Původně jsem tento článek začala psát v takové malé depce a chtěla jsem se vypsat a vykřičet do světa, jak je mi někdy mizerně a jak někdy pochybuju o tom, jestli je vůbec dobré, že jsem máma. Ale pak jsem si vzpomněla na jedno takové motivační video sdílené od kamarádky. To video bylo o energii myšlenek. O tom, jak strašně člověka dokážou špatné myšlenky vysát a naopak, jak úžasným motorem jsou myšlenky pozitivní. A protože tenhle článek vznikal postupně během několika dní, podařilo se mi nakonec shrnout vše zásadní a svoje blbé nálady vynechat.
Jsou to tři měsíce, kdy jsem se beznadějně zamilovala. Tři neuvěřitelné měsíce, které bych mohla nazvat pocitovým kolotočem. Emoce se vystřídaly snad všechny: pocit vyčerpání, zoufalství, bezradnosti, ... ale také štěstí. Takového toho štěstí, které vás dojímá, které vás rozpláče, které expanduje mimo vás samé.
Únava a vyčerpání, to bylo hlavně v šestinedělí. Malý totiž skoro nepřibýval na váze, a to i přesto, že se pravidelně a dlouho krmil. A byly dny, kdy kromě krmení plakal... A z toho má jeden fakt hrozný pocit a v hlavě se usídlí brouk jak Brno: To dítě má hlad, nemám dost mlíka*, skončí na flašce. A ze stresu je zase jenom stres... Naštěstí se to nakonec zlomilo. Ve chvíli, kdy malý konečně pořádně přibral, bylo najednou všechno o moc lepší. Ze mě to spadlo, i mlíka bylo najednou o dost víc a malý se rozjel jako výkonné čerpadlo.
Někdy jsme vyřízení oba dva...
Bezradnost nastává pravidelně během návštěv doktorů. Nenávidím to... Vyšetření srdce ultrazvukem zvádá docela dobře - nebolí to, jen ten gel trochu studí a možná je mu trošku zima... ale odběry krve, to je opravdu zážitek. Nechala bych si vyměnit snad všechny tělní tekutiny, jen aby to nemusel absolvovat. Klepala jsem se z toho až do večera. Malého svázali plínkou, já ho držela za hlavu, sestra za nohy a doktorka brala krev... absolutně nic ho potom nemohlo uklidit. Měla jsem pocit, že mi to snad neodpustí, že jsem zradila jeho důvěru, když jsem ho tam svázaného a křičícího držela a účastnila se toho "spiknutí". Až mlíko ho nakonec obměkčilo, napil se a usnul.
V šátku se spí báječně...
V postýlce je to taky fajn...
Avšak jsou tu dny (a těch je fakt velká fůra), kdy přichází to expandující štěstí. Tak třeba, když dítko udělá něco poprvé. Během tří měsíců se naučil:
→ Pokadit se ve chvíli, kdy dostane čistou plínku. OK, tohle asi nepatří k těm okouzlujícím momentům.
→ Nechat se navázat do šátku a nepokoušet se u toho vyskočit z náručí. Zní to dost nudně a obyčejně, ale já z toho mám radost, neboť některé aktivity s kočárkem prostě nejdou. A navíc, která máma by nemilovala ten pocit "tělo na tělo" a možnost kdykoli dát broučkovi pusinku na temeno hlavy?
→ Pást koníčky. Jo, tohle už je fakt roztomilé a když k tomu přidá radostný povyk, je z toho úplný uragán blažených pocitů.
→ Uchopovat hračky, když mu je dáme do ruky. Nejlépe se mu drží špendlík, který dostal od babičky, ale vesele chňapá po čemkoli, co před něj dáme. Funguje to i u oblečení, takže mě začal svlékat. Chytne mě za výstřih a tahá a tahá... Nejsme si jistí, jestli nejde o ohrožení mravní výchovy mládeže.
→ Povídat. Dobře, nutno přiznat, že básně ještě nerecituje, ale myslíme si, že brzo už bude. Například už trénuje lyrickou báseň AGÍ HÚ UÍ, jejíž je zároveň autorem.
→ Spát skoro celou noc. To je asi přání všech rodičů - mít klidné noci. Malý se budíval vcelku pravidelně: o půlnoci, kolem třetí a šesté ranní. A teď - teď vynechává půlnoc a chrní až do půl čtvrté. Takže s klidem spí i šest hodin v kuse. Pro všechny, kteří se teď nadechnou a řeknou: "Jen počkej, až mu porostou zuby!" mám takový vzkaz: "Běžte někam!"
→ Smát se. Úsměv je dar. Obrovský. A násobí se ve chvíli, kdy se dítko směje jen proto, že vidí svou mámu. V očích plamínky, pusu od ucha k uchu... tehdy se generuje to štěstí, které tryská všude kolem, které by se dalo vykřičet z balkónu a stejně by neubylo.
→ Poznávat lidi. Samosebou pozná mámu, taky přestal ignorovat tátu a bezpečně ho pozná. Zdá se, že pozná i babičky a dědy, i když je chvíli pozoruje a tváří se, že je nikdy neviděl. Všechny ostatní "cizí" osoby si nejdřív prohlíží, dělá se mu u toho taková velká vráska na čele, pak opatrně vyloudí nějaké MMMM?. A pokud ona osoba reaguje pozitivně a začne dělat blbinky, pak ji obdaří úsměvem. Na "cizince" si zvykne obvykle rychle, nebojí se jich a po nějaké době je přijme za své... i když si je do příště třeba už nepamatuje.
→ Cucat si prsty. Myslím, že na to nejsme pyšní, ale malý nedá bez dudlíku ani ránu. Od té doby, co zkoordinoval pohyb horních končetin nám ale na dudlíky dlabe... K čemu ten silikon! Palec je prostě nejlepší. A teď, babo raď, co je větší zlo... (razím teorii, že dudlík se mu bude dát sebrat, ale palce mu asi neodstraníme...)
→ Hrát si. Vydrží si hrát i sám. Prohlížet si svoje ručičky, nebo si broukat, shazovat věž z plyšových kostek atd... vydrží to přesně tak dlouho, abych NEstihla dovytírat, domýt nádobí, dovysávat atd...
S těmi koníčky je to velká legrace...
Máme doma mnoho hraček, chrastítek, plyšáků, kousátek... ale kolíčky, ty jsou nejlepší!
Máme i pár pravěkých hraček... třeba štěrchátko. OK, přiznávám, že to jsou hračky spíš pro mámu.
Takovouhle radost udělal špendlík od babičky.
Některé věci se naopak od narození vůbec nezměnily. Tak například je pořád plešatý a na andílka s bujnou kšticí si musíme ještě počkat. Zde musím podotknout, že tento bezúdržbový účes má svoje kouzlo. Je totiž úplně stejný, jako má pradědeček. Asi nemusím psát, jak moc je na to hrdý (pradědeček). A protože mně začaly padat vlasy a denně jich vyhodím plnou hrst, tak možná budu za chvíli ladit se svým miminem.
Máme i pár zcela důstojných fotek...
Vysvětlivky k textu:
* mlíko = mléko mateřské, neplést s mlékem = mléko kravské (nutno rozlišovat pro případ, že by se v jednom článku vyskytlo obojí mlé(í)ko).
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A tak zítra slavíme tříměsíční narozeniny. Příznačně na kardiologii (následovanou pediatrickou prohlídkou na 3 měsících). Nasadit růžové brýle a hurá do toho!
Krásný konec léta, drazí.
