Vrátila jsem se z Přeštěnice (ne z Přeštěnic, jak všichni usilovně říkali). Z letního festivalu, který se netváří jako rockový, ale který je rockový. Dámy a pánové, to byla jízda.
Vyrazila jsem s Barčou, jak jinak, že. Barča je totiž věrný přítel do nepohody a na festival do neznámých končin Jihočeského kraje. Pravda ovšem je, že ona byla první, kdo vymyslel, že tam pojedeme. Je totiž tou úplně největší fanynkou finské kapely The Rasmus, takže tam musela jet... Vyjeli jsme ve středu, o den dříve, jak se ukázalo, byl to výborný nápad. Do Milevska nás dovezl vláček (v 10:02 z Liberce a v 15:56 to tam bylo), jenže vesnička Přeštěnice je ještě pět kilometrů od Milevska.
Z vlaku
Mým opravdu skvělým nápadem bylo, že půjdeme po turistické značce, konkrétně po zelené. Prošly jsme kolem proslulého kláštěra v Milevsku, který mě opravdu potěšil, protože v Husitské kronice o něm bylo každou chvíli psáno. Část byla zrekonstruovaná, část se rozpadala, část byla naprosto nepochoptelně zmodernizována a lá skleněná krabice....
Lesíkem jsme doklopýtaly do Držkrajova, takové vesničky, kde mají úžasné jihočeské selské domy, ve výborném stavu a s krásnými zahrádkami. Začalo zase pršet. Nekonečně dlouho jsme šly loukou, která byla sice naprosto kouzelná, ale mokrá tráva nám promáchala boty.
Pak jsme ještě ztratily značku, která zmizela někde v křoví a my došly na žlutou, musely se vracet a nakonec šťastně našly osadu Vlčkov, nebo jak se vlstně jmenovala.
A nakonec: PO SILNICI JE TO O DVA A PŮL KILOMETRU KRATŠÍ.
Západ slunce nad Přeštěnicí
Druhého dne jsme s přesvědčením, že v Přeštěnici není obchod, ráno jely autobusem do Milevska nakoupit. Zpátky jsme se vracely pěšky (po silnici), autobusy jezdí hodně řídce a v děsné, nejmíň listopadové, zimě čekat dvě hodiny na autobusáku, to by se chtělo jenom totálním magorům. Těsně před vesnicí Týniště zastavila žlutá dodávka, organizátoři festivalu nás svezli skoro až ke stanu :-) V PŘEŠTĚNICI JE OBCHOD.
Pak to vypuklo...pár kapelek, z kterých mě nejvíc zaujali
Green Smatroll, lehké skáčko,
Zhasni, folk a Bohemia Akustic Music, slavné hity v úžasném akustickém podání.
Pátek...
Nadšeně jsme naklusaly do areálu. Zlákala nás červená scéna, kde hrála kapela IQ 9. Naprosto neokomentovatelné. Takový blábol, který všechny dobře pobavil. Nelepší song byl "přídavek", deadmetalový song "Uáááá".
Pak jsme se uklidily do stanu a pokorně čekaly na UDG, Wohnouty, Chinaski a Divokýho Billa. Bylo vedro. Pekelně svítilo sluníčko. Barča se těšila na The Rasmus a vedle nás se ubytovaly pražské slečny, vystylované dámy, které přijely na "Rasmáče", nesnášely pavouky, brouky, trávu, stan, jak jsme se dozvěděly z jejich celodenní a celonoční hlasité konverzace. Za námi zas bydlela parta, která si celou noc hrála na tramvaj. (A protože bylo vedro, Barče se pletl jazyk, takže věta, která patřila jako odpvěděď na mou poznámku o tramvajích, zněla: "Nedělej si srandaj!"). Jedly jsme knekebroty z Finska. ("Máš místo hlavy knekebrot." Pěkně ti děkuju, Barčo.)
UDG nezklamali, ale počasí ano. Začalo lejt. A nemělo to konce. Mrak si sedl nad Přeštěnici a nechtěl se hnout. A my v pláštěnkách odevzdaně čekali na dešti, až přestane, až vytřou pódium, aby kluky z UDG neprojel proud od hlavy k patě. Wohnouti! Jó to byla jízda, ke konci zase začalo pršet a kytaristovi napršelo do kytary, takže měly trošku problémy. Ale i tak to byl zážitek (Vrátnej!) A pak přišli Chinaski s Otou za bicími, sice to byl trošku nezvyk, ale upřímně musím říct, že tohle bylo jedno z nejlepších vystoupení, které jsem kdy viděla. Divokej Bill, ... k téhle kapele mám několik poznatků. Jeden z nich je, že oceňuji velkou škálu hudebních nástojů, tak to má být a tak to mám ráda. Druhým poznatkem je fakt, že mě ani na živo nepřesvědčili. Pořád mám dojem, že je jedna písnička jako druhá, že se od sebe liší jenom textem. Právě teď jsem si sice vykopala hrob, protože celý národ Billa zbožňuje, ale já si nemohu pomoci. Prosím o odpuštění.
Sobota...
No a je to tady, dnes v půl desáté večer zahraje The Rasmus. Barča je nervózní a neschopná cokoli dělat, ani se napít. Ostatně natočila jsem o ní malý dokument, určitě ho uvidíte. Tak jsem ji chňapla a vytáhla na Jaksi Taksi, aby přišla na jiné myšlenky (Pak si stoupla před pódium, že se nehne - zbyla na ní jen potupná třetí řada, a to je teprve pět odpoledne.) Ještě před tím jsme si poslechly
Hodně podně, zajímavou hudbu s dost promyšlenými texty a
Discoballs, což je nadupané SKA se slečnou za mikrofónem. Ve frontě na The Rasmus jsme si poslechly Konstrukt, rakouské hosty hrající zajímavý crossover. Jejich sympatický zpěvák sice při každé písničce vypadal jako když omdlí (šíleně zčervenal a lezly mu oči z důlků), ale bylo to tak neuvěřitelně energické, žhavé a ohromující, že koncert téhle kapely považuju za jeden z nejlepších zážitků. Pak jsme přetrpěly Rybičky 48, to byl zas jeden z nejhorších zážitků. Namachrovaný mačo za mikrofónem, které celou dobu kdákalo jenom o sexu a myslelo si, že je děsně drsné a neodolatelné. Opět se omlouvám skalním fanouškům.
The Rasmus...
bolela mě šíleně ruka, protože jsem Barče většinu konceru natáčela (ale pšššt asi to nebylo úplně legální) na její něco jako foťák. Jejich zpěvák měl na sobě zřejmě pyžamo, nebo alepoň vršek od pyžama. Hudba dobrá, určitě zážitek na celý život. Nejzábavnější bylo pozorovat tu davovou psychózu, ty slečny s černými nehty a peřím na hlavě (chudáci holubi, kolik jich asi padlo?), slečny v černém, s černými linkami. Slečny drsňačky fuckující všechno a vždycky. Mám "svoje" kapely moc ráda, ale myslím si, že fanoušek se nepozná podle toho, jak věrnou je kopií zpěváka či zpěvačky. No nic.
Hned po super hvězdě číslo jedna hrála Prague Ska Conspiracy. Největší "problém" celého festivalu. Chtělo se mi z toho brečet. Moc jsem se těšila, PSC na živo! Prodrala jsem se do předu a nic. Technické problémy s mikrofóny. Copak já a oni z to můžeme? Bylo to tak nechutně krátký, že ani nemělo smysl rozbalovat aparaturu. Proklínala jsem organizátory, sice chápu, že technické problémy se můžou vyskytnout kdykoli a komukoli, ale takhle hnusně zkrátit vystoupení kvůli nějaké metalové italské skupině, to teda nemuseli. Naprosto naštvaná a zklamaná (mé natěšené srdíčko se s tím prostě nemohlo smířit) jsem hledala útěchu v kapele Sto Zvířat, v neméně dokonalé SKAshow. Díky Zvířatům jsem překousla tu potupu PSC na malé scéně.
Pak už jen návrat. ŠŠŠ hůůůů.
DODATKY
Jeden z hitů kapely IQ 9 Paštika. Prostě milujeme Matěje. Je nejlepší, viď, Bačo?
Vždyť to říkám. Matěj je naše hvězda. :-)
Ale jinak jsme normální.
OMLUVA:
Veřejně se omlouvám a moc se stydím za to, že jsem zde neuvedla osobu nejdůležitější. Našeho bodyguarda a cestovního poradce Barčinýho tátu. Právě díky němu jsme se probojovaly přes všechna nádraží a přestupy. Bez něj by naše mise nemohla býti úspěšná. DĚKUJI.
