Ve skutečnosti jsem jako první navštívila Olomouc, ale mnozí víte, že jsem tam rozhodně nebyla poprvé ani naposledy. Takže Olomouc doplním později.V Benátkách v době slavného karnevalu jsem byla před dvěma lety, ale to bylo zoufale špatné počasí. Celý den vytrvale pršelo a celá ta hrůza vygradovala bouřkou, během které "to prásklo" přímo na náměstí Sv. Marka. Benátky se tenkrát utopily, a my s nimi. Takže jet tam znovu a zkusit štěstí na počasí byla jasná věc. A víte co? Ono to vyšlo! Modrá obloha, slunce, 13°C, žádný velký vichr... nádhera!
Oficiální obrázek projektu "V roce 2016 navštívím 100 měst"
O co hezčí počasí, o to více lidí. Takže jsme si nejvíce užili chladné ráno. Nikde ani noha! Žádní pouliční prodavači, žádní pouliční zlodějíčci. S postupující hodinou přibývalo turistů. A ačkoli jsme si prošli hlavně ty méně exponované čtvrti (třeba židovkou čtvrť Ghetto vecchio - odtud slovo gheto jako označení uzavřené židovské komunity), stejně jsme se prostě nemohli vyhnout těm nejslavnějším místům. A ani letos nás neminul osudný uliční labyrint, ve kterém jsme se na hodinu ztratili poté, co nás policie odklonila z plánované trasy.
Ghetto vecchio e Ghetto nuovo - židovská čtvrť v Benátkách
→ Staré a Nové Ghetto (zdroj obrázku)
Židovská čtvrť (Ghetto) bylo uzákoněno už v roce 1516 a stalo se tak nejstarším židovským ghetem na světě. Jedná se o čtvrť, kde žilo výhradně židovské obyvatelstvo a bylo výrazně odděleno od zbytku města (vidíte na mapičce).
Nachází se v něm 5 synagog (na mapičce "scola") postavených v 16. století a mnohé další postavené později. V některých dnes sídlí židovské muzeum (bylo zavřeno, neboť byla sobota a židovská tradice je zde stále živá).
Před druhou světovou válkou zde žilo 1300 Židů. A nemusím asi zdůrazňovat, že situace po válce byla značně rozdílná (z koncentračního tábora se vrátilo sedm lidí). Dnes to však není jen mrtvý památník, ale živá svérázná čtvrť, která si drží stále své staré tradice. Žije zde asi 500 lidí židovského vyznání a i oni profitují z cestovního ruchu. Nabízejí se vám k návštěvě kosher obchody (tedy můžete zde nakoupit jídlo připravené dle přísných rituálních pravidel, které židům ukládá Tóra)
Informace převzaty z oficiálních stránek benátského ghetta (v angličtině).
Náměstí v srdci Nového ghetta - Campo di Ghetto Nuovo
Zákoutí zamtéž
Naším druhým pevným bodem programu byl skvostný obří chrám Santa Maria della Salute, krátce zvaný prostě La Salute. jediná vada na kráse je, že Ghetto a La Salute jsou od sebe vzdáleny kilometry chůze. Takže jsme zvolili cestu lodí. Objeli jsme dokola celé město a vystoupili opět u náměstí Sv. Marka, odkud jsme se pěšky vydali ke kostelu. Prodírali jsme se davy, občas se někde ztratili, a tak se nesmíte divit, že ten přesun z bodu A do bodu B nám trval 2 hodiny!
La Salute
Velkolepá barokní stavba se tyčí na počátku kanálu Grande a je nepřehlédnutelným symbolem jinak renesančních Benátek. Kostel byl vystavěn na počest Panně Marii po skončení velké morové rány v roce 1631 (tehdy zahynula asi třetina všech obyvatel města). Chrám je obdivuhodný nejen svou architekturou, ale i místem, kde byl vystavěn. Silně podmáčený terén byl zpevněn prý celým milionem dubových pilotů, a tak není divu, že technicky náročné řešení stavby protáhlo její dokončení až do roku 1682. Stavělo se tedy celých 51 let!
(Informace přebrány z průvodce Benátky - inspirace na cesty od vydavatelství Berlitz)
Věže La Salute z mostu přes Canal Grande
Virtuálně se přímo před kostelem můžete ocitnout zde: www.italyguides.it. Ve většině kostelů je focení zakázáno, zde bylo však možné. Přiznám se však, že mě ten nekonečný prostor uvnitř tak uchvátil, že jsem udělala snad jen dva snímky.
Další cíl jsme už v podstatě neměli a zbytek dne vyplnil oběd a potulování se městem. Avšak kdo byl v Benátkách tak ví, že tady se potulováním nedá nic zkazit, ba naopak. Objev nějakého půvabného zákoutí je více než pravděpodobný!
Jeden z takových pěkných benátských motivů - prádlo mezi ulicemi
Moje oblíbené pohledy: hlavu vzhůru!
Kašny všudypřítomné - jen jsem se nedopídila toho, kam ta studna vedla a kde brala sladkou vodu, když je všude kolem moře.
A všudypřítomní rackové. Někdy fotogeničtí.
Karneval
Doba karnevalu je typická úžasnými kostými. Poslední dobou i moderními variacemi na ty nádherné historické. A musím říct, že se člověku tajil dech nad těmi róbami inspirovanými renesanční módou. Jen se přes davy lidí nedalo dost dobře fotit, a tak jsem si to užívala prostě jen vlastníma očima. Když jsem se pak dívala na fotky, zjistila jsem, že jich mám opravdu velmi málo. Benátky vás pohltí. Zastaví se čas. Zapomenete na všechno kolem a hltáte tu jedinečnou magickou atmosféru.
Neuvěřitelné místo! Každá píď toho města je tak fascinující, že nevíte kam s očima. Hltáte to plnými doušky, ale přesto máte pocit, že nejste sytí.
Z města jsme odplouvali se zapadajícím sluncem. Stejnojmenný klášter na ostrově San Giorgio Maggiore bych rozhodně chtěla vidět, ale čas nám už bohužel vypršel. Čekal nás noční přejezd zpět do Prahy. Posledních pár fotek, pár vzdechů a slib, že do Benátek se zase musím vrátit!
A více fotek na Rajčeti: http://vekousek.rajce.idnes.cz/Odwiedze_100_miast_w_2016_roku_-_v_roce_2016_navstivim_100_mest#
