Nejlepší plán, který si můžete vymyslet na osamocenou sobotu je jít někam ven. Tak jsem šla... tedy spíše jela do ZOO (nadpis je tak jak je naschvál - takhle to píše sama zoo na propagačních letácích - je fascinující, kolik je v těch dvou slovech O :D).
Moc jsem se na to těšila, už jen to, že se budu moct sama toulat po zoo, fotit si a nikoho neobtěžovat svým slimáčím tempem. Většina lidí totiž chodí po zoo neuvěřitelně rychle. A co jsem tam viděla uvidíte na fotkách - ne všechny jsou v nějaké lepší kvalitě, ale většinou fotíte přes upatlané sklo, mříže nebo v pavilonu se špatným světlem. Tak alespoň výbor z toho, co mě zaujalo a "krátký" komentář.
PS.: Díky za sponzoring volnou vstupenkou. :)
Pavilon primátů je opravdu zvláštní místo - některé expozice jsou takhle pěkně vymalované, plné větví a schovek pro malé opičky a jiné - brrrr, studeně vykachličkované bez ničeho, tedy pardon: jedna hadicová hamaka u stropu.
Nicméně dívat se na malé, hravé a zvědavé opičky musí bavit každého, taky byl pavilon narvaný. Tak jsem ho spěšně opustila... opravdu hodně mě rozčilovalo, že rodiče nechají děti bušit do skla a křičet "Mááááámíííí, proč se na mě nedívá, ona utekla o domečku!".
Absolutně nejlepším zážitkem pro mě byl pavilon netopýrů. Vejdete do tmavé místnosti, kde volně lítá x druhů netopýrů, proletí tak 2 mm kolem vaší hlavy. Byla jsem z toho naprosto vedle. Úplně sama v malé místnosti, kde jsem neviděla na krok a kolem jen a jen divné zvuky - šustění křídel a divné "hopkání". Co bylo to "hopkání" jsem zjistila posléze. Uprostřed místnosti mají výběh fenkové. Dva spali pod lampou a třetí byl neposeda, opatrně se přiblížil ke sklu a pozoroval mě, když jsem se pohla, splašeně běžel do skýše. Za pár sekund ale zase vylezl a plížil se ke mně. Nechala jsem ho vždycky dojít až ke sklu, a pak jsem máchla rukou a on upaloval pryč. Tak jsme si chvilku hráli, pak jsem ho nechala, být a začala jsem zkoumat zbytek obyvatel téhle jeskyně. Každou chvíli se kolem něco mihlo. Někteří netopýři se různě škrábali po stěnách kolem, někteří spali stulení jeden ke druhému.
Surikaty asi patří ke klasice každé ZOO, ale s těmito byla opravdu zábava. Výběh byl plný mladých uličníků, kteří se bez ustání honili, prali a sklákali po sobě. Jen div, že se nechali alespoň takhle vyfotit. Každých pár sekund se napříč expozicí prohnala neřízená střela pěti až šesti kumpánů, kteří jen tak tak dobrzdili před sklem. Pár se jich schovalo do dutého kmene, zbytek se začal rvát, kousat do uší a vůbec si provádět jen samé lotroviny. Pak vyrazili ti z kmene, skočili na rváče, kteří se rozprchli do všech směrů. A honička znovu začala.
Pavilon amerických deštných pralesů. Byla jsem zvědavá na mládě mravenečníka. Ostatně tohle zvíře jsem v životě neviděla na živo. To si ale zřejmě spalo v pavilonu, kde se v boudičce cosi s dlouhým nosem krčilo. Ven vylezl jen tenhle fešák. Prošel se výběhem, objal strom a zase zalezl. Je to ale zvláštní zvíře ten mravenečník. Vypadá jako nějaký mimozemšťan, jako by ho seslali z jiných světů. A jak roztomile chodí - vypadá neohrabaně, ale když vylezl ven podruhé, tak se rozběhl a klobouk dolů. Běží dost rychle. Hlavně se na něm všechny jeho chlupy natřásají a ocas mu vlaje. Jenom nechápu, že si při tom běhu nešlápne na nos. Taky je mravenešník dost velký, potkat ho někde v kampradí, tak se počůrám strachy.
Zkrátka ať žijí zvláštní tvorové naší planety.
Tahle koule chlupů je další obyvatel jihoamerického pavilonu. Kdo ho pozná? Jak jedna maminka podotkla: "To je ten z doby ledové." I když tam vypadal trochu jako surikata. :D A vypadá to, že opravdu dostojí svému jménu. Ani jeden z jeho parťáků nevypadal nijak aktivně.
Lenost koček je všeobecně známá a tyhle nehodlají vybočit z normy. Moc se mi líbilo, že v pavilonu šelem měli vedle sebe jaguára a levharta - až se mě zase lidi budou ptát, pošlu je do Olomouce, ať se podívají jaký je mezi nimi rozdíl. Co mi přišlo ale trochu více zvláštní bylo to, že za výběhy s popitníky byl výběh, ve kterém byl zavřen gepard. My v Liberci pořád řešíme, že blízká přítomnost těchto velkých koček stresuje zvířata, která jsou obyvkle v potravním řetězci určeni za jejich potravu. Avšak nejsem zoolog, tak nevím, třeba to koním a přímorožcům nevadí. :D
Však to říkám, vidíte, jak mslně kouká na ty gazelky? :D (Dobře, ve skutečnosti šla tahle čita jenom na záchod :D)
-----------
Tak a to je vše.
Olomoucká ZOO je zvláštní - měla jsem pocit, že jdu na houby do lesa, protože pořád chodíte lesem, a občas potkám nějakého toho medvěda, vlka, kozu, jelena, velbouda... Nádherné ale je, že většina výběhů je neuvěřitelně prostorná, to je asi sen každé zoo. A musím říct, že zasadit do toho "lesa" výběhy s jeleny, medvědy, vlky, divokými kočkami a dalšími přirozenými obyvateli, je alespoň pro mne, prostě nádhera.
A abych nezapomněla. V kontaktní ZOO měli lamy! Pohladila jsem si lamu! Miluji lamy, jsou tak lamózní! :D Chci taky lamu! (Mami, koukejte vyklidit chlívek :D)
