Milý Kamrlíku

Když se tak dívám na počty napsaných článků za jednotlivé měsíce,

---

tak zjišťuji, že poslední dobou mají klesavou tendenci: červen- čtyři články, červenec - pět článků,...ach můj milý Kamrlíku, to je ale bída, co? Upřímně řečeno, Kamrlíku, mně to ani moc nevadí, když napíšeme čtyři pět článků za měsíc a budou to články o něčem, co je nám blízké, tak budeme spokojeni.

Víš, Kamrlíku, občas mám chuť udělat tu něco radikálního, něco ale úplně převratného, třeba zrušit rubriku nebo změni tvou strukturu. Když já ale nevím co, a tak raděj nic nedělám, než abych něco pokazila. Já myslím, že jsi docela pěkný tak, jak jsi, nemyslíš?

Tak se tedy dohodneme, viď, já budu psát jen když budu mít opravdu o čem a ty mi budeš dělat jen radost. Ach Kamrlíku, ani nevíš, jak jsem ráda, že tě mám!

Uplynulé dny

Rozhodla jsem se, že moje autorské články oddělím od ostatního...zde je samozřejmě nechám, jen teď budou duo na dvou stránkách.

---

Co mě k tomu vlastně vedlo? Mno, sehnala jsem si nějaké informace o Autorském klubu (nevím, jestli jste si všimli, že je uváděn v žebříčcích) a dozvěděla jsme se, že tam jsou zařazovány takové blogy, který mají autorský obsah a jsou zajímavé. Nevím, jestli jsou ty mé bláboly zajímavé, ale autorské jsou zcela určitě. No a protože Kamrlík to nesplňuje ani náhodou, tak jsem autorské články nakopírovala na jiný blog. Uvidíme co se stane.

Minulý čtvrtek jsem byla na první službě v zoo (dělám tam dobrovolníka), bájo. Zítra tam jdu zas. Jediné, co schází k dokonalosti mého provozování tzv. "Patnáctky" ( hned u poníků a lam naproti pižmoňům) je němčina. Bohužel na tom ještě nejsem tak dobře, abych lidem vysvětlila, že to, co vidí je embryo krokodýla čelnatého. :-D

Za týden jsem přečetla obě půjčené knihy a tak budu muset zase do knihovny, abych měla co číst. Také jsem za poslední týden napsala už velký kus oddílové kroniky a udělala jsem prezentaci pro jednu naší profesorku a by byl ten výčet aktivit kompletní, začala jsem se učit dějepis, protože stále netuším, jestli ta velká opakovačka bude nebo ne.

Tak to by asi stačilo. V diáři jsem došla přesně na polovinu a moudro na tento týden mi hlásá, že : "Popásl se na mých rozpacích. Pak je dlouho přežvykoval." Stejně, ten diář vymýšlel nějaký génius. :-)

Páčko.

Emily Brontëová - Na Větrné hůrce

Kniha s podivuhodným příběhem dvou rodin, které se vlastně trochu nechtěně provázaly vzájemnými sňatky.

---

Příběh se odehrává roku 1801, v tajuplném a ponurém prostředí močálů u usedlosti Větrná hůrka na severu Anglie. Současný majitel samoty, pan Heathcliff, získal pro sousední Drozdov (který má také v držení) nového nájemce, londýnského měšťana pana Lockwooda, který přichází svého domácího pána navštívit na Hůrku.

Díky drobné nehodě a špatnému počasí je nucen na Hůrce strávit noc, Heathcliff je nevlídný hostitel a noc se stává peklem. Lockwood náhodou narazí na staré knihy jisté Kateřiny Earnshawové, když později netaktně na svého hostitele vychrlí zlé sny a narazí na Katřinino jméno, dovtípí se, že Heathcliffova nevlídnost pramení z nějaké dávno zapomenuté křivdy.

Když se Lockwood vrátí na Drozdov, jeho hospodyně, paní Deanová, mu ochotně po několik večerů vypráví starý příběh o Kateřině Earnshawové, o Heathcliffovi a jejich rodinách, o nenaplněné lásce dvou lidí, která Heatcliffa sžírá a mučí, a které nakonec podlehne. Lockwood se dozví vše o Heatcliffově nenávisti, zášti, nevlídnosti a touze po pomstě...příběh ho dojímá, snad trochu děsí a rozhodne se odjet zpět do |Londýna.

O rok později se Lockwod vrací zaplatit nájemné, jaké je jeho překvapení, když zjistí, že Heatcliff již nežije (paní Deanová mu opět vylíčí, co se během jeho nepřítomnosti stalo) a že se na Větrné hůrce žije skoro stejně radostně jako na začátku vyprávění paní Deanové.

Keby - No Name

Tolik pravdy je v této jinak prosté písničce, kdyby tak každý uměl říci dost. Nemuseli by trpět ostatní, nemusela by trpět Ta, z které pocházíme. www.no-name.sk

---

Keby

Keby každý chcel mať menej
mal by každý viac.
Tak mi toľko nelej
nech mám aj o mesiac.

Keby každý poznal
význam slova stačí,
stačilo by počuť ráno
spev vtáčí.

Keby každý chcel mať málo,
toľko zázrakov by sa stalo.
Keby každý chcel mať trochu,
boli by prázdne cely v lochu.

REF.:
Keď sa požičané vráti,
nemusia už advokáti
nemusia už chdiť za prácou.
A všetci odpadneme z toho,
ako každý máme mnoho.

Ja som chcel mať iba teba,
no ty si bola tá, čo chcela vždy viac.
Ako myslíš, no všetko sa mať nedá.
Buď jedného navždy, alebo všetkých na mesiac.

Veď nikto nemá všetko,
a ak má, tak mu chýba niekto,
čo by sa ho spýtal: "haló,
čo sa s tebou stalo."

REF.:
Keď sa požičané vráti, ...

Ešte stále verím v kúsok dobra čo v nás drieme.
Ešte stále verím, aj keď osud nemám bohvie aký.
Ešte stále verím, že si rozumieme.
Ešte stále verím na zázraky.

Veď nikto nemá všetko,
a ak má, tak mu chýba niekto,
čo by sa ho spýtal: "haló,
čo sa s tebou stalo."
Keby každý svoj chtíč aspoň trocha zúžil
a uspokojil by sa len s tým po čom túži.

REF.:
Keď sa požičané vráti, ...

Keby každý chcel mať menej.
Keby každý chcel mať menej
mal by každý viac.

Nikolaj Vasiljevič Gogol - Revizor

V malém venkovském městečku očekávají příjezd revizora z Petěrburgu, který má přijet inkognito, což vyvolává paniku u úředníků, kterým se ozývá špatné svědomí.

---

Do městečka nedávno dorazil petěrburský úředníček Chlestakov, který již rozházel všechny peníze určené na cestu a nyní si v místní hospodě žije na dluh. Není tedy divu, že si slušně oblečeného člověka spletou s revizorem. Seběhne se veškerá smetánka města a začne různé vlezdoprdelkování, dvoření, uplácení.

Chlestakov toho využívá, bydlí u policejního direktora, přijímá peníze a jiné úplatky. Poslouchá stížnosti občanů, slibuje jim nápravu. Dvoří se direktorově ženě Anně Andrejevně, nakonec se zasnoubí i s jeho dcerou Marjou Antonovnou. Začíná ale být podezřelý a pomalu mu dochází, že by se mohl stát malér, a tak na radu svého sluhy Osipa rychle odjíždí domů, aby nebyl prozrazen.

Celá společnost se po odjezdu mazaného Chlestakova, z dopisu (který je poslán do Petěrburgu, ale který poštmistr rozdělává) dozvídá, že hýčkaný člověk není revizor, ale jen obyčejný úředník. Jaké je však překvapení, když do města přijede skutečný revizor!

Město pláče a já s ním

Kauza nového Tesca v Liberci - peníze, peníze a zase jenom peníze, politická strkanice a ostuda. Nic víc, nic míň. Zase jdu jednou městem a je mi do pláče....

---

Tak a je to! Půl města rozkopáno, smrky pokáceny, záhony zlikvidovány, zápach se line Soukenným náměstím....Bláznivá myšlenka investora. Ano, doba jde dopředu, markety potřebují moderní prostory, čas utíká a hlodá do budov, které chátrají. Svět se mění a bylo by bláhové zůstávat pozadu. Není ale cena příliš vysoká?

Ptám se tě, rytíři náš milostivý, ochránce náš z radnice, jak ještě můžeš vydržet ten pohled na město, které mění svou malebnou tvář, které se mění v jeden velký supermarket? Ptám se tě, Velký Jizeráku, vládce našich hor, proč ničí krásu podhůří tvého? Ptám se tě, Děde Ještěde, strážce našich osudů, jak moc tě bolí šrámy tvého města? Ptám se vás, páni mocní v kancelářích, snad zisky zaslepily vám rozum, snad nevidíte, snad neslyšíte, snad necítíte?

Vidina nového Tesca je asi potřebná, ale do doby, než se vše (ne)vrátí do normálních kolejí, budeme dýchat prach, cítit zápach, slyšet hluk....Liberecké ulice již nikdy nebudou tak malebné, budou umělé, skleněné - zvláštně se sem nehodící. Neplačte ulice, neplač Rolande, neplač Jizeráku, neplač Ještěde - však si zvykneme.

Jan Amos Komenský - Labyrint světa a ráj srdce

Nechtělo se mi začít číst tuto knihu, ale teď, když jsem ji dočetla musím říct, že je to mistrovské dílo.

---

Děj se odehrává ve městě, které představuje svět. Poutník, dychtící po poznání, do něj vejde Branou života. Nevchází ale sám, má své průvodce - Mámila (podsouvání cizích názorů) a Všudybuda (zvědavost), kteří se poutníkovi snaží nasadit růžové brýle, marně - poutník si brýle nasadí nakřivo a vidí hrůzné nedostatky údajně dokonalého světa.

Společně prozkoumávají celé město, procházejí hlavními ulicemi, z nichž každá představuje různé stavy (vědce, rodinu, lékaře, soudce, apod.). Ke konci putování městem se poutník s průvodci dostává na hrad královny Fortuny a na hrad královny Moudrosti. Když i zde pozná jen faleš, touží po smrti, nechce žít v takovémto světě.

Na boží výzvu se poutník uzavírá do ráje vlastního srdce, kde poznává příjemný, spravedlivý a bezstarostný život založený na samotě a náboženském rozjímání.

Všichni přežili

Exkluzivní foto z posledního dne uplynulého školního roku...chybí tam jen ten kdo to fotil. :-)

---

PS.: Kdo by nás chtěl vidět ve větším provedení, nechť se koukne sem: http://thumbsnap.com/v/2JRgo6Yq.jpg

Zpověď sebevraha

Tak tohle je už hodně stará básnička, původně měla jít do nějaké soutěže, ale pak to padlo a zůstala mi v šuplíku na papíře. Měla a snad má vyjadřovat to, co by se přesně stávat nemělo. Tak ať teď zůstane v šuplíku v Kamrlíku. :-)

---

Vzpověď sebevraha

1. Sluníčko když večer zachází

noc vládu přebrat přichází

červánky krvaví oblohu

šeptám nemohu dál nemohu.

2. Zradila jsi mě a mou duši

vídával jsem tě jak ti to sluší

teď nenávidím, vidět tě nechci

jseš čarodějka zlé moci!

3. Krásná na venek, uvnitř prolhaná

měl jsem tě rád, byla jsi náramná

já ti nestačil, šla jsi k jinému

chceš patřit jen k jeho harému?

4. Takových jako ty má víc než si myslíš

všechny jsou mu lhostejné, slyšíš

v čem je lepší, pověz mi to

má dům, bazén a drahé auto?

5. Jsem ti lhostejný, srdce mě bolí

nemohu dál a ty to máš na svědomí

nevím: mám se oběsit nebo skočit z mostu

jak mám se zbavit člověčího postu?

6. Dech mi pomalu dochází, krev tuhne

snad to ještě slunko stihne

zajít za obzor, jít spát

aby nevidělo člověka umírat.