A slunce zpívá. A mraky hrají. A vítr není. Všechno se vám může zdát opravdové, všechno může být jen jako. Otázkou zůstává, zda je tráva stále zelená a moře pořád modré. Za tu dobu se klidně mohlo leccos změnit. Ostatně, kdo vymyslel, že červená bude červená? Co když si budu červenou nazývat třeba modrou? A budu pozorovat ostatní, co jen řeknou, jak budou reagovat.
Pod zimou je podzim a za zimou zase zazim. Na podzim listí padá a v zazimu zase roste. Roztomilé. V létě letí čas rychleji, proč ne. Kdo mu poručí... však já taky nelítám pořád stejně rychle.
Podrazák je podobraz a pod svícnem je největší tma, protože tam je stín. Na stěně stín dráždí štěně. Podrazáci podražili, dělají tu hold práci, kterou dělají všichni, ale nikdo se k ní nepřizná. Tak si za to nechají zaplatit. Účtenka.
Paměť neklame, oklame tě každou chvíli s velkou pílí. A střízlivá.
Samice skrývají emoce před samci. Neví proč to dělají, vždyť mají samce rády. Ještě aby ne. To by už asi vážně bylo všechno jenom jako. Můj samec a moje samice. Mám je na poličce vedle budíku. Tiká to, tiká to.
Dneska nepůjdu spát. Budu se smát. Úsměv je úsvit. Svit a Svět jsou nejlepší kamarádi, z donucení, ale přece. Bez svitu by nebyl svět. Tedy byl, ale nebyl bych tu já. A já tu chci být. Či nebýt? Být, toť správná odpověď. Svit je i můj nejlepší přítel, mohl by mi někdy napsat. Docela by mě zajímalo, jak se má. Aspoň řádek.
Všichni to chtějí a nikdo neřekne co. Říkají pořád jenom ty víš co. Ale já to nevím. Nevím, proč bych to měl vědět, ať si chtějí, co si chtějí. Chtíč jejich mi je ukradený. Prý budu jako Henry Miller, a pak bude ta přitroublá knížka ležet na něčím stole a čtenář bude mrtvý, protože se mu vyšine mozek. A budeme dva, tři, čtyři,... plný Svět lidí zbavených mozku. A chci růžovou obálku, přebálku, nebo alespoň nadpis.
jede vlak, nad ním chrápe mrak. V tunelu na něj vybafnul drak a on se... LEKNUL. Lek a je leknutý... lapá po dechu jako ryba, i když je vlak. A nemá lék. Na komíně se mu udělal flek a stojvůdce spustil brek. Lekl mu vlak. Klekl motor. Co teď. Půjde domů pěšky a ostatní taky.
Tak já jdu. Po svých, po mých, po tvých, po jeho a po její. Po čem? Po tom. Aha. Tak já už vážně jdu.
