Popsala bych to jako pokles štábní kultůry.
Prostě se vám v mozku rodí strašně moc motivů, obratů, myšlenek a všechny jsou tak chaotické, že z toho dohromady nevzejde ani kvák.
No, tak třeba se něco změní, víte co, ...
A taky vím, čím to je... Fjodor leží doma na polici a není čten. A potřebuji číst něco krásného, oduševnělého, promyšleného, geniálního, dokonalého, spřízněného, milého a emocionálního.
Když už na mně má něco zanechat stopu, kterou Fjodor nepochybně zanechává - a velkou, tak ať mě systém nenutí se toho vzdávat.
I když děda říká, že je to takový trošku temný.
A co dárky? Už máte dárky? A zazvonili jste si v Olomouci na náměstí ve zvoničce? A měli jste už všechny druhy punče? A co perníčky, taky rádi zdobíte? A jste od toho upatlaní až za ušima?
A co zápočty? Co, jak to jde?
Tak si kruci... postěžujte si... Každý si přeci rád stěžuje. A nebuďte smutvaní!
KVÁÁÁK!
