Vidíte? Už se lepším! Vlastně jenom v tomhle, ale to je teď jedno....
O víkendu 12. - 14. 12. jsme na Tetřevkách oslavili Vánoce! I když jsem dorazila až sobotního dopoledne, v pátek večer jsem totiž byla v zoo hlídat lachtaní lebku a tygří kožich, bylo to nádherné. Především ta sobotní cesta.
Všude kolem metr sněhu, celou noc totiž chumelilo. Běžkaři mažou jako zběsilí, přijel autobus. Šla jsem po silnici na Novou louku, nechtěla jsem se plést běžkařům pod hůlky. Všude kolem bylo ticho, bílo a zvláštní mír objímal mou duši. Avšak jediné mi vadilo: převelký provoz. Auta si jezdila jako o závod na Novou louku, po klouzavé silničce, narušovala ten klid.
Jenže to už jsem stála u rozcestníku a hleděla k zámečku, který vévodí malé planině. Nová louka. Dál budu muset po magistrále, mezi běžkaři.
Šámalka na Nové louce.
Tak jsem vyrazila - úzkostlivě hlídala každý krok, abych nezničila stopu. Zdravila jsem běžkaře, oni zdravili mě. Občas. Jeden pán utrousil něco jako : "Kdyby nám tu tak nechodili ty pěšáci!", měla jsem chuť před ním rozdupat stopu a zlámat mu hůlky. Hory jsou všech! Navíc jako běžkař taky nemám ráda zničené stopy, a tak jsem šla opravdu po okraji, téměř ve smrčí.
Šťastně jsem dorazila na Hřebínek.
Pokračuji na Krásnou Máří. Trošku se to tu vylidnilo. Sněhu je stále dost. Přícházejí nádherné výhledy na Hejnice, Raspenavu, Frýdlant, Polsko. Smrk vystupuje z mraků. Rezavé buky svítí mezi zasněženými smrky. Skály vypadají jako homole cukru. Jen roztáhnout křídla a letět.
Tetřevky.
Hora Smrk, strom smrk a rezavé buky
Na chatě téměř nikdo není...naši šli zdobit strom pro zvířátka. Když dorazili byl oběd. Údajně dančí ragú s rýží, ale kdoví co to vlastně bylo. Po obědě začala ta nejhorší část dne - brzké odpoledne, kdy jsem Mácovi a Hansovi pomohla s nádobím, což není tak hrozné. Jenže jeden nejmenovaný si začal hrát (už zase!). Vysypal pepř na kamna a věřte mi, že kdo to nezažil, ten neuvěří. Už takhle s kašlem jsem se málem udusila.
(A tohle je to, co mě trápí. To je to, co mi bere to těšení na akci, na schůzku. To bude jednou příčinou, že zradím - zradím naše krásné hory a odejdu z oddílu. Ne kvůli opakovanému trapnému "vtipu" s pepřem, který mi pokaždý zkazí náladu na hodně dlouho, ale kvůli dlouhodobým sporům s dotyčným. Už nemám sílu neustále opakovat, že se mi tenhle přístup nelíbí. Už nemám sílu se přetvařovat, abych nevyvolávala konflikty a nekazila pobyt všem. Už nemám sílu při každé vzpomínce ronit slzy. Na počátku jsem řekla, že jsem ochotna za tento oddíl dýchat. Jenže to nepůjde - moje plíce dřív spálí pepř z kamen. No a už zase mi je do breku.)
Začaly přípravy na slavnostní večeři. Ozdobil se stromek, připravil stůl.
Stromek.
Večeře byla výborná, chválím kuchaře. A když se umylo nádobí, přišel slavný večer. Po několika koledách jsme popřáli Mílovi všechno nej k jeho narozkám. Dostal tričko, na kterém byl nápis "Řízni si kněžnu" a obrázek tří sklenic piva. :-D
Vojta vymyslel několik her a tak jsme se celý večer smáli a bavili. Ticho, noc. Spánek.
Ráno nás čekal sestup Štolpichem na vlak. Krásné......neokomentovatelné.
