Saturday, August 30, 2008

Jsem slavná, Jíťa taky aneb článek ze Skotska

Během pobytu ve Skotsku jsme poskytovali rozhovor jakési paní...teď jsme slavné a naše jména jdou napříš junior rangerským světem....:-D
Zdroj: http://www.tes.co.uk/article.aspx?storycode=6000751

Soaring temperatures and people throwing themselves into the River Dee to cool down - it was a VisitScotland executive's fantasy.
Christine Biepl, 16, had left Bavaria well prepared for midges and monsoons, but the weather is exceptional today. "It's very lovely," she smiles as she steps from a canoe. "Different from what I thought about, because I thought it's every day raining and now it's sunshine."
Christine is spending a week exploring Cairngorms National Park with a group of about 50 teenagers from eight countries across Europe, including Scots. They are all junior countryside rangers, aged between 14 and 18, and guests at the Europarc Junior Ranger Camp, hosted by the park's authority and the Scottish Countryside Rangers Association.
The party has split into three groups today, with some off mountain biking, others climbing Mount Kean and this group in Canadian canoes on the Dee at Aboyne. As the temperature reaches the mid-20s, the river seems to have been an inspired choice.
"Junior rangers are young people who are interested in becoming countryside rangers, so we help them see the kind of work they do and the activities we get up to, so they can see if this is a career that might interest them," says Eric Baird, deputy convenor of the Cairngorms park board and head ranger at Glen Tanar estate.
"There's a huge amount of potential work available in managing the interaction of visitors to the area and managing the habitats and landscapes," he says.
"We are going to be visiting other parts of the park," he explains. "We are going across to Speyside to look at Glenmore and Abernethy and Cairn Gorm Mountain. We are also going further up Deeside looking at Mar Lodge and Balmoral. They are going to spend a day there."
Vera Havova, 17, is also among the canoeists and is still coming to terms with the Scots' accents. "I wanted to meet new people from other countries," she says. "I am from the north of the Czech republic. I think it's very good fun here."
Her friend Jitka Krykorkova, 18, agrees. "I like the mountains, which is different than ours, and also the sheeps. It's my favourite animal, sheep. I don't know why, but they are lovely."
The first international junior ranger camp was held in 2002. It is now an annual event. This year's group have come from 10 national parks across Europe to share ideas and expertise. They are also learning about the Cairngorms, which is home to a quarter of the UK's threatened birds, animals and plants, and around 16,000 Scots.
"I think it's not only learning more about the ranger's profession but also having fun and getting out of home or school and discovering nature and enjoying very beautiful landscapes in the protected areas," says Damien Dechanterac, project co-ordinator of the Europarc Federation, the umbrella organisation for protected areas in Europe.
"Some of the parks, like the Bavarian Forest, have had junior rangers for 10 years; some others for only one year. For example, the Cairngorms National Park are just starting with their junior ranger activities. I think this international camp is a great chance for them."
Lisa Gunn, 15, heard about the camp in her geography class at Alford Academy, which is on the edge of the national park. "I wanted to do something that's different from school, do something adventurous, come back to Alford Academy and report on how we can help the Cairngorms," says Lisa.
Another Scot here, Jane Evans, was a pupil at Aboyne Academy and is now a ranger maintenance warden on the Great Glen Way between Fort William and Inverness. Jane, 28, got her first taste of a ranger's job on work experience at the Glen Tanar estate when she was 14. "Then Eric took me on as a volunteer at Glen Tanar, at the visitor centre," she says.
"I would recommend it as a career. It's hard work but it's also one of the most rewarding jobs."
Mr Baird says part of the idea of A Curriculum for Excellence is that children should get an educational experience of their own area and in their own area.
"We forget what we are told, but we certainly remember what we do," he says. "You can talk to people about hydrology and river currents, but until you sit in a two-person canoe and feel the way the currents are actually moving and affecting you… that makes the theoretical experiential and they will remember that.
"That's what's happening just now. Today they are going to be paddling down the river and will see the issues between anglers and canoeists, which will make them aware of how the Scottish Access Code is actually working in that situation. They are going to be able to see what the issues are first hand, rather than just read about them theoretically."

Jizerky krásné, Jizerky mé

Vrátila jsem se z letního ochranářského tábora, který se konal na Tetřevkách, naší krásné, milované chatce.
Během tábora jsem začala pociťovat něco zvláštního, což bylo celkem logické, očekávatelné. Nedovedu asi přesně říct co to bylo, ani by to vůči ostatním nebylo slušné. Jen mě to mrzí, protože nebýt toho všeho, mohl to být úžasný tábor...jen to lehké nezdravé ovzduší, jen to dusno nad vším, nejvíce nad maličkostmi nepodsatnými....o to více ale člověka uklidňovala příroda kolem.

Jeden z nejhezčícch dnů byl výstup na Smrk, na nejvyšší českou horu v Jizerkách. Měli jsme najít prameny Jizery, český a slezský. Ty jsme bohužel nenašli, avšak naskytla se nám možnost dojít hraničním průsekem až na vrchol Smrku. Opuštěné místo! Zlatavá tráva, odumřelé smrky s mladými nadějemi pro úbočí mrku, borůvčí, nepřekonatelně nádherné výhledy....pálilo slunce, foukal vítr a voněla tráva, cvrkal cvrček a nikde ani živáčka....
Dalším krásným dnem byla vycházka s mladými strážci ze Šumavy a Krkonoš, které jsme měli provést po Jizerkách. Trasa byla na nás, mohli jsme si na ně vymyslet cokoli. Naše skupina však volila cestu nenáročnou, tak, aby poznali jak "turisticky atraktivní" body, tak i něco z přírody. Pro znalce: Tetřeví boudy - Krásná Máří - Hřebínek - Nová Louka - Kristiánov - Holubník - Ptačí kupy - Krásná Máří - Tetřeví boudy.
Doprovázelo nás nádherné počasí, viditelnost byla sice trošku kalná, ale nic to nevadilo, protože ovzduší bylo prosyceno pachem čestvého bahýnka, mrtvými smrky a travou. Bohužel pro nás, hory byly plné turistů - valili se odevšad.
Z Holubníku
Spusty legrace jsme si užili při skotských hrách :-D Náhoda, co? Tahali jsme sáňky s pasažérem, chodili na chůdách, přetahovali se o lano, hráli štafetu a také jsme s Jíťou daly hru, kterou jsme hráli ve Skotsku: Bláznivého klokana. Bylo to dopoledne plné legrace, zvláště pak když pánové tančili na chůdách kankán :-D To vše v sukních !

Tuesday, August 12, 2008

Ještěd 08


Máme za sebou výlet na Ještěd, po roce jsme se opět celá rodina sbalila a lanovkou vyjela na milovaný kopec nad Libercem. No, i když jsem v zásadě pokaždé proti, aby se jelo lanovkou, zase mě přehlasovali a zase jsme nastoupili do malé kabinky, která nás za čtyři minuty vyvezla až na vrchol, pod "raketu".

Řekla jsem si, že se půjdu projít a nafotit si okolní krásy. Můj bláznivý mozek napadlo, že vylezu na jednu z vrcholových skalek pod Rohankou i s pětiletým bratrem Tondou. Užívali jsme si vítr a žádné lidi, když tu na nás začal řvát jakýsi pán: "Dámo, seš blbá nebo co...co to dítě?" Byla jsem v šoku, co mu je? Ať se stará o to, aby mu nezaskočila svačina, idiotovi. (Pradon za toto slovo, ale nenapadlo mě jinčí) "Slyšelas nebo ne? Tam nemáš co dělat!" Hm...řekla jsem bráškovi, že raději půjdem, protože pobuřujeme veřejnost a mohli bychom způsobit infarkt tomu pánovi nahoře.
Vylezli jsme nahoru a naneštěstí seděl hned vedle našich. A zase zpustil: "Dyť moh spadnout, seš fakt blbá." Pochvíli. "Má z toho jenom srandu, kačena. " Nemohla jsem si pomoci, musela jsem se smát, taková dojemná starost o mého brášku. :-D Každopádně ten pán byl opravdu zvláštní. Nejspíš všemocný podnikatel...Škoda, že už neviděl, jak Toníka málem přejela motorka hned na asfaltu u hotelu, nemusel být ani na žádném kameni.
Sama ze svých zkušeností z Jizerek vím, co můžu a co ne a hlavně znám Tondu, kdybych věděla, že to nezvládne, tak s ním nikam nejdu. A těch pár metrů od vyasfaltované špičky tak krásného kopce mi za to stálo...škoda, že je Ještěd už jen místem podnikatelů a lidí, co tuhle horu berou jako něco běžného, co jim patří. Přála bych Ještědu, aby se dočkal milejších lidí, kteří si vylezou na skalku a zavřou na chvíli klapačky údivem nad nádherou Ještědských hor.

Saturday, August 9, 2008

Dodatek ke Skotsku - videa

Malý dodatek v podobě videí, které jsem pracně narvala na YOUTUBE. Takže si to užijte Kvalita není nic moc, však taky foťák není kamera.

Dudák (bohužel nevím, proč je nakřivo :-()
Ze začátku jsem měla strach, že z toho nic
nebude, ale potom se rozjel :-D


Damien a Karel :-D Tancující dvojka s
dlouhýma nohama. Dlouho jsem se tak
nenasmála jako při pohledu na ty dva.


Bavorský národní tanec se snažil naučit kde kdo...
v přestávce se tak všichni dobře bavili.


Jestli někde zahlédnete květovanou sukni
a plet, tak to jsem já :-D







Friday, August 8, 2008

Anabáze je zpět a bude koncertovat!

Před rokem se liberecká skupina Anabáze rozpadla...teď se dala dohromady a všechno zpečetí koncertem.

18.října 2008: Malé divadlo F.X.Šaldy Liberec

Návrat Anabáze ve velkolepém stylu. Světelná a zvuková show, jakou jsme ještě nezažili. Vstupné je 60,-Kč, tedy cena lidová. Vstupenky bude možné zakoupit v předprodejním systému města Liberec, nebo je možné je rezervovat na www.e-vstupenka.cz.
A možná přijde i iluzionista.

7. mezinárodní tábor Europarc Federation Junior Ranger ve Skotsku 4.díl

Scottish Highland Games v Aboyne

Když jsme se ráno opatrně ptali Niela, co to vlastně ty skotské hry jsou, řekl prostě: "Velcí, chlupatí Skoti házejí polenem." S drobnou obavou co vlastně uvidíme tak odjíždíme směr Aboyne. Uprostřed rozlehlé travnaté plochy stál stadion, všude kolem se hemžili pánové v sukních a úžasných podkolenkách :-D.

Neustále bylo něco v pohybu - buď svalnatí Skoti házeli polenem (nejmíň 6 metrovou kládou), nebo přehazovali závaží přes tyč. V dalším rohu plácku se tancovalo, zároveň probíhala soutěž dudáků.
Dudák v modrých podkolenkách
V pravidelných intervalech bylo možné spatřit průvod, který začínal řadami dudáků a končil zástupem hráčů na buben. Všichni byli ve slavnostních krojích...
Dali jsme si jasný cíl: Zjistit jestli jsou Skoti pod kiltem skutečně naostro. :-D No a nejsou...minimálně ti, co soutěžili na place.
Průvod dudáků

Ceilidh

Ceilidh je tradiční skotský bál. My jsme touto zábavou ukončili náš týdenní pobyt. Oblečeni do tradičního oblečení (v našem případě to byly pouze "hadry", které jsme našli po babičkách...u nás, v kraji kde všechny tradice s sebou odnesli Němci po 2. světové, se úkol přinést si tradiční oblečení, stal oprvadu problémem) jsme se naučili tančit skotské tance. Neustále nám tvrdili, že na konci se dělají tři polkové otočky, ale to nebyla polka! Více než polce se to podobalo jakému si hopsání kolem partnera. A to nám tvrdili, že neumíme polku!
Smutné bylo loučení druhý den ráno při odjezdu...ještě jsme stihli sedět na letišti na zemi jako bezdomovci a jíst housku se salámem, ukazovat si svoje pasové fotky a smát se....pak už nám to letělo.
Taneční nadšení

Doslov

Navždy budu vzpomínat na tento pouhý jeden týden. Skotsko je zemí vřesu, kamení, malých domků, růžových hor, milých lidí, klidu, střídavého počasí, ovcí. Čas se tu pozastavil, každý má svůj dům, několik hektarů louky, ovce a žije si spokojeně, hrdě, čestně.
Doufám, že se do Skotska budu moci ještě někdy vrátit a strávit více času v horách....protože ty svou opuštěností lákají....
Národní skotská hrdost :-D (Napsáno na odpadkovém koši.)

Thursday, August 7, 2008

7. mezinárodní tábor Europarc Federation Junior Ranger ve Skotsku 3.díl

Tak už jsem v polovině skotského týdne a další dva dny si doslova říkají o to, abych o nich něco napsala..

Balmoral

Dnes nás nedělí na skupinky, ale jedeme všichni (ve třech mikrobusech) do více či méně vzáleného areálu skotského královského sídla Balmoral. Zde na nás opět čekala prácička. Tentokrát jsme vyřezávali rododendrony. Královna Viktorie je sem prý kdysi nasázela do zahrady, avšak okrasné keříky zplaněly, utekly za plot a zamořily lesní porosty všude kolem. Neměla jsem tušení, že rododendron může být tak vysoký!!

Kamarádka Jíťa v útrobách rododendronu
Po práci přišla odměna: naprosto krásná, žel krátká procházka k Loch.... (mám já ale krátkou paměť, ani si nevzpomenu jak se to jezero jmenovalo). Do nekonečně čisté vody se sbíhaly vřesové kopce a malá písčitá plážka zvala k odpočinku. Na břehu jezera stál kamenný domek, kdysi snad loděnice - to by vysvětlovalo ty koleje vedoucí do vody.
Plážka a odpočívající Niel a Damien
Konečně přišlo na řadu i samotné královské sídlo...Řeknu vám, projít se po pravém anglickém trávníku (když k tomu patří samotné královně), je to nejpříjemnější, co může vaše nohy vůbec potkat. Zula jsem si boty a jak blázen běhala po trávníku, dělala kotrmelce a hvězdy...
Hned u turistického centra s občerstvením jsme narazili na české turisty. Byli z Humpolce.
Kvetoucí zahrady obklopovaly mohutné zdi skvostného zámku s věží, na které zvony každou hodinu oznamovaly veselou melodií. Všude jen vzorný trávníček, záplavy květin, fontánky, skalky, živé ploty podle pravítka,...Až moc uhlazené to všechno na mne bylo.
Balmoral Castle
* Barevná fotka byla bohužel příliš velká a admin prostě trval na tom, že mi ji neuloží... :-(

Mt. Keen

Skotské počasí se probudilo! Leje jako z konve, je mlha a zima. A my jdeme šplhat na vrchol hory Keen! Není sice moc vysoká (v porovnání třeba s vrcholy v Alpách), ale v tomhle počasí jsme schváceni dřív, než jsme to sami čekali.
U mostu přes rozvodněnou řeku se od nás odpojili Italové a Němci (tzn., že jsme tu zůstali sami s bláznivými Angličany a ještě bláznivějšími Skoty!). Vraceli se zpět. My, věrni česti jizerskohorských drsňáků, jsme postupovali dál...cesta, která končila pár metrů před námi v mlze se změnila v potok. Šli jsme po kotníky ve vodě (ještě teď suším pohorky :-D). Konečně se cesta narovnala a šla po rovině. S nadějí, že jsme již nahoře, jsme s úsměvěm nasadili tempo o něco větší...jenže. Přišlo další (ještě prudší) stoupání na další hřbítek...poté cesta opět našla rovinatý terén. Už opravdu proklínající zdejší kraj jsme konečně (po opětovném stoupání) stanuli na vrcholu Mt. Keen.
Malá mohylka s triangulačním bodem, silný vítr, svačinka a vrcholové foto...
Sestupujeme dolů. I hory před námi smekly a rozpustily všude přítomnou mlhu...najednou vysvitlo slunko, prohřálo mokrý vzduch a nám to všechno připadalo jako zázrak. Teď, mokří, zmrzlí a šťastní, zažíváme něco naprosto ojedinělého. Jako kdyby někdo mávl kouzelnou hůlkou. Tak rychlou změnu počasí jsem ještě nezažila.
Mlha už je téměř pryč..jen Mt. Keen ještě vidět není
Příště už skončím...poslední den a doslov

Wednesday, August 6, 2008

7. mezinárodní tábor Europarc Federation Junior Ranger ve Skotsku 2.díl

Již bez dlouhých průpovídek začnu....

Práce v Glen Tanar

Hned zrána nás náš řidič Norman naložil do mikrobusu a odvezl celou skupinu k informačnímu centru v Glen Tanaru, kde na nás čekala práce (tzv. "conservation work"). Dostali jsme pily a nůžky. Jaké bylo naše překvapení, když jsme měli vyřezat javory kleny! Ve Skotsku jsou totiž nepůvodní a narušují tak přirozený lesní ekosystém. Kdyby nám tak pár javorů půjčili! Kromě vzrostlých stromů jsme vystříhali křoviska pámelníku (keř s bílými kuličkami, které děti trhají a práskají je).

Ještě před tím, než jsme záslužně pomohli zdejšímu národnímu parku, nás provedli po naučné stezce pro handicapované, jak tělesně, tak duševně. Bylo to zajímavé, už kvůli důmyslnému systému infotabulí a také nadšenému tónu průvodce, jež se pozastavoval na řebříčkem a černým bezem jako nad něčím zvláštním.
Spolupráce nad kleny

Mar Lodge

Odpoledne patřilo něčemu naprosto úžasnému. Nejprve jsme jeli do údolí Glen Lui, kde se řeka Dee valí přes kameny a padá několik metrů soutěskou do jasně zelených meandrů. Začalo malinko pršet...ani nevím, jestli to někdo postřehnul, protože to jemné mžení jen dokreslovalo atmosféru okouzlujícímu géniu loci.
S ohromujícím hukotem padá voda dolů
Následovala krátká procházka podél již klidné řeky mezi vřesem a prastarými borovicemi. Turistické cesty jsou tu opuštěné, za celou dobu naší cesty jsme nepotkali ani živáčka - vlastně jen jediného cyklistu.
Mikrobusem jsme se odebrali k domu, kdysi významnému šlechtickému sídlu. Typická kamenná budova působila impozantně. Nic to však nebylo oproti vedlejšímu sálku, který byl doslova poset jelením parožím, které sem tam oživovala vycpaná jelení hlava. Ostatně lovecké artefakty doprovázely i interiéry budovy.
Jelení stěna

Horským kolem po Glen Tanaru

Odvážně napadlo naše organizátory, že nás posadí na horská kola. Po 1,5 kilometrovém stoupání k rozcestí s borovicí uprostřed, jsme padli do trávy a nebyli ochotni jet kamkoli dál. Když nás ale přemluvili, poznali jsme, že bychom o hodně přišli. Na hřebenech bylo totiž nádherně.
Vál jemný větřík, který téměř drze ochlazoval sluneční paprsky. Vše, co bylo možné vidět, byl jen růžový vřes, kamení, občas stromek...vše ostatní bylo na obzoru vymalováno modrou barvou. I když by mi pohled na tento svobodou vonící svět byl milejší z vlastních nohou než ze hřbetu kola, stálo to za to.
Jen mi je líto, že jsme "nahoře" strávili jen takovou chvilku.
Stromoví strašáci

Tuesday, August 5, 2008

Načas

Před jistým, dlouhým časem jsem objevila kapelu Načas. Jsou to pražští kluci hrající folk-rock. Zní to moc dobře...klasické folkové texty s rockovou svižností.

Taky jsem je bohužel nikdy neslyšela na živo, ale teď, když jsem začala objíždět koncerty i v Praze, se to třeba změní.







Odkaz
www.nacas.cz

7. mezinárodní tábor Europarc Federation Junior Ranger ve Skotsku 1.díl

Ufff. Zvládla jsem dlouhý nadpis. Hlavou mi ale vrtá červík, který mi nedá spát: Jak celý ten úžasný týden smrsknu do jediného článku tak, aby nebyl příliš dlouhý a čtěnáře neuspal? Odpoveď se dostavila záhy. Vyprávění o nekonečné svéráznosti skotské země bude na pokračování!
Dovolte mi tedy, abych zvolna začala.

Celý kolotoč se roztáčí již v Praze - Ruzyni, kde nás vysvlékli z bot a následně s podezřelými pohledy propustili k letadlu. O několik hodin později jsem přistáli v Aberdeenu.
Pohled z letadla
Najednou, kde se vzal tu se vzal, od pohledu pravý Skot, Niel, který nás odvezl v mikrobusu do tábora, do místa, kde se to jmenovalo Glen Tanar. Na louce u řeky jsme si tak postavili stany a šli na kávu či čaj do jiného velkého stanu, který nám následující týden sloužil i jako jídelna.
Večer nám Alan sdělil všechny důležité informace a rozdělil nás do tří skupin. V té naší byli ještě Němci z Bavorského lesa, Italové, Skotové a Angličani. Brzy se šlo na kutě. Dobrodružství začalo až následující den.

Cairngorm mountains a Abernethy forest

Ráno jsme již v osm hodin (po vydatné anglické snídani) vyrazili mikrobusem na druhý konec národního parku Cairngorms, do bezlesých hor, kde je pravý ráj vřesu a kamení.
Po uzounké kamenné cestičce nás provázel jeden místní strážce (přímo head ranger) Nic. Bylo krásně. Sluníčko svítilo a jeho letní horské paprsky nám dopadaly na záda. Vítr voněl úplně jinak než u nás v Jizerkách, chyběl mu vlhký lesní nádech. Pohled na nekonečné vřesové polštáře, na kterých spaly velké balvany syrové žuly, byl pro našince trošku drsný...Jenže tyhle opuštěné kopce člověka uhranou, svoboda a pravý pocit objetí přírody je silnější než nezvyklost zdejší krajiny...Jak krátká byla chvilka v těchto horách!
Suchopýr v Cairngorm mountains
Mikrobus nás odvezl do NPR Abernethy forest, kde jsme opět měli průvodce (jen jeho jméno už mi vypadlo). Jak název napovídá, zde nebylo o stromy nouzy. Borovice tu byly stovky let staré a pokroucené kmeny a větve měnily tvar jejich štíhlých těl v roztodivné strašáky. Kromě vřesu tu rostly i borůvky a brusinky. Obdivované vřesové keříky však čas od času podlehly požárům, a to zcela úmyslným. Agresivnější vřes totiž zardousil borůvky, kterými se živí tetřívci. I tady platí něco za něco. Tetřívky za vřes.
Po chvíli začalo neuvěřitelně hustě pršet, z pláštěnek a bund tekly provazy vody a nálada polevila. Nic však nemohlo narušit souznění s krajinou kolem: les se střídal s loučkami, mlha jemně zahalovala vše kolem. Snad chtěla skrýt všechnu tu krásu, abychom ji jen tušili a byli více napjatí.
Les a za ním skrytá loučka
Večer jsem byli odvezeni do Dinnetu, kde v malém kulturním domě proběhli pretentace našich kolegů.

The River Dee

Dnes Skotsko zasáhla vedra. Vymetená obloha slibovala pořádný "pařák". Naše skupina se odebrala do blízkého městečka Aboyne, kde nás Paul naučil jezdit na kanoích.
Nejprve jsme si snesli loďky k řece, u níž bylo přeci jen chladněji. Vždy jsme k sobě dvě kanoe svázali, takže vznikly čtyřčlenné posádky.
Celý den jsem strávili na 300 metrech řeky, kde po nás Paul házel míčky a míče, kde jsme museli dělat téměř artistické kousky na palubě vratkých lodí.
V druhé části programu jsme se rozpojili a pokračovali pouze jako zadák a háček. To možná v mém a Jíti případě neměli dělat. Napadlo nás (nevím, jestli první mě nebo Jíťu), že si budeme házet s míčkem....míček spadnul do vody, my se pro něj natáhly a.....loďka plavala dnem vzhůru. Navzory mé naražené noze (řeka Dee je opravdu kamenitá) to bylo příjemné osvěžení.
Řeka Dee u mostu v Aboyne
Večer jsem opět stihli několik prezentací...tentokrát i tu naši. A i když samochvála smrdí: Naše prezentace měla úspěch, ten den rozhodně největší.
Pevně věřím, že do konce týden tu budou všechny díly.