Je tak strašně těžké napsat něco o naší báječné dovolence! Mám toho tolik co ukázat, fotek je opravdu velká hromada, ale šest dní v práci versus jeden den volna je poněkud svazující. Dnes mám ono volno, a tak jsem konečně vyndala fotky z foťáku a rozhodla se napsat takový úvod. Fotky půjdou v druhé vlně, neboť se mi notebook odmítá připojit k wifi, takže fotky budu muset upravit u sebe, pak dát na flešku a do blogu to dát na jiném počítači. Říkám si, jestli by můj život nebyl jednodušší bez všech těchto bláznivin. Ale má touha podělit se o kus krásné země je větší, než všechny počítače dohromady. :-)
(zábradlí ve Varšavě)
Do Gdańsku...
Do Gdańsku jsme jeli vlakem z Wroclawi. Celou noc. Cestu jsme zdárně přežili a vystoupili do sluncem zalitého města. Prvními úkoly bylo najít infocentrum, získat mapu a koupit si třídenní jízdenku na dopravu v celém Trojměstí (tedy v aglomeraci Gdańsk - Sopoty - Gdynia - Wejherowo). Prohlédli jsme si město a libovali si, že jsme utekli větru, dešti. Chyba! Vítr a déšť nás dohodily a už nás neopustily. Nevítaní parťáci, ale co dělat...
Jeli jsme vlakem k moři. A od moře tramvají. Myslím, že tohle je jediné místo, kde vás tramvaj vyhodí jen pár metrů od pláže. Báječné! Jen to počasí nám příliš nepřeje, abychom si to užili častěji.
Když jsme dorazili do hostelu, který se nacházel na okraji Gdańsku ve čtvrti Oliwa (shodou okolností blízko ZOO, což jsme na počátku ani netušili), na recepci nikdo nebyl. Začala jsem být opravdu trošku nejistá, jak tohle dopadne. Hostel jsme hledali kdesi mezi paneláky, abychom nakonec zjistili, že je to vlastně rodinný domek upravený za účelem ubytovávání hostí. Za chvíli se objevil takový klučina, vrazil mi do ruky fakturu za ubytování a vedl nás do pokoje. Měl spoustu podivných otázek, například, jestli jsme to my, kdo jsme chtěli dvoulůžkový pokoj se společnou velkou postelí. Jo, tak to jsme my.
Rozhodli jsme se pak, celkem nerozumně, že pojedeme do města na večerní procházku. Než nás tramvaj přes celý Gdańsk dovezla do centra, lilo jako z konve. A nepřestalo. Bylo jasné, že v tomhle nemá cenu chodit po městě... koupila jsem si alespoň kafe, a pak jsme šli zase na tramvaj. No, tramvaje fungují... alespoň nějaký závěr ten výlet měl.
K moři
Jediný den na severu, kdy bylo celkem pěkné počasí, jsme vyrazili vlakem na poloostrov Hel. Nejdelší v Evropě! Na pláži bylo příjemně, dokonce se pár lidí i koupalo. Trošku mě to lákalo, ale sotva jsem smočila nohy na mělčině, došlo mi, že celá do toho rozhodně nevlezu... zima!!!!
Prohlédli jsme si městečko Hel, navštívili Fokarium - tedy, jak to popsat, něco jako akvarium, kde mají lachtany. Takové malé, ne ty velké, které znáte ze ZOO. Tady v Baltu jich několik žije i divoce.
Zpátky jsme toužili plout lodí do Gdynie. Cesta by tak trvala jen hodinku... jenže jsme nebyli schopni v tom obřím přístavu najít nějakou zastávku lodní dopravy, a kdybychom šli ještě dle navigaci výletních námořníků, ujel by nám vlak. Nechat si ujet vlak, když jsme ani nevěděli, jestli nějakou dopravní loď najdeme, to bylo riziko, které se nám nechtělo podstupovat. Takže zcela neromanticky... jedeme vlakem do Gdynie
Gdynia je psycho město. Nemá centrum. Jen jednu hlavní ulici. A pak jen přístav. Obrovský přístav. A málem bych zapomněla - ještě mrakodrap. Prohlédnout si Gdyniu tak netrvalo moc dlouho... Protože se ale počasí zase zhoršilo a hrozilo nám neplánovanou sprchou, bylo stejně taktičtější stáhnout se na vlak a jet do Gdańsku. Jedna výloha jakési večerky byla celá vyzdobena pivem Kozel. Zajímavé.
Mořské muzeum
OK. Zase leje. Ne, že by lilo pořád, je to ještě horší. Deset minut prší, deset minut ne. Zima je jako v dubnu. Vybíráme co největší muzeum, kde bychom strávili většinu dne. Mořské muzeum to vyhrálo! Tři patra narvané zajímavými věcmi, včetně interaktivního dětského oddělení, které jsme nemohli vynechat, protože každý si chce zkusit řídit motorový člun, nebo ovládat plachetnici na dálkové ovládání. Jen davy těch dětí mě trošku rozčilovaly... protože ony si neumí hrát, jen do všeho mlátí a u všeho křičí. Ale to už je riziko hravé mysli.
A logickým ukončením dne byla návštěva majáku. Tramvají jsme jeli k moři a vylezli si na maják. Takové exotické zařízení u nás nepotkáme a tenhle ještě k tomu svítil i ve dne (možná kvůli té mračné tmě a dešti). Naskytl se nám krásný pohled do Gdańské zátoky a sledovali jsme lodě vplouvající do přístavu... taková nostalgická pohoda. Pak náš maják dobyli němečtí turisté a bylo. Vzali jsme nohy na ramena směr tramvaj.
ZOO
Poslední den nám už neplatila jízdenka, a tak jsme hledali něco, kde nebudeme muset jezdit MHD. A ZOO byla za rohem. Dokonce zrovna nepršelo, a tak jsme vyrazili. Cestou zpátky jsme (teda asi hlavně já) uvažovali o rozhledně, která byla cestou, ale zase začínalo pršet. Nakonec jsme se ještě stavili v etnografickém muzeu, které bylo zrovna v rekonstrukci, takže jeho prohlídka trvala asi 20 minut.
Po obědě jsme se rozhodli prozkoumat místní rozlehlý park a botanickou zahradu dohromady. Bohužel bylo už pozdě odpoledne a skleník s palmami byl zavřený, avšak nelituji. Park byl úchvatný, nejlepší z nejlepšího byla stromová alej upravovaná do překrásného zeleného tunelu. Byla jsem z toho paf. Nádherné zakončení gdańského pobytu.
Malbork
Vau, vau, vau! Malbork je boží! Poměrně vysoké vstupné vás nesmí odradit! Něco tak fantastického jsem nečekala. Ano, je to největší hrad na světě a nepochybně má dalších x nej, ale ty klenby! Ty pozdně gotické klenby!
Cestou z Malborku jsme se stavili v Grudziądzi. Městě sýpek, nebo jak to přeložit. Sklady na obilí - sýpky, že? Sice na to nebylo moc času a prohlídka vypadala doslova takto: přiběhnout, vyfotit, odběhnout - ale myslím, že to za to stálo.
Toruń
Čekala jsem malý polský zapadákov s pár starými domy kolem Rynku. Jaká mýlka!!!! Hostel byl v uzoučkém domě na náměstí. Všechno v něm bylo maličké a já si ho pojmenovala Domek pro panenky. Zaplatili jsme si za postel ve společné noclehárně a za stejnou cenu dostali čtyřlůžkový pokoj sami pro sebe. Večer nám konečně vyšla noční procházka a Toruň mě dostala do kolen. Téměř dokonale dochované středověké jádro s halovými kostely (uvnitř byly stejně krásné jako venku), žádné fujky baroko, všechno staré a krásné. Bodejť, říkám si, vždyť je to UNESCO!
Příště chci zkusit interaktivní muzeum perníku v bývalé perníkové továrně. Bude to jako Karlík a továrna na čokoládu, ale jinak. :-)
Trpaslíci v Toruni byli, jsou a budou!
Warszawa
Jo, stolica Polski, to je příběh sám o sobě. Naše ubytování bylo v průmyslové čtvrti a vypadalo jako ubytovna pro Ukrajince. GPS nás zavedla někam do křoví. Na recepci nikdo nebyl, jen na dveřích cedulka "Havova, pokoj numer 206". Pan recepčí byl velmi tlustý muž, kterého jsme vždycky potkávali jen v kuchyni. Pavel bezelstně prohlásil: "Asi proto je tak tlustej." Beru, že to není zrovna taktní věta, ale neumíte si představit, jak příhodně byla pronešena.
Za jeden den jsme stihli prolítnout Varšavu a vstřebat vše důležité. Kdo říká, že je to hnusné město a že v něm nic není, je škarohlíd! Vím, že vše staré je vlastně nové, po válce téměř od nuly znovupostavené, ale musím říci, že se obnova zdevastovaného města povedla.
Chápete smysl metra, když jezdí jednou za deset minut? To už rovnou můžu jet tramvají! Prostě takové metro po polsku.
Dobrý skřítek přináší štěstí všem cestovatelům (Warszawa - Wschodnia)
Na druhý den nás čekala cesta domů... brzy ráno jsme jsme se nalodili na autobus a po poledni odjížděli z Wroclawi domů. Po příjezdu jsme zjistili, že to byla nejlevnější dovolená všech dob. Byla to dovolená, během které jsme najezdili nejvíc kilometrů a viděli nejvíc věcí. A já se jen ujistila, že už nikdy, nikdy nechci absolvovat nechutnou masovou tlačenici s cestovní kanceláří v Chorvatsku (či jinde).
A příště foto s krátkým komentářem. Snad brzy.
