Je krásné, když státní svátky vycházejí na úterý. Pondělky pak bývají volné a dají se využít!
A tak jsme vyrazili. Ne moc daleko, doslova za humna. Konkrétně z Jeřmanic na Javorník, na Rašovku a do Šimonovic. Na Javorníku od konce 19. století stála výletní restaurace v podobě obřího sudu. Tuto dřevěnou unikátní stavbu však v 70. letech 20. století až do základů zničil požár a dlouho na tom nenápadném kopci nebylo nic. V roce 2011 však kopec zase ožil - byl zde dostavěn zbrusu nový obří sud. Inspirován tvarem sudu, avšak zcela moderní.
Ilustrační foto Obřího sudu. V popředí sourozenci.
A tak víc, než nový moderní luxusní výletní cíl, kam dojedete autem na drahou večeři a cestou přejedete několik pěšáků, jsem si užila podivuhodně stále zelenou krajinu. Poněkud málo barevnou. Nejvíc mě udivovala tak svěže zelená tráva. Konec října a ještě ji nespálil mráz. Opravdu zvláštní.
Krajina je tady pod Ještědem mírně zvlněná, otevřená, mírná. A kdyby nebyla ona pověstná nízká oblačnost, otevíral by se tu nekonečný pohled na jizerské hřbety.
Nemohla jsem si odpustit panorama. :-) Trochu mě tohle místo dojímalo, krajina byla taková měkká, žádné tvrdé masivní žulové bloky, žádné rozervané stromy, vyvrácené staré pohraniční patníky. Jen rozeseté, napůl opuštěné vesničky a letící nebe.
Na Rašovce jsme se rozhodovali, jestli půjdeme ještě dál směrem k Ještědu po hřebeni, nebo zda zamíříme rovnou dolů do Šimonovic. Byla bych bývala šla dál, a pak ještě dál. I s rizikem pořádného nachlazení, protože bylo opravdu pořádně chladno a všudypřítomný a všudyvlezlý studený vítr nebyl zrova příjmený parťák na cestu. Avšak vzala jsem s sebou malé sourozence a ti si odhlasovali, že jdeme už na autobus, po šesti kilometrech (a ještě večer dělali ramena, že půjdou i 20 km!). A tak jsme po svačince vyrazili přímo dolů.
Cestou jsem si ještě vyfotila tuhle svažitou planinu s mraky a stromy na obzoru, ale koukám, že to není ostré. Nu což, to se tak stává (mně konkrétně dost často :-D).
Užijte si svátek zrození naší republiky a oslavte ho třeba rozjímáním v krajině. :-)
