Asi se hodí vysvětlit, proč se tu v posledních málo dnech objevují jen dějepisná povídání. Důvod je prostý, ne nijak překvapující: Náš dějepisář, kolega Goll, nás péruje. Týden co týden písemka co písemka.
Teď ale zpět do minulosti! Středověká civilizace měla zemědělský charakter, pracovalo v něm 90% lidí. Na počátku vrcholného středověku se ale začínají dít změny: mění se zemědělské nástroje, chov zvířat, pěstování plodin a všechno vyústí v agrární revoluci.
TECHNOLOGIE PŘÍPRAVY A OBDĚLÁNÍ PŮDY
Orná nářadí
Již dlouhé časy byly rolníky používány dva základní nástroje: hák (čili rádlo) a pluh. Základním rozdílem bylo to, že rádlo půdu pouze rozrývalo, kypřilo, ale neobracelo. Pole tak muselo být oráno dvakrát, aby se na povrch dostala čerstvá a odpočatá půda. Princip tohoto dvojitého orání se nazýval křížová orba.
Všechny nedostatky odstraňoval pluh. Měl asymetrickou radlici, která půdu kypřila i obracela zároveň. Orba byla celkově méně fyzicky náročná a pluh se stal hlavním orebním nářadím, kdežto hák byl používán jen doplňkově.
Hnojení
Půda byla značně vyčerpaná, bylo ji třeba přihnojovat. K hnojení sloužila pouze zaorávka porostu, který na poli vyrostl v době odpočinku. Dále se pole hnojila tzv. žďářením - spálením původního porostu. A jestli čekáte na hnůj, čekáte správně. Pole se hnojilo i mrvou domácích zvířat.
Ke sklizni základních plodin, především obilí, se dlouho používali jen srpy, až později byly nahrazovány kosami. K výmlatu obilí byly používány cepy, nebo se přes obilí nechal přecházet dobytek. Od plev se zrno oddělovalo přesíváním za větru.
Hospodářská zvířata
Na vesnicích se choval především hovězí dobytek, a to především jako tažné zvíře, kvůli mléku i masu. Kůň byl zvířetem jezdeckým, prase zas bylo chováno výhradně na maso. Všestranným zvířetem byla ovce, z mléka se dělal sýr, používala se vlna a chov nebyl náročný. Chována byla i drůbež a jiné drobné zvířectvo.
Lov a rybolov
Lov se stal výsadou šlechty, která s oblibou pořádala hony. Zvěřina obohacovala jídelníček především majetným aristokratům, u prostých lidí se zvěřina objevovala naprosto výjimečně.
OSEVNÍ SYSTÉMY
Přestože se půda hnojila, bylo v ní zoufale málo živin, což způsobovalo malou úrodu, následně pak hladomory. Alespoň malý posun vpřed přinesl poznatek, že půdu je nutné nechat odpočinout.
Typy osevních systémů
V Evropě existovalo několik typů osevních systémů, obecně můžeme mluvit o vícehonném osevním systému. Postupem času převládl tzv. trojhonný systém, jehož podstatou je střídání ozimu, jaři a úhoru. Ve skutečnosti se ale pole muselo nechat odpočívat i několik let, takže se trojhonný systém komplikoval. Vzniknul tak víceletý úhor, neboli lada. Výhodou trojhonného systému bylo, že pro osev se dala využít větší plocha polnosti - tzv. plužina.
Úhor, tedy neoseté pole, sloužilo jako pastva pro dobytek, jednotlivá pole se proto i spojovala, aby vznikla velká plocha (area). Na vyčerpaných polích ale rostlo tak málo trávy, že se dobytek pásl v okolních lesích.
AGRÁRNÍ REVOLUCE
Zemědělství se ale navzdory všemu zlepšování dostalo do bludného kruhu. Nedostatečné hnojení, nedostatečná regenerace půdy, malé výnosy, nedostatek potravy pro lidi a dobytek. Společnost je tak pod stálou hrozbou hladovění.
Agrární revoluce přinesla používání kovových nástrojů, které byly mnohem trvanlivější a výkonnější. Také se začal jinak zapřahat tažný dobytek. Místo za rohy nebo šíji zvířete se zapřahalo pomocí chomoutu, který umožnil větší využití síly zvířete.
Rozšířila se i paleta pěstovaných plodin. Vedle vedoucích pšenice a žita se pěstovaly i oves a proso, luštěniny, hrách a zelenina.
Samotné revoluci prospěly i klimatické změny. V 12. a 13. století došlo ke zvýšení sluneční aktivity, zvýšila se i průměrná roční teplota. To samozřejmě ovlivnilo i sklizně.
Lidé
Výrazné obohacení lidského jídelníčku způsobilo, že se prodloužil přirozený věk dožití z 25 let na 30 - 35 let, přirozeně též vzrostl počet narozených dětí.
Lidé se ale nevyhnuli epidemiím moru. Zejména první epidemie dýmějového moru v Evropě, tzv. černá smrt, zahubila statisíce lidí po celém kontinentě. Mor měl i děsivé účinky psychologické, lidé pomalu měnili svůj pohled na svět.
Krajina a vesnice
V raném středověku byly vesnice daleko od sebe, mezi nimi byla divoká nezkultivovaná příroda a cestování bylo nepohodlné a nebezpečné. Vesnice si tak musely vystačit samy. Používal se dvojhonný systém, tedy střídání setí a úhoru. Vesnice byla malým sídlištěm, domy se stavěly naprosto neuspořádaně, pokud možno v blízkosti vodního zdroje. Domy byly dřevěné, zpola zapuštěné do země (tzv. polozemnice), měly jedinou místnost a centrem všeho dění bylo ohniště.
Ve vrcholném středověku se vesnice mění. Je stavěna podle určitého plánu, jejím středem bývá náves nebo alespoň hlavní ulice. Převládají nadzemní roubené stavby, ale i chlévy, mlýny, sýpky, krčmy a stodoly. Směrem do ulice jsou stavěny obytné budovy, za nimi jsou hned hospodářské a pak začínala pole, která již měl klasický obdélníkový nebo klínový tvar. I krajina se začala rychle měnit, kultivovat. Prostory mezi vesnicemi se zmenšily a zkultivovaly.
