Sunday, May 31, 2009

Přeštěnice 2009

V pondělí jdu slavnostě na poštu vyzvednout lístky na festival v Přeštěnicích. Tenhle nápad vyšel z Barči a protože pokud jde o cestu přes půl republiky někam, kde to vůbec neznám, může se mnou vždycky počítat, tak jsem kývla.

Je to tak šílený, že tomu ještě teď nevěřím a moc se těším.




Saturday, May 30, 2009

Svou cestou - Gobelín

Nemůžu si odpustit nějaký další hudební drobeček do rubriky O písničkách. Tak především proto, že se mi dostalo té cti a odkaz na Kamrlík je na stránkách folkové skupiny Svou cestou. Také proto, že by se tahle kapela měla dostat do povědomí dalších lidí, třeba těch, kteří (i když třeba omylem) navštíví Kamrlík a trošku se tu pošťourají.

Tahle písnička mi silně připomněla dnešní den. Byli jsme opravovat naučnou stezku Oldřichovské háje a skály (mimochodem, všem doporučuji, je tam nádherně) a celý den lilo jako z konve. Všude to klouzalo, podzimní listí na zemi se změnilo v bahno a mlha zakryla jindy tak příjemný bukový prales. Jenže, když máš spády toulavý a trochu dobré vůle, tak se na to zpropadený počasí ani nezlobíš, je ti krásně. Zima na ruce, ale teplo u srdce. Zkrátka někdy slunce, jindy déšť a stín. Pravda je, že vůně dálek a jizersokohorského lesa už se nezbavíš, jó nezbavíš.


Gobelín

1) Do dáli se táhne silnic šňůra,
z nitek snů tká pestrý gobelín,
Na nás čeká kilometrů fůra,
někdy slunce, jindy déšť a stín

2) Na kolech pojedem cestou léta,
do kopců, kam auta nemohou,
Uvidíme čápy vzhůru vzlétat,
slunci vstříc pod modrou oblohou
Ref: Do uší nám vítr píseň zpívá,
o těch, co maj spády toulavý,
I když člověk z rukou prach si smývá,
vůně dálek už se nezbaví, jó nezbaví

3) Vzpomínky nám krásný taky zbudou, na města,
co rostou do věží,
Komáři nás zase štípat budou,

lesní stezky, ty nás prověří

4) Večer si pak najdem místo k spánku,
u řeky, či kousek od lesa,
Písniček pár, v hospodě pár džbánků,
postel v trávě, nad ní nebesa
Ref: Do uší …………..

Monday, May 25, 2009

Jaroslav Havlíček - Petrolejové lampy

Jaroslav havlíček se narodil Jilemnici roku 1896. Když se vrátil z První světové války, stal se bankovním úředníkem v Praze, kde také prožil zbytek svého krátkého života. Zemřel roku 1934. Svou tvorbu začínal povídkami. Čerpal především z osobní zkušenosti z války - klade důraz na vztah mezi racionalitou a iracionalitou, snaží se o psychologické vykreslení postav. Jeho mistrovským dílem jsou právě Petrolejové lampy, ve kterých se mu podařilo skloubit popis maloměstského prostředí Jilemnice a psychologii postav.
(OBR.: jicinsky.denik.cz)



Anna Malinová měla bratra, který sdědil statek na Vejrychovsku. Ona se provdala za stavitele Kiliána, za váženého občana nedalekého městečka Jilemnice. Kilián si moc přál syna, ale Bůh mu dopřál jen dceru. Dostala jméno Štěpánka. Anna ji vychovávala v přísně křesťankých regulích. (Ach, jak byla ta bláznivá Anna pobožná!) Štěpka rostla a začalo se ukazovat, že se poněkud vymyká představám matky, otce i městečka. Mladá slečna nebyla příliš pěkná. Trojitá brada, silná lýtka, hřmotný hlas,... Štěpku příliš nebavilo chodit do školy a respektovat pravidla. Nejlíp jí bylo na Vejrychovsku - na statku se svými bratranci Janem a Pavlem. Mohla se tam s jimi prát, honit, pomoci jim v práci. Jedině tam se cítila volná.

Citově založená dívka začala dospívat. Vyžívala se v extravagantních kloboucích, hrála ochotnické divadlo (zářila na jevišti jako hvězda), toužila po lásce. Ostatní holky v jejím věku už měly chlapce, brzy se začaly vdávat, jen ona nic. Několik nanicovatých pánů, kteří toužili více po tučném věnu než po ní.
Po létech samoty a života s rodiči přišla zdánlivě dobrá nabídka k sňatku. Bratranec Pavel, který mezitím udělal kariéru na vojně (a svými pitkami a hazardními kousky zadlužil rodný statek), by si Štěpku rád vzal. Její peníze zachrání Vejrychovsko a on bude mít klid od bratra a otce. Štěpka si bratrance již v dětství oblíbila a přemluvila rodiče, aby k sňatku svolily.

Byla to slavná svatba! Kilián postavil své dceři vilu na Vejrychovsku. Nastala svatební noc, ale přes Štěpčino očekávání, Pavel "usnul" hned jak lehnul do postele. Tak to šlo po několik noci - Štěpka začala být netrpělivá a na Pavla uhodila. Ten jí napolo přiznal, že má jakousi nemoc. Štěpánka donutila manžela k návštěvě doktora.
S postupující nemocí bylo s Pavlem stále horší pořízení. Utekl z domova, byl protivný a neurvalý. Ubohá Štěpka se stále nechce smířit s myšlenkou, že by pokročilého syfilitika měla dát do ústavu. Vážnost situace však pochopil Jan, Pavlův starší bratr, a i přes Štěpčin zákaz odvezl bratra do ústavu pro slabomyslné. Domů se Pavel už nikdy nevrátil. Štěpánka ho chodila navštěvovat a s lítostí pozorovala, jak nemoc obírá manžela o poslední zbytky rozumu.

Jednoho dne přišel úmrtní list. Pavel zemřel. Štěpka byla svobodná, mohla začít nový život a Jan taky. Když si sestřenku mohl vzít Pavel, tak proč ne on?

Historie, historie a historie

Patřím na hranici, jelikož až teď píšu o výjezdovém semináři z dějepisu. Nikdy ale snad není pozdě, a tak napravuji svoji chybu. Během toho týdne jsem se definitivně rozhodla o svém budoucím intelektuálním vývoji. S konečnou a neměnnou platností ozamuji, že hodlám jít studovat historii. Ať už kulturně-historická a muzeologická studia, nebo pomocné vědy historické a archivnictví. Neodvolám.

Busta Albrechta z Valdštějna z frýdlantské radnice


Celý týden jsme opravdu pilně pracovali, především v oblasti 20. toletí. Vždycky jsem měla pocit, že tohle je to nejnudnější z celé středoškolské látky dějepisu, ale musím říct, že můj názor byl značně nahlodán. Hlavně asi proto, že jsme se nezaobírali výkladem světových válek a politických aktů, ale zaměřili jsme se na společnost, rodinu a obecnou charakteristiku totalit. A také jsme si udělali odbočku do středověku, abychom měli s čím srovnávat.
Z Valdštějnovy vyhlídky do podhradí

Středa patřila výletu do Frýdlantu v Čechách, kde jsme navštívili zámek. Byla jsem tam kdysi dávno a překvapilo mě, že si vůbec nic nepamatuju. Každopádně mě Frýdlant uchvátil, není divu, vždyť se tam psali naše liberecké dějiny! Jediné, co bych ráda změnila, byla paní průvodkyně. Výklad byl sice brilantní, ale příliš rychlý. Než jsem si prohlídla rodinnou obrazárnu Bibersteinů, byla milá paní o dvě místnosti vedle. Takže, jsem za ní neustále vlála. No, nemůžeme toho chtít zas tak moc.

Věž frýdlantské radnice (od stejného architekta jako ta liberecká, proto ta podobnost ve stylu)

Ach, jak se mi nechtělo domů. Klidně bych tam ještě zůstala a mrkla se třeba i na jiná historická období.


Šutříky u penzionu

Sunday, May 17, 2009

Levandule lékařská

Rozhodla jsem se začít jednou z mých nejoblíbenějších kytiček. Mám ráda její vůni, její šedivé lístky, její majestátný vzhled....
Foto dodám, jakmile mi holka rozkvete a bude co fotit.

Jak vypadá?
Levandule je stálezelený keřík, který se hustě větví, takže se jeví velice kompaktní. Listy vypadají spíše jako jehlice: jsou tenké a podlouhlé. Starší větvičky mají šedou, až stříbrnou barvu, mladé jsou světle zelené a postupně šednou. Levandulové keříky mohou dorůstat až 90cm výšky, potřebují tedy na záhoně (či v květináči) dostatek místa.
Levandule v létě rozkvétá drobnými fialovými (známé jsou ale i njerůznější růžové a bílé kultivary) kvítky, které jsou uspořádány do dlouhých koncových květenství. Květy jsou silně aromatické, lákají hmyz a motýly.

Poupata ....

Jak se pěstuje?
Rostlinu můžeme vysévat ze semen, která vyséváme na jaře na misku. Můžeme také odebírat bylinné řízky z mladých konců. Ty stříháme také na jaře. Na podzim můžeme ještě odebrat řízky dřevnaté. Mně se ale nejvíce osvědčilo koupit si mladou rostlinu v květinářství.
Levandule pocházejí ze Středomoří, tedy z oblasti zalité sluncem. Rostlina by se proto neměla přelévat. Pokud ji máme na záhoně, bohatě si celý rok vystačí s tím, co spadne z nebe. Má raději lehké půdy. Pro co nejintenzivnější vůni umístíme levanduli na plné sluníčko.
Levanduli bychom měli pravidelně sestřihovat, abychom předešli tvoření holých stonků. Musíme ale být citlivý a neřezat do dřeva.

Květy

Co s ní?
Klíčem k odpovědi je vůně. Jméno levandule vlastně dostala od starých Římanů, kteří z ní dělali vonný olej a používali ho do koupele. Slovo levantar totiž znamená mýt, koupat. Éterické oleje se z květů a listů levandule destilují i dnes, je to ale příliš složitá procedura na domácí výrobu. Pokud si ale olej třeba zakoupíme, může nám pomoci s potlačením kašle, s bolestí hlavy a s nervovými problémy. Známé jsou i masti, které mají antiseptické (protizánětlivé) a povzbudivé účinky.
Doma uspějeme s tím, když květy usušíme. Květy jsme si nasbírali těsně před plným rozpukem a usušili je velmi pomalu, aby si uchovali svůj poklad. Tyto květy potom můžeme přidat do potpourri, vonných sáčků do koupele, či dát je mezi oblečení a všude tam, kde chceme, aby to vonělo. Určitě jste už někdy měli nějaké mýdlo, šampón, nebo voňavku s vůní levandule (i když bych někdy výrobce vyplísnila, protože ta vůně často připomíná tisíc jiných věcí, jen levanduli ne.)


Friday, May 8, 2009

Výjezďák z dějepisu

V pondělí to vypukne - dlouhoočekávaná akce roku: výjezdový seminář. Chtěla jsem původně jet na biologii, ale protože bych jela z naší třídy sama, tak jsem dala přednost dějepisu.

Nevyslovitelně se těším - týden historie! Mmmmm, ach, živote jak jsi krásný.

Podrobnosti za týden, až se vrátím.

Monday, May 4, 2009

O bylinkách aneb jak to vždycky začíná

Tak jsem se (asi v nějaké slabé chvilce) rozhodla založit novou rubriku. Rubriku, která by zaštiťovala moje oblíbené místo v zahradě, moje soukromé místo, o které se starám s takovou pečlivostí, že tam vyroste úplně všechno. Je to malý záhonek s bylinkami vzadu za skleníkem hned vedle záhonu se salátem, který tam je ale pouze nyní. Až se sklidí, tak tam vyrostou kukuřice, kedlubny a celer.

Jelikož jsem hrdá majitelka hned několika publikací o bylinkách a jejich využití, rozhodla jsem se, že v rámci svého vzdělávání v této oblasti, občas přispěju i sem. A to i obrazem - snažím se to všechno dokumentovat. Jediné, čeho mi je opravdu líto je to, že sem nemohu dát vůni.

Začínám tedy s vervou a fotografií:

Dobromysl obecná (neboli oregano) - takovýhle prcek to byl loni, letos už se mi nevejde na záhon, potvora

Maceška

Friday, May 1, 2009

Hrádek rock summer

JO JO JO!
Tolik štěstí najednou snad ani člověk mít nemůže. Hrádek nad Nisou, městečko tak patnáct kilometrů od nás a tradiční jednodenní festival a nejlepší obaszení v dějinách!

Velká stage

Malá stage


Jo! To bude fakt dost dobrá akce. Kdy? V sobotu 13. června letošního roku na Kristýně v Hrádku. 280 Kč v předprodeji (Ticketpro a Tipsport) a na místě 350 Kč.
Všechny informace na http://hradekrocksummer.com


Ekologická olympiáda Jítrava 24. - 26. 4.2009

I přes horoucí zklamání, že si nemůžu zasoutěžit, jsem nakonec vyrazila do Jítravy, připravena na všechno. První pozitivní zpráva dne byla, když jsem shledala, že ani Jíťa, ani já nemáme kde spát. Kanapíčko v jídelně nevypadalo právě lákavě. Pro tu chvíli ale nebyl čas řešit nocleh, bylo potřeba udělat spoustu jiných věcí. Uvařit asi čtyřicet litrů čaje tak, aby chutnal všem. Ohřát již dopředu připravený guláš. Prostřít stoly v jídelně.

Vydávání sváči.
klikni pro další fotku

PÁTEK
Během všeho shonu postupně přijížděla soutěžní družstva. Z Frýdlantu, z České Lípy, z Liberce. Zmateně na sebe všichni koukáme, soutěžící na soutěžící, profesoři na profesory, my na ně a oni na nás. Večeře přinese rozuzlení. Všichni pochvalují guláš a po jídle se spokojeně odvalují na pokoje chviličku vydechnout před testem znalostí, který je mimochodem úplně stejný jako na loňském celostátním kole. No a na Jitku a mě zbyla kuchyň plná nádobí. Ještě že byla k dispozici myčka - ó žehnejte té chvíli, kdy tento přístroj spatřil světlo světa...

A to už je tu test... šedesát záludných otázek pro každého z různých oborů.

klikni pro další fotku
Slavný citát: "Pěnkava? Vždyť jsou berušky pěkně hnusný, kdo by je žral?" "Že nechutnaj tobě, ještě neznaměná, že nechutnaj nikomu."

Co se stalo po testu? Všichni se vypařili do hospůdek, lokálů, barů, knajp a kiosků, že jich ale po Jítravě je! Nad ránem se začaly všude po domě trousit znavené postavy a hledat svou postel. Když už jsem u postelí - nakonec jsme hlavu složily u našich milých kluků na půdě.

SOBOTA
Ráno vstáváme kolem šesté - fuj, ta nekřes'tanská hodina!, jelikož profesorky a profesoři jedou na Lemberk sledovat a poslouchat ptáčky, takže potřebují mít v půl sedmé snídani. Ostatní vstávali až před osmou, a to jen kvůli snídani, po které následoval praktický úkol týkající se Kostelního vrchu a okolí.

Po faře, kde se bydlelo se rozhostilo ticho - práce byla dokonána a na nás čekal odpočinek. Sladce proflinkaté dvě hodiny. Blížilo se poledne, které pro nás ztratilo význam mezníku dne, znamená to totiž jen dvě slova: oběd - nádobí. Všechno se až nápadně opakuje, ale nikdo si nestěžuje, vždyť je radost za sebou vidět dobře udělanou práci a spokojenost ostatních....

Porota
klikni pro další fotku
Odpoledne proběhly obhajoby paktických úkolů - nechápu, proč by všichni stavěli v okolí Jítravy větrné elektrárny.... asi proto, že nadměrně foukalo.

Večer byl táborák. Tomáš hrál na kytaru a my zpívali. Sem tam se nědo chytnul taky. Bylo to veselé, postupně se záhadně vytrácely dvojice lidí, tu na hřbitov, tu na procházku....až u ohně nezbyl nikdo.
...

Chata usíná... jen Matěj a Vojtou zpívajíí na chodbě svůj nový song Nejduch.

NEDĚLE

Všechno vzniklo z chaosu a my v něm zanikáme. Odjezd! Balíme! Kromě běžného zvládnutí přípravy a uklizení snídaně je tu ještě milion a jedna věc, které je potřeba udělat. Vyhlašování výsledků. (Náš gympl byl pátý. Hip hip hurá!), donutit lidi, aby si rozebrali jablka, které nakonec Jíťa stejně vezla pro ovečky.

klikni pro další fotku
Okno jítravského kostela

Myčka se domyla a nádobí je na svých místech - odjíždím s Jitkou domů, abych se alespoň něco naučila na písemku z biologie. (Ó Bože, jak hluboko jsem klesla, když se podřizuju tomu děsnému kolotoči s blikavým nápisem Škola.)

Více fotek nejen z této akce na: http://vekousek.rajce.idnes.cz