Lucemburkové (1310 - 1437)
- 1310 - nástup Jana Lucemburského na český trůn (sňatek s Eliškou Přemyslovnou) - za pomoci šlechty a duchovenstva (opati cisterciáckých klášterů Konrád Zbraslavský a Heidenreich Sedlecký)
- 1437 - smrt Zikmunda Lucemburského ve Znojmě
Základní charakteristika období
- poprvé na náš trůn cizí šlechtický rod (Jan Lucemburský syn císaře Sv. říše římské Jindřicha VII. Lucemburského)
- nejslavnější středověké období českých dějin
- poprvé je český král i císařem Sv. říše římské (Karel IV.)
- Praha centrum Evropy (hl. město Sv. říše římské) - nová výstavba
- období husitství - krize česká i evropská
Období 1306 - 1310
- bezvládí - chaos
- 2 kandidáti na český trůn - Rudolf Habsburský (manžel Elišky Rejičky - vdova po Václavu II.) + Jindřich Korutanský (manžel Anny Přemyslovny - sestra Elišky Přemyslovny)
- 1306 - českým králem se stává Jindřich Korutanský (nezvolen od všech zástupců šlechty), dostává se pod vojenský nátlak
- 1306 - českým králem zvolen Rudolf Habsburský (o rok později ale umírá)
- 1307 - 1310 je českým králem opět Jindřich Korutanský, ale není příliš schopným králem, v zemi chaos → česká šlechta a církev tak hledají nového kandidáta na náš trůn
- 1308 - se císařem Sv. říše římské stává Jindřich VII. Lucemburský (čeští zástupci se tak snaží najít nového krále v lucemburském rodu)
- 1309 tajná schůzka v Heibronu (Jindřich VII. L. a Kondrád Zbraslavský + Heidenreich Sedlecký)
- císař Jindřich nabízí na český trůn svého bratra Walrama, avšak čeští zástupci chtějí syna, Jana Lucemburského (koná se jeho sňatek s Eliškou Přemyslovnou a zároveň musí vojsko porazit vládnoucího Jindřicha VII.)
Jan Lucemburský (1310 - 1346)
- 1311 - (korunovace), vydal Inaugurační diplom krále Jana
- válečné výpravy do ciziny se netýkají šlechty (nemusí poskytovat vojsko a peníze králi)
- pozměnění práva odúmrti - i ženský potomek má právo dědit
- obecná berně (daň) - vybírána jen za výjimečných událostí, podpora zemského sněmu
- slib, že panovník bude vládnout pouze za asistence Čechů a Moravanů
- zpočátku vše dodržováno, Jan Lucemburský se obklopuje českými rádci (Jindřich z Lipé - podkomoří = správce královského majetku; Petr z Rožmberka - nejvyšší komorník; Jan Volek - nevlastní bratr Elišky Přemyslovny - hlavní kancléř)
- ale ještě téhož roku prosazuje cizí šlechtice (Walter z Castellu nahradil Jindřicha z Lipé, což rozpoutá hluboké rozpory mezi šlechtou a panovníkem)
- rozpor šlechty a panovníka
- v čele opoziční šlechty Jindřich z Lipé
- situace zkomplikuje smrt císaře Jindřicha VII. - Jan ztrácí vojenskou i mocenskou podporu svého otce
- Jan je přirozeně jeden z kandidátů na post císaře (spolukandidáti: Ludvík Bavorský Wittelsbach a Fridrich Habsburský), na radu svých rádců se Jan Lucemburský kandidatury vzdává a snaží se uklidnit situaci doma, oficiálně podpořil Ludvíka Bavorského, který se také později stal císařem (r. 1322 bitva u Mühldorfu - Ludvík Bavorský vs. Fridrich Habsburský, za pomoc Ludvíkovi od něj dostáváme oblast Chebska)
- Jan Lucemburský ustupuje šlechtě (Jindřich z Lipé opět ke dvoru)
- Eliška Přemyslovna ale Jindřicha z Lipé nesnáší, vzal si totiž opět ovdovělou Elišku Rejičku, kterou také nesnášela, Eliška se spojila s přítelem Vilémem Zajícem z Valdeka a začali plánovat spiknutí proti Jindřichovi z Lipé (králi Janovi namluvili, že Jindřich ho chce svrhnout a stát se králem), Jan Lucemburský tomu uvěří, Jindřicha zatkne a uvězní ho na hradě Týřově. To rozčílí českou šlechtu, která sebere vojsko a Jindřicha osvobodí. Jan je donucen Jindřicha jmenovat do funkce maršálka.
- 1316 se narodí Janovi syn Václav (slavný Karel IV.)
- 1317 - rozpory s Eliškou Přemyslovnou se stupňují, Jan se obává, že by chtěla vládnout za malého synka
- 1318 - panovník opět ustupuje šlechtě - Domažlické ujednání
- vyhnání všech cizinců ze dvora
- naplnění Inauguračního diplomu - šlechta spoluvládne
- Nejvýše postavený Jindřich z Lipé
- Vztah Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny
- Již po svatbě jsou vztahy špatné (Eliška je totiž starší a velmi ambiciózní)
- Obavy, že se chce Eliška ujmout vlády se stupňují
- 1322 - Jan dává mučit Jana Volka, nevlastního bratra Elišky, zároveň se Eliška dostává pod Janovu plnou kontrolu - dostává domácí vězení na Mělníku (věnné město), Lokti (i s malým Václavem) a Křivoklátě
- Eliška Přemyslovna opustila Čechy a odjíždí za dcerou do Bavorska
- Syna Václava posílá Jan na výchovu na francouzský dvůr
- Výchova Karla (Václava) ve Francii
- Ve Francii vládnou příbuzní Marie Lucemburská a Karel IV. Kapetovec
- Při biřmování Václav přijímá jméno Karel (číslovka však nemá s Kapetovcem nic společného!)
- Dobrá volba - západní dvůr je velice vyspělý
- Karel se postupně naučí latinsky, francouzsky, italsky, německy a česky
- Tak obrovské vzdělání je naprosto výjimečné na tehdejší poměry
- Styk s Pierrem de Rosierem (pozdější papež Kliment VI.)
- Není Karlovým vychovatelem, ale ovlivňuje ho
- Později pomohl Karlovi získat císařskou korunu
- Jan Lucemburský prosadil sňatek Karla s Blankou z Valoise (tento rod se totiž patrně stane vládnoucím ve Francii)
- 1328 - Karel IV. Kapetovec umírá a na jeho místo nastupuje Filip VI. z Valoise, nový panovník však už není tolik nakloněn Karlově výchově, a tak se Karel dostává do Čech (1330)
- italské tažení 1330 - 1333
- lekce pro Karla - otec ho bere s sebou
- Itálie - silné a bohaté území, pouze samostatná města
- Z počátku úspěšné - zisk některých měst (Parma, Verona, Lucca, Bergamo)
- Karel poprvé v boji s některými městy
- 1332 bitva u San Felice - úcta ke sv. Katřině, která mu údajně pomohla k vítězství
- přestalo se dařit - Jan Lucemburský odjíždí a nechává svého syna samotného
- 1333 bitva u Ferrary - Karel je zraněn a prohrává
- Karel později nevyhledává bitvy a vše raději řeší diplomaticky
- 1333- 4 - Karel se vrací do Čech a stává se markrabětem moravským → příprava na kariéru vládce
- vztah Lucemburků a Wittelsbachů
- Wittelsbachové - rod v Bavorsku
- Dobré vztahy (podpoření Ludvíka Bavorského při volbě císaře)
- Problém - Korutany
- Jan Lucemburský svého druhého syna Jana Jindřicha oženil s dcerou Jindřicha Korutanského Markétou Maultasch (= Pyskatou) → Jan chce Korutany
- 1335 - Jindřich Korutanský umírá, avšak Ludvík Bavorský dává území Otovi Habsburskému, protože chce Korutany pro svůj rod Wittelsbachů. Ke všemu pomohla Markéta Maultasch, která Jana Jindřicha prohlásila za impotenta (později však měl spoustu potomků) a dala se roku 1341 rozvést. Záhy na to si vzala syna císaře Ludvíka Bavorského Ludvíka Braniborského → Wittelsbachové mají Korutany
- Jan Lucemburský se chce pomstít - spojil se s papežem Klimentem VI. (Pierre de Rosiere), spolu sesadí Ludvíka Bavorského z postu císaře Sv. říše římské
- 1346 byl Karel zvolen jako protikrál
- chystá se boj, ale Ludvík Bavorský spadne z koně a zlomí si vaz
- 1347 je Karel IV. jediným římskoněmeckým králem, později císařem
- 1346 Jan Lucemburský umírá v bitvě u Kresčaku s památnou větou na rtech - "Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal."