Zase chvíle volna! Nedá mi to, abych nezavzpomínala na výlet na královský hrad Bezděz, kam přesídlila jedna moje kolegyňka z Grabštejna. Tak jsme vyrazili se podívat, jak si tam žije. A má se tam moc krásně, tak nějak goticky. :-)
Nedivím se, že Bezděz nebyl nikdy zdolán nepřáteli. Který nepřítel by vydržel ve zbroji lézt nahoru do kopce, kde na něj čekala hrozivá mohutná Čertova věž? Který nepřítel by vydržel tu obrovskou duchovní sílu, která Bezděz obklopuje?
Bergfritová věž zvaná Čertova nás přátelsky vítala. Snad tuší, že nejsme dobyvatelé, ale jen pokorní poutníci, kteří se jí a celému hradu přišli poklonit.
Klenby, ty já miluji. Jsou tak velkolepé! Chtěla bych se vrátit v čase a podívat se, jak to na Bezdězu vypadalo za dob jeho největší slávy. Jak majestátně musely vypadat jeho sály, když jste nad hlavami měli něco takového. I ve věži!
Co zbylo z královského paláce do dnešní doby? Zbytky zašlé slávy. Ale cítila jsem, že zdi by mohly vyprávět o Přemyslu, Václavovi i o opilém mnišstvu.
Vrcholem gotického blaha je kaple. Hrady ve mně vzbuzují úctu, pocit starobylosti a jakési zvláštní pokory. Ale přiznám se, že bezdězská kaple srazila mě do kolen. Chtěla bych tam zůstat a čekat na západ slunce, až by oranžové světlo zalilo pilíře a klenby, až by přišli duchové mnichů, usedli do kamenných lavic a začali by zpívat k tiché modlitbě.
Kaple se vylidnila a nastalo v ní ticho rušené jen povykem z nádvoří.
Letní modř, srpnové nebe a Máchův kraj. Co víc si přát.
Karel Hynek Mácha vytesaný z kmene staré lípy. Lípa bohužel již podlehla svým létům, ale byla stará skoro stejně jako básník sám, a tak je více než symboliké, že se vrátila na křižovatku cest v podobě milovníka kraje kolem Bezdězu.
Až někdy pojedete kolem, stavte se na Bezdězu. Oblažíte svou mysl a rozjasníte srdce. Ten hrad má v sobě něco víc, než jen staré zdi. Z mozaiky všech detailů se vám složí obraz velkolepého a úctu vzbuzujícího díla starého krále.
