Idea byla prostá: užít si adventní Vídeň se sestrou, udělat si spolu pěkný výlet a věnovat se zase chvíli jedna druhé. Původně mělo sice jít o výlet ve více lidech, ale vyplynulo to takhle...
A pak to přišlo: "Věrko, můžu si s sebou vzít Jirku?"
Jirka je sestry nový přítel, kterému je let, jako kdyby byl její otec, má dvě děcka a je rozvedený.
A tak jsem z výletu, na který jsem se už půl roku těšila, měla akorát dělání křena. Ke všemu ještě mi ten Jirka vůbec nesednul. Ani svým humorem, ani chováním, ani vzhledem, ani ničím. Začal mě štvát ještě než jsme vylezli ve Vídni z autobusu.
Celý den jsem se vláčela s dvěma znuděnými lidmi... nechtěli na Hundertwasserovy domy, nechtěli do katedrály, na trzích bylo moc lidí, moc pršelo, byla moc zima, moc bolely nohy... ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!
Celý den neúprosně lilo, bylo šero a prostě naprosto hnusně, zkrátka bylo tak akorát na to se zavřít do některého z božských muzeí a strávit tam krásný den. Ale já chodím do muzea s lidmi, které to baví... neměla jsem odvahu prosazovat svůj původní plán: Naturhistorische museum. Bylo mi ale pak strašně blbě, když jsem stála před tou ohromnou budovou a na ní visel plakát jako kráva s obrázkem Willendorfské venuše! Mohla jsem ji vidět!!!! A tak jsem si začala vyčítat, že jsem je nenechala se nudit na dešti a nešla na venuše sama, zatracená moje povaha!!!!
Ale i venek jsem si nakonec v rámci možností užila, jen se blbě fotilo, nechtěla jsem úplně odrovnat foťák v tom dešti, tak jsem se krotila a fotila jen, když mi na něj pokud možno nepršelo. Celý den jsem se tahala se stativem, že si večer vyfotím nasvícené ulice, ale bohužel přes to počasí to prostě nešlo. Tak alespoň ukázka toho, co vyfotit zdařilo.
Série první: Vídeň v detailu
Ve Vídni je spousta krásnýh detailů, jak těch na budovách, tak třeba na pouličních lampách, kašnách, plotech, ... Ve výčtu by se dalo pokračovat ještě hodně dlouho.
Příklad jedné z kašen. Naprosto úžasně provedené figury.
A tu zas jeden plot.
Série druhá: Hry barev
V jednu chvíli, kdy jsem nechala ty dva svému osudu a odtrhla se na Hundertwasserovy domy, jsem cestou zpět pěkně zabloudila... celé dvě hodiny jsem se potácela opuštěnou Vídní. Ale našla jsem se! A taky jsem cestou našla toto:
A barvy tam mají zřejmě rádi: byly všude!
Na obchoďácích...
I jako součást moderní architektury.
Hra světel v katedrále sv. Štěpána byla okouzlující. Chrám tak dostal ještě větší atmosféru. Jako by člověk vstoupil do jiného světa.
Série třetí: Jak říkal pan průvodce: "Byl to Stovoda"
Hudertwasserovy domy jsou podle mě něco, co se ve Vídni nesmí vynechat. Jak musí být krásné, když je to tam v létě zelené!
Pokračování příště...
