I přes horoucí zklamání, že si nemůžu zasoutěžit, jsem nakonec vyrazila do Jítravy, připravena na všechno. První pozitivní zpráva dne byla, když jsem shledala, že ani Jíťa, ani já nemáme kde spát. Kanapíčko v jídelně nevypadalo právě lákavě. Pro tu chvíli ale nebyl čas řešit nocleh, bylo potřeba udělat spoustu jiných věcí. Uvařit asi čtyřicet litrů čaje tak, aby chutnal všem. Ohřát již dopředu připravený guláš. Prostřít stoly v jídelně.
Vydávání sváči.
PÁTEK
Během všeho shonu postupně přijížděla soutěžní družstva. Z Frýdlantu, z České Lípy, z Liberce. Zmateně na sebe všichni koukáme, soutěžící na soutěžící, profesoři na profesory, my na ně a oni na nás. Večeře přinese rozuzlení. Všichni pochvalují guláš a po jídle se spokojeně odvalují na pokoje chviličku vydechnout před testem znalostí, který je mimochodem úplně stejný jako na loňském celostátním kole. No a na Jitku a mě zbyla kuchyň plná nádobí. Ještě že byla k dispozici myčka - ó žehnejte té chvíli, kdy tento přístroj spatřil světlo světa...
A to už je tu test... šedesát záludných otázek pro každého z různých oborů.
Slavný citát: "Pěnkava? Vždyť jsou berušky pěkně hnusný, kdo by je žral?" "Že nechutnaj tobě, ještě neznaměná, že nechutnaj nikomu."
Co se stalo po testu? Všichni se vypařili do hospůdek, lokálů, barů, knajp a kiosků, že jich ale po Jítravě je! Nad ránem se začaly všude po domě trousit znavené postavy a hledat svou postel. Když už jsem u postelí - nakonec jsme hlavu složily u našich milých kluků na půdě.
SOBOTA
Ráno vstáváme kolem šesté - fuj, ta nekřes'tanská hodina!, jelikož profesorky a profesoři jedou na Lemberk sledovat a poslouchat ptáčky, takže potřebují mít v půl sedmé snídani. Ostatní vstávali až před osmou, a to jen kvůli snídani, po které následoval praktický úkol týkající se Kostelního vrchu a okolí.
Po faře, kde se bydlelo se rozhostilo ticho - práce byla dokonána a na nás čekal odpočinek. Sladce proflinkaté dvě hodiny. Blížilo se poledne, které pro nás ztratilo význam mezníku dne, znamená to totiž jen dvě slova: oběd - nádobí. Všechno se až nápadně opakuje, ale nikdo si nestěžuje, vždyť je radost za sebou vidět dobře udělanou práci a spokojenost ostatních....
Porota
Odpoledne proběhly obhajoby paktických úkolů - nechápu, proč by všichni stavěli v okolí Jítravy větrné elektrárny.... asi proto, že nadměrně foukalo.
Večer byl táborák. Tomáš hrál na kytaru a my zpívali. Sem tam se nědo chytnul taky. Bylo to veselé, postupně se záhadně vytrácely dvojice lidí, tu na hřbitov, tu na procházku....až u ohně nezbyl nikdo.
...
Chata usíná... jen Matěj a Vojtou zpívajíí na chodbě svůj nový song Nejduch.
NEDĚLE
Všechno vzniklo z chaosu a my v něm zanikáme. Odjezd! Balíme! Kromě běžného zvládnutí přípravy a uklizení snídaně je tu ještě milion a jedna věc, které je potřeba udělat. Vyhlašování výsledků. (Náš gympl byl pátý. Hip hip hurá!), donutit lidi, aby si rozebrali jablka, které nakonec Jíťa stejně vezla pro ovečky.
Okno jítravského kostela
Myčka se domyla a nádobí je na svých místech - odjíždím s Jitkou domů, abych se alespoň něco naučila na písemku z biologie. (Ó Bože, jak hluboko jsem klesla, když se podřizuju tomu děsnému kolotoči s blikavým nápisem Škola.)
(OBR.: jicinsky.denik.cz)
