Panoramata z Pálavy

Další víkend mezi praxí a praxí v Pavlově. Ačkoli bylo vedro k padnutí (asi jako všude), rozhodla jsem se vydat ven. Ostatně vedro je tu pořád, už jsem si zvykla.

Abych se ochladila, vyrazila jsem do Jeskyně Na Turoldu. Všem moc doporučuju. Byla to nádhera!

Zpátky jsem šla pěšky přes Pálavu až do Strachotína. Kdyby nebylo vysoko přes 30° na slunku, šla bych až do Hustopeč, ale brzy jsem byla bez vody a bez dechu.

Cestou jsem to vzala přes Kozí hrádek nad Mikulovem. Výhled nádherný.

Pálavské stepi jsou okouzlující. Zahaluje je klid trošku jiný, než v lese. A navíc se ještě všude nabízí pohled do kraje.

Jediné, co mě opravdu upřímně štve, jsou cyklisté. Všude je jasně napsáno, že na stepích nemají co dělat. Nejenže jsou v CHKO, ale ještě ke všemu i v národní přírodní rezervaci. Škoda, že si mnozí neuvědomují, že způsobují erozi na nezpevněných cestách a že ohrožují chodce rychlou jízdou po kamenitém terénu na úzkých cestách. A škoda, že už nevidí tucty přejetých drobných zvířátek... třeba hlodavců a ještěrek.

Pohled z Tabulové hory k Turoldu a Svatému kopečku u Mikulova.

Krásné zážitky z putování krajinou i vám.

Jedna z Pálavy

Pomalu končí první týden mé praxe na jihu Moravy. Letos jsem si praxi ještě vylepšila o cyklojízdy. Ubytování máme v Hustopečích, výzkum probíhá v Pavlově, a tak zatímco ostatní se ráno co ráno snaží neusnout v autobuse, já si jezdím po svém na kole. A cestou vídám pěkné věci, rozhodně to za to stojí.

Jeden den jsem si řekla, že vyrazím přes vinohrady, že silnice je moc šedá, nudná a nebezpečná. Našla jsem si cyklostezku (vinařskou) a tradááá. Jenže jsem nejspíš přehládla odbočku (přísahám, že nebyla značená) do Popic a skončila jsem... neptejte se mě kde. Ale i přesto, že jsem se musela půl cesty vracet a že jsem na výzkum dorazila později, toho nelituji. Výhled na Pálavu byl impozantní. Zastavila jsem se a posnídala (vždyť bylo teprve kolem 6. ráno). Neumím si představit hezčí start do nového dne.

Krásná rána i vám, ať už jste na cestě či sedíte doma. :-)