Udržte mě doma! Neexistuje. Moje dítě je po mně. Doma je s ním peklíčko (prý jsou tyhle malé puberty ve třech měsících normální a prý to obyvkle za pár dní zase přejde), v terénu pohoda. Tak co doma... UPDATE: Přejde? A to říkal kdo? Z malé puberty rovnou do podzimní depky na obou stranách - už několik dní u nás sluníčko nevidno.
Mám takový sešítek (ručně dělaný zápisník - poctivá řemeslná práce), kam si dávám razítka z výletů. Byly doby, kdy jsem se těmto aktivitám smála. Taková ta kategorie zasloužilých turistů, kteří se ještě dřív, než pozdraví pokladní/průvodce/obsluhu ptají po razítku, mi přišla nepochopitelná. Prozřela jsem a mohu říct jedno - je to silně návykové. Dáte si jedno nevinné razítko a už v tom jedete. Zatím ještě zdravím a o razítka se neperu s ostatními výletníky, ale kdo ví, třeba mě to jednou taky skolí.
Výlety s Florim jsem si začala razítkovat do nového deníčku, aby nikdo nepochyboval o tom, jak světaznalé miminko mám doma.
Botanická zahrada v Liberci
Tam jsme nebyli asi sto let (no dobrá, to přeháním, naposledy jsem tam byla v roce 2010). Nutno dodat, že se tam toho moc nezměnilo - skalky, skleníky, rybníčky - vše na svém místě. Ale na rostlinné říši je fascinující to, že je neskutečně proměnlivá, a tak je pořád na co koukat. A já tohle miluju! Samozřejmě už nevím, jak se který exemplář jmenoval, ale tolik odstínů zelené, to je hodně silné antidepresivum. Liberecká botanická je opravdu krásná, za jednu návštěvu člověk procestuje celý svět: ocitne se na korálovém útesu plném barevných rybiček, v deštném pralese, na australské poušti i mezi mexickýmin kaktusy. K dokonalosti chybí jen ten drink pod palmami (občerstvení bylo opuštěné, a tak jsme romantiku museli prožít u automatu na kafe).
Zámek Lemberk, Zdislavina studánka a Jablonné v Podještědí
S poslední návštěvou Lemberka se to mělo asi stejně jako s botanickou zahradou... Mamka projevila přání jet na výlet, a tak jsme vyrazili. Vlakem do Lvové, pak na zámek a pěšky do Jablonného.
Rodinka byla na prohlídce, já na ně s Florim čekala na nádvoří (miláček měl zrovna hlad) a v mezičase jsem s Florim na břiše vylezla na věž. Výhled byl krásný a za ten výstup opravdu stál!
Sídlo na místě dnešního zámku bylo založeno už ve 13. století Havlem Markvartem (z Lemberka). Jeho ženou byla Zdislava, později svatá, která se věnovala charitativní činnosti a v Jablonném v Podještědí založila kostel sv. Vavřince (dnes bazilika sv. Vavřince a sv. Zdislavy)
Starou lipovou álejí jsme pak sešli zámecký kopec a vydali se ke Zdislavině studánce s léčivou vodou. Protože tam byla zrovna půlka národa, tak jsme se tam ani dlouho nezdrželi. Jen jsme si napustili vodu do lahve. Mamka sice pochybovala o pitnosti, ale ujistila jsem ji, že jsem pila vodu už z mnohem méně známích a mnohem hůř udržovaných studánek a že žiju.
Pak jsme podél Markvartického rybníka došli až do Jablonného a na náměstí si dali obídek, a pak ještě i kafíčko. Perfektní plán návratu autobusem trochu narušila moje (poslední dobou neustálá) roztržitost... v půlce cesty na autobus jsem zjistila, že nemám telefon, a tak jsem se s bráchou vracela. Naštěstí se našel v restauraci na sedačce. Mnohem větší dobrodružství ale bylo teď chytit ten autobus... věřte, že běžet s dítětem v nosítku není úplně pohodlné, nechcete-li z malého tvorečka vytřást duši. Nakonec však Floriho duše všechno přežila, naše plíce vše rozdýchaly a autobus jsme stihli akorát.
Flori miluje hospody, restaurace, kavárny... to je vždycky (tak dobře, výjimka potvrzuje pravidlo) roztomilý k zbláznění.
Na místo jsme se pak ještě vrátili o pár týdnu později, kdy jsme si my "holky z porodnice" udělaly takovou vycházku z Jablonného přes Zdislavinu studánku do Lvové na zmrzlinu a zpátky. Výjimečně nepršelo (za kopcem v Liberci ale prý byl slejvák), a tak jsem ráda, že se podařilo světlé chvilky využít.
Nutno dodat, že babí léto trvalo přesně dvě hodiny, pak se zatáhlo, ochladilo a zaútočil na nás gang labutí.
Pochod Kolem Ještědu
Tradiční akce Horské služby se koná vždy na začátku září. Předpověď počasí byla taková, že jsem den před pochodem všechno a všechny odvolala, ale když jsme se ono sobotní ráno vzbudili, po katastrofickém "budou padat trakaře" ani stopy. Tak to risknem! A ono to vyšlo!
Šli jsme nejkratší a nejméně náročnou trasu, která měla okolo 5 km a vedla z Horního Hanychova kolem Panského lomu na Pláně pod Ještědem (na mapě je to trasa C). Zpátky jsme pak šli do Pilínkova (nemám ráda, když se musím vracet stejnou cestou). Celková délka výletu byla okolo 10 km.
Flori byl nakonec vyhlášen nejmladším účastníkem pochodu, a to i přesto, že nepochodoval, ale jen si pochrupoval v nosítku. Zkrátka si to umí zařídit... Počasí bylo nakonec naprosto skvělé, nahoře na Pláních svítilo sluníčko, a i když už moc nehřálo, byli jsme rádi na vzduchu.
Nejmladší poutník poctivě zachumlán.
Nakonec i Floriho přešla ta podzimní trudomyslnost a s úderem čtyřměsíčních narozenin se vrátil ke svému usměvavému já. Momentálně oslňuje všechny kolegy a přátele na jižní Moravě. Stihl se zatím dobře zapsat tím, že hned na první návštěvě poblinkal gauč. :-D Ale o tom zase příště.
Vyhlížejte babí léto a užívejte toho předčasného podzimu, je-li to jen trochu možné.
