Nedá mi to, to nutkání je příliš velké. Totiž, musím zase napsat něco ze svého života, který se celkem dost změnil s úderem 24. června. Už se děsíte? Není proč. Dostala jsem vysvědčení (ano, opravdu brzy - opět nám totiž rozvrtali školičku, takže jsme skončili dřív). V tom se raději patlat nebudu, jsem ale spokojená. :-)
Den na to jsem vyrazila do Zoo Liberec, už ne jako dobrovolník, ale jako její zaměstnanec. Opravdu vzrušující, říkají mi všichni. Ano, je to úžasné. Krásné a fascinující. Tolik rozdílných lidí, kteří mi projdou íčkem:
Jedni jsou hraví a zvídaví, chtějí všechno vědět a všechno si vzít do ruky. (Máme tam totiž spoustu přírodnin - kožešiny, vejce, lebky, peří...). Druzí jsou ostýchaví a roztají až po tom, kdy dostanou zadarmo pohlednici. Třetí jsou nadutí a nechtějí nic slyšet. Čtvrtí jsou majetničští a chtějí si vystavené kožešiny koupit. (Taky byste chtěli mít doma bílého tygra?) Pátí zase nemluví česky.
Největší zážitek ale byla služebka do Prahy. Vyjela jsem s propagací (lidmi s propagačního oddělení) na Staroměstské náměstí, kde jsme autíčko proměnili ve stánek a už to jelo. Nikdy mě nenapadlo, že je tam tolik turistů - cizinců, za celý parný den jsem mluvila víc in English, než česky. Dokonce došlo i na mou slavnou španělštinu, ze které umím velké kuloví.
Připletly se nám tam dvě mladé Španělky, které, při pohledu na zooletáček, položily otázku: ?En espaňol? No a mně to nedalo a naprosto neúmyslně, čistě intuitivně a z nějakých nevysvětlitelných příčin jsem jim odpověděla, že: En espaňol, no. En inglés y en alemán. A nevím, jak se to mohlo stát ale pokudivu jsem jim rozumněla i další otázku, totiž, odkud jsme. Jenom se obávám, že místo "sto", jsem jim řekla "deset", ale myslím, že do Liberce stejně nepojednou, takže to je jedno, při nejhorším se budou divit, že to není deset kilometrů, ale sto. :-)
Bylo to naprosto úžasné. Moc mě bavila angličtina, pokud možno s nerodilými mluvčími. Například s Japonci, ti byli bezvadní, všechno si fotili, na všechno se ptali a hlavně jim bylo náramně rozumět. Zkrázka den plný nových zkušeností, zážitků a lepšího poznání svých kolegů - nadřízených - doufám, že i přátel.
Tak asi takto nějak jsem se tedy zařadila do proudu pracující veřejnosti, mezi zodpovědné lidi plnící své úkoly. Zároveň jsem se ale vymezila ze skupiny věčně nespokojených a reptajících občanů, kteří si na svou práci stěžují. Jsem nadšená, spokojená a neskuteně vděčná všem úžasným lidem v zoologické zahradě, kteří mi každý den strávený v zahradě prosvítí sluníčkem, i když prší a je bouřka. Díky.
PS.: Nejlepší jen pan vrátný :-D
