Když takhle škola dostane peníze od Evropské unie, to se dějí věci! To se pak realizují předměty, kde se člověk učí v praxi.
Jelikož při zápisu spadnul Stag, zbyl na mě předmět: Evidence a katalogizace bohoslužebných předmětů, heraldických a paleografických památek. Nebo tak nějak se to jmenuje.
No, nadšená jsem moc z počátku nebyla, ale musím říct, že se mi to líbilo... už vím, že takové kasule mohou být ušity asi z milionu různých látek a vyšívány dracounem a vlnou přes podložku a křížkovým stehem vlnou a hedvábím a ... a že mají boullionové třásně.
No a jak to bylo se podívejte:
Tak jeden z náspisů na přepis a popis. Zakládací deska kostela sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské v Bystré u Poličky.
Kostel to je parádní, i když si na tu přelácanost barokní moc nepotrpím. Nutno ale říci, že tohle baroko má zvláštní atmosféru, možná proto, že jsme měli povoleno prolézat všechny kouty svatostánku a lezli ke zvonům, na oratoř i k varhanům. A komu by se to nelíbilo, vymetat ta zákoutí a otvírat dávno neotevřené skříně baroko nebaroko!
Schody do věže. Schody kostelní.
Každá dvojice měla vlastní úkoly. Naše byly zvony v trpnínské zvonici. Byly tam tři.
"A nebude to v poledne zvonit, že ne?"
"Ne, nebude, oni s tím zvoní jen na bohoslužby."
Po nějaké době...
"Nevíš, kolik je hodin? Mám pocit, že už bude dvanáct."
Pár sekund a ozval se divný zvuk.
"Co to je?"
(Motorek k pohonu na rozhýbání zvonu.)
Než jsem dostala odpověď, ozval se první úder největšího ze tří zvonů. A mlátil snad celou věčnost (dobře, jenom minutu).
"Ještě, že nezačal zvonit Václav" (Malý zvon, na kterém jsme dělaly kartáčové obtisky). Jinak bych měla místo hlavy asi díru jako zvon.
Sv. Václav obalený mokrým papírem "nakartáčovaným" na jeho povrch (hlavně na reliéfní části). Druhý den po uschnutí jsme obtisky jeli sundat.
V Trpíně pak byly k evidenci další nápisy - například na kříži před hřbitovní zdí.
A hadérky (jak se jim říkat nesmí! :-D). Krásná práce - od barev, látek až po výšivky. Došla jsem k názoru, že největší parádnící všech dob jsou prostě kněží. Měly jsme v rukou i nádherné kusy z 17., 18. století. Na každý předmět se našil lísteček, na který přišlo inventární číslo, věci se pečlivě popsaly a složily.
U práce vždy probíhal výklad o tom, co se k čemu používalo.
Někdy nám i dlouhý stůl byl malý.
A toto je taková celá soupravička, jak byla fotodokumentována. Kasule, štola, manipul, velum na kalich a bursa. Konečně vím, co je co. :-D
A takhle to vypadalo na konci, kdy jsme všechno uložili na oratoř do starých skříní.
Kromě práce nás čekal i doprovodný program. Pohlídka kostela sv. Mikuláše ve Starém Svojanově.
Náhodou byly objeveny gotické nástěnné malby, které jsou dnes dominantou kostelíka. I když je vlastně barokní, má ze své gotiky ještě mnoho...
A má pro svou jednoduchost také to, co postrádám u velechrámů. Člověk pocítil jakousi rovnováhu, klid, minulost, krásu.
Výjev umírání Panny Marie.
Křížová klenba s rozetkou a anděly se symboly utrpení Páně.
Hlavní vchod do kostelíka.
Už před vstupem na hřbitov je jasné, že tenhle kostelík stojí za návštěvu...
Posezení u hřbitovní zdi.
A druhou zastávkou byl hrad Svojanov. V pánské ložnici měli stejný koberec jako máme v obýváku. Tak jsem přemýšlela o tom, jak "hoch" si žijeme, jako na zámku!!! :-D :-D
Nejlepší dle mého stejně byla ta zřícená část s úžasnou věží, do které se leze jako na Mount Everest. A ještě něco slečna průvodkyně měla až nechutně krásný výklad.
A obec Svojanov z hlásné svojanovské věže.
Tak s pánembohem milé Bystré. Je to nádherný kraj, stálo by za to se tam někdy vypravit. Kraj lidí, kteří mají k svým domovům obrovský vztah a zajímá je vše, co je spjaté s jejich městečkem. A spánembohem, pane faráři. Pan farář v Bystém byl totiž jako ze starých filmů, stejně laskavý a úplně stejně stmeluje místní obyvatele. Lidé si ho váží (a myslím, že bez ohledu na to, zda jsou či nejsou věřící). Ještě jsem snad nepotkala z řad církevních představitelů nikoho takového.
