Starověké Řecko - od Kyklad k Mykénám

O fenomenální řecké kulturře

---

Základní dělení řeckých dějin:

• Kykladská kultura
• Mínojská kultura
• Mykénská kultura
• Temné období
• Archaické období
• Klasické (attické) období
• Helénistické období

KYKLADSKÁ KULTURA (2800 př.Kr. - souostroví Kyklady v Egejském moři)

Kultura byla ovlivněna ostatními silnými kulturami tehdejšího světa. Mezi hlavní ovlivnitele patřily kultury Malé Asie, kultura Egypta a Mezopotámie. Doklad této kultury tvoří sošky žen z bílého mramoru, které pravděpodobně sloužili k uctívání kultu plodnosti. Našly se především jako součást výbavy hrobů. Charakteristickým znakem Kykladské kultury je keramika zdobená motivem spirály nebo kruhu, dále se nám také dochovali sošky hudebníků, což může znamenat, že se hudba těšila velké oblibě. Lidé z této oblasti používali jako materiál bílý mramor, tmavou vulkanickou horninu a opsidián. Dodnes se nepodařilo zjistit, zda nositelé Kykladské kultury na souostroví přišli nebo jestli se tam "vyvinuli" z nějaké jiné kultury.

MÍNOJSKÁ KULTURA ( ostrov Kréta)

Mínojskou kulturu dělíme na

• předpalácové období ( před 2500 př.Kr.)
• palácové období ( 2000-1550 př. Kr.)

Mínojská kultura byla kulturou mírovou, oslavovala přírodu, pohodu a radostný život.

Písemné prameny z dob mínojských jsou zapsány tzv. lineárním písmem A, které vzešlo z obrázkového písma. Texty byly zaznamenávány na hliněné destičky, které se ale nevypalovaly, což znamená, že se nám téměř žádné nedochovaly. Psalo se též na jiné materiály, například na dřevo, kůži či hliněné střepy.

Paláce byly centrem sídliště, ve kterém probíhal redistribuční systém (tzn., že se potraviny, materiály,...přerozdělovaly a podle postavení ve společnosti byly rozděleny mezi obyvatelstvo). Paláce se nám jen málo zachovaly, z těch nejznámějších si uveďme alespoň tři: Knossos, známý pro svou malířskou výzdobu, na které jsou zachyceny postavy v pohybu; Taistos a Mallu. Paláce byly velice prostorné a nesmírně komplikované stavby, probíhaly tam hry, zkoušky dospělosti apod.

Mínojská kultura byla několikrát během svého trvání na pokraji zániku, a to vlivem přírodních katastrof . V polovině 14. století př. Kr. ale zanikla definitivně. O příčínách zániku se diskutuje a známe několik variant. Tou první je, že opět o působili nějaké přírodní katastrofy a tou druhou, že na Krétu přišlo nové obyvatelstvo (Achájové), které se tam postupně dostávalo buď sňatky s Mínojany, naverbováním do mínojského vojska nebo násilným vpádem. Nejpavděpodobnější je, že obě tyto varianty působili naráz.

MYKÉNSKÁ KULTURA ( 1600 - 1200 př. Kr. - pevninské Řecko)

Rozdělení Mykénské kultury:

• Achájové
• Předmykénské období
• Raně mykénské období
• Vrcholně mykénské období
• Zánik kultury

Mykénská kultura byla první pevninskou kulturou Řecka s hlavními sídly na Peloponésu a na řecké pevnině. Hlavními nositeli kultury byli Achájové, kteří vytvářejí městská sídla.Již podle názvu kultury je jasné, že hlavním a nejvýznamnějším sídlem byly Mykény, spousty památek ale můžeme naleznout i v Pylosu, Tírynsu a v Athénách. Kultura byla díky obchodu rozšiřována i mimo řecká území.

Obchod probíhal s Egyptem (vývoz keramiky, která se nalezla i v Egyptských hrobech, to zapříčinilo i to, že chronologii Mykénské kultury určujeme podle chronologie Egypta), se Sýrií a Palestinou a se západním Středomořím.

Psalo se na vypalované hliněné tabulky (dochovány) lineárním písmem B, které vzniklo z lineárního písma A. Toto písmo roku 1952 rozluštili Britové Ventris a Chandwick.

Pohřbívalo se do šachtových hrobů, které byly vytesané do skály, později se začelo pohřbívat do kupolovitých hrobů, které měly kruhový půdoris. Známou nalezenou hrobkou je Atreova hrobka asi z roku 1400 př. Kr. Byla nalezená v Athénách a víme z ní,že byly používány posmrtné masky.

Za Mykénské kultury se stále udržoval kult plodnosti, kněží a kněžky stále nepatřili ke špičce společnosti. Vnikali též bohové na námět přírodních klimatických jevů, byla ztělesňována příroda = Pontia. Věhlas Mykénské kultury se donesl až k Chétitům, kteří ji zaznamenaly, Řecko nazývají Achijána (= země Achájů).

Jak kultura zanikla (1200 př. Kr.) přesně nevíme, existuje ale opět několik variant:

1. Sucho
2. Otřes zevnitř - zemědělci proti centru,..
3. Nátlak mořských národů různého původu
4. Příchod Dórů a Severozápadních řeků

Achájové se rozprchli do hor, na ostrovy v Egejském moři a na Kypr.

Poznámka: Sestavila jsem to ze školních poznámek, takže to není okopčené z nějakých jiných stránek!

Jdou po mně jdou - Jarek Nohavica

Úsměvná písnička k táboráku. Tahle písnička je neuvěřitelně pohodová, vždycky mi zvedne náladu. S tou 5. slokou nevím, já tuhle písničku slyšela od Jarka bez ní, takže jsem ji dala do závorky.

---

1. Býval jsem chudý jak kostelní myš,
na půdě půdy jsem míval svou skrýš,
[: pak jednou v létě řek' jsem si: ať,
svět fackuje tě, a tak mu to vrať. :]

2. Když mi dát nechceš, já vezmu si sám,
zámek jde lehce a adresu znám,
[: zlato jak zlato, dolar či frank,
tak jsem šel na to do National Bank. :]

R: Jdou po mně, jdou, jdou, jdou,
na každém rohu mají fotku mou,
kdyby mě chytli, jó, byl by ring,
tma jako v pytli je v celách Sing-sing.

3. Ve státě Iowa byl od poldů klid,
chudičká vdova mi nabídla byt,
[: jó, byla to kráska, já měl peníze,
tak začla láska jak z televize. :]

4. Však půl roku nato řekla mi:"Dost,
tobě došlo zlato, mně trpělivost,
[: sbal svých pár švestek a běž si, kam chceš,"
tak jsem na cestě a chudý jak veš. :]

R:

( 5. Klenotník Smith mi do očí lhal,
dvě facky slíz' a dal, vše mi dal,
[: a pak jsem vzal nohy na ramena,
ten, kdo nemá vlohy, nic neznamená. :] )

6. Teď ve státě Utah žiju spokojen,
pípu jsem utáh' a straním se žen,
[: jó, kladou mi pasti a do pastí špek,
já na ně mastím, jen ať mají vztek. :]

R: Jdou po mně jdou, jdou, jdou,
na nočních stolcích mají fotku mou,
kdyby mě klofly, jó, byl by ring,
být pod pantoflí je hůř než v Sing-sing.

Tak jo, zničte všechno a postavte si tu hnusnou skleněnou krabici!

Za případná ostřejší slova se omlouvám, ale myslím, že líp to vyjádřit nepůjde.

---

Šla jsem z bazénu domů a tu vidím, že ve Fügnerově ulici, právě tam, kde stojí onen stopadesát let starý jírovec, stojí velká modrá kovová potvora, coby jeřáb, že tam jezdí bagry a buhví co ještě. Zkuste hádat, co tam asi ty prokleté stroje dělaly. Přesazovaly jírovec. Hlavně, že všichni bojují o to, aby starou budovu obchodního domu nezbourali, aby byla zachráněna, ale ten strom je každýmu ukradanej. Všichnim kolem chodí, jakoby nic a je jim úplně fuk, že ty hnusný skety likvidujou jejich vlastní minulost. Je jim jedno, že pravděpodobnost, že by to jírovec přežil je jen velmi malá. Všichni si naivně myslí, že jsou všichni hrozně vstřícný, když ten strom přesazují místo aby ho porazili. Ještě žádnej takhle starej strom ve střední Evropě nepřežil takovýhle nesmyslný přesazování. Je jim taky jedno, že ten strom bude umírat mnohem dýl, než kdyby ho ty skety porazili.

Zjišťuju, že s Libercem to jde z kopce. Začíná se dávat přednost výstavbě před zelení. Tak jo, zničte to všechno, vy (ani nemám dostatečně odpovídajícií pojmenování), zavřete lidi mezi beton, asfalt , sklo. A třeba vzduch, světlo nebo vodu, to by jste nám vzít nechtěli? Jen si posluště, vždyť mi se bez toho obejdeme. Klidně si tu udělejte Las Vegas, klidně si tu postavte tři pr...e obchoďáků, multikin a restaurací, klidně. Klidně.

Raději skončím. To zásadní jsem vlastně napsala a víc psát není za potřebí. Jírovec tedy jednu bitvu prohrál, ale ta drudá, težší ho teprve čeká. Stojí před bitvou o život. Kéž ji tedy vyhraje a kéž tu s námi je ještě dalších 150 let.

Modlitba za vodu - Hradišťan

Nádherná písnička s nádnerným textem. Je v ní tolik pravdy, tolik nostalgie, tolik vzpomínek.....Nádhera!

---

Modlitba za vodu - ukázka

Ubývá míst kam chodívala pro vodu

starodávná milá

kde laně tišily žízeň kde žila rosnička

a poutníci skláněli se nad hladinou

aby se napili z dlaní

Voda si na to vzpomíná

voda je krásná

voda má

voda má rozpuštěné vlasy

chraňte tu vodu

nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd

A přiveďte k té vodě koníčka

přiveďte koně vraného jak tma

voda je smutná

voda má

voda má rozcuchané vlasy

a kdo se na samé dno potopí

kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek

Voda je zarmoucená vdova

voda má

voda má popelem posypané vlasy

voda si na nás stýská

Kousek života

Všechno, co udělám, je špatně. No, úplně všechno zase ne. Spíš všechno, co spočítám, je špatně. Čím víc se soustředím na fyziku a chemii, tím mi jde hůř matematika....to je jedno, takhle bych si tu mohla stěžovat ještě dlouho, škola je totiž asi nevyčerpatelné téma.

---

Tak třeba, takhle jednou jsem čekala v hrozným davu na matematiku a bylo již lehce po zvonění a chodbou si to šinula paní profesorka Andělová (naše bioložka, doufám, že je to napsané dobře :-)). Ve stejnou chvíli přišla Voršila (matematikářka ). Chtěla jsem si na rameno nahodit batoh a jít do učebny, ale jak jsem tak nahazovala, dostatala kolemjdoucí Andělová batohem. Chtěla jsem se otočit a omluvit se, ale jak jsem se otočila s již nahozeným batohem na zádech, tak to chudák slízla znova....Moc jsem se jí omlouvala a ujišťovala se, že se jí nic nestalo. Do učebny jsem odešla teprve v okamžiku, kdy mě ujistila, že se nic nestalo...tímto se ještě jednou omlouvám. Ach jo, asi se budu živit zásahama batohem do kantorů :-)

Nebo třeba dnes: Byla jsem si udělat studijní průkaz a první přestávku v kanceláři nikdo, druhou přestávku v kanceláři překvapivě nikdo. Tak jsem šla za hospodářkou, ta mi vše ochotně zařídila a řekla, že pro kulaté razítko si musím na sekretariát. Další přestávku v kanceláři již byla ona sekretářka či jakou má ta paní funkci. Slušně jsme jí požádala o kulaté razítko a ona mi neslušně řekla, že již nejsou úřední hodiny a kdesi cosi. Načež jsem se bránila, že v době úředních hodin v kanceláři nikdo nebyl. Vztekle popadla průkazku, dala na ní razítko a já jsem se raději rychle vytratila před C1.

A abych navázala, už se na našem ústavu všichni scvokli, oni se chtějí 40 hodin vkuse učit matematiku, aby se zapsali do Guinessovky!! Chápete to? 40 hodin matiky!!! Já jsem mrtvá po 45 minutách...nesmějí usnout a do konce jich musí vydržet nadpoloviční většina. Teda, jsou zralí na Bohnice.

Jů, už jsem toho napsala více než dost. I když bych dokázala psát ještě dlouho. No a na povzbuzení všech matematických antitalentů jako jsem já přidávám jednu chytrou větu : "Co všechno ze mě mohlo být, kdybych se nenarodil (a)..." ;-)

Žil byl jednou jeden moudrý pán...

Lucius Annaeus Seneca, jméno, které určitě každému něco řekne. Psala jsem o něm práci a doslova jsem si zamilovala jeho citáty. Některé z nich jsou zde:

---

"Je podlé něco říkat a něco jiného si myslet - ale oč je horší něco napsat a něco jiného si myslet."

"Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý, pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý."

"Všem lidem prospívá dopřát čas od času duši uvolnění. Odpočinek obnovuje totiž životní sílu a veselá nálada prázdnin rozežene každý smutek."

"Největší zlo je odejít z počtu živých dříve, než jsi umřel."

"Milujeme ty, kteří nás odmítají a odmítáme ty, kteří nás milují."

" Dlouhá je cesta přes pravidla, krátká a vydatná přes příklady."

http://cs.wikiquote.org/wiki/Lucius_Annaeus_Seneca Na této adrese naleznete spoustu dalších citátů nejen od Senecy.

Seneca. zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Seneca.JPG

Proč jsou lidi tak hnusní na ostatní?

Když už jsem si myslela, že mám kolem sebe super lidi, tak přišla zase jedna "podpásovka".

---

Jako tisíce tříd v republice máme založené třídní stránky na Spolužácích..cz.. Jestli někdo alespoň trošku znáte systém Spolužáků, tak víte, že ke každému svému spolužákovi můžete napsat komentář. No, všichni si tam píšou přesladký věcičky až na jednoho nebo jednu z nás. Jeden (jedna) z nás se rozhodl (a), že bude "svině". K jedné mé spoužačce a dobré kamarádce napsal (a) komentář : "smrdis". Jak prosté, že? Ještě k tomu se podepsal (a) pod krásnou přezdívkou, související nikoli s ním (ní), ale s fyzikou. Takže moje nedůvěřivost ke svým spolužákům je oprávněná...ach jo a já si myslela, že to souvisí jen s mým obyčejným strachem z nového a neznámého kolektivu.

No, každopádně je mi toho ubožáka (ubožačky) líto. Sakra, mě to fakt štve, je to moje kamarádka a je hrozně moc fajn, má užasný smysl pro humor a nikdy nezkazí žádnou legraci. Já to fakt nechápu, nechápu, proč jsou lidé takoví, proč tam dotyčný (ná) nenapsal (a) třeba: " No, moc mi nesedíš a ještě jsem si k tobě nenašel (a) cestu. Třeba se to časem změní..." Vždyť je toho spousty co se dá napsat o nesympatickém člověku a slušně a taktně...sakra já taky těm , které nemusím nepíšu komentáře typu : " Smrdíš....."

Lidi jsou koukám pořád stejní a pak se mi má někdo divit, že k nim mám takový celkem negativní postoj. Samozřejmě k lidem jako k celku, on je totiž velký rozdíl jeden člověk a mnoho lidí. (povídání na toto téma by bylo moc dlouhé....). Jen doufám, že jednou přijde řada i na tu "svini".

Boží skládanka - Svou cestou

Folková hudební skupina mi k uchu přišla zase jen pouhou internetovou náhodou. Na první poslechnutí se mi ale zalíbila. Dříve jsem tento žánr moc nemusela a dnes ho téměř vyhledávám, zvlášť v těch okamžicích, kdy mám chuť na něco klidnějšího. Mám od Svou cestou dvě nejoblíbenější písničky: Boží skládanku a Plný pohár. Okamžitě si mě získaly svým textem...jednou jsme měli o výtvarce dělat práci na téma člověk a technika. Našla jsem si docela pěkné fotky a doplnila je úryvky z Plného poháru, myslím, že vznikla pěkná kombinace. ;-)

Jako všechno, i Svou cestou mě poznamenla. Objevila jsem s ní totiž, že folková hudba je krásná a aktuální. Ať se vám daří Svoucesťáci!

---

Text napsal Josef Průcha a hudbu Vladimír Šunda

Boží skládanka

1) Kam, kam, řekni kam, žene tě tvá pýcha

kam, kam, řekni kam, spěcháš člověče,

život jeden máš, tak užít se ho snaž,

život jeden máš, jak voda uteče

2) Stále věci sháníš, všechno chtěl bys mít,

přírodě bys radit chtěl, sám neumíš žít,

ani všechno zlato, nestojí ti za to,

abys déle žil, abys pochopil

Ref: /:Život, země hvězdy, to je věčná hádanka,

pravda bývá prostá, je to boží skládanka:/

3) Tak zvedni aspoň hlavu výš, pohleď na nebe,

vždyť ten vesmír obrovský byl tu i bez tebe,

byl tady a bude, tak jako touha v nás,

nemusíš všechno vědět a bořit každou hráz

4) Až se tu někdy zastavíš, potěš se s krajinou,

hlavu svou skloň do trávy, promluv s květinou

naslouchej zpěvu ptáků a tichu kolem řek

tam najdeš to, co hledáš, moudrost, radost, lék

Ref: /:Život, země hvězdy, to je věčná hádanka,…………….:/

První výprava Junior Ranger na Tetřevkách

Je tu zas víkend a po dlouhé době plánování se rozjel projekt Junior Ranger. Nastal čas, abychom se seznámili i v terénu.

---

V sobotu jsme vyrazili vlakem do Hejnic (překvapivě :-D). V Raspenavě, kde jsme měli přestupovat jsme se kupodivu sešli téměř všichni (bez chudinek marodů..ach ta chřipka). Nic nám tedy nebránilo v tom, odjet do Hejnic a dát se na pochod. Tak se i stalo.

Stačilo pár metrů a všude ležel sníh. Ano, ta bílá hmota se válela všude kolem a bylo jí, s postupující výškou, čím dál víc! Měla jsem z toho radost a trošku mi to připadalo jako zázrak: pod námi "jaro", nad námi zima. Cestou jsme zkontrolovali nějaké horolezce, jestli mají povolení lézt v Národní přírodní rezervaci (povolení a průkaz zapomněli doma, ale protože to byli opravdoví horolezci, nechali jsme je ať si lezou...). Krom horolezců jsme již nepotkali nikoho a tak nám Tomáš (hlavní vedoucí) mohl vyprávět spousty zajímavostí o údolí Velkého Štolpichu.

Když jsme se "vyškrábali" až na magistrálu, potkávali jsme spousty běžkařů, kteří byli šťastní z téměř půl metru sněhu, který jim dával možnost oprášit své náčiní a vyjet do hor. Méňe již ale byli nadšení z nás, i když jsme se snažili nebořit stopu.

Před námi Tetřevky. Hurá dovnitř a usušit všechno mokré. Vybaleno, skoro usušeno - může být oběd. Každý vytáhnul co měl a mohlo začít hodování. Po obědě a chvilce karbanu (hrání žolíků a smání se na celé kolo) přišel program. Započala beseda s odborníky (jména vám neřeknu, jelikož si je nepamatuji, to v důsledku mého nepamatováka na jména), po níž následovala večeře. Po guláši byl večerní program. Nejprve jsme si zapěli pár písní a pak se nám dostalo informací ohledně zimního pobytu v horách a co máme dělat, když se dostaneme do potíží. Následovala praxe...hrabali jsme si záhrab. Za 25 minut jsme ve sněhu museli vyhrabat na tolik velkou díru, abychom se tam vešli 3. Vyhrabali jsme a vešlo se nás tam 2 a půl. Mně koukali nohy ( a Michalovi zadek, jelikož se nám začala bortit stěna :-D ). Pak nás tam nechali vytuhnout ( a všichni ostatní byli v teple chaty ), nu což...nejsme z cukru. Pak jsme ještě dlouho hráli a zpívali....

Druhý den po snídani jsme zase hráli fajnovou hru na motivy Riskuj! I když naše družstvo prohrálo (ale jen o třista bodů), byla to zábava, pak se ještě chvíli hrálo na kytaru a pak tradá na vlak. A tak končí naše 1. výprava a já si z ní odnáším spousty krásných zážitků. Děkuji všem, co tam byli a zvláště pak Tomášovi, který nás měl všechny na povel.

Úvaha o ničem

No, vcelku nemám co psát, což je u mě docela zvláštní.

---

Všichni kdo mě znají by se asi divili, jelikož jsem, myslím, dost upovídaná (když je o čem povídat :-D ). Uvažovala jsem o tom, že sem už nebudu každý měsíc cpát deníček, ale že sem budu psát průběžně. Také jsem uvažovala o tom, že sem dám svou pololetní práci z informatiky a geografie zároveň, a to odborný text o Hodkovicích nad Mohelkou, o malebném městečku v Podještědí. Neděste se, moc odborné to není....:-D já si na odborné texty moc nepotrpím, nejraději si pro ponaučení přečtu něco, kde to autor nepřehání daty, architekty a vším možným, ale zároveň se dočtu vše, co potřebuji....Takových textů o Hodkovicích jsem našla tak malinko, že bych to spočítala na prstech jedné ruky. No, to už zase odbočuji.

Také jsme začali místo tělocviku chodit plavat. Vodu mám ráda (vždyť jsem také ryba.. :-D), ale nejsem si jistá, zda chci skákat po hlavě do téměř čtyřmetrové hloubky. :-/ Dneska jsem neplavala, jelikož se má zatracená rýma rozhodla přestěhovat do čelních dutin (zdravotníkům se omlouvám, ale přesný název těch "čelních dutin" neznám), což znamená "jen" kapat si nějaké příšerně zapáchající kapky a neustálou bolest hlavy ze zoufalství tišenou takovým tím růžovým práškem. Každopádně jsem dvě hodiny seděla na lavičce v bazénu a pozorovala své mokré spolužáky, kteří na konci té dvouhodinovky vypadali značně vyčerpaně.

No a zítra se jede opět na Tetřevky. První výprava Junior rangeru, budou tam poprvé noví lidé,....doufám, že také na první pohled propadnou této dřevěné chajdě v horách, že propadnou té romantice bez výstřelků dnešní civilizace. Každopádně se moc těším. Jen mě vůbec netěší, že s sebou musím tahat anglický článek o Londýnu, který si musím pěkně přeložit a ještě pěkněji zapamotovat jeho obsah a vůbec nejpěkněji ho umět převyprávět v angličtině. Jedou se mnou naštěstí lidé angličtiny znalí, tak snad nebudou lakomí a přispějí dobrou radou. :-))

Tím jsem asi skončila mou původně úvahu o ničem. To je totiž úplně nejlepší, že se od ničeho dostanu až k angličtině, lidské myšlenky jsou hold neusměrnitelné :-D. Jo a ještě k těm lidem: dostala jsem diář a v něm je uvedena tahle krásná věta: " Také člověk občas nefunguje a vhozené mince nevrací. " Je tam napsáno ještě moc pěkných vět, ale ty si nechám na jindy, abych zas příště měla čím obohatit svůj tok myšlenek. :-)

O lásce

Zas jednou jsem básnila :-D

---

Dva lidé - jeden osud

Dvě těla - jedno srdce

Dvě ústa - jeden polibek

Dva názory - jedna dohoda

Čtyři ruce - jedno obětí

Jedna láska - spoustu radostí

Jedna láska - spoustu starostí

Deníček za leden

Předmluva k lednu: Chtěla bych se tu krátce ohlédnout za rokem 2006. Určitě to byl nejdůležitější rok v mém současném životě. Vyšla jsem základku a ocitla se v novém prostředí. Musela jsem se rozloučit s přáteli, s mým dosavadním smyslem života. Štvali mě, to jo, ale .....Nebylo to lehké. Nový kolektiv je docela fajn, ale stále nevím, co si o nich mám myslet. Taky jsem byla poprvé na festivalu, můžu říct, stane se z toho tradice. No a nakonec to byl dobrý strýček náhoda a trošku taky osud. Ano, ochranáři. Nejlepší kolektiv dobrých lidí na světě. Moc dobrých lidí. Ještě bych dodala, že jsem si znovu prosekala trnitou cestu k nejúžasnější kamarádce všech dob a krom ní jsem poznala ještě osobu, která mi je na světě asi nejdražší ( když pominu rodinu)....

---

Když to tak shrnu, tak nejhorší asi bylo období září - listopad. Ani ne tak po té existenční stránce, ale po té psychické. Rok 2006 odešel v pokoji a s ním odešlo všechno do minulosti, doufám ale, že některé věci a někteří lidé budou i nadále moje současnost a snad i budoucnost.

1.1.2007: Na Ještědu bylo krásně. Velice krásně. Sice nám trošku pršelo, ale co. Nejsme z cukru. Dostala jsem odznak a diplom. Pro někoho cetka, pro mě radost. Taková pěkná tradice, to by se mě založit i jinde. Například v Hrádku nad Nisou by mohli chodit na Popovu skálu, v Brně na Špilberg a podobně...

Poslední dobou používám často slovo nic. Co to vlastně je, to nic? Je to jako ta neprostupná mlha, přes kterou nebylo z Ješťedu nic vidět? Jak si mám vlastně takové nic představit? Napsala jsem o nic a podbném mnoho stránek, ale to si raději nechám pro sebe. Nebyly to věci zrovna takové, které bych chtěla, aby si mohl přečíst třeba celý svět.

7.1.2007: Nevím jak u vás, ale u nás již definitivně skončili Vánoce. Odstrojil se již trošku zevšednělý stromek, cukroví je již snědeno a všechno se vrátilo do starých, všedních kolejí. Zítra se jede na lyžařský výcvik. Ten původní byl zrušen, a tak nás místo Rokytnbice nad Jizerou čekají moje milované Jizerky. Těším se, moc. Sněhu je sice jen maličko a to ještě bude na klistr, ale i tak se těším. Na akcích jako jsou různé výcviky a kurzy totiž mnohem lépe poznám lidi kolem sebe. Možná, že mě spousta z nich překvapí. Člověka si totiž nejvíc cením podle jeho životního názoru. A v horách se to vždycky nejlépe projeví. No nic, jdu si ještě připravit nějaké věci na zítřek.

10.1.2007: Má to vůbec smysl? Má vůbec smysl všechno co dělám? Má smysl tenhle blog? Nevím. Do dnes jsem si myslela, že ano, ale...Co můžu ale chtít? Jsem podivín, který nikam nepatří. Všichni v mém věku jsou úplně jiní. Nemůžu tvrdit, že jsem vždycky někam patřila, to ne. Naopak. Již spoustu lidí nade mnou kroutilo hlavou a spoustu lidí jen pochvalně přikývlo. Co si tedy mám myslet? Občas mi dělá potíže ustát to kroucení hlavou. Ne, nejsem nijak zvlášť urážlivá, ale je mi to prostě jen malinko líto. Je mi líto, že jsem cvok, blázen, idiot. Tentokrát opravdu nevím, kde dělám chybu. Co dělám špatně? Je snad špatně, že ve svém volném čase pomáhám v horách? Je snad špatně, že si vylévám srdíčko na blog? Je snad špatně, že žiju? Asi jo. Nejraděj bych teď utekla, utekla bych hodně daleko, hodně daleko.

30.1. 2007: Je to již příliš dlouhá doba. Již příliš dlouho nevím, co se děje. Můj úsměv je jen na povrchu. Uvnitř jsem se už nesmála dlouho. Nevím. Vím jen to, že nevím kudy z toho ven. Osud nahodil sítě a já se do nich chytila, jak bezbraná ryba v sítích nevím kudy dál. Jen těžko se každé ráno přemlouvám se zvednout a jít. Jít. Může se zdát, že musím být ten nejšťastnější člověk na světě. Mám všechno. Dobrý kámoše, jednoho víc než kámoše, poměrně dobrý prospěch..Ach jo. osude, co to se mnou děláš?

Trošku krátké, že? Leden byl totiž poklidný měsíc...doufám, že únor bude ještě poklidnější.