Franz není můj šálek čaje. Ale přečetla jsem kousek Procesu (pak nám řekli, že Proces už číst nemusíme, tak jsem ho vrátila a vrhla se na Proměnu). Franz byl asi velmi citlivý člověk a jeho nápady jsou velice působivé. Myšlenka se mi líbila, moc. Člověk na to asi pomýšlí častěji, než by chtěl. Reflexe společnosti, strachu z vnější hrozby, odmítnutí, zoufalství, nevinnosti,...
Řehoř Samsa byl zaměstnán jako obchodní doručovatel, celé dny trávil na cestách. Jeho rodina snad něco dlužila majiteli firmy, nemohl tak ani dát výpověď a najít si něco klidnějšího. Ale vedlo se jim celkem dobře. Zařídil pěkný byt, matce pomáhala služebná, dokonce sestru chtěl poslat na konzervatoř, aby studovala milovanou hru na housle.
Dnes ráno ale zaspal! Ujel mu rychlík, oj, to bude potíží. Však jeho šéf je přísný a nekompromisní. Co se to ale děje. Řehoř chce vstát, pokud si pospíší, stihne ještě vlak o hodinu později. Jenže místo nohou má jen malikaté nožičky, jeho tělo se proměnilo v pevnou skořápku těla velkého brouka. Netrvalo dlouho a u dveří stojí sestra a ptá se, proč je ještě doma, vždyť chtěl odjet již před dvěma hodinami. Z broučího hrdla se Řehořovi vyderou poslední sýpavá slova. Poté už jen bzučí.
Řehořovi se podaří odemknout pokoj a když otevře, zděšení je veliké. Co to je, tato obluda? Kde je Řehoř? Otec zažene syna do pokoje a přibouchne dveře. Řehoř zůstane o samotě. Má hlad. Nechápe to. Maminko! Markétko! Tatínku!
Sestra Markéta se ale odhodlá a podá Řehořovi něco k jídlu, ulehčuje mu život nejrůznějšími službami.
Otec, matka i sestra nastoupili do práce, propustili služebnou a dokonce pronajali část bytu. Co jen budou dělat se zrůdou v pokoji? Všem dochází trpělivost. Ani ve snu je nenapadlo, že když oni nerozumí řeči broučí, mohl by brouk rozumět řeči lidské. Řehoř přes dveře poslouchá, co se děje v rodině, postupem času se dokonce dočká toho, že mu nechávají otevřené dveře, aby je mohl pozorovat.
Řehoř se stále více přizpůsobuje novému tělu - mění si jeho uvažování. Je už mnohem lhostejnější ke své rodině, dává přednost jídlu a lezení po stěnách. Jednou dokonce vyleze z pokoje a poděsí k smrti nájemníky bytu. Ti dají okamžitě výpověď a nehodlají zaplatit ani korunu. Tím přetekl pohár trpělivosti. Řehoř musí z domu!
A ví to i Řehoř, ještě stále má dost soudnosti a nechce dělat problémy rodičům a sestře. Stejně několik dní nejedl a na zádech má hnisající ránu od jablka, které po něm hodil před časem otec. Opouštějí ho síly, ráno leží nehnutě u dveří. Mrtev.
Rodina si oddychne, ale zároveň truchlí. Začnou nový život.
