Tak si tak snažím vzpomenout, kolik bilancujících článků člověk už napsal... no, asi dost. A i když není Silvestra, ani prvního ledna, i když mi právě neskončil další školní/akademický rok, i když je to prostě tak nějak divně uprostřed roku, přesto před 14 dny skončil jedinečný rok v mém životě. A jak říká kamarádka, takovýhle rok má člověk v životě šanci zažít jen jednou.
A má pravdu, protože všechny ty věci, kvůli kterým obvykle bilancujeme, můžeme v životě zažít mockrát... ale první dítě se prostě narodí jen jednou a ten první rok mateřství je prostě NĚCO.
Když mi některé holky říkaly, že to asi obrečí, jak rychle to uteklo, tak jsem na ně vrhala nechápavé pohledy, leč to NĚCO dohoní každou. Čím víc se blížily ony první narozeniny, tím víc jsem propadala sentimentu, prohlížela si fotky pořízené před rokem a upadla do lehké deprese z toho, že jsem si to málo užila, že jsem určitě něco pokazila a že jsem málo naplnila vlastní představu o dokonalém domově a že to určitě už nikdy nedoženu. OK, možná, že teď přeháním, ale vážně mě takové věci napadaly. Já jsem ten rok snad doslova prospala a proflákala! Co jsem vlastně dělala?
V očích starší spořádané generace jsem to dítě pořád někam tahala a nedala mu chvíli pokoj!
A musím se opakovat, fakt to rychle uteklo. Z miminka je batole. Boží batolátko, kterému člověk věnuje každou minutu svého života. I když začalo demolovat byt, týrat rodiče a fascinovat náhodné kolemjdoucí - neboť jim nabízí mrkev, směje se na ně, nebo na ně ukazuje - pořád je to ten náš mazlíček.
Nepřestává mě fascinovat, s jakou lehkostí se učí nové věci, jak rychle chápe souvislosti a na jaká zajímavá řešení přijde, když něco nejde tou naší dospěláckou cestou. K svátku, který měl na začátku května, jsme mu koupili pohyblivé knížky od nakladatelství Svojtka - moc doporučuji! I když ho nejdřív nezajímaly, překulil se měsíc a naprosto je miluje. Nejvíc Perníkovou chaloupku ze série Minipohádky. Protože kdo by nechtěl otevírat dveře, ve kterých stojí baba Jaga s perníkem!
V očích čistotných maminek jsem to dítě pořád nechávala někde válet po zemi!
SLOVNÍK BATOLETE
Florián neumí spoustu věcí, které samozřejmě všechny (dnes už dávno dospělé) děti v rodině na roce zaručeně uměly... tak třeba neříká máma (říká mam mam, ale to znamená mňam či ham), neříká bába (říká ba, ale to znamená baf, případně bác, podle situace), neříká táta (když to řekne, tak bezděčně a ne s úmyslem oslovit tátu), neříká děda (říká ded, ale to je obecný výraz pro vše, co neví co je), ale zato excelentně štěká! Dokonce i ze spaní.
HAF! Znamená pes (zcela bezchybně odpovídá na otázku "Jak dělá pejsek?"). Psy miluje, chtěl by je chytit a vypíchat jim očička. To jsme mu zakázali a opravdu neoblomně lovení psů nepovolujeme. Psa pozná mezi všemi zvířaty na obrázku. HAF! je ale taky vše ostatní, co se hýbe, především holubi (vytrvale mu vysvětluji, že je to "pipi"), kočky (zde jsem zaznamenala malý úspěch se slovem "čiči" - sice to zní, jako když se snažíte fouknout a nepoprskat se, ale smysl chápe) a nově také mouchy (slovo "bzzz" je legrační tak moc, že způsobuje záchvaty smíchu).
BRRRRM! Krásné citoslovce označující auto, kolo, koloběžku, autobus a všechna ostatní vozidla, která mají velká a viditelná kola (tedy tramvaj a vlak jsou stále ded, neboť z pohledu batolete nemají kola). Také to znamená sloveso jedu či jdu (zatím pořád po čtyřech).
NENENE! Jo, nezpochybnitelná pravda o tom, jak děti napodobují rodiče, prostě platí. Zatímco já ve strachu, že si nabije, nebo se rovnou zabije, že zdemoluje žaluzie, nebo rozmatlá neidentifikovatelnou hmotu po zdi, hystericky ječím "Fufi*, nenene!", on se směje, žvatlá nenene a vesele pokračuje ve své činnosti. Ale! Po několika týdnech vysvětlování jsem dosáhla toho, že pochopil, že lampička v ložnici u postele je tabu. Ukazuje na ní, řekne "nene", ale nechá ji být.
HOP! Hop znamená míč, míček, kuličku, betonovou kouli (sochu v parku) či cokoli ve tvaru koule. Hop říká, když hází míčem. Miluje míče. Tuhle se pokusil jeden ukrást v Tescu.
* Ano, fakt mu říkám Fufine, Mumínku nebo Fufe. Protože čestina má problém s "r" a "l", takže mám doma Froliána. :-D Fufi vyslovím i ve stavu nouze. :-D
V očích "výživových specialistů" jsem tomu chudákovi upírala bonbónky, sušenky a buchtičky.
BATOLE ATLET
Samozřejmě taky nechodí. Teda chodí, podél nábytku a stěn, nebo když před sebou tlačí židli/vysavač/plastovou tatrovku. Já jako vím, že všichni tady už běhali v devíti měsících, na roce běželi první maraton a recitovali Homéra v řečtině. Ale protože my dáváme přednost přirozenému vývoji ve vlastním tempu, tak prostě nic z toho nedělá (a nepochybuji o tom, že dělat bude... moment, jako i toho Homéra??)
Ale je prostě úžasný! Přemisťuje se bleskovým tempem mnoha různými způsoby: klasickým lezením, šoupáním po zadku za pomoci jedné ruky (v druhé drží něco, co chce přemístit), chozením po čtyřech (místo kolen jde po chodidlech) či plazením (když doluje hračku zpod gauče).
Umí házet míč, postupně hody zpřesňuje.
Umí jezdit autem po podlaze.
Umí sám slézt z postele/křesla po nohou (zadkem napřed).
Umí sám vylézt schody a s asistencí je slézt zase dolů.
Umí vylézt po nakloněné rovině nahoru a sklouznout se zase dolů (jo, nejraději hlavou dolů).
Umí hopsat na klíně a tleskat u toho.
Umí přelézt překážku, proleze tunel.
No co jsem říkala! Zase se válej po zemi!
A TO JAKO NEMÁ VLASY? A CO TY ZUBY?
Vlasy má, jen se rozhodly, že nahodí blonďaté mimikry. Takže nejsou vidět. :-D
Zuby má! Nakonec se dva slitovaly a stihly to, aby na roce nebyl bezzubý podivín.
BATOLE GURMÁN
Tak jo. Vařím, peču, dusím, vybrané kombinace vymýšlím a nakonec to stejně skončí u mlíka. Jo ahá! Ještě jsem vám neřekla, že jsem ten hrozný druh eko-bio-matky, která kojí ještě i na roce! Huppps, je to venku!
Rád má veškeré ovoce. V zelenině už je vybíravější, ale upravenou jí prakticky všechnu. Maso nic moc, buď ho musím namixovat a schovat do zeleniny, nebo si dá opečenou flákotu nakrájenou na nudličky tak, aby to mohl jíst sám. Má rád kaše s ovocem, jogurt a tvaroh. Když se začínalo s příkrmy, jedl jako zjednaný a všechno toužil ochutnat a toužil toho ochutnat hodně... teď je takový zdrženlivější a někdy dá přednost mlíku před kuchařským uměním své matky (tak a teď nevím, zda si to nemám brát nějak osobně...)
No raději no comment. :-D :-D
A TA NAROZENINOVÁ OSLAVA?
Královsky jsme oslavili ten první úžasný rok života, který je tak kouzelný a neopakovatelný. Dvě oslavy, tři dorty, kopa nádherných dárků. Fotky, oslavné zápisy do miminního alba (fakt ho pořád píšu), balónky, bublifuky.
Bylo to krásné, především díky všem, kteří přišli a udělali krásnou atmosféru.
Ufffff! Příští taková párty až na patnáctiny a beze mě! :-D
Ouuuje, článek původně plánovaný jako zamyšlení sama nad sebou, nad proměnou pošuka v ještě většího pošuka, který s sebou v báglu nosí pošuče, se trošku rozjel a vzal to jiným směrem... no neva. Už to asi nevylepším, tak snad alespoň
někdy dopíšu ten článek o tom, kde všude jsme výletili, který mám rozepsaný z 31. ledna. :-D
Krásné nastávající léto, milí.
