili, tak jsem si ji podala také.)
"Jedu do Londýna. Už jsem se rozhodla. Jedeš taky?"
"MMM, tak jo!"
A během hodiny jsme měly zařízené ubytování i dopravu. Jako blesk z čistého nebe jsme konečně udělaly něco, co je možná trochu šílené, ale po čem toužíme už dlouho. Sbalit se a udělat zcela nečekaně něco jinak. První cesta tedy povede na britské ostrovy do Britského národního musea a do všeho ostatního tolik úžasného.
A pak se uvidí co bude dál.
