Muzeum Historyczne - Palac Krółewski

O víkendu mě Maria vytáhla do muzea. Neměla jsem srdce jí to odmítnout, a tak jsem šla. Od rána mi ale nebylo dobře, bolela mě hlava a měla jsem pocit, že se někde složím. Nakonec mě ale muzeum tak pohltilo, že jsem to ustála a nelituju ani trošku.

Historické muzeum patří pod Městská muzea wroclawská, která skýtají tu výhodu, že jsou bezplatná. Vstupy se platí jen na speciální výstavy.

Historické muzeum se nachází v bývalém královském paláci. Dnes je to barokně - klasicistní budova, ve které mezi lety 1750 až 1917 sídlili pruští králové z rodu Hohenzollernů. K budově přiléhá i stylová zahrada.

Stálá výstava se jmenuje 1000 let Wroclawi a představuje podobu a kulturu města od středověku po současnost. Kromě klasických vitrínek je zde spoustu dotykových obrazovek, kterými provází hodně specifický průvodce: podivný neustále tančící chlápek, který má talent dělat všelijaké grimasy a podivé pohyby. Rozhodně vás to neomrzí.

---

Část muzea je upravena jako královské apartmány, takže ani o zámeckou expozici nejsou návštěvníci ochuzeni. Najdete zde 6 zrenovovaných pokojů zařízených ve stylu rokoka, baroka či biedermeieru. A když si zkusíte ještě představit, že se právě odtud vedla válka proti Napoleonovi, odnesete si opravdu královský zážitek.

Velmi poutavě jsou zpracovány moderní dějiny... fotky vybombardovaného města či autentická projížďka tramvají v době naší první republiky. Hitlerovské zbraně, rudé vlajky, budování města...

Na konci se ocitnete v místnosti plné divadla, kostýmů, plakátů... zamilovala jsem se do zeleninové paní (takový Archimboldo trochu jinak).

Hned na začátku si díky nástěnnému obrazu a následně i díky 3D modelu zcela konkrétně představíte, jak město vypadalo ve středověku.

Tu je ta moje láska.

Muzeum ze zahrady. V létě tam bude útulněji.

Modrý audienční salón Fridricha Viléma III.

Toť letem světem vše. Krásný týden, brzy se zase ozvu, dlužím vám toho víc. :-)

Západy slunce

Po probdělé noci jsem v takové smutné náladě. Probudila mě Portugalka a její boyfriend (kterého si nastěhovala k sobě, když Rumunka odjela předčasně na prázdniny). Panstvo se ve tři ráno vrátilo z párty. Pak mě vzbudili znova (hádejte čím). Pak jsem nemohla usnout, někde duněla hudba. Pak jsem se vzbudila v půl jedenácté dopoledne s pocitem absolutního vyčerpání. A ta nálada mě dovedla až sem, k západům slunce.

Fascinuje mě, že každý večer vypadá obloha úplně jinak. Už nějakou dobu si to fotím. Když jsem dnes s Mariou obdivovala večerní podívanou, napadlo mě, že už mám celou serii fotek focených ze stejného místa (našeho balkónu).

Já to raději pozoruji na živo. Nikdy ale neodolám si ten zlomek minuty archivovat. Alespoň se teď můžu podělit.

---

Jsou to strašné kýče, ale věřte mi, že tak nějak sami od sebe. Není to přibarvované.

Toto je dnešní fotka. Slunce chviličku stálo přesně uprostřed mezi katedrálními věžemi. Než jsem to vyfotila, pohnulo se kousek dál k východu. Nikdy předtím jsem slunko na tom místě neviděla.

A poslední z biskupské zahrady. Moc se mi líbil ten strom, má takový pokroucený kmen.

Krásný večer.

Z deníku VII.

Děkuji osudu za to, že jsem mohla jet. Zpočátku jsem nevěděla, jestli to byl dobrý nápad. Byl. Teď, po měsíci a kousek, už to můžu říct.

12.3. Konečně definitivní rozvrh

Našla jsem perfektní kurz angličtiny. Učitelka má páru, je plná energie a umí ji předat studentů. Je to úplně pohádková výuka angličtiny. ALE: Potřebuji povolení na tenhle kurz chodit, neboť je to jiná úroveň, než jakou mi přidělili. Tak se tu dva dny klepu, jestli dostanu povolení.

"You can join the group B2-I / B2-II if you find it better for you." POVOLENÍ JSEM DOSTALA.

Takže mám konečně všechny hodiny (a můžu papírovat všechny studijní smlouvy).

13.3. Zloději

Tak už si nemyslím, že moje věci z kuchyně žere černá díra, už si normálně myslím, že je ta Portugalka rozdává svým kámošům. Chybí mi nůž, prkýnko, obracečka a 3 plastové kelímky. Nemám problém s tím, že si někdo půjčí moje nádobí. MÁM PROBLÉM S TÍM, ŽE TO MOJE NÁDOBÍ POSTUPNĚ MIZÍ.

(PS.: Třikrát jsem to přepisovala, než se mi podařilo eliminovat všechna sprostá slova.)

19.3. Jen to nezakřiknout

Vyřídila jsem všechny úchvatné papíry, všechno jsem podepsala, oskenovala a odeslala.

Dozvěděla jsem se termín praxe. No, myslím, že lidi, kterým jsem slíbila cestu na Balkán, nebudou mít radost. Na druhou stranu, jediný, kdo něco plánoval, jsem byla já. Všichni ostatní mlčí a neposlali dodnes žádný návrh na cestu. Takže vlastně ještě žádná cesta neexistuje. Takže mě to nemusí trápit. Ale trápí, protože já už jsem taková. Moje nové dilema.

Pojedeme na výjezdový seminář. Do vesnice asi 25 km od českých hranic. Do vesnice pod Krkonošemi u Jelení hory. Budu skoro doma! Budeme mít metodologické semináře přímo v terénu, taky prý půjdeme na nějaké zamki (rozuměj hrady). Těším se na to moc.

Zdá se tedy, že se všechno vyvíjí tak nějak báječně… jen to nezakřiknout.

21.3. Fotky z Krakova

Mám se krásně. Návštěva mi dorazila, nezabloudila, bydlí v pořádku a zdá se, že je to opravdu vydařený víkend. Mám se vážně krásně. Asi jsem potřebovala návštěvu blízkých. Asi jsem zas potřebovala někoho oblažovat mluvenou češtinou (až moc :-D). Než jsem je včera viděla živé na nádraží, pořád mi to přišlo jako sen, pořád jsem nevěřila tomu, že za mnou opravdu někdo přijede. Nikdy mě žádná návštěva víc nepotěšila! A, deníčku, věř tomu, že si toho strašně moc vážím. Ono přežít tu šílenou několikahodinovou cestu sem je vážně něco. A přežít ji kvůli mně…

Manuel poslal společné fotky z Krakova. Jsou super.

23.3. Budou prázdniny ?

Dnes jsem podpisem dodatku ke smlouvě zpečetila svůj letní plán. Celý srpen kdesi na severu Polska na výzkumu.

Je tu ale jedno ale: stipendium dostanu i za červenec, a ten bych chtěla mít volný/hradní podle dosavadního plánu. Prostě nejsem kyberčlověk, abych jela školu bez větší pauzy 6 měsíců v cizím jazyce a bez svých blízkých. Taky chci prázdniny! (Teď mi všichni pracující budou oponovat, že oni taky prázdniny nemají. Na to nemůžu nic říct. Ale já bych 6 měsíců pořádně neviděla přítele, rodiče, přátele a neměla bych ani týden na nějakou dovolenou.)

Jenže dostat peníze za nicnedělání není úplně košér. Moje nové morální dilema.

Na druhou stranu, Rumunka si dnes odjela domů na Velikonoce a vrátí se až týden po nich… prostě si místo pětidenních prázdnin udělá volno poněkud delší. Nikomu to nevadí.

Ve čtvrtek se budu bavit s učitelem, který má červencovou praxi a uvidím, co si myslí on.

Fotky na Rajčeti

Výlet druhý: Kraków

Krakov. Věděla jsem moc dobře, že je to úchvatné město, neboť jsem na něj měla referát do raného středověku. Byla jsem u vytržení.

Hodila jsem věci na pokoj a hned pádila do města. Venku pořád lilo. Připojili se ke mně ještě kluci z polytechniky - Manuel, Slawomir a Florian. Sardinie, Finsko, Francie. Když jsme už dost zmokli, šli jsme do kavárny Botanica na kafe a něco malého k jídlu. Naposledy jsme měli v Osvětimi housku a večeře byla až za hodinu a půl.

NOČNÍ KRAKOV

Asi v deset hodin večer jsem vypadla z hlučného hostelu ven. Do nočního Krakova. Musím říct, že Vratislav je v noci nasvícená mnohem lépe. Většina těch krásných budov se ztratí ve tmě. I tak si ale myslím, že nikdo neprohloupí, když se půjde po setmění projít. Restaurace jsou otevřeny dlouho do noci, takže pokud má někdo potřebu, může se stavit i na skleničku. Na hostel jsem se vrátila kolem půlnoci.

Tenhle kostel, to je skvost! Je zasvěcen svatým Petrovi a Pavlovi. Stavba započala na konci 16. století. Během stavby se však kostel zřítil, a tak dnešní úžasná raně barokní podoba je z roku 1605. Sochy tvořící sloupky plotu jsou až ze století 18. Celkově jich je dvanáct - jako apoštolů.

Rynek je v noci plný světel a lidí. Vévodí mu kostel Nejsvětější Panny Marie (Bazylika Mariacka). Výstavba začala v polovině 14. století, ale dnešní podoba je výsledkem práce několika staletí. Nižší věž byla dokončena až o dvě století později. Leccos si přidala i doba barokní.

Rynek je centrální renesanční budovou Sukiennice rozdělený na dvě části. Za Sukiennicemi, na opačné straně než je kostel, se nachází radniční věž. Jediné, co zbylo z radnice, která byla stržena v 1. polovině 19. století.

KRAKOV ZA DNE

Ráno jsem byla trošku naštvaná, že jsme vyrazili do města až v jedenáct. Panstvo se muselo vychrupkat po párty. Ale zákon skupiny se musí ctít.

Rynek

Hlavní náměstí, středobod města. Nelze minout. Je to jedno z největších náměstí v Polsku. Původně na něm stávalo mnoho budov - ať kamenné "krámy" nebo dřevěné boudy. Stála na něm radnice, kostely. Pak si představte ještě systém odvodnění... nakonec zase tak veliké nebylo. Pokud by vás právě tohle zajímalo a chtěli byste se podívat pod zem a sledovat stopy starého Rynku, doporučuji Vám udělat si čas a zajít si do Historického muzea města Krakova - Podzemí Rynku (Muzeum Historiczne Miasta Krakowa: Podziemnia Rynku). Byla jsem tam (sice v poklusu, bylo málo času), a je to bomba! Moderní expozice s mnoha dotykovými obrazovkami, archeologickými situacemi in-situ. Všude kolem Vás jsou zvuky, projekce, vysvětlivky, obrázky. I kdybyste nerozuměli jedinou větu, pochopíte vše, co vám chtějí autoři výstavy sdělit. Bude to bavit malé děti i dospělé. Přístup 100% bezbariérový.

Malý bílý kostelík sv. Vojtěcha mi byl důvěrně známý z mého referátu. Základy jsou totiž románské, z 11. století, přičemž mu zřejmě předcházela stavba dřevěná. Kostel zde stál ještě před vyměřením náměstí, původně se kolem něj i pohřbívalo. Dnešní barokní podobu dostal na poč. 17. století. V kryptě je pobočka Historického muzea.

---

Vyšší věži mariánské baziliky se říká Hejnalica. V každou celou hodinu z ní trubač vytrubuje tzv. hejnal. Proč? Kdysi dávno byl na věži strážný, který měl troubit na poplach v případě požáru či blížícího se nepřítele. K městu se blížilo mongolské vojsko. Trubač začal troubit, ale jak se slunce odráželo od trumpety a házelo prasátka, byl prozrazen - mongolský šíp proťal mu hrdlo. Proto je melodie nedokončená a utnutá tak nenadále.

Hejnal pro vás

Dostat se do interiéru chce spoustu trpělivosti. Mariánský kostel je doslova kultovním místem Poláků. Je to symbol národní hrdosti, symbol polské architektury. Od brzkého rána do pozdního večera se zde slouží mše. Turisté si na své přijdou jen několik hodin denně.

Já tam byla před 15. hodinou a bylo zrovna otevřeno. Uvnitř je kostel stejně impozantní jako zvenčí a určitě doporučuji návštěvu. Počítejte ale s davem lidí, mnozí z nich nejsou turisté, ale přicházejí kvůli modlitbě.

Sukiennice - budova uprostřed náměstí. Vznikla v 16. století, dnes má ale historizující romantickou podobu z 19. století. Uvnitř v pasáži najdete krámy, sukno už zde ale nepořídíte. Cetky však ano. V patře je Galerie polského malířství.

Wawel

Kvůli rannímu zdržování jsme ho jen prolétli. Osobně bych si klidně odpustila židovskou čtvrť, abych mohla víc prozkoumat tohle boží místo. Dlužím si návštěvu výstavy "Zmizelý Wawel", která je o staré raně středověké podobě pahorku a je zde mnoho in-situ základů budov. Ale zase ty zákony skupiny...

Nejvíce času jsme strávili v katedrále sv. Stanislava a Václava. Počátky kostela leží už v raném středověku. Dnešní podoba je ze 14. století, samozřejmě je zde opět mnoho úprav a přístaveb. Jestli bych ji k něčemu přirovnala, tak ke sv. Vítu v Praze. Jsou zde pohřbeni polští králové i biskupové krakovští, je zde největší zvon v Polsku (shodou okolností Zikmund). Je to velkolepá stavba - zvenku i zevnitř.

Královský palác jsme prolétli rychlostí blesku - nádvoří a pryč.

Renesanční zámek vznikl na popud krále Zikmunda I. Jagellonského na poč. 16. století. Prošel si i velmi smutným obdobím. Královský dvůr se později přesunul do Varšavy a chátrající zámek neměl využití. Velké škody utrpěl nejen vinou nedostatečné údržby, ale také přebudováním na ubytovací zařízení pro rakouské vojáky v době, kdy Krakov patřil k Habsburské monarchii. Od poč. 20. století zde sídlí muzeum.

Cestou jsem si to stihla rychle vyfotit v celkovém pohledu. Není možné dostat ze záběru lidi, všude jich jsou mraky. A všichni jdou vždycky tak, že vlezou do záběru. Zákony schválnosti.

Cestou na Wawel. Malebná ul. Kanonicza.

Židovská čtvrť - Kazimierz

Tohle vidím jako největší blbost celé výpravy. Nepochopila jsem to. Průvodkyně nás tam zavedla a nechala stát na ulici, že je konec prohlídky. OK. Takže právě jsem 20 minut daleko od centra a šla jsem sem jen proto, abych tu slyšela "konec." Ani jednu větu nám o tomhle místě neřekla.

Taky vám toho moc nepovím. Vzdala jsem bláznění po Kazimierzi proslavené natáčením filmu "Schindelrův seznam" a co nejrychleji se vracela do centra, abych stihla hejnal, muzeum a interiéry kostelů.

Dnes je pod pavlačemi z filmu restaurace.

Viděla jsem toho mnohem víc a povídat bych mohla ještě asi tak týden. To už bych ale asi všechny úplně vyřídila. Kdo chce, může se podívat na fotky na Rajčeti, je tam všechno i s popisky. :-)

Přeji Vám dobrou viditelnost na to skoro zatmění slunce!

Výlet druhý: Oświęcim (Muzeum Auschwitz)

Úvodem bych chtěla poděkovat PaT, který/která/kteří mi napsal/a/i/y zprávu a popřál/a/i/y vše nej. Protože nemám jak jinak odpovědět a poděkovat, děkuji tady veřejně. Děkuji!

O víkendu jsem trošku výletovala. Tentokrát jsem se vydala dál, než za humna. Opustila jsem Slezsko a vyrazila směr Krakov. Při cestě do Krakova se nabízí zastávka v neblaze proslulé Osvětimi. Myslím si, že je to místo, které by měl každý člověk alespoň jednou za život navštívit. Navštívit a srovnat si myšlenky.

Počasí bylo pod psa. (Copak na tomhle místě může být krásně?) Byla mlha, z nebe cosi padalo. Cesty byly rozmoklé, všude bahno, pach vlhkosti, zvuky kapající vody prosakující skrz střechu.

Auschwitz I

Na návštěvu si vyhraďte dost času, minimálně půlden. Muzeum je rozděleno na dvě části. První zahrnuje tábor Auschwitz I, který byl zřízen v roce 1940. Prvními nedobrovolnými obyvateli byli polští političtí vězni a ruští váleční zajatci. Ještě jsme ani neviděli Birkenau a už to bylo nepochopotelně hrůzné. Jediné, co mi běželo hlavou bylo proč? proč? Snaha to pochopit a najít jediný důvod...

Vězeňské bloky jsou adaptované na muzeum. Postupně se seznámíte s historií tábora, s jeho režimem a praktikami, které tam fungovaly, s lidmi, kteří tam zemřeli. V jednom z bloků je shromážděno to, co po místních vězních zůstalo. Vlasy, boty, brýle, kufry, hřebeny... Jména. Najednou jsem stála před kufrem s nápisem: Jindřich Veselý, Brno. Stála jsem tam, nemohla jsem od toho starodávného kufru odtrhnout oči. Moje skupina byla dávno venku.

---

Bylo hůř. "Nemocnice", hladové komory, šibenice, komíny. Obrázky lidí bez vlasů. Jména. Čísla. Prázdné tváře. Bláto. Déšť. Zima. Mlha.

V Auschwitz I je zrekonstruovaná "malá" komora a krematorium, které zde bylo postaveno "na zkoušku". Jste v betonové místnosti. Páchne to plísní. Trubky. Malé okénko ve stropě.

"Teď jste alespoň trošku připraveni na Birkenau," povídá náš průvodce. Copak se na něco takového dá připravit?

Auschwitz II - Birkenau

Asi o 3 km dál byl na jaře roku 1941 vybudován vyhlazovací tábor. Mnohem větší, mnohem zrůdnější. O rok později byly uvedeny do nepřetržitého provozu plynové komory. Čtyři krematoria, čtyři komíny. První etapa tábora byla vybudována z cihel. Vězeňské bloky postavené z domků bývalé vesnice Birkenau. Zbytek byl budován už jen ze dřeva. Dnes z nich zbyly jen základy a k nebi tiše čnící komíny od kamen.

Šli jsme po rampě. Měli jsme teplé oblečení, mobily, foťáky, deštníky, svačiny. Byli jsme svobodní lidé. Šli jsme stejnou cestou jako všechny ty prázdné tváře z fotografií.

Les komínů a ostnatých drátů. Ze všeho čiší něco zvláštního. Čekáte, že se něco za tím plotem musí pohnout. Nic. Ani živáčka.

Stáli jsme u památníku. Na jednom velkém hřbitově. Ležely tam květiny, svíčky, několik kamínků. Taky jsem tam jeden položila. Jeden. Chtěla bych jich do kapes nacpat milion a půl. Pro každého.

Sei ruhig! Bylo napsáno na stěně jedné z ubikací. V jednom domku 600 lidí, povídal průvodce. Po třech na jedné posteli. Krysy, vši, švábi. Zima, vlhko. Smrad. Sei ruhig!

A na závěr vás prosím. Prosím, když je někde napsáno, že se tam nemá fotit z důvodu piety, tak tam nefoťte. Všechnny ty smartphony bych jim vyrvala z rukou!

Příště druhá část výletu do míst méně smutných...

Další desítka trpaslíků

Chtěla bych vám tu zanechat něco na víkend. Zítra vyrážím na (dvoj)výlet, takže další povídání bude až někdy v příštím týdnu. Až po testu z angličtiny, dospání spánkového výletového deficitu a dalších nezbytností.

Do té doby můžete vést debatu s mými malými přáteli. ;-)

Papa Krasnal (asi jako Taťka Trpaslík) a Gołębnik (Holubář)

Europejczyk (Evroběžník - jako světoběžník, ale jenom po Evropě) a Zikusia (podle obchodu, před kterým stojí)

Eskulapek (protože má Aeskulapovu hůl) a Truchcia (Klusanka)

---

Bawarka (no comment :-D) a Kowal (Kovář)

Kinoman ml. a Prezentuś (fotka je už z prosince, ale Prezentuś se objevuje jen v době vánočního trhu, nosí dárky a plní vánoční přání)

Ostatní krasnoludki ve sbírce:

první, druhý, třetí, čtvrtý

------------------------------------------------------------------

Na závěr si nemůžu odpustit vzpomínku na Terryho Pratchetta. Kdybych stejně jako on měla vlastnoručně vyrobený meč, tasila bych k poctě zbraň. Nemám, a tak jen děkuji za všechnu radost, kterou svými knížkami rozdal.

A jak řekl bratr mé kamarádky: "Jednou se tam sejdem, my všichni co by vyměninili Zeměplochu , za jakákoli ráj nabízený jakoukoli církví světa." Amen.

Z deníku VI.

No, tak se z deníku stal občasník a ještě k tomu nástroj, jak si stěžovat na systém. Snad mi bude odpuštěno, ale nejlépe se stěžuje v mateřském jazyce...

2.3. Narozeniny

Maria mi přinesla čokoládu a popřála mi k narozeninám. Chtěla jsem jí radostí obejmout, ale nevěděla, jsem, jestli by se nevyděsila (jsem 2x vyšší než ona). Tak jsem jí jen děkovala, děkovala a děkovala.

Test z angličtiny jsem napsala ne jako pako, ale jako úplný trotl. Šoupli mě o úroveň níž. Doufám, že to nebudu muset vysvětlovat naší koordinátorce… odjela jsem přece proto, abych se v angličtině zlepšila, ne... Ona ale neví, že jedu pořád jen v polštině a z angličtiny použiju jen základní věci.

Maria chtěla moje narozky slavit v McDonald's… neměla jsem srdce jí to odmítnout. Pro jistotu jsem si koupila v obchodě plechovku piva a před odchodem do McDonald's se řádně posilnila. No, alespoň se mi lépe konverzovalo. Daly jsme si zmrzku (ufff… žádný McHnusburger.)

Konečně jsem ovládla knihovnu, jestli mi zítra fakt vydají tu knížku, tak to bude něco! Já a místní harrypotterovská knihovna se prostě nemáme rády. Konečně ale dorovnávám skóre. Konto aktivováno!

5.3. Nejen knihovna mě nemá ráda, taky angličtina jde proti mně

Měla jsem hodinu angličtiny. Učitelka mluvila jako leklá ryba a pořád jen polsky. Probírali jsme he-his-him. Proboha! To jsem brala ještě na základce! Pak se mě zeptala, jestli plánuji v její skupině zůstat. Tak jsem jí řekla, že teda asi ne, ale že jsem nevěděla, jestli si můžu vybrat kurz dle svého uvážení. Jo, můžu si vybrat kurz úplně jaký chci a úplně kdy chci. (Proč jsme tedy psali ten rozřazovací test?)

Příští týden tedy bude angličtina znovu poprvé! Nehledě na výsledky testu jsem se prostě zapsala do B2-I. Že si nepamatuji, jak je přesně 3. kondicionál, přece neznamená, že se půjdu učit věci ze základní školy.

Přihlásila jsem se na výlet do Krakova a Osvětimi. Konečně se rozhodli udělat variantu bez "4 párty v ceně." Těším se moc!

8.3. Dzień Kobiet

Byla jsem s Mariou v kavárně slavit MDŽ, tady je to státní svátek. Oproštěný od všech stigmat doby minulé. Prostě muži kupují ženám květiny, pak si společně někam vyrazí a udělají si pěkný den. Na náměstí se tu tradičně koná Manifa - taková manifestace ženských práv a tak.

Šly jsme spokojené zpět na koleje a najednou nás zastavil úplně opilý chlápek, táhlo to z něj, oblečený byl jako bezdomovec. Měl s sebou ještě dva kumpány. Měli obrovskou kytici žlutých tulipánů (kde je vzali nevím, ale vzhledem k jejich stavu tipuju, že si je někde "vypůjčili"). Prý nám přejí vše nej k svátku a každá jsme dostala tulipán. Odmítala jsem, po všech těch zkušenostech s "pouličními oslovovači žen", ale Maria si ho vzala, a tak jsem musela také.

OK. Dostala jsem tulipán od ožralého patrně bezdomovce.

9.3. (něco hodně sprostého)

Ono to vypadá, že si pořád na něco stěžuju, že tu není nic pěkného. Ale pěkného je tu spoustu, jen jsou dny, kdy je (skoro)všechno na prd.

Byla jsem podruhé poprvé na angličtině. Podle rozvrhu na ní bylo ještě 5 volných míst. Přišla jsem a byla vyhozena: kurz je plný. Nebyla jsem sama, se mou tam byla ještě jedna slečna. Snažily jsme se vysvětlit, že jsme byly na angličtině už minulý týden, ta že byla k ničemu, a že podle rozvrhu je tu místo. Dostaly jsme email na vedoucí sekce angličtiny, ať jí napíšeme, že nám řekne, kde je AKTUÁLNĚ místo. Tak píšu, samá zdvořilost, samé would a please. A dostanu odpověď: KOUKNĚTE SE NA ROZVRH A HURRY UP!, KURZY ZAČALY UŽ V POLOVINĚ ÚNORA.

Mmmm… tak jdu zítra potřetí poprvé na angličtinu, na které je podle rozvrhu místo. Jestli to nevyjde, napíšu té paní něco bez please a would a vykašlu se na to. Nebudu pořád lítat po půlce města pro nic za nic.

Dostala jsem dopis z úřadu pro cizince, že jsem zaregistrovaná k pobytu. Dostala jsem ty dopisy dva. Oba na mé jméno. V jednom byl dopis s mým jménem. V druhém jméno někoho z Itálie, spíše muže podle jména. Jdu ho dneska vrátit na recepci, ať si toho Itala dohledají a dají mu to.

Kvůli pokusu o prodloužení Erasmus smlouvy jsem zaměstnala 3 lidi ve 2 státech... jsem vážně expert.

Fotky na Rajčeti.

Výlet první: Oleśnica

Oleśnica je městečko asi jen 30 km od Wroclawi a představuje ideální cíl na půldenní/jednodenní výlet. Vyrazila jsem vybavena informacemi z průvodce a internetu. Byly strohé.

Největším skvostem městečka je (a tady potvrzuji slova průvodce) zámek olešnických knížat (zamek książat oleśnickich).

První šlechtické sídlo v Olešnici vzniklo asi už ve 14. století. Až do roku 1492 hrad patřil slezským olešnickým Piastovcům, kteří zde zbudovali reprezentativní gotické sídlo. Roku 1492 tato větev Piastovců vymírá a majitelem se stal polský král Vladislav II. Jagelonský, který majetek prodal pánům z Poděbrad.

Malá odbočka: napadlo mě, jestli to jsou "ti naši páni z Poděbrad" - ano, jsou: Henryk I. z Podiebrad (Jindřich I. kníže minsterberský a olešnický byl synem našeho slavného Jiřího z Poděbrad; po Jindřichovi Olešnici zdědil jeho syn, vnuk, atd.)

Poděbradové se zasloužili o významnou změnu, v letech 1542 až 1610 nechali zámek přestavět do úchvatné renesanční podoby, pro kterou stojí za to Olešnici neminout.

Nádvoří. Dostat se na něj chce "nemít línou hubu". Je nutné se dozvonit na recepci a poprosit o vpuštění.

Upřímně ani nevím jako co zámek vlastně funguje, nejspíš to bude napůl hotel a napůl nějaká veřejná městská instituce. Klasické prohlídky se tam nejspíš nekonají, nebo mi to paní na recepci zatajila. Nebyla moc příjmená, asi chtěla při neděli svůj klid.

---

Za zámkem se rozprostírá park s rybníkem.

Hlavní věž a palác Jana z Poděbrad z let 1559-1563 (budova vpravo)

Další informace o historii zámku a historické obrázky naleznete třeba na stránkách věnovaných polským hradům a zámkům. Vše je ale v polštině, informací v češtině je jako šafránu.

KOSTELY

Kromě zámku je ve městě několik kostelů. Největším z nich je Bazylika Mniejsza św. JanaApostoła (bazilika sv. Jana Evangelisty). První kamenný kostel je doložený k roku 1230.

Kostel se stal svatyní olešnických knížat a se zámkem je spojen krytým mostem. Díky Piastovcům zde vyrostl trojlodní gotický kostel. Poděbradové z něj učinili své mauzoleum, uvnitř najdete kryptu, kde knížata odpočívají. (Já se dovnitř nedostala, byla neděle a sloužila se mše). Kostel si pak prošel dalšími drobnými úpravami, ale stále si mohé zachoval ze svého původního gotického vzhledu. Kvůli tragickým pořárům byl několikrát obnovován.

Od zámku - z jižní strany

Ze severu

Kościoł Zielonoświątkowy (kostel Zelenosvátkový)

Tenhle malý kostelík je dosti bizarní stavbou. Až teď, když si pročítám něco z jeho historie chápu proč. Byla to původně synagoga vybudovaná ve 14. století. Po vyhnání Židů z města v roce 1535 zde byla městská zbrojnice a sklad. Později se ze staré synagogy stal evangelický kostel zasvěcený Spasiteli.

Po požáru v 1. polovině 18. století dostal kostel barokní podobu i nové vybavení. Na východní straně byla přistavěna nová budova a kostel dál sloužil hlavně k výuce katechismu a svátečním mším.

Časem evangelíků ubylo, a tak byl kostel opět použit ke světským účelům. Jeho obnovení, tentokrát katolické, zapříčinil požár na poč. 20.stol., který zničil kostel sv. Jana Evangelisty. Věřící se tak začali během oprav scházet zde. Dnes je opět evangelický.

Západní přístavba

Kościół Św. Trójcy (kostel Nejsvětější Trojice)

A došlo na baroko... u nás tak časté v každé vesnici. Tenhle kostel je vmáčknut mezi novodobou výstavbu. Je na něj hezký výhled od Zelenosvátkového kostela.

Kostel vznikl v polovině 18. století, ve 20. století byl rozšiřován, aby pojal více věřících. V roce 1945 vyhořel a obnovení se dočkal až na konci 50. let.

Kościół pw. N. P. Marii i św. Jerzego (Kościół Zaśnięcia Najświętszej Bogurodzicy)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jiřího (kostel Zesnutí Přesvaté Bohorodičky)

Další velmi netypická stavba. Až do roku 1505 to totiž byly dva rozdílné kostely. Sv. Jiří pochází ze 14. století a byl klášterním kostelem augustiniánů. Druhý kostel, původně kostel Božího Těla, byl kostelem benediktýnů. Benediktýnům ale chyběli řeholníci, klášter byl poloprázdný (prý tam nakonec zbyly jen 3 mniši), a tak byl klášter zrušen a kostel předán augustiniánům. Ti oba kostely spojili do jednoho.

Augustiniáni odešli pod tlakem reformace a z jejich kláštera se stal chudbinec a kostel se stal protestantským.

V roce 1945 kostel vyhořel, poškozena byla i věž. Obnova proběhla v 60. letech a kostel byl předán pravoslavné církvi. Dnes je zasvěcen Zesnnutí Přesvaté Bohorodičky.

Více o kostelech a dalších zajímavostech můžete číst na oficiálních stránkách města Oleśnica (v polštině).

Dnes to bylo dlouhé, omlouvám se, ale mám tolik fotek! A protože v češtině toho vážně moc nenajdete, chtěla jsem sumarizovat informace do jediného článku.

Dovolte mi poslední fotku.

Další fotky na Rajčeti

Trpaslíci

K dnešnímu dni mám ve sbírce 62 trpaslíků. Přijde mi to úplně neuvěřitelné! Začínám si plánovat, jak oslavím stého krasnálka - i když "neříkej hop..." znáte to. Takže se pojďte raději podívat koho tu máme nového.

Kanapownik (Kanapovník)

Gilbert Grape (Gilbert Hrozen)

---

Piastek (jako malý Piastovec) a Wykształciuch (Učenec)

Chemik a Nawigator (tu překlad netřeba)

Przodownik (Předák) a Okulista

Roszek (Rošek) a Opiekunek i Krasnomaleństwo (Chůva a Trpaslíček)

Lappek (jmenuje se dle firmy Lapp vyrábějící kabely) a Czyjczyński (jmenuje se po realitní kanceláři, před kterou stojí)

Weteran a Rejent (Notář)

Někdy je to boj. Třeba kvůli Lappkovi jsem lezla za plot. Kvůli Piastkovi jsem zase několikrát obešla pozemek učiliště a doufala, že na mě nezavolají policii. Divná holka u učňáku s foťákem chodí dokola a pořád něco hledá! A kvůli Okulistovi jsem vpadla do plné čekárny u optika.

Další trpaslíky můžete vidět zde:

první

druhý

třetí

Maria prohlásila, že je taky bude sbírat. Asi jsem ji nakazila. Každý den na otázku "Jaký byl tvůj den?" odpovídám: "Fajn a mám nového trpaslíka!"

Krásný víkend!