Loňskou výpravu k Baltu uzavřu ještě několika fotkami. Ráda si teď v zimě na to zavzpomínám - venku je to na draka, ani sníh, ani jaro. Buď leje jako z konve (alespoň nějaká voda), nebo fučí ledová fujavice, a když už je hezky, tak mám samozřejmě angínu.
Tak přijde vhod malý návrat do začátku léta.
Kamień Pomorski -
stačí se vzdálit z promenádního mola a člověk se ocitně v takovém polobrownfieldu. Ale i ten má svou poetiku: snad omyl, snad úmysl - barevná vrata od garáží.
Už to tu myslím padlo, ale musím to napsat znovu.
Kamień je fascinující tím, že vedle historické památky je vesnická chalupa s kozou a slépkami - takže když
si odmyslím ty moderní vymoženosti, od středověku se toho zase tak moc nezměnilo.
Nevím, zda jsou na severu Polska tak progresivní, že přestali na polích všechno hubit, nebo tak pozadu,
že to ještě nezačali dělat, ale srdce mi zaplesalo, když jsme v okolí Wrzosowa potkávali pole, která měla rozkvetlé meze nechané ladem; pole na kterých bylo několik pásů různých plodin; pole, kde to bzučelo a cvrlikalo.
A poprvé v životě jsem zaslechla i "pět křepelčích pěněz".
DĚKUJI!
Wolin byl fakt krásný zážitek, bylo tam celkem liduprázdno. Mít posednější dítě, šlo by v prázdném přístavu i jen tak relaxovat a poslouchat jak voda šumí pod přístavním molem.
Někdy mě překvapuje, proč se lidé pořád honí za něčím speciálním a výjimečným. Proč potřebují turistické rezorty, chlorované bazény a paraplíčka do drinku. Parta místních puberťáků, veselá rodinka a takový strejda, který si přišel zaplavat... a my.
Tohle je promenáda podél pobřeží v Dziwnowie, která ale vede kus od moře a pravidelně jsou z ní udělané umělé průchody na pláž. Všechno to "roští" kolem je chráněné a na žlutých cedulích je napsáno, jak se turisté mají chovat.
Nedělám si iluze o chování některých jedinců a nedělám si iluze o tom, jak moc je ta ochrana v tom návalu turistů účinná (hluk, odpadky apod.) a popravě jsem to více nezkoumala. Ale líbí se mi na tom jedna věc: navzdory turistům tu prostě ponechali kus pobřeží jen tak.
Balt byl studený jako psí čumák - jen se smějte těm pošetilcům, kteří jedou k Baltu místo na Jadran - ale slunce pálilo jako v plném létě. Takže hry v písku, kam občas zabloudila vlna, byly famózní. Za velkého úsilí všech přítomných dětí vzniknul tento hrad. Večer ho vzal příliv, ale radost ze stavby zůstala.
Asi mě za ty kecy už nenávidíte, ale my postižení krajinou obdivujeme i takové nevšedně obyčejné věci, jako je stará cesta lemovaná dubovou álejí. Upřímně jsem moc ráda, že turisté byli odkloněni na asfalt podél hlavní silnice a tohle si tu starousedlíci hýčkají. Nebo na to tak trošku prdí a dělají, že to neexistuje. On by to pak někdo mohl vyasfaltovat a udělat zde cyklostrádu z fondů pro regionální rozvoj. To bych pak nemohla slyšet ty křepelky, potkat asi bambilion druhů hmyzu a poslouchat, jak šumí vítr v dlouhé trávě na mezi.
Takhle zapadá slunce do Baltského moře nejdelší den v roce, ještě kolem 23. hodiny bylo šero. Západ slunce u moře je vždycky kýč, alespoň pro mne ve většině případů byl. Ale tohle, to bylo magické, staré jako lidstvo samo.
Cosi končí a ráno bude Slunce trochu jiné.
TO BYL BALT ROKU 2019...
Co přinese letošní rok, nemám ponětí. Závěr loňského roku přinesl mnoho změn a převrátil představy o tom, jaký bude rok 2020 naruby. Jsem z toho stále trošku šokovaná (a stále v procesu pochopení proč), ale život běží a nečeká na nic. Takže vzůru do druhé dekády 21. století!
Přeji vám, ať je pro vás rok 2020 plný zážitků, pozitivních zpráv a férových lidí.
A když se vám k tomu vyhnout všehny nemoci, nebude to vůbec špatný rok.
Díky za to, že mě čtete a máte se mnou trpělivost. :-)
