Vycházka ke krmelci

Mrze až praští, je asi 5° pod nulou a vzduch je křišťálově čistý, vymetená obloha a ospalé zimní slunce. Vstupuji do lesíka za Chrastavou. Cesta vede kolem louky, dokonce přes potok, který ještě stále teče, naprosto nepochopitelně.

I když nenasněžilo, bílé ticho nahrazuje ledová krása. Nezkrotný Pan Mráz dostal hravou náladu. Na audienci si pozval Sněhurku, Mrazíka a Ledovou královnu. Spanilá jízda bílých koní vtrhla do krajiny a změnila ji k nepoznání. A nikomu to nevadí....podzim už dávno spí a jaro sbírá síly v posilovně.

VŠECHNO NEJ

VŠECHNO NEJ DO ROKU 2009.

Vánoce 2008 už to mají za sebou, ať žijí Vánoce 2009!

Vidíte? Už se lepším! Vlastně jenom v tomhle, ale to je teď jedno....

O víkendu 12. - 14. 12. jsme na Tetřevkách oslavili Vánoce! I když jsem dorazila až sobotního dopoledne, v pátek večer jsem totiž byla v zoo hlídat lachtaní lebku a tygří kožich, bylo to nádherné. Především ta sobotní cesta.

---

Všude kolem metr sněhu, celou noc totiž chumelilo. Běžkaři mažou jako zběsilí, přijel autobus. Šla jsem po silnici na Novou louku, nechtěla jsem se plést běžkařům pod hůlky. Všude kolem bylo ticho, bílo a zvláštní mír objímal mou duši. Avšak jediné mi vadilo: převelký provoz. Auta si jezdila jako o závod na Novou louku, po klouzavé silničce, narušovala ten klid.

Jenže to už jsem stála u rozcestníku a hleděla k zámečku, který vévodí malé planině. Nová louka. Dál budu muset po magistrále, mezi běžkaři.

Šámalka na Nové louce.

Tak jsem vyrazila - úzkostlivě hlídala každý krok, abych nezničila stopu. Zdravila jsem běžkaře, oni zdravili mě. Občas. Jeden pán utrousil něco jako : "Kdyby nám tu tak nechodili ty pěšáci!", měla jsem chuť před ním rozdupat stopu a zlámat mu hůlky. Hory jsou všech! Navíc jako běžkař taky nemám ráda zničené stopy, a tak jsem šla opravdu po okraji, téměř ve smrčí.

Šťastně jsem dorazila na Hřebínek.

Pokračuji na Krásnou Máří. Trošku se to tu vylidnilo. Sněhu je stále dost. Přícházejí nádherné výhledy na Hejnice, Raspenavu, Frýdlant, Polsko. Smrk vystupuje z mraků. Rezavé buky svítí mezi zasněženými smrky. Skály vypadají jako homole cukru. Jen roztáhnout křídla a letět.

Tetřevky.

Hora Smrk, strom smrk a rezavé buky

Na chatě téměř nikdo není...naši šli zdobit strom pro zvířátka. Když dorazili byl oběd. Údajně dančí ragú s rýží, ale kdoví co to vlastně bylo. Po obědě začala ta nejhorší část dne - brzké odpoledne, kdy jsem Mácovi a Hansovi pomohla s nádobím, což není tak hrozné. Jenže jeden nejmenovaný si začal hrát (už zase!). Vysypal pepř na kamna a věřte mi, že kdo to nezažil, ten neuvěří. Už takhle s kašlem jsem se málem udusila.

(A tohle je to, co mě trápí. To je to, co mi bere to těšení na akci, na schůzku. To bude jednou příčinou, že zradím - zradím naše krásné hory a odejdu z oddílu. Ne kvůli opakovanému trapnému "vtipu" s pepřem, který mi pokaždý zkazí náladu na hodně dlouho, ale kvůli dlouhodobým sporům s dotyčným. Už nemám sílu neustále opakovat, že se mi tenhle přístup nelíbí. Už nemám sílu se přetvařovat, abych nevyvolávala konflikty a nekazila pobyt všem. Už nemám sílu při každé vzpomínce ronit slzy. Na počátku jsem řekla, že jsem ochotna za tento oddíl dýchat. Jenže to nepůjde - moje plíce dřív spálí pepř z kamen. No a už zase mi je do breku.)

Začaly přípravy na slavnostní večeři. Ozdobil se stromek, připravil stůl.

Stromek.

Večeře byla výborná, chválím kuchaře. A když se umylo nádobí, přišel slavný večer. Po několika koledách jsme popřáli Mílovi všechno nej k jeho narozkám. Dostal tričko, na kterém byl nápis "Řízni si kněžnu" a obrázek tří sklenic piva. :-D

Vojta vymyslel několik her a tak jsme se celý večer smáli a bavili. Ticho, noc. Spánek.

Ráno nás čekal sestup Štolpichem na vlak. Krásné......neokomentovatelné.

V objetí kycolu

Tetřevky letošního léta....jak krásná vzpomínka.

Prezidenstká chata, noční josefodolská a denní Jedlová 15.- 16.11.08

Uffff..zase se zpožděním. Jsem nepoučitelná a zasluhuji trest. Bude mi jím to sáhodlouhé vzpomínání.

Pastvina nad Prezidentskou chatou

---

Celý víkend začal otevřením tajemné obálky v Bedřichově. Pečlivě složený dopis obsahoval detailní instrukce o další cestě. Měli jsme ve vyznačeném území najít co nejvíce pomníčků. To zas není taková práce, říkáte si. Jenže mělo to malý háček - ty pomníčky prakticky nebyly na mapě. Ta papírová potvora s měřítkem 1:50 000 obsahovala pomníčky pouze tři, z toho jeden na vyznačeném místě nebyl. Není to výmluva člověka s orientačním nesmyslem, ale prostý fakt. Nenašel ho tam nikdo z nás, a to je Ondia orientační běžec!

Hon na pomníčky končil kolem druhé hodiny odpolední na Prezidentské chatě, kde se křtila knížka Jizersko-ještědského horského spolku Připomínky zašlých časů o přeslavných jizerskohorských pomníčcích. Během příprav došlo ke komunikačnímu šumu, a tak se z uzavřené společnosti stala narvaná krčma, kam se narvala široká, ale i štíhlá veřejnost. Prezidentská chata je nafukovací, k tomuhle závěru jsem během slavnostního večera došla. Nicméně zážitek to byl působivý. Tolik lidí od "fochu"!

Hodinové ručičky se dramaticky přibližovaly do svislé polohy - byl čas k odchodu. Vyrazili jsme do setmělé krajiny a po pár metrech nás pohltila tma jako v jizerskohorském pytli. Oči si brzy přivykly a začaly rozpoznávat stromy, cestu, hvězdy.

Najednou jsem ucítila chlad, vlhký jazyk vodního pachu mě olíznul od paty k hlavě. Hmouřím oči - na hrázi se svítí. Po pár metrech je zase tma tmoucí. Stoupáme, dech se zrychluje a slova váznou v ústech, mizí dříve, než jsou vyslovena.

Světlo. Z jedné chatky v Kristiánově k nám doléhá svit baterky - máváme a blikáme v odpověď, ale obyvatelé příbytku nereagují. Rtuť teploměru ochotně leze níž, raději tedy jdeme dál. V půlce stoupání na Sedlo Holubníku toho máme všichni tak akorát - nohy bolí, dech nestačí a krev překračuje povolenou rychlost na dálnici srdce - mozek. Náhle ale musí dupnout na brzdu, aby naložila náklad čokoládové energie. Když se rozjede, pokračuje pěkně pomalu a opatrně, aby svěřenou pochoutku doručila v pořádku.

S úlevou chválím všechny svaté a Velkého Jizeráka, protože stojím v sedle. Po stálém klesání vidíme rozzářená okna a dým: Tetřevky.

Druhého dne prší. Závod kapek vyhrává ta, která dopadne nejřív na zem. Bonusové body jsou za přistání na špičce liského nosu. Přesto, že mračna neslibují lepší počasí, vyrážíme do Jedlového dolu za krásnými vodopády, divokým údolím a mazlavým blátem.

Cesta po asfaltu nebyla příjemná - cosi tvrdého vám vadí pod nohama a trasa se vám nekrátí....celkem zaslouženě jsme zahli do lesa. Blátěná cestička, důkladně klouzavá, vede k vodopádu. Hektolitry vody se valí dolů, přes hukot není slyšet vlastního slova. Panebože, to je krása! Jako v ráji, jako mimo tuto planetu, jako ve snu, jako z pohádky, jako.....Černá tůň, spadané stromy, rozeklané skály, spadané listí, zelené jehličí, vůně tlejícího podzimu a klokotající vody. Kéž to nikdy neskončí.

Vodopád Jedlové

Právem se to tu jmenuje Jedlový důl

Vlak. Domov.

Sbírání raků na Šolcáku 24.9.08

Je ukrutně brzy ráno, vydechujeme obláčky páry. Mžení občas přechází do deště. Nasedáme do auta - super škodovky, co má v zadu znak Škoda auto a ve předu Wolkswagen. Jedeme směr Mníšek u Liberce, Oldřichov v Hájích, Raspenava. Dorazili jsme k nevelkému rybníku, Šolcáku, který už je bez vody, ryby se beznadějně plácají v tůňce a rybáři podběráky loví jednu za druhou.

---

Podařilo se zaparkovat - doslova společnými silami: Jíťa za volantem, Onďa před autem a já za autem. Jdeme se hlasit. Dostali jsme kbelíčky a hurá do bahýnka. Mňamka...bahno po chvilce přeteklo do holínek vrchem - takže už to nikdo neřešil a vrhal se do těch nejnebezpečnějších míst.

Našla jsem jenom mrtvé raky, tři. Bahno jim ucpalo žábry a oni se udusili. Onďa však byl úspěšnější - našel jich dobré tři desítky. Jíťa byla slavná asi jako já, k tomu na ně ještě nechtěla šáhnout.

Rak a Onďova ruka

Po několika hodinách vypadáme jak jožinové z bažin - raci jsou v bezpečí. Jdeme se rozloučit a převléct. No, trošku jsem to podcenila a převlečení nechala doma, takže jsem si pěkně sundala kalhoty a vlezla do auta. naštěstí jsme měli dost času, takže mě dopravili domnů, abych se převlíkla a nemusela celý den v Libeci být bez kalhot. (Večer totiž byla schůzka v klubovně). Což mi připomíná akci přesun z auta do baráku....polonahý člověk sprintuje skrz ulici a cestou zdraví pejskaře. Tímto se mu omlouvám za způsobený šok. :-D

Už jsme opouštěli Chrastavu, když si Ondia vzpomněl, že u nás před domem nechal ležet své holínky, voňavě zablácené a plné jakéhosi sajrajtu. Takže to Jíťa otočila a jeli jsme zpět. V Libeci, před obědem, chtěli jsme jít na pizzu, Ondia potřeboval do jídelny pro oběd, protože ho zapomněl odhlásit. Jíťa tedy vzala auto a hodila ho tam.

Konečně je tedy vše vyřízeno a můžeme jít na to jídlo. Snažila jsem se s Jíťou apelovat na etiketu a donutit Onďu, aby zaplatil za všechny. Překvapivě to nevyšlo. :-D

Jedeme do klubovny na schůzku, čímž zakončíme dnešní mokrý den.

Drobné zpoždění...ale i tak doufám, že je to stále dost autentické.

Dvě minuty do úplného konce

Můj milý čtenáři, nechci ti tu psát strašidelnou povídku, detektivní románek či snad dobrodružnou zkazku. Chci ti jen sdělit, co jsem všechno stihla zažít za ten čas, to jsem tu nebyla. Buď tedy trpělivý a čti:

---

V pátek jsem odpoledne vyrazila na oslavu osmnáctin mé kamarádky Týny. Začalo hustě sněžit a v celém Libeci se tak zbláznila doprava - a nejen tam, i já jsem se měla problém vyhrabat z Chrastavy. Dohodla jsem se předem s Terkou, že pojedeme do Vratislavic, na místo oslavy, spolu. Jenže Terka mi za chvilku volá, že jí přestaly jezdit autobusy, a tak že dorazí později, protože jde pěšky. Dorazila po půl hodině. Konečně tedy nastupujeme do tramvaje číslo 5 a jedeme do Vratislavic. Vystoupily jsme na konečné a Terka rozhodla, že půjdeme zkratkou. Tak jsem ji nechala jít první - zatím co kolegyňka hbitě seběhla kopeček, já si nandavala rukavice. Vůbec mě ale nenapadlo, že tramvaj, která se otáčí, neprojede, když někdo stojí na okraji silnice, takže jsem tak stála a trmavaj mi zastavila doslova za zadkem. Otočila jsem se a děsně jsem se lekla, srdce a možná i něco jiného v kalhotech. (:-D) Zakřičela jsem jenom : "Jde po mně tramvaj!" a ve snaze utýct jsem se skutálela z toho kopečka dolů. V křeči smíchu jsem se zvedla a horlivě se oprašovala, zatímco se řidič tramvaje poděšeně ptá, jestli jsem v pořádku.

Dorazily jsem do chatky, kde byla oslava - už tam na nás čekali Týna, TreSKA, Pepa, Martina a Filip. Postupem večera dorazila ještě Magda a po ní se z vánice přihnal i Kuba. Tak to máme celkem devět lidí. Hráli jsme spoustu her, třeba Citadelu, Activity, Poker, v němž jsem všechny obrala o jejich bombóny. Bavili jsme se skvěle. Trošku se napili, dali vodnici a ve dvě v noci hráli kouličkovanou a myší cestičky v nádherném prašanu....úžasné odreagování.

Jenže pak se dostavilo to, co bylo na spadnutí již x týdnů - stresující dopad našeho ústavu. Pondělí se dalo ještě přežít, ale úterý..... Ráno se opět nedostavila třídní, takže jsme měli nesmyslné suply a to člověka umlátí nejvíc, když se nic neděje. Přišla jsem domů, a padla na gauč jak podťatá a usnula. Spala tak půl hodiny, když se vzbudila máma, která spala po noční a hned začala zjišťovat, proč spím. Každopádně jsem pak zas usnula, tak na dvě hodiny, kdy mě zdvihla mandle až sestra, která zase táhla na celý večer za svým chalánem a mně nechala na krku dvojčata, drahé moje sourozence. Tak fajn, když se mi podařilo oba uklidit do postelí, šla jsem spát. Ani tentokrát mi nebylo dopřáno - setřička si přijde domů, sedne k počítači, nasadí si sluchátka a nevidí, neslyší. Takže je opět na mně, když chce bráška utřít prdelku, protože kakal. Myslela jsem, že budu vraždit.

Druhého dne, tedy vlastně dnes, jsem opravdu neměla síly cokoli dělat, ale žel, nejsem má sestra, která s rýmou zůstane doma, a tak jsem musela ráno pěkně v půl šesté vstát a jít do školičky. Bylo to snad ještě horší než v úterý, člověku padá hlava celý seminář, celou matematiku i angličtinu a probere se teprve ve chvíli, kdy píše písemku z něčeho, co nikdy neviděl, protože předešlého dne spal.

Zbývají tak asi dvě pomyslné minuty do úplného konce, kdy padnu na hubu a už nevstanu, nevím, co mě skolí dřív, jestli touha po spánku nebo ponorková nemoc z vlasní rodiny.

Dušičky

Vydali jsme se do Machnína na hřbitov, abychom uctili památku. Avšak tento malý výlet mě spíše rozčaroval. Skláním se nad žulovou deskou a zapaluji svíčku, snad se tak propojí zesnulý s živým. Chvilka ticha. Vzpomínky.

---

"Kdo sem dal to hrozný koště? To byla určitě Petra." Zaznělo najednou opodál. Otočím hlavu a sleduji, co se vlastně děje. Vidím, snad se oči mýlí. Mladá paní bere skromnou květinu, jen dvě žluté chyzantémy se stuhou, kde bylo již rozteklým písmem cosi napsáno. Jen pár slov ze srdce. Bere tu něžnou krásu a láme ji na půl. Stuha, květy, všechno letí pod nejbližší tůjku.

S několika neurčitými nadávkami vyndává z igelitové tašky obrovitánský věněc z jehličí a s umělými květinami a obrovským zlatým písmem na červené stuze: "Vzpomínáme." Když věnec položí na náhrobní desku, bere ještě vznešenou svíci a jediným pohybem ji zapálí. Sebere igelitku a spěšně odchází.

Najednou mi už ta chvíle nepřijde tak vzácná a tak milá. Jdu směrem k tůjce. Stojí tam tiše, jehličí občas prorezlé. Vztáhnu ruce a zvedám dvě žlutá očka, která ztratila lesk upřímné vzpomínky. Květiny již nezachráním, a tak alespoň stuhu z nich sundávám. Pokládám ji na onen hrob a aby neuletěla, dám na ni hořící svíci. "Vlajte tu do větru, vy rozmazaná slova, připomínejte pravý význam těchto dní."

Chryzantémy dávám u vchodu do koše. Ještě naposledy se otočím a hledím k místu, kde odpočívá ten, kvůli kterému jsem přišla. Přeji si, aby se Dušičky nestaly stejně odporně komerční jako Vánoce a Velikonoce. Jít na hřbitov tohoto dne totiž není povinnost, ale upřímná vzpomínka a láska.

Jan Lucemburský (1310 - 1346)

Lucemburkové (1310 - 1437)

• 1310 - nástup Jana Lucemburského na český trůn (sňatek s Eliškou Přemyslovnou) - za pomoci šlechty a duchovenstva (opati cisterciáckých klášterů Konrád Zbraslavský a Heidenreich Sedlecký)
• 1437 - smrt Zikmunda Lucemburského ve Znojmě

Základní charakteristika období

• poprvé na náš trůn cizí šlechtický rod (Jan Lucemburský syn císaře Sv. říše římské Jindřicha VII. Lucemburského)
• nejslavnější středověké období českých dějin
• poprvé je český král i císařem Sv. říše římské (Karel IV.)
• Praha centrum Evropy (hl. město Sv. říše římské) - nová výstavba
• období husitství - krize česká i evropská

---

Období 1306 - 1310

• bezvládí - chaos
• 2 kandidáti na český trůn - Rudolf Habsburský (manžel Elišky Rejičky - vdova po Václavu II.) + Jindřich Korutanský (manžel Anny Přemyslovny - sestra Elišky Přemyslovny)
• 1306 - českým králem se stává Jindřich Korutanský (nezvolen od všech zástupců šlechty), dostává se pod vojenský nátlak
• 1306 - českým králem zvolen Rudolf Habsburský (o rok později ale umírá)
• 1307 - 1310 je českým králem opět Jindřich Korutanský, ale není příliš schopným králem, v zemi chaos → česká šlechta a církev tak hledají nového kandidáta na náš trůn
• 1308 - se císařem Sv. říše římské stává Jindřich VII. Lucemburský (čeští zástupci se tak snaží najít nového krále v lucemburském rodu)
• • 1309 tajná schůzka v Heibronu (Jindřich VII. L. a Kondrád Zbraslavský + Heidenreich Sedlecký)
  • císař Jindřich nabízí na český trůn svého bratra Walrama, avšak čeští zástupci chtějí syna, Jana Lucemburského (koná se jeho sňatek s Eliškou Přemyslovnou a zároveň musí vojsko porazit vládnoucího Jindřicha VII.)

Jan Lucemburský (1310 - 1346)

• 1311 - (korunovace), vydal Inaugurační diplom krále Jana
• 
  
  • 
    
    • válečné výpravy do ciziny se netýkají šlechty (nemusí poskytovat vojsko a peníze králi)
    • pozměnění práva odúmrti - i ženský potomek má právo dědit
    • obecná berně (daň) - vybírána jen za výjimečných událostí, podpora zemského sněmu
    • slib, že panovník bude vládnout pouze za asistence Čechů a Moravanů
    
    
  • zpočátku vše dodržováno, Jan Lucemburský se obklopuje českými rádci (Jindřich z Lipé - podkomoří = správce královského majetku; Petr z Rožmberka - nejvyšší komorník; Jan Volek - nevlastní bratr Elišky Přemyslovny - hlavní kancléř)
  • ale ještě téhož roku prosazuje cizí šlechtice (Walter z Castellu nahradil Jindřicha z Lipé, což rozpoutá hluboké rozpory mezi šlechtou a panovníkem)
  
  
• rozpor šlechty a panovníka
  
  
• • v čele opoziční šlechty Jindřich z Lipé
  • situace zkomplikuje smrt císaře Jindřicha VII. - Jan ztrácí vojenskou i mocenskou podporu svého otce
  • • Jan je přirozeně jeden z kandidátů na post císaře (spolukandidáti: Ludvík Bavorský Wittelsbach a Fridrich Habsburský), na radu svých rádců se Jan Lucemburský kandidatury vzdává a snaží se uklidnit situaci doma, oficiálně podpořil Ludvíka Bavorského, který se také později stal císařem (r. 1322 bitva u Mühldorfu - Ludvík Bavorský vs. Fridrich Habsburský, za pomoc Ludvíkovi od něj dostáváme oblast Chebska)
  • Jan Lucemburský ustupuje šlechtě (Jindřich z Lipé opět ke dvoru)
  • Eliška Přemyslovna ale Jindřicha z Lipé nesnáší, vzal si totiž opět ovdovělou Elišku Rejičku, kterou také nesnášela, Eliška se spojila s přítelem Vilémem Zajícem z Valdeka a začali plánovat spiknutí proti Jindřichovi z Lipé (králi Janovi namluvili, že Jindřich ho chce svrhnout a stát se králem), Jan Lucemburský tomu uvěří, Jindřicha zatkne a uvězní ho na hradě Týřově. To rozčílí českou šlechtu, která sebere vojsko a Jindřicha osvobodí. Jan je donucen Jindřicha jmenovat do funkce maršálka.
  • 1316 se narodí Janovi syn Václav (slavný Karel IV.)
  • 1317 - rozpory s Eliškou Přemyslovnou se stupňují, Jan se obává, že by chtěla vládnout za malého synka
  • 1318 - panovník opět ustupuje šlechtě - Domažlické ujednání
  • 
    
    • vyhnání všech cizinců ze dvora
    • naplnění Inauguračního diplomu - šlechta spoluvládne
    • Nejvýše postavený Jindřich z Lipé
    
    

• Vztah Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny
• • Již po svatbě jsou vztahy špatné (Eliška je totiž starší a velmi ambiciózní)
  • Obavy, že se chce Eliška ujmout vlády se stupňují
  • 1322 - Jan dává mučit Jana Volka, nevlastního bratra Elišky, zároveň se Eliška dostává pod Janovu plnou kontrolu - dostává domácí vězení na Mělníku (věnné město), Lokti (i s malým Václavem) a Křivoklátě
  • Eliška Přemyslovna opustila Čechy a odjíždí za dcerou do Bavorska
  • Syna Václava posílá Jan na výchovu na francouzský dvůr

• Výchova Karla (Václava) ve Francii
• • Ve Francii vládnou příbuzní Marie Lucemburská a Karel IV. Kapetovec
  • Při biřmování Václav přijímá jméno Karel (číslovka však nemá s Kapetovcem nic společného!)
  • Dobrá volba - západní dvůr je velice vyspělý
  • Karel se postupně naučí latinsky, francouzsky, italsky, německy a česky
  • • Tak obrovské vzdělání je naprosto výjimečné na tehdejší poměry
  • Styk s Pierrem de Rosierem (pozdější papež Kliment VI.)
  • • Není Karlovým vychovatelem, ale ovlivňuje ho
    • Později pomohl Karlovi získat císařskou korunu
  • Jan Lucemburský prosadil sňatek Karla s Blankou z Valoise (tento rod se totiž patrně stane vládnoucím ve Francii)
  • 1328 - Karel IV. Kapetovec umírá a na jeho místo nastupuje Filip VI. z Valoise, nový panovník však už není tolik nakloněn Karlově výchově, a tak se Karel dostává do Čech (1330)

• italské tažení 1330 - 1333
• • lekce pro Karla - otec ho bere s sebou
  • Itálie - silné a bohaté území, pouze samostatná města
  • Z počátku úspěšné - zisk některých měst (Parma, Verona, Lucca, Bergamo)
  • Karel poprvé v boji s některými městy
  • • 1332 bitva u San Felice - úcta ke sv. Katřině, která mu údajně pomohla k vítězství
  • přestalo se dařit - Jan Lucemburský odjíždí a nechává svého syna samotného
  • • 1333 bitva u Ferrary - Karel je zraněn a prohrává
    • Karel později nevyhledává bitvy a vše raději řeší diplomaticky
  • 1333- 4 - Karel se vrací do Čech a stává se markrabětem moravským → příprava na kariéru vládce

• vztah Lucemburků a Wittelsbachů
• • Wittelsbachové - rod v Bavorsku
  • Dobré vztahy (podpoření Ludvíka Bavorského při volbě císaře)
  • Problém - Korutany
  • • Jan Lucemburský svého druhého syna Jana Jindřicha oženil s dcerou Jindřicha Korutanského Markétou Maultasch (= Pyskatou) → Jan chce Korutany
    • 1335 - Jindřich Korutanský umírá, avšak Ludvík Bavorský dává území Otovi Habsburskému, protože chce Korutany pro svůj rod Wittelsbachů. Ke všemu pomohla Markéta Maultasch, která Jana Jindřicha prohlásila za impotenta (později však měl spoustu potomků) a dala se roku 1341 rozvést. Záhy na to si vzala syna císaře Ludvíka Bavorského Ludvíka Braniborského → Wittelsbachové mají Korutany
  • Jan Lucemburský se chce pomstít - spojil se s papežem Klimentem VI. (Pierre de Rosiere), spolu sesadí Ludvíka Bavorského z postu císaře Sv. říše římské
  • • 1346 byl Karel zvolen jako protikrál
    • chystá se boj, ale Ludvík Bavorský spadne z koně a zlomí si vaz
    • 1347 je Karel IV. jediným římskoněmeckým králem, později císařem
      

• 1346 Jan Lucemburský umírá v bitvě u Kresčaku s památnou větou na rtech - "Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal."

Lužické hory, mlha a dobrodružné cesty

"Tohle?" Po krátkém a úderném slově následuje výbuch smíchu. "Nechceš mi říct, že tohle je vesnice? Že odtaď se máme dostat někam?" Stojíme totiž na silnici první třídy, kolem nás jezdí auta a nikde nic. Téměř beznadějně jsme, Jitka a já, vykročily úzkou cestičkou. Náhle se z mléčného oparu kolem nás vynořily první domky. Spadl nám kámen ze srdce - obec Svor a červená turistická značka.

---

Prvním záchytným bodem na naší cestě byla malá vesnička, jejíž jméno mi vypadlo z paměti a kterou si pamatuju jen díky tomu, že jsme tam naprosto nepochopitelně přehlédly rozcestník. Naštěstí jsme stačily včas zmobilizovat naše orientační smysly a vrátily se pár metrů...dále již po té správné, jediné, červenající se cestě jsme se dostaly až na hrad Milštějn. Tedy alespoň k tomu, co z něj zbylo. Panstvo ho postavilo v druhé polovině 13. století a dnes tam tiše spí několik kamenných zdí a děr ve skále.

Co zbylo z Milštejna

Lesní cesta vedla k Ledové jeskyni, kde v zimě dřímají netopýři a i v nejparnějšíém létě zvoní ledové krápníky. "Hmmmm...2,5 km do Světlé, tak to už máme za pár." Jenže kdo by tušil, že to jsou kilometry do pekelného kopce a onou Horní Světlou je myšlena její náves a Lyžařská bouda, kde bydlíme je až nad chatou Luž ještě dobrý kilometr. Do kopce.

Zuby máme plné mlhy, zimy a kopců - jsme u cíle.

Zajímavé řezbářské dílo před Lyžařskou boudou

Následujícího dne nás čeká celodenní výlet...tři místa na mapě jsou třemi cíly pro tři skupiny. Každá má pochopitelně jiné. Kupříkladu my, Jitka, Míra a já, jsme měli dojít na Tolštejn, Jedlovou horu a Křížový vrch.

Naši pouť nejlépe vystihuje rým "...nevím jak vy, ale jsou taky tací, co mají práci s orientací..." Teprve na potřetí jsme trefili dobrý směr cesty - přes německou stranu Luže. Podařilo se nám dojít na hranice a zpět do stejné krajiny, ale jiné, naší, země. Klidná cesta pokračovala na Tolštejn, kam jsme vystoupali přes osadu Lesná. Na starobylém hradě byla otevřená restaurace, kam jsme jednomyslně zapluli, jelikož mlha by se dala krájet a zima zalézala pod čepice.

Tolštejn a viditelnost při našem příchodu

Mlha se začala rozplývat...zmizela jako pára nad hrncem a vyvitlo slunko...na chvilku. Už na úbočí nedaleké Jedlové vítr přivál mlhu ještě hustší a neproniknutější. Ovšem při sestupu bylo opět pěkně. Cáry bílé paní se vznášely kolem nás.

Rozhledna na Jedlové v mlze

Podzimní les a ustupující mlžný opar

Na Křížovém vrchu bylo nádherně! Slunko svítilo, obloha vymetená, hořící koruny žlutých javorů a veselí turisté. Významná sakrální památka Lužických hor v plné kráse. Rokokové kapličky - zastavení křížové cesty a kostel. Posvátné místo se zvláštní atmosférou. Pro zimu však spěcháme dál a příliš se tu nezdržujeme.

Cesta zpět byla opět jedním velkým zápasem s mapou a barvičkami na stromech. Po nečekaném návratu opět pod Tolštejn, kam jsme nikdy dojít neměli, jsme se dohodli, že půjdeme kousek (asi 2 km) po silnici, až narazíme na žlutou....to bylo utrpení - tvrdý asfalt, automobily, zima, opět mlha,...když jsme konečně uviděli onu sluníčkovou značku radostně jsme se obejmuli - jen tak z radosti.

Pak už bylo všechno lepší než ta hnusná silnice. Vyčerpaní docházíme na chatu a vděčně jíme polévku, gulášovou ze včerejšího guláše. Jak byla dobrá, panečku!

Vyprávění by vydalo ještě na pěkných pár řádků...však jen ta cesta přes Německo zpátky. Skončím však, aby čtenář nebyl příliš unaven.

Koncert Anabáze 24.9.08

Druhý koncert v jednom týdnu, opět vyprodáno a opět úžasný zážitek. Opravdu upřímný smích z útrob publika, známé i nové melodie....sečteno podtrženo báječná šou báječných lidí.

Občas nám lezl mráz po zádech...

---

Světlo

Kouzelná atmosféra chalupy, kde jediným zdrojem světla je prastará petrolejová lampa. Hoří žlutým, mihotavým světlem a svět se přitom obrací vzhůru nohama....najednou jste o sto let jinde.

---

Chinaski v Jablonci a překvapující setkání

Ve stále vražednějším tempu školní bouře se utišil vítr a jeden, tedy vlastně jedna, vyrazila na koncert. Konečně, rozptýlení a uvolnění té stresující atmosféry.

---

Dobrodružná cesta do Jablonce nad Nisou - jedině tohle spojení vystihuje naši anabázi s cílem Eurocentrum. Barča, s kterou jsem na koncert vyrazila, rozhodla, že pojedeme vlakem. Venku už je tma, a to je pouhá půl sedmá hodina večerní. Cestou jsme stihly "jezdit na skejtu", když jsme balancovaly v tunelu na spojnici dvou vagónů, "sejmout" nejméně tucet imaginárních chlápků v křoví, když jsme šly parkem na sídlišti a nakonec se nám podařilo najít Eurocentrum.

Přes nekončící dav u jeho bran jsme se statečně probojovaly do sálu a nekompromisně a hlavně nenápadně se procpaly až pod pódium - tedy skoro, do třetí řady.

Předskokanem byl Tomáš Klus - mladý, nadějný písničkář s nevinným "ksichtíkem", na který utáhne kdejakou fanynku. Hrál moc pěkně, jen dvě kytary a zpěv. Jediné, co bych mu malinko vytkla je, že sem tam dost přebíral od jiných - třeba od Jarka Nohavici, to bylo znát.

Tomáš Klus v akci

A konečně nastoupilo pět Chinaskiho bratrů a jeden náhradník - David Koller, který naprosto s klidem zvládnul všechny skladby. Zazněly hity: Zadarmo, Klára, 1970, První signální, Lásky a jiné násilí, Dobrák od kosti, Dlouhej kouř a mnoho dalších. Asi v polovině přišla malá pocta Pavlovi Grohmanovi - písnička, kterou otextoval mezi posledními - Hvězdy nad hlavou, novinku z Autopohádek 2, které za nedlouho vyjdou. Nejvíce mě ale potěšily písničky starší, skoro zapomenuté, jako třeba Rádio Bubeneč nebo Analog.

3x mladý, krásný a stále perspektivní umělec z Prahy

V davu jsem zahlédla známou tvář - spolužáka ze základky - Honzu. Opravdu mu děkuju, za ten krátký rozhovor a za těch pár chvilek - bylo to příjemné, mám pocit, že jsem smířená se všemi a duši obejmul nenadálý klid a mír. Moc si toho, co řekl, vážím.

Žibus a jeho guitare

Nádherný večer, nádherná noc, nádherný den....je mi líp. Chtělo to odreagování. A v pátek si dám repete na Anabázi. :-D

Okouzlující Výhledy

Výhledy. Ten nepatrný kopeček by se snad ani nemohl jmenovat jinak. Sálá z něj klid a mír, voní po svobných dálkách svobodných výhledů. Bohužel z vrcholu nic neuvidíme - mladé stromky rostou rychle. Snad je to ale dobře, místo alespoň má své kouzlo: svěží les, ticho, zbytky základů restaurace, prastaré jírovce, triangulační kámen,...

---

Na Výhledech je leccos zvláštní, třeba les. Ne jedné straně cesty břízy a na druhé smrky.

V nohách mám asi 7 km a konečně stoupám mírným kopečkem ku vrcholu, na který vede značka, nedávno namalovaná.

Jedinečnost místa je vidět již od hornovítkovského kostela - hejno vran lítá kolem kopce, střídavě slétají dolů a zase vzlétají k modrému nebi.

Je teplá říjnová sobota. Fouká chladný vítr. Obzor je kalný.

Srdce tluče víc a víc napětím - všechny ty zprávičky o tomhle kdysi slavném místě se jeví na mysl. Konečně. Vrchol.

Jírovce. Dříve poskytovaly stín hostům výletní restaurace, kteří se usadili na zahrádce venku.

Vrátím se sem zase v zimě, až bude sníh. Moc se těším už teď.

Slibuju ti, ty zapomenutý kopečku, že ta má seminární práce bude je k tvé cti a pečlivě udělaná, aby jsi se za to nemusel stydět.

Konečně opravdový podzim

UFFFFFF. Tyto dvě písmena vystihují pocit asi tak kolem dnešní deváté hodiny ranní. Dopsali jsme totiž onu písemku z dějepisu, všechno je tedy za mnou a mnoho nového mě čeká - za celých čtrnáct dní píšeme z další maturitní otázky - z Říma....to teď ale stranou, protože nastává nejlepší část týdne, víkend.

---

Zítra jdu dobrovolničit do zoo - koná se tam mezinárodní den zvířat s atrakcemi pro děti, a tak je pomoc nezbytná. Moc se těším - není nad rozzářené dětské oči a jejich stydlivé pohledy, které uhýbají každému vašemu pokusu dítě oslovit. Člověk si tu uvědomuje, jak jsou lidé různorodí a jak je zoo místem, kde se lidé setkávají se zvířaty, což jim neuvěřitelně rozevře srdíčka.

V neděli vše závisí na počasí - vím, konečně nastal ten opravdový podzim, kdy ulice lemují barevné chryzantémy, jež jsou prodávané v květinářstvích. Sumasumárum - lepší už to nebude a sandále budu muset uložit. Pokud tedy nebude pršet a nebude vyloženě tma za dne, půjdu se projít na Výhledy a nafotit nějaké přírodní podzimní rostliny, živočichy a jevy do mé seminární práce. A jestli bude lejt jak z konve, fučet vítr či bude - li příliš zataženo, budu se věnovat posledním Přemyslovcům, německé gramatice a anglickým slovíčkům.

Příjemný víkend všem čtenářům.

Poslední vůně léta u nás na zahradě - jiřinka a motýlek.

Sparta a Athény

SPARTA

• hl. nositelé kultury = Dórové
• údolí řeky Eurótu (Lakónie) - ohraničeno pohořími, úrodní oblast, nerostné bohatství - Sparta si vystačí sama, nepotřebuje obchod (jako Indie)
• nezakládá kolonie - jen Tarent, a to pouze pro prestiž

  ---

Rozdělení společnosti

1. Sparťané - vládnoucí vrstva, plnoprávní
2. perioikové = bydlící na okraji, nejsou plnoprávní, řemeslníci + obchodníci, nearistokraté, tvoří základ armády
3. heilóti - otroci, bezzemci, nesvobodní, bezprávní, odvádění naturální dávky Sparťanům, nosí zvláštní oděv a jsou hromadně bičováni, zemědělci

• Lakedaimoňané = Sparťané + perioikové, všichni jsou osobně svobodní

Spartská výchova

• Vše podřízeno boji - fyzický výcvik, bojové písně, boj bez potravin
• Do 8 let u matky, poté od rodiny do výchovy
• Běžná homosexualita (chlapci a dívky jsou vychováváni zvlášť)
• 
  
  • 20 let: zařazeni mezi muže (sňatek)
  • 30 let: opouštějí oddíly, rodinný život
  
  
• Slabší jedinci zabiti
• Krypteia: obřad, při kterém Sparťané, chtěli - li se stát muži, museli zabít heilóta

Lýkurgova rétra

• Zákoník (neznáme dobu vzniku)
• Dochovaný předpis:
• • Dělení společnosti
  • Tvorby vlády
  • Rady starších
  • Života ve Spartě

Způsob vlády

• Aristokratická vláda:
• • 2 králové - nejvyšší velitel vojska a náboženský vůdce, ze 2 rodů
  • 5 eforů - dohližitelé nad králi (dodržování zákonů), rok ve funkci (voleni ze všech Sparťanů), stali se nejmocnějšími ve státu
  • aristokratická rada = gerúsia - poradní a soudní funkce, 28 členů
  • shromáždění občanů = apella - návrh, tvorba a schválení zákonů, volení eforů

Messénské války

• nedostatek půdy = expanze do okolí (ne zakládání kolonií)
• podmanění si Messélie (pův. obyvatelstvo se stalo heilóty)
• • 2.pol. 7.stol. př.Kr. - Messéňané povstali
  • drastické boje - vyčerpání spartské armády

Pelopónéský spolek

• časté války se sousedy
• město Tegea - dlouhý boj - mírová smlouva
• následovaly další smlouvy s ostatními sousedy
• 2.pol.6.stol. se vytvořil peloponéský spolek
• konkurence spolek athénský

ATHÉNY

• širší oblast kolem Athén = Attika
• sjednocení na konci Temného období (800 př.Kr.)
• • bájný sjednotitel Thesseus
  • sjednocení = synoikismus
• hl. nositelé kultury - Iónové
• v 7. stol. př.kr. připojena k Attice Eleusina

Sociální rozdělení

• rodová společnost

1. Eupatridé (šlechta)
2. Demiurgové (řemeslníci)
3. Geomoroi (rolníci)
4. Hektémoroi (rolníci, kteří nevlastní půdu)

Vláda

• Vládli eupatridé: král + aristokratická rada
• Později jen rada (funkce krále zaniká)
• Aristokratická rada = aeropag
• • Volila úředníky (archónty) a kontrolovala jejich činnost
  • 9 archóntů
  • • Éponymos - soudnictví
    • Basileus - náboženství
    • Polemarchos - nejvyšší voj. velitel
  • Vysloužilí archonti vstupovali do aeropagu
• Ke konci archaického období zastoupeno více správních orgánů
• • Rada 500, lidové shromáždění
• Zbohatlické nerodové vrstvy chtějí omezovat moc aeropagu - sepisování zákonů

Zákonodárci

• Drakón (621 př.Kr.)
  
  
• • Sepsány zákony, které neovlivňovali stát. chod

• Trestní právo (rozlišení vraždy a neúmyslného zabití)
• Rodinné právo

• Solón (594 př.Kr.)
  
  
• • Vykupování otroctví (smazány dluhy)

• Pro dluhy nikdo nemůže upadnout v otroctví
• Vede to k vyrovnávání společnosti
• Setřesení břemene = seisachteia

• Nové rozdělení společnosti (podle majetku)

1. Pentakosimedimnoi - nejbohatší (více než 500 měřic obilí)
2. Hippeis - zámožnější vlastníci pozemku (ve vojsku jízda)
3. Zeugítai - drobní rolníci (ve vojsku těžkooděnci - jádro vojska - posílení)
4. Thétes - bezzemci

Tyranida Peissistrátovců 2. polovina 6. století př. Kr.

• Vláda jedince za podpory většinové společnosti (chudých)
• Výstavba (vládce se ztotožňuje se státem)
• • Vzkvétá obchod, řemeslo
• Akropolis - chrám bohyně Athény
• • Penthénaje: slavnost, každé 4 roky - oslava Athény
  • Dionýsie: příchod jara, každý rok - předstupeň dramatu (divadla)
• Vládcové Hippias a Hippiarchos - špatná spolupráce s bezzemky - konec tyranidy

Kleistherovy reformy 508 př.Kr. - reformy správy

• Doklad toho, že Athény míří k občanské společnosti
• Jednotlivé okrsky spravované rody
• Každé území (město, vnitrozemí, přímoří) je rozděleno na 10 dílů (= trythie) - ze 3 (1 městská, 1 vnitrozemská a 1 přímořská) trythií jedna fýle (správní celek)
• Jako obrana proti aristokratické rozpínavosti

Starověký Egypt

Nový, ne poslední, díl historické řady o starověkém světě.

Tentokráte základní informace o Egyptu, snad mi odpustíte, že je to jen takový přehled. Vím, že se o Egyptu dá mluvit celé hodiny a napsat celé knihy. Ostatně jako o všem. ;-)

---

Egypt

Přírodní podmínky

• Nil (6671 km)
• • před 25 000 lety - voda z Etiopie do Nilu - záplavy
  • 
    
    • Původně deštivo - neexistovala poušť - později zeleň pouze u řeky
    
    
  • 2000 př.Kr. - regulace Nilu
  • úcta k Nilu (bůh) - básně
  • 3,5 m záplava v deltě
  • 20 km na jednu i druhou stranu - úroda
  • oázy, celkem 7 (př. Fajjúm)
• Poušť
• • Špatná půda (červená) = dešret
  • Dobrá půda (černá) = kemet
  • Východní poušť (Arabská) - V od Nilu
  • Núbijská poušť - JV od Nilu
  • Západní poušť (Libyjská) - Z od Nilu
• Suroviny
• • Kovy
  • Kameny - Asuán (Kamenný lom - zachován obelisk pro Hatšepsut)

Náboženství

• Ovlivňuje každodenní život
• Výklad dějin
• Pozemská část života - méně důležitá
• Posmrtná část života - ztotožnění s bohem nebo je v jeho blízkosti - starají se o bohy
• Kult různých bohů - státní bohové (panovníkův bůh - podílení se na oficiálním kultu)
• 
  
• Založeno na vzájemnosti (člověk x bůh)
• Chrámy
• • Uctívání státních bohů
  • Poutní modlitebny
• Rozdělení bohů
• • Místní bohové - 1. typ božstev - každý region má svého boha
  • • Př. Memfis - bůh Ptah, Théby - bůh Amon
    • Po sjednocení prosazoval panovník svého boha
  • Státní bohové - pocházejí z místních bohů
  • Synkretismus bohů - spojování bohů (Amon + Ré = Amonré)
• Zvířecí podoba
• • Bohyně žen a matek: "božská kráva" Hathor
  • Bůh Fajjúnu, chám Kom - Ombo: krokodýl Sobek
  • Bůh pouště, bouří a války: neidentif. zvíře Sutech
  • Bůh stvořitel: býk Hapi: Ptah
  • Božský syn, bůh nebes: sokol Hór
  • Bůh psaní, počítání a řemesel: ibis Thout
• Uctívání zvířat
• • Býk Hapi, kočky
  • Nebeská tělesa (hvězda Sirius, Slunce - Amon, Ré, Aton)
    
    

Mýty

• Mýtus o stvoření: z vodního chaosu - pahorek, zjevil se bůh Ré - založil božský rod (plivnutím - masturbací) - vzniknul Šov, Tefnutag, ti zplodili Geb (země), Nút (nebesa) - ti zplodili Usirev (podsvětí), Eseta (plodnost), Sutech a Nebtheta

• Mýtus o bohu Ré a jeho bárce (sluneční cyklus): dostávají se k němu zesnulí - plaví se po bárce; na V se zjeví a na Z zmizí, v noci regenerace v podzemní říši

• Mýtus o Usirovi a Esetě

Posmrtný soud

• Existence po smrti - několik faktorů
• Hrobka - základní předměty z jeho života
• Mumifikace - duše se za 71 dní vrací zpět, aby našla tělo
• Rituály - snaha naklonit si bohy
• Soud - dostání se do říše mrtvých

Tribunál 42 bohů (Usirev)

Arup(is) s šakalí hlavou přivede zesnulého do síně. Uprostřed stojí váhy: na levou misku srdce zemřelého (svědomí, morálka, charakter), na pravou misku pštrosí pero (symbol bohyně spravedlnosti Nút)

Asistent bůh Thout - zapisoval

Velká požíračka - obluda (hlava krokodýl, přední část lev, zadní část hroch; pokud srdce převážilo pero, sežrala ho požíračka)

Mumifikace

• Nezbytné pro posmrtný život - návrat duše do rozpoznatelného těla
• V Údolním chrámu , v blízkosti přístaviště

• První typ

1. Vydlabání mozku
2. Řez - vynětí vnitřních orgánů (mimo srdce a ledvin) - kanopy
3. Tělo vysušeno přírodní sodou natronem a dočištění dutiny
4. Omytí palmovým olejem a naplnění těla vonnými látkami
5. Zašití a pokrytí těla destičkou (kov, vosk)
6. Pomazání cedrovým olejem a zabaleno do obinadel (pryskyřice)
7. Na tělo šperky

• Druhý typ

1. Tělo naplněno cedrovým olejem (přes řitní otvor)
2. Rozpustili se vnitřnosti a vylezly ven (řitní otvor)
3. Vysušení natronem

• Třetí typ

1. Omytí těla a vysušení natronem
2. Potření natronem zvenčí

• Vše prováděli speciální lékaři (nekrofilie)
• Kanopy

Malé rakve na 4 orgány z kamene

Podoba syna boha Hóra

Lidská hlava - Amset - játra

Šakalí hlava - Duamutev - žaludek

Sokolí hlava - Kebensenuf - střeva

Paviání hlava - Hopej - plíce

Rakev dřevěná = sarkofág - vložen do kamenné rakve

Lidský tvar, barevná

Po rampě do Zádušního chrámu (rituál otevírání úst - návrat duše Ka, aby mohl jíst, mluvit, milovat)

• Vývoj pohřbívání - nejprve do písku (bez mumifikace)

Později na vrch kamenná deska - mastaba

Pod stupňovitou pyramidu (Sakkrára - Džoserova pyramida - stavitel Imhotep, 6 stupňů, pův. kolem 10m zeď)

Pyramidy

• Jehlancové od 6. dynastie

Gíza:

Cheopsova pyramida - nejvyšší 146 m, 2,5 mil. kamenů (1 kámen cca 2,5 t), součástí 30 000 lidí

Šefrenova pyramida - opticky největší, součástí loď, špička - zbytky obložení, u vstupu 2 sfingy - symbol Šefrena

Mykerinova pyramida

• Komplex do dnes čitelný

Údolní chrám - přístaviště

Rampa - spojuje Údolní chrám se Zádušním chrámem

• Pyramida - vstup ze S - pohřební komora (sarkofág, kanopy, výzdoba - Texty pyramid, mrtvých), slepé chodby, více komor
  

Malé pyramidky - manželky, děti

Skalní hrobky

• Střední a Nová říše

Údolí králů - Tutanchamon - nevykradena - posmrtná maska

Údolí královen - manželky

• Hrobky většinou vykradeny - mumie se našly

Hrobka Thutmose II. - dochovala se výzdoba (božstvo - schém. i hieraglif značky)

• V blízkosti byly vesnice pro řemeslníky: Dér - el - Medina - nejstarší dochovaná stávka (Ramese II. - nedostali potraviny a mzdu - úspěch)

Svobodní lidé (pravidelná mzda předem, vlastnictví půdy, zajištěna lék. pomoc, příděl potravin - chléb, pivo, pšenice, ječmen)

V čele předák (vedl skupinu) - dostával všeho o čtvrtinu víc

Písmo a psací látky

• Písmo

1. Hyeroglifické - posvátné, tesané do kamene
2. Hyeratické - kněžské, psáno na papyrus
3. Démotické - lidové, každodenní použití
4. Kapské - za římského impéria, používali ho křesťané

Rozluštění: 1822 J.P. Champolion - Rosetská deska

Řečtina (již známá) - rozluštění (démonické + hyeratické p.)

Ukořistili ji Francouzi 1799, za Napoleona 1802 navrácení do Egypta (patří Britům)

• Papyrus: Cyperus papyrus - rostlina v deltě Nilu

1 hlíza:5-6 stvolů (5-6 m)

psalo se vysušeným stonkem sítiny - 20cm, barvy přírodní

___v sedě - na suknici položený papyrus

___ve stoje - podpěra = levá ruka

výroba: stonky na plátky, překládání přes sebe, palimpsest - přepsané papyry

• psalo se i na dřevo, hlínu, slonovou kost, kožené svitky

Literatura

• Knihy rad: psány otcem pro syna (k použití i pro širokou veřejnost)

Ptahotepovo naučení: vezír a správce všeho majetku (5. dynastie)

Imhotepovo naučení: nejstarší

• Náhrobní texty:

Texty pyramid - v hrobkách z 5. dynastie (Beniseho papyrus) - rituály, mýty, zaklínadla, naučení

Texty rakví - v sarkofágu - představa o posmrtném životě, rovnost všech lidí v posmrtné říši

• Jiné

Mírové smlouvy - nejstarší Ramesse II. - 13.st. př. Kr. (bitva u Kadeše 1285 př. Kr. - smlouva Ramesse II. x Chatušiliš III.)

Pohádky a povídky - Pohádka z papyru paní Westcarové

Sinuhet (povídka) - Mika Waltari: Egypťan Sinuhet

Bajky: spor hlavy stělem o tom, kdo je důležitější

Divadlo: náboženský motiv - nejstarší: Vítězství Hóra

Správa

• Faraon = farao - zákony, nejvyšší velitel vojska, nejvyšší soudce, ztělesňuje božský řád na Zemi (Ré nebo Hór)
• • Titulatura: Hór + pojmenování obou Egyptů (H.Eg. = Nechbeta a D. Eg. = Vadžeta)+ Nisut - bitej (nevysvětleno) + Zlatý Hór + Syn Réúv + jméno faraona
• Společenské vrstvy
• • Nejvyšší - králova rodina, úřednictvo, písaři, kněží, stavitelé
  • Střední - řemeslníci, umělci, zemědělci
  • Nejnižší - otroci (voj. zajatci)

Kněžstvo a chámy

• Náboženská reforma - kněží se snažili dostat nad faraona (nová říše - Amonovo kněžstvo v Karnaku) - Amonhotep III. - se mu to nelíbilo, přišel s novým bohem Atonem (přejmenoval se na Achnatona, hl. město Achet - aton, pův. Veset)
• • Achet - aton = Atonův obraz
  • • 30 tis. lidí, vých. břeh Nilu
    • široká král. cesta, 2x palác, letohrádek
    • sídlo panovníka, škola (Dům života)
    • na S: Atonův chrám
  • faraon Tutaneh - Amon zavrhl Atona a vrátil se k Amonovi

Stavitelství

• domy ze sušených cihel - z kamene pro bohaté + chrámy + pyramidy
• Stará říše: chrámy u pyramid (kult boha a zemřelého)
• Střední a Nová říše: chrámy u skalních hrobek
• Chrámy:
• • Amon
  • Théby = Veset, Karnak, Luxor

Karnak: největší chrám. komplex budován od r. 200 př. Kr. do 400 př. Kr.; ulička lemovaná sfingami; brána - pilony (sochy Ramesse II.); jezírko, sloupová síň Amenhotepa III. - na každém sloupu kartuš; reliéfy exot. zvířat a rostlin + zoo a bot. zahrada

• Ramesse II.
• • Abu - Simbel

2 chrámy (Ramesse II. + jeho žena Nefertari)
chámy přemístěny o 60 m výš (kvůli Velké asuánské přehradě)

• Hór
• • Edfu - nejlépe dochovaný
• Sobek
• • Kom - Ombo - nejstarší dochování zobrazení chirurgických a mumifikačních nástrojů
• Hatšepsut
• • Del - el - Bahri

Zemědělství a obchod

• Zemědelství: ječmen, špalda
• 
  
  • Závisí na nilských záplavách
  
  
• Obchod: směnný - naturální směna
• 
  
  • Platidla v Pozdní říši
  
  

Politické dějiny Egypta

Archaická doba 3000 - 2635 př.Kr.

• Sjednocení Egypta (původně 42 nómů = městských států)
  
  
• • Horní Egypt - vzešla odtud myšlenka sjednotit se (horší podmínky)
    
    
  • Dolní Egypt - názvy podle toku řeky
    
    
  • Kolem r. 3000 př.Kr.: Narmez = Meni - sjednotil
    
    
  • Hlavní město Memfis = Menofer = Bílé zdi (bílý kámen)
    
    
  • 42 správních celků
    
    
  • panovník: jediný žijící bůh na zemi (úředníci příbuzní + členové družiny)
    
    
  • • vybírá daně sám
      
      
    • na konci 2. dynastie vybírají správci celků
      
      
    • 3.dynastie - výběrčí daní = vezír (soudnictví + staveb., finance)
      
      

Stará říše 2635 - 2135 př. Kr.

• 3.- 6. dynastie
• 3.dynastie
• • panovník Džoser - stupňovitá pyramida v Sakkáře
  • • politika orientovaná na SV - snaha dobýt Sinajský poloostr. (měď)
    • a orientovaná na J - útok na Nubii
    • obé dobyto
  • panovník Hani - pyramida jehlancová v Medúmu
• 4.dynastie
• • panovník Snofra - dokončení pyramidy v Medúnu
  • • upevnil moc Egypta na Sínaji a v Núbii
  • panovníci Chufu, Rachet, Menkaure - pohřební areál v Gíze
• 5.dynastie
• • nový pohřební okrsek v Abúsíru (prosazování boha Ré)
  • panovník Userkaf (Sakkára)
  • chrámy na vrcholu obelisk
  • v Abúsíru nalezeny papyrové svitky
  • vezír Ptahotep (ve službách Džedkarra)
• 6. dynastie
• • úpadek (oslabena ústřední moc)
  • správci chtěli mít větší moc než panovník - vnitřní krize - hospodářský a politický úpadek
  • rozpad Egypta a odpojení Núbie

První přechodné období 2134 - 1991 př.Kr.

• 7. - poč. 11. dynastie
  vnitřní nepokoje - chaos
• SV - útok Semitských kmenů (k deltě Nilu) - úspěch
• Nómy - samostatnost
• Vládcové z Théb = Vesetu velmi silní - Mentuhotep II. - sjednocení Egypta

Střední říše 1991 - 1785 př.Kr.

• Konec 11. - 12. dynastie
  Obchodní a politické vztahy s říší Puntu
• 12. dynastie
• • panovník Amenemhet I. - nové hl. město = Ietavej
    
  • systém pohraničních pevností - Núbie
    
    
    
    
    
    
    

• panovník Sennosret II. - pol. a hosp. centrum do Fajjúnu
• panovník Sennosret III. - správní reforma - omezení moci správců

upravil moc v Núbii
dobytí části Palestiny (příhr. pevnost)

• panovnice Sobeknofra - 1. panovnice na trůnu

Druhé přechodné období 1785 - 1552 př.Kr.

• 13. - 17. dynastie
• rozpad Egypta (následek útoku ze SV)
• pol. 17. stol. př.Kr.
• • ze SV přišli Hyksósové
  • fénicko - palestinská kultura
  • delta Nilu
  • 15. - 16. dynastie
  • luky a šípy, bronzové sekery, kůň + dvoukolový voj. vůz
  • Sutech
• Vznik samostatného Nubijského království
• Horní Egypt - vládci z Théb (Vesetu) - 17. dynastie - porážka Hyksósů a znovu sjednocení Egypta (Kamosse a Ahmose)

Nová říše 1552 - 1070 př. Kr.

• 18. - 20. dynastie
• hl. město Théby (Amon) - vybudovány chrámy - Karnak a Luxor
• Núbie - zisk král = královský syn z Kuše
• Amenhotep I. - 1. hrob v Údolí králů (Údolí královen - zakl. Seto I.)
• Královna Hatšepsut 1490 - 1468 př.Kr.
  
• 
  
  • Manželka nebo sestra Thutmose II. - vládla za něj
  • Chrám Del - el - Bahri - tesán do skály, 3 stupně, dochované barevné zobrazení
  • Říše Puntu (obchody) - královna přítelkyně Hatšepsut
  
  
• Ztráta Palestiny a Sýrie
• Thutmose III: - areály v Karnaku = letopisy (z lat. anus = rok)
• Amenhotep IV. = Achenaton - náb. a uměl. Reforma
• 
  
  • El - Amarna - archiv
  
  
• 19. dynastie (1290 - 1224 př.kr.)
• • Ramesse II. - boje s Chetity v Sýrii
  • 
    
    • • Remíza - mírová smlouva Ramesse II. sChatušiliš III.
    • Nové hl. město Saje nebo Piramesse
    • Abu - Simbel - Nefertari
    • Mumie, Ramesseum
    
    
• 20. dynastie - další Ramessovci

Třetí přechodné období 1070 - 332 př.Kr.

• 21. - 28. dynastie
• 525 př.Kr. - Peršané dobyli Egypt - bitva u Pelusia
• 332 př. Kr. bitva u Issu - dobit Alexandrem Velikým

Mezopotámie

Chodím na dějepisný seminář a začínáme zostra - první maturitní otázka s názvem antika však obsahuje i starověké státy.

90 stránek v učebnici + nespočet stránek zápisu z prváku +jeden týden = písemka

písemka = několik článků historického ražení

---

Mezopotámie

• Meziříčí (mezos = uprostřed, potamos = řeka, z řečtiny)
• Tzv.: "Mrtvá civilizace"
• Přirozené hranice: S - pohoří Anatolie, V - pohoří Zagros, JZ - Arabská poušť, J - Perský záliv
• Rozdělení na dvě části: Severně od Bagdádu: "Úrodný půlměsíc", mezi Bagdádem a peským zálivem: "Záplavová oblast"

Náboženství

• Démoni (vysvětlení přírodních jevů) - dobří a zlí př.:zlý démon Pazuzu - neúroda či zlý démon Lamaštu - ženský (potrat)
• Ochrana před nimi = amulet
• Věštění budoucnosti - z vnitřností, obloha (hvězdy), výklad snů, ...
• Bohové - nebe, země, podsvětí
• • Bůh nebes, bůh města Uruku - An
  • Bůh měsíce a noční oblohy - Sín
  • Bůh města Babylon - Marduk
  • Bůh války - Ašur
  • Bohyně matka - Ninchursag
  • Bůh moudrosti - Enki
  • Bůh ovzduší - Enlil
  • Bohyně lásky a plodnosti - Ištar
  
  

Mytologie

• Mýty:
• • Enlil a stvoření motyčky (motyka jako nástroj k obživě)
  • Léto a zima
  • Inana a Enki (alkohol = záporná věc)
  • Inana a první smrtelník (první smrtelník = zahradník Šukallitudar)

Písmo

• Klínové písmo - objevili ho Sumerové (přisuzují písmo bohům)
• Psací materiál: hlína (později pergamen a papyrus), kůže, dřevo, zeď, kámen
• Vývoj:
• • Piktografické písmo - obrázky
  • Obrázky = slabiky (1 znak = 1 slovo - 1znak = 1 slabika - sylabizování)
  • Postupně klínové písmo
  • Psalo se ve sloupcích zprava do leva - řádky z leva doprava (otočení o 90°)

• Záznamy ekonomické, hospodářské, účty (dobrá paměť)
• Nástroje písaře:
• • Rákosové pisátko - placatý konec
  • Tabulka na zapisování - velikost podle důležitosti (většinou akorát do dlaně)
  • Písař ve velké vážnosti
  Luštitelé klínopisu
• • Grotenfeld, Oppert, Talkot, Rowlinson, Hineks
  • Asyrologie - obor orientalistiky, zabývá se Babylónií a Asýrií
• Školy:
• Při chrámu nebo paláci, tzv.: "Dům tabulky"
• Ředitel: "Otec tabulky"
• Učitel: "Velký bratr"
• Žák: "Syn tabulky"
• Základní škola: čtení, psaní
• Učiliště: zaměření

Zemědělství a řemesla

• Suroviny - málo, spíše obchod
• • Hlína (cihly), rákos (dekorace), přírodní asfalt (místo malty, pojivo)
  • Dovoz: dřevo, kámen, kovy
  
  
• Řemesla:
• • Stavebnictví: stavební materiál cihly a rákos
  • Chrámy: zikkuraty
  • Cihly spojované asfaltem, rákosové dekorace
  • Venkovní monumentální schodiště vede až na svatyni
  • Babylónská věž : zasvěcená Mardukovi; Etemenenki
  • Jako pyramida spojuje nebe a zemi - symbol žebříku do nebe
    Paláce: dochovaný komplex Mari
  • Trůní sál, několik nádvoří, reprezentační prostory, 4 chrámy, 2,5 ha
  • Nechal postavit král Zimrilina
    
    
  • Obytné domy: vchod ze S - bez oken, dlážděné atrium, světlo - škvíry mezi střechou a zdí, cihla nebo rákoso - asfaltové
  • Stavba lodí:
  • • Guffa (kruhová loď) - dřevo nebo rákos
    • 
      
      • Potažené kůži a zalité asfaltem
      
      
    • Kelek (vor) - nad vodou ho drží nafouknuté kožené měchy
  • Kamenictví:
  • • Pazourek a opsidion - řezné nástroje, kladiva, hroty
    • Sochařství - okřídlený býk (socha u vchodu paláců), reliéfy
    • Pečetní válečky
  • Malířství:
  • • nástěnné malby - nedochovaly se
    • Jen Mari - obětní a honební scény "Raněná lvice"
  • Zpracování kovů
  • • 4.tis.před Kristem - do Mezopotáímie měď z Malé Asie
    • výroba bronzu (nářadí, sošky)
    • 12.stol.před Kristem - železo (z Malé Asie), šperky, nářadí

• Zemědělství: většina obyvatel v něm pracuje
• • Náplavové bahno - klíčové
  • Obdělávání půdy
  • 
    
    • Drenáže, zavod. a odvod. Kanály
    • Větry (písek z pouště)
    • Polní práce na podzim
    
    
  • Podpořilo vznik městských států a států an území Mezopotámie, důvodem: lepší koordinace zemědělství
  • Nehnojili - dost kvalitní půda
  • Výnostnost: pole leželo sezonu ladem, střídání plodin
  • Setba: ručně - později pluhy s trychtýřkem
  • Sklizeň:
  • • Mlácení - dobytek nebo cepy
    • V srpnu (50-ti násobek vysetého)
    • Pěstovali: pšenice, ječmen, proso, sezam
  • Ovocnářství a zahradnictví
  • • Semiradiny visuté zahrady - div světa
    • Pěstování: datle, jabloně, moruše, vinná réva, česnek, cibule, květiny
  • Pastevectví:
  • • Hovězí dobytek - tažný, oběťný
    • Koně - tažní, závodní (cvičení)
    • Mula - tažná
    • Kozy - maso, mléko
  • Rybolov a honba
  • • Rybolov - chudí lidé
    • Hon - zábava (lev, gepard, pelikán, volavka)
  • Zpracovávání zemědělských plodin
  • • Pekaři, řezníci, kadeřníci (vousy, vlasy) - voňavky
    • Předení a tkaní (len, bavlna -dovoz, vlna)
    • Pivovarnictví, kořalky (datle), víno
  • Řemesla do cechů - organizace

Rozdělení společnosti

• Třídní společnost - nesvobodní, svobodní občané
• Otroci:
• • Zdroje otroctví: válečné zajetí, dluhy a bída, odsouzení za trestný čin, nevraživé chování dětí, manželky vůči otci, manželovi
  • Otrok = věc (prodej, dar, pronájem)
  • Otrok může mít majetek - vykoupení se z otroctví
  • Veřejný, soukromý otrok
  • Otrocké známky
  • • Tabulky na krku
    • Tetování (vpalování)
    • Oholení přední části hlavy
    • Propichování uší (Asýrie)
  • Propuštění na svobodu
  • • Vyplacení (rodina, chrám, město)
    • Odpracování dluhu
    • Propuštění při slavnostech (amnestie)
    • Propuštění má úřední charakter - rituály (omývání hlavy, tvář na V, odebírání značky)
• Avílové:
• • Vládnoucí třída plnoprávných občanů - nejmocnější, první vrstva
  • Mezi nimi nerovnost
  • Hospodářsky nejsilnější - vlastní půdu
  • Styky s panovníkem a chrámem
  • úředníci, písaři, vojenští hodnostáři, obchodníci
• Muškéni:
• • Střední vrstva (= ti, co se sklánějí - před Avíly nebo = chudáci)
  • Týká se jich trestní právo
  • • (Chamurappiho zákoník - provinění v rámci vrstvy "oko za oko, zub za zub")
    • napříč vrstvami - jiné tresty
  • nevlastnili půdu, pouze pronajatou od Avíla
  • • odevzdávali část úrody
    • dědičné
  • povinnost války
• Váda králů:
• • Vláda opřena o vojsko, kněží
  • Uctíván jako bůh (v Asýrii přirovnáván k bohu války)
  • Literatura:
  • • "Narámsínova stéla" (akkadský vládce)
    • • titul: "Bůh Akkadu, král čtyř světových stran"
  • Nárok na světovládu

Vědy a literatura

• Literatura:

• Epos o Gilgamešovi - součást báj o potopě světa (Bible)
• Mýty, hymny (oslavné písně na Bohy)
• Nářky - Nářek nad zkázou města Uru
• Milostné dopisy

• Vědy:

• matematika: 10tková a 60tková soustava
• astronomie: lunární kalendář, dělení dne po dvou hodinách

• Chamurappiho zákoník:

• Chamurappi - panovník starobabylónského období
• Platil v období 1900 - 1600 př.Kr.
• Základ pro další zákony na území Mezopotámie
• Nejstarší dochovaný psaný zákoník na světě
• Založen na třídní společnosti - dobře rozpoznatelné
• Práva: rodinné, trestní, dědické, majetkové, mzdové tarify
• Tresty: poškození na těle:

· doktor (nepovedená operace) - uťatá ruka

· stavitelé - usmrcení někoho na stavbě -usmrcení někoho z jeho rodiny

· zmrzačení otroka: odškodnění pána

• Napsán na čedičové stéle (výška 2,5m)
• Objeven poč. 20.století - Francouz Jequier
• Středoasyrské zákony: vycházejí z Cham. zákoníku - tvrdší proti ženám

Kněžstvo

• Nejvyšší vrstva společnosti
• Zpočátku kněží vládli - později oddělena vláda církevní a světská
• Patřili mezi rádce, úředníky a družinu panovníka
• Kněz + panovník: ztělesnění boha na zemi
• Kněz - právo tlumočit vůli bohů - jediný mohl až na vrchol zikkuratu
• Typy kněžích:
• • Nejvýznamnější post = en
  • Obětníci, zaklínači, pěvci, žalmisté, soukromí kněží
• Kněžky:
• • Nejvýznamnější = velekněžka - celibát, manželské ano
• Chrámové slavnosti: novoroční slavnost - jarní rovnodennost

Manželství a rodina

• Manželství - důležité - úkol ženy
• • Potomstvo
  • Pracovní síla
• Synové: dědictví, posmrtný kult otce, větší význam než dcery
• Monogamie a patriarchát
• Postavení ženy:
• • Ručila za manželovy dluhy z doby předmanželské
  • Trestána za cizoložství (muž ne )
  • Mohla být dána do otroctví k odpracování dluhů
  • Babylónie:
  • • Funkce ve veřejných orgánech (soudkyně, písařka)
    • Chráněna před násilím
• Uzavření manželství
• • Nejprve "kup ženy" - bud. manžel platí tirchatum (za úbytek pracovní síly)
  • Nevěsta - věno (vyšší než tirchatum) - odbytné za dědický podíl, věno dědí děti
  • I písemnou formou - smlouva s rodiči manželky
  • Provdáním pod moc svého manžela
• Manželství s kněžkou:
• • K opatření potomstva otrokyně nebo jiná žena
  • Nesměly se stavět na roveň kněžkám
• Zánik manželství:
• 
  
  • Smrt manželů
  • Válečné zajetí manžela - při návratu ze zajetí - manželství obnoveno
  • Svévolné opuštění občiny manžela
  • Rozvod - jen manžel
  • Zapuzení manželky - neplatnost, těžká nemoc - vyplacení manžela
  
  

Počátky mezopotámské civilizace

• Kolem 6000 př. Kr.
• • První zemědělci
  • Neolitická revoluce - chov zvířat, pěstování plodin
• Kolem 5000 př.Kr.
• • První města - v blízkosti řek
  • Záplavy - odvodňování a zavodňování
• Kolem 4000 př.Kr.
• • Městské státy (vyšší organizace zemědělství)
  • Centrum + okolí (podle síly města)
  • Větší civilizace většinou nevznikají
• Městské státy:
• • Mari - archeologické nálezy základů města
  • Tutul - těžba přírodního asfaltu
  • Babylon, Uruk, Ur, Akkad - silná města, která několikrát vytvořila velkou říši
  • Eridu, Lagaš, Umma, Kiš, Aššur, Ninive
• Dělení Mezopotámie:
• • Jižní část: Babylonie - J (Sumer) a S (Akkad)
  • Severní část: Asýrie

Starosumerské období - 3000 - 2400 př.Kr.

• Sumerové - příchod: polovina 4000 př.Kr. na jih Mezopotámie
• Začínají vytvářet městské státy
• První panovníky známe jen z legend, historické materiály zničeny potopou

= Předpotopní panovníci

• Mezi první popotopní panovníky opatřil Gilgameš
• Fungování sumerských měst. států
• V centru města chrám - centrum náboženství, politiky i hospodářství
• Organizace dovozu a vývozu surovin
• Kněžstvo - vládnoucí vrstva = theokracie
• Později rozdělení mocí (církevní a světská)
• Palác sídlo světské moci
• Redistribuční systém = vše co se vypěstuje jde k panovníkovi do chrámu nebo paláce - rozdělení lidem
• Všechen majetek města patří bohům - ochrana města

Staroakkadská říše - 2400 - 2200 př.Kr.

• Semité - kmen z Arabské pouště
• • Stále větší vliv ve městech v oblasti Akkadu
  • Nejsilnější panovník (akkadský) likvidace soupeřů - vytvoření větší říše
  • Panovník Sargon I. - území: Elam, část Malé Asie, sev. Mezopotámie, sever Sýrie; dobrý válečník (nové dálkové zbraně z pouště - luky) - úspěch

Gutejci - 2200 - 2100 př.Kr.

• Kmen z pohoří Zagros
• Přišli na jih Mezopotámie
• Záběr všech městských států
• Zisk nadvlády v části území Mezopotámie
• Sumerská renesance - obnovování sumerské kultury (uvědomění si velikosti této kultury)
• 2000 př.Kr. - nové semitské kmeny z Arab. poloostrova Amorité
• • válečné střety s Gutejci - zapojení téměř všech měst.států - vítěz Babylon
  
  

Starobabylonská říše 1900 - 1600 př.Kr.

• Rozšíření území na úkor ostatních měst.států
• Největší rozmach za Chamurappiho
• Konec vlády Amoritů - nájezdy Kasitů (Zagros) a Chetitů (sever) = porážka
  
  

Středobabylonské období 1500 - 1300 př.Kr.

• Vláda Kasitů - hospodářský rozkvět
• Odkazy Sumerů
• Nezapojili se do bojů o Sýrii (strategické území - všude blízko)

Asýrie

• Nebylo na co navázat - sumerská kultura se sem dostala až přes jižní říše (Akkad, Babylon)

Staroasyrská říše 2000 - 1800 př.Kr.

• Vládly kmeny semitské - Asyřané (příchod asi kolem 2500 př.Kr.)
• Největší rozkvět
• • 1900 př.Kr. -Aššur hl.město
  • bohatství: obchod s Malou Asií (obchodní kolonie, obchodní spojovací cesty)
  • panovník = bůh války Ašur
• cca 1800 př. Kr. - dobytí severu Starobabylonské říše
• časté vpády: Chetité (SZ), Starobabyloňané (J), Churrité (S) - oslabování - dobytí Chamurappim - zánik

Dlouhé období bez pís. záznamů o existenci Asýrie

1450 př.Kr. - součást říše Mittani (Churrité)

Sředoasyrská říše - 1350 - 1050 př.Kr.

• prudký rozkvět po získání 1235 př.Kr. - dobytí Babylonu (kvalitní válečnictví - vozy, štíty, přilby)
• sbírky práv - tvrdší než Chamurappi

Novoasyrská říše 911-612 př.Kr.

• největší územní rozmach (700 př.Kr.) - sev. část Egypta, Sýrie, Palestina, celá Mezopotámie, východ Malé Asie, západní Írán (Elam)
• panovník Aššurbanipal - hl. město Ninive
• • knihovna - dochované 22 tis. destiček
  • = básně, historická a filosofická lit., lékařské, obchodní doklady
• protivník: říše Urartu (následovníci Mittani), Médové (Írán) + Novobybyloňané - dobytí a r. 612 př.Kr. zánik

Novobabylonská říše 626 -539 př.Kr.

• rozmach za Nabukadnezara II. - postavil Babylonskou věž
• území: Mezopotámie, Sýrie a Palestina
• kulturní rozvoj (Ištařina brána nyní v berlínském museu)
• útoky Persie (Írán) - panovník Kýros - zánik říše

Před bouřkou

Fotka z letošního léta, kdy jsem v děsném parnu šla loukou v Machníně domů. A tu se na obloze objevil mrak...Sotva jsem zabouchla dveře od chalupy, začala bouřka, jakou jsem již dlouho nezažila.

Geoexkurze České středohoří 13.9.08

Opět po roce vyrážíme na geoexkurzi s dospělými strážci a jinými zainteresovannými lidmi ze Správy a Kraje. Tentokrát však nezůstaneme ve studeném podzemí, nýbrž budeme zkoumat zem zvrchu.

---

První zastávkou byla Malá Čertova zeď, neboli Rasova rokle nedaleko Smržova, hned za Ještědem. Tato Čerova zídka byla v minulosti dobře patrná a člověk mohl opravdu s plesajícím srdcem zkoumat druhy čediče a jiných materiálů. Nyní je však roklina zasypaná a čedičový výlev není téměř patrný.

Strom ve zdech Rasovy rokle

Další zastávkou, poněkud jiného rázu, byl činný lom Dubičná na Dubí horře mezi Konojedy a Blíževedly. Jeden ze zaměstnanců nás provedl areálem a sdělil nám několik informací. Třeba, že při současné těžbě vydrží zásoba nefritu na 500 let. Mohli jsme si také prohlídnout produkty - tenké kamenné desky či dlažední kvádříky a krychličky.

Lom byl v mnohém zvláštní, třeba za okýnkem jakési budky, zřejmě strážní, byla cedulka E55, na příjezdové cestě stálo upozornění: " Řidiči, před couváním vždy zahoukejte!" A náš řidič autobusu nezahoukal, ani jen tak pro nás :-( Škoda.

Lom Dubičná

Třetí zastávkou byl také lom, avšak již nečinný, kde je zajímavý geologický útvar zvaný "Konojedské bochníky". Jde vlastně o sloupce materiálu, které byly tlakem "scvrknuty" tak, že vypadají jako na sebe naskládané bochníky chleba. Zajímavé.

Bochníky se žlutou ozdobou

Konečně jsme dojeli do Podsedic, do mista, kde bydlí moji příbuzní, ale i do místa, kde se těží české granáty, malé červené kamínky. Proběhla exkurze po úpravně granátů, kde se proseje štěrk a na konci složité procedury zbydou jen granátky. Potom nás vzali i na plochu, kde se granátodárný štěrk těží.
Překvapivě zde nenaleznete poušť, kde nic není, ale jen nevelkou "díru" mezi zeleným polem, kde dřív byla díra obdobná. Tak je tato těžba sympatická - vytěžim, zasypu, oseju. A přišla ta chvíle, kdy jsme se všichni vrhli na zem a sbírali. Olivíny, granáty i neurčité kamínky.
Tak odjistit a BÁC!

Lovci a sběrači

Slunce může být i kamenné. Nevěříte? Věřte. Blízko Hnojnice je stěna, kde je naleznete. Jádra sluncí tvoří jílovité horniny a paprsky jsou prasklinky, které vznikly vlivem tlaků. Středy sluníček se tak lehko drolí a bohužel tomu pomáhají i lidé. Krásné a neobvyklé útvary.

Vydrolené sluníčko

Jsme téměř u konce, nacházíme se v Třebenicích, v kostele, kde je Muzeum českého granátu. Milá paní průvodkyně nám vše o všem povyprávěla....o historii muzea a o granátech. V jedné z vytrínek byly i špreky Ulriky von Levetzov a jeden z nich jí prý měl věnovat sám Goethe. Je to ale asi jen legenda, na takový šperk by totiž mistr nikdy neměl.

Muzeum Třebenice - sklo a granáty - půvabná kombinace

Poslední zastávka byla v Litoměřicích, kde jsme navštívili budoucí geopark Správy CHKO České Středohoří a hospodu U draka.

Vlnění

Přehrada Josefův Důl v letním žáru...

O zbytečnosti bytí ve škole

Naše třída odjela do Chorvatska, na týden na turistický kurz. Já a několik dalších spolužáků, popřípadě spolužaček nejelo. Tak chodíme do školy a zde (dokonce právě před 10 - ti minutami) děláme prezentaci na téma příroda Středomoří....

Tedy, dámy a pánové, to jsem sem nemusela chodit, protože takovou ptrezentaci můžu dělat doma a v pátek ji odevzdat. Jenže já tu teď sedím, úplně vynervovaná ze zasekaného počátače a listuji biologickými spisy o cedrech a sasankách.

Držte mi palce, ať to přežiji ve zdraví, nebo alespoň se zdravým rozumem.

I cesta může být cíl

Zoo a divadlo

Jak se nám tedy na škole staví, tak jsme pořád v trapu - to se mi ale moc nelíbí, protože potom, potom budeme psát denně z třech předmětů a doma se mi bude kupit samostudium.

V úterý jsme navštívili naši zoo, jako bych tam nebyla dosti často coby dobrovolně volný dobrovolník v Zooíčku. Biologická exkurze byla velice zajímavá - člověk začal tu exotickou zvířenu vnímat z biologického hlediska, takže jsme všichni pozorovali, kolik otáček má na rozích koza šrouborohá a jestli je pižmoň dost chlupatý.

---

Dnes nás čekalo divadlo, Cyrano z Bergeracu. Krásný to příběh o tom, že krása není jen to, co je vidět.

Cyrano je gaskoňský šlechtic, básník, dramatik, voják a vyhlášený škareda. Má prudkou povahu, ale je čestný a skromný, při zmínce o nosu (má ho totiž obludně veliký) je schopen nemilosrdně tasit. Má překrásnou sestřenici Roxanu, kterou velice miluje. Moc dobře však ví, že díky své tváři, nemá šanci na úspěch.
Jednoho večera Roxana pozve Cyrana na schůzku a prosí ho, aby držel ruku nad jedním z vojáků, Cristianem, kterého miluje. Z lásky k drahé sestřence Cyrano mladěho barona chrání. Ač je Cristian dobrý voják, neumí dát své city najevo - Cyrano tedy za něj píše pro Roxanu básně a s těžkým srdcem jim dopomůže k svadbě.
Nastala válka a Cyrano, Cristian a zbytek gardy odjíždí do války. V boji Roxana přijde o svého manžela a uchýlí se do kláštěra, kam ji chodí rozveselovat bratranec Cyrano. Je již starý, zdraví mu slouží již pomálu a navíc má plno nepřátel. Na to také doplatí, když jde jednu sobotu do kláštera, zasáhne ho padající kláda do hlavy. Ví, že je to jeho poslední večer s Roxanou, a tak jí prozradí, že všechny ty básně a milostná vyznání psal on a Roxana v slzách vyřkne: "Miluji tě, Cyrano."
Jenže to už čestnému šlechtici docházejí síly a hroutí se do klína milované ženy. Je mrtev, opona padá.

No, a zítra jdeme zase do školy se něco málo naučit. Úspěšně prodávám učebnice z nižších ročníků, především matematiky, chemie a fyziky, protože je opravdu nemůžu mít doma. Naopak kupuji nové, pro změnu zase dějepisy, protože my, maturanti, máme mít miliony učebnic, abychom se mohli kompetentně rozvíjet v duchu školního vzdělávacího programu a v duchu odborném.

Také jsem zaslechla něco o tom, že film Máj, je totální paskvil a děs nějvětší. Ještě jsem ho neviděla, takže já to asi neposoudím, ale jestli někdo zkazil velkého Hynka, tak mu urvu hlavu a posadím ji na špičku Bezdězu!

Oheň

Kdo jednou dostal do ruky fotoaparát, propadne na vždy kouzlu uchovat si obraz, myšlenku, detail, cokoli. Proto se budu snažit tuto novou rubriku plnit alespoň trošku povedenými fotkami.

---

Spřízněné duše

Alan Marshall - Už zase skáču přes kaluže

Kdysi, ale opravdu kdysi dávno, jsem viděla stejnojmenný film a tenkráte se mi moc líbil. Takže když jsem v knihovně objevila knížku neodolala jsem.

Malý Alan (spisovatel je zároveň hlavní hrdina), onemocněl dětskou obrnou, na jejíž následky částečně ochrne. Po několika měsících v nemocnici, kde zakouší muka operace a poznává zajímavé lidi, se vrací domů.

---

Milující tatínek svému chlapci sestaví vozík, který ovládá pouze rukama. Alan, který se tak dostane všude si ani neuvědomuje, že je jiný. Nebere sám sebe jako mrzáka, naopak - chce dosáhnout stejných cílů jako jeho přátelé, nenechá si ujít žádnou rošťárnu a nestojí o litování.

Když se jeho noha zlepší na tolik, že může přejít na berle, je už téměř svobodný. Chodí s Jožkou lovit králíky, toulat se do bushe, s dřevorubci do lesa. Tam se cítí dobře, mezi muži, kteří ho nelitují a berou ho jako sobě rovného.

Alanův tatínek se stará o koně, je vynikající jezdec, proto vždycky toužil po tom, aby takový byl i jeho syn. Když se jednou zmíní o tom, že Alan nikdy na koni jezdit nebude, chlapec se rozhodne otcovi dokázat, že nemá pravdu.

Sám se naučí jezdit na poníkovi, který patří jeho spolužákovi. To už ale dokončuje školní docházku a dostane stipendium na školu v Melbourne, čímž předčí i vyhlášeného šprta ve vesnici.

Rozvrh, exkurze a tak dále

"Jak bylo ve škole?" ptá se mě dnes snad každý. A jak vlastně bylo? Dostali jsme rozvrh hodin a nemůžu si celkem stěžovat - jen jednou týdně do půl páté, někdo to schytal i třikrát za týden.

Vzhledem k tomu, že se nám škola přestavuje, tedy lépe řečeno nám ji podřízli a dělají nové základy, máme na září a říjen hodně exkurzí. Začínáme ve středu výletem na Černostudniční hřeben v Jizerkách. Takže vlastně jako kdyby mi pokračovaly prázdniny - z Jizerek do Jizerek.

Doufám, že to pozitivní zůstane a bude to tak pokračovat dál...alespoň do té doby, než budu v pondělí proklínat devátou a desátou vyučovací hodinu :-D.

Přízemí naší školy (zdroj: www.gfxs.cz)

Jsem slavná, Jíťa taky aneb článek ze Skotska

Během pobytu ve Skotsku jsme poskytovali rozhovor jakési paní...teď jsme slavné a naše jména jdou napříš junior rangerským světem....:-D

Zdroj: http://www.tes.co.uk/article.aspx?storycode=6000751

---

Soaring temperatures and people throwing themselves into the River Dee to cool down - it was a VisitScotland executive's fantasy.

Christine Biepl, 16, had left Bavaria well prepared for midges and monsoons, but the weather is exceptional today. "It's very lovely," she smiles as she steps from a canoe. "Different from what I thought about, because I thought it's every day raining and now it's sunshine."

Christine is spending a week exploring Cairngorms National Park with a group of about 50 teenagers from eight countries across Europe, including Scots. They are all junior countryside rangers, aged between 14 and 18, and guests at the Europarc Junior Ranger Camp, hosted by the park's authority and the Scottish Countryside Rangers Association.

The party has split into three groups today, with some off mountain biking, others climbing Mount Kean and this group in Canadian canoes on the Dee at Aboyne. As the temperature reaches the mid-20s, the river seems to have been an inspired choice.

"Junior rangers are young people who are interested in becoming countryside rangers, so we help them see the kind of work they do and the activities we get up to, so they can see if this is a career that might interest them," says Eric Baird, deputy convenor of the Cairngorms park board and head ranger at Glen Tanar estate.

"There's a huge amount of potential work available in managing the interaction of visitors to the area and managing the habitats and landscapes," he says.

"We are going to be visiting other parts of the park," he explains. "We are going across to Speyside to look at Glenmore and Abernethy and Cairn Gorm Mountain. We are also going further up Deeside looking at Mar Lodge and Balmoral. They are going to spend a day there."

Vera Havova, 17, is also among the canoeists and is still coming to terms with the Scots' accents. "I wanted to meet new people from other countries," she says. "I am from the north of the Czech republic. I think it's very good fun here."

Her friend Jitka Krykorkova, 18, agrees. "I like the mountains, which is different than ours, and also the sheeps. It's my favourite animal, sheep. I don't know why, but they are lovely."

The first international junior ranger camp was held in 2002. It is now an annual event. This year's group have come from 10 national parks across Europe to share ideas and expertise. They are also learning about the Cairngorms, which is home to a quarter of the UK's threatened birds, animals and plants, and around 16,000 Scots.

"I think it's not only learning more about the ranger's profession but also having fun and getting out of home or school and discovering nature and enjoying very beautiful landscapes in the protected areas," says Damien Dechanterac, project co-ordinator of the Europarc Federation, the umbrella organisation for protected areas in Europe.

"Some of the parks, like the Bavarian Forest, have had junior rangers for 10 years; some others for only one year. For example, the Cairngorms National Park are just starting with their junior ranger activities. I think this international camp is a great chance for them."

Lisa Gunn, 15, heard about the camp in her geography class at Alford Academy, which is on the edge of the national park. "I wanted to do something that's different from school, do something adventurous, come back to Alford Academy and report on how we can help the Cairngorms," says Lisa.

Another Scot here, Jane Evans, was a pupil at Aboyne Academy and is now a ranger maintenance warden on the Great Glen Way between Fort William and Inverness. Jane, 28, got her first taste of a ranger's job on work experience at the Glen Tanar estate when she was 14. "Then Eric took me on as a volunteer at Glen Tanar, at the visitor centre," she says.

"I would recommend it as a career. It's hard work but it's also one of the most rewarding jobs."

Mr Baird says part of the idea of A Curriculum for Excellence is that children should get an educational experience of their own area and in their own area.

"We forget what we are told, but we certainly remember what we do," he says. "You can talk to people about hydrology and river currents, but until you sit in a two-person canoe and feel the way the currents are actually moving and affecting you… that makes the theoretical experiential and they will remember that.

"That's what's happening just now. Today they are going to be paddling down the river and will see the issues between anglers and canoeists, which will make them aware of how the Scottish Access Code is actually working in that situation. They are going to be able to see what the issues are first hand, rather than just read about them theoretically."

Jizerky krásné, Jizerky mé

Vrátila jsem se z letního ochranářského tábora, který se konal na Tetřevkách, naší krásné, milované chatce.

Během tábora jsem začala pociťovat něco zvláštního, což bylo celkem logické, očekávatelné. Nedovedu asi přesně říct co to bylo, ani by to vůči ostatním nebylo slušné. Jen mě to mrzí, protože nebýt toho všeho, mohl to být úžasný tábor...jen to lehké nezdravé ovzduší, jen to dusno nad vším, nejvíce nad maličkostmi nepodsatnými....o to více ale člověka uklidňovala příroda kolem.

---

Jeden z nejhezčícch dnů byl výstup na Smrk, na nejvyšší českou horu v Jizerkách. Měli jsme najít prameny Jizery, český a slezský. Ty jsme bohužel nenašli, avšak naskytla se nám možnost dojít hraničním průsekem až na vrchol Smrku. Opuštěné místo! Zlatavá tráva, odumřelé smrky s mladými nadějemi pro úbočí mrku, borůvčí, nepřekonatelně nádherné výhledy....pálilo slunce, foukal vítr a voněla tráva, cvrkal cvrček a nikde ani živáčka....

Dalším krásným dnem byla vycházka s mladými strážci ze Šumavy a Krkonoš, které jsme měli provést po Jizerkách. Trasa byla na nás, mohli jsme si na ně vymyslet cokoli. Naše skupina však volila cestu nenáročnou, tak, aby poznali jak "turisticky atraktivní" body, tak i něco z přírody. Pro znalce: Tetřeví boudy - Krásná Máří - Hřebínek - Nová Louka - Kristiánov - Holubník - Ptačí kupy - Krásná Máří - Tetřeví boudy.

Doprovázelo nás nádherné počasí, viditelnost byla sice trošku kalná, ale nic to nevadilo, protože ovzduší bylo prosyceno pachem čestvého bahýnka, mrtvými smrky a travou. Bohužel pro nás, hory byly plné turistů - valili se odevšad.

Z Holubníku

Spusty legrace jsme si užili při skotských hrách :-D Náhoda, co? Tahali jsme sáňky s pasažérem, chodili na chůdách, přetahovali se o lano, hráli štafetu a také jsme s Jíťou daly hru, kterou jsme hráli ve Skotsku: Bláznivého klokana. Bylo to dopoledne plné legrace, zvláště pak když pánové tančili na chůdách kankán :-D To vše v sukních !

Ještěd 08

Máme za sebou výlet na Ještěd, po roce jsme se opět celá rodina sbalila a lanovkou vyjela na milovaný kopec nad Libercem. No, i když jsem v zásadě pokaždé proti, aby se jelo lanovkou, zase mě přehlasovali a zase jsme nastoupili do malé kabinky, která nás za čtyři minuty vyvezla až na vrchol, pod "raketu".

---

Řekla jsem si, že se půjdu projít a nafotit si okolní krásy. Můj bláznivý mozek napadlo, že vylezu na jednu z vrcholových skalek pod Rohankou i s pětiletým bratrem Tondou. Užívali jsme si vítr a žádné lidi, když tu na nás začal řvát jakýsi pán: "Dámo, seš blbá nebo co...co to dítě?" Byla jsem v šoku, co mu je? Ať se stará o to, aby mu nezaskočila svačina, idiotovi. (Pradon za toto slovo, ale nenapadlo mě jinčí) "Slyšelas nebo ne? Tam nemáš co dělat!" Hm...řekla jsem bráškovi, že raději půjdem, protože pobuřujeme veřejnost a mohli bychom způsobit infarkt tomu pánovi nahoře.

Vylezli jsme nahoru a naneštěstí seděl hned vedle našich. A zase zpustil: "Dyť moh spadnout, seš fakt blbá." Pochvíli. "Má z toho jenom srandu, kačena. " Nemohla jsem si pomoci, musela jsem se smát, taková dojemná starost o mého brášku. :-D Každopádně ten pán byl opravdu zvláštní. Nejspíš všemocný podnikatel...Škoda, že už neviděl, jak Toníka málem přejela motorka hned na asfaltu u hotelu, nemusel být ani na žádném kameni.

Sama ze svých zkušeností z Jizerek vím, co můžu a co ne a hlavně znám Tondu, kdybych věděla, že to nezvládne, tak s ním nikam nejdu. A těch pár metrů od vyasfaltované špičky tak krásného kopce mi za to stálo...škoda, že je Ještěd už jen místem podnikatelů a lidí, co tuhle horu berou jako něco běžného, co jim patří. Přála bych Ještědu, aby se dočkal milejších lidí, kteří si vylezou na skalku a zavřou na chvíli klapačky údivem nad nádherou Ještědských hor.