Stendhala jsem zachránila před kontejnerem na papír. Ano, pověst této knihy zní sice nelichotivě (aneb nuda až na půdu), ale nemám to srdce nechat zrecyklovat něco takového.
Opravdu se člověk prokousává Červeným a černým tak nějak moc dlouho. Zdá se, že to nekončí. Děj je sice zajímavý, ale podivuhodně podaný. Například mám problém jednak s Juliánem - jak jedna slečna/paní mohla tuto knihu okomentovat slovy, že ji dočetla zamilovaná do Juliána, to nechápu, je to člověk vše dělající jen proto, aby si něco dokázal - prvotně i všechny ty ženské svede proto, aby si mohl říct, že na to má - a dále na mě vůbec nepůsobily emoce. (A to normálně řvu u všeho :D) Jako by Stendhal psal o emocích bez emocí.
Děj
Malé podhorské městečko Verréres je prý jedno z nejkrásnějších v kraji. Starostou je zde pan Renal neustále soupeřící s místní smetánkou. Aby stoupl v očích svého protivníka pana Valenoda, rozhodne se, že pořídí dětem vychovatele. Tesařův syn Julián Sorel se zdá být ideálním uchazečem o tuto pozici. Umí nazpaměť Nový zákon a celkově se chová vhodně. Tak se Julián dostane do Renalovy rodiny.
Zde probudí lásku nejen v Renalových dětech, ale i v jeho manželce. Juliána ihned napadne, že svést paní de Renal by bylo dokonalé, vytřel by tomu nabubřelému Renalovi oči. Mladý Sorel se tak stává jejím milencem. Celé milostné dobrodružství se ale dostane na veřejnost a Julián odchází do semináře, kam je "zavřen", aby v rodině de Renal nastal zase klid.
Po strastiplném pobytu v semináři se Julián dostává do Paříže, kde je zaměstnán jako sekretář u markýze de la Mole, je to muž s jedním z nejlepších jmen ve Francii. Zde svědomitě plní své povinnosti, až si dcera markýze vzpomene, že se jí vlastně Julián docela líbí. Ten se nenechá dlouho pobízet a opět chce světu dokázat, že i on, nízkého původu, může mít ženu jako je slečna de la Mole.
Jenže... Julián nepočítal s tím, že se zcela neplánovaně stane budoucím otcem a že si ho slečinka bude chtít vzít. Markýz mu nakonec (také mu nic jiného nezbylo) zajistil jméno, majetek i skvělou funkci, ale stále nevěří v budoucnost své dcery, a tak píše dopis paní de Renal. Ubohá žena mu píše pod tlakem faráře, že Julián je jen sobec a slečnu de la Mole chce jen pro peníze.
To Juliána, který najednou přišel k tomu, po čem celý život toužil, rozlítilo a ihned se rozjede do Verriéres, kde svou bývalou milenku postřelí v kostele. Je zatčen a souzen. Těsně před svou popravou se vyznává paní de Renal, že miloval vždycky jen ji.
Ukázky
Stendhal: Červený a černý. Praha 1962,
s.128: Julián na návštěvě u Valenoda
"Už není slyšet tu sprostou píseň."
"To bych sí myslel," odvětil ředitel vítězoslavně, "dal jsem tomu žebrákovi zacpat hubu."
To bylo Juliánovi příliš silné; osvojil si sice už způsoby společnosti, v níž žil, ale ještě neměl její srdce. Přestože byl tak dokonalý pokrytec, cítil, že mu po tváři stéká těžká slza.
Snažil se ji zakrýt zelenou sklenicí, ale naprosto nemohl pít rýnské víno. "Zakázat mu zpívat!" pomyslil si." Bože, a ty to trpíš!"
s.284: slečna de la Mole si vzpomněla, že bude milovat Juliána
"...Který velký čin není ve chvíli, kdy jej podnikáme, extrémem? Občejným lidem se zdá uskutečnitelným teprve když je vykonán. Ano, v mém srdci bude kralovat láska se všemi svými zázraky; cítím to podle vzrušení, které se mě zmocňuje. Nebesa mi byla dlužna tuto přízeň. Nezahrnula nadarmo jedinou bytost všemi přednostmi. Mé štěstí mne bude hodno. Žádný z mých dnů nebude strnule podobat předešlému dni. Již v tom je velikost a odvaha, že se osměluji milovat muže, který společensky stojí tak hluboko pode mnou."
s.454: Julián přemýšlí před popravou
"...Mravenčí filosofové nebudou nikdy moci pochopit, co znamenalo to strašné, černé, ohromné těleso - lovcova bota, která náhle s neuvěřitelnou rychlostí, chvilku po hrozném rachotu, provázeném proudem červenavého ohně, vnikla do jejich příbytku...
...Stejně smrt, život, věčnost by byly věci docela prosté pro toho, kdo by měl ústrojí k tomu, aby je pochopil...
Jepice se rodí za dlouhých letních dnů v devět hodin ráno a umírá o páté hodině odpoledne; jak by mohla pochopit co je to noc?
Dejte jí o pět hodin života více, a uvidí a pochopí, co je to noc.
Tak je to i se mnou, zemru ve třiadvaceti letech. Dejte mi ještě pět let života, abych mohl žít s paní de Renal..."
