Mezinárodní setkání Europarc Federation v Českém Krumlově 28.9.-30. 9. 07

Začalo to tak nevinně, sice jedním e-mailem s dotazem ohledně mé angličtiny. Hm...8 let školní výuky. Pokračovalo to druhým e-mailem s oznámením, že jsem byla vybrána jako reprezentant oddílu na mezinárodní konferenci Europarc Federation spolu s Petrou a Šárkou. Wow, jsem potěšena.

---

Cesta je cíl

Vyjeli jsme ráno kolem osmé hodiny a za necelou hodinku jsem byli u Prahy. Jižní spojka byla autoprázdná, takže jsme mohli vesele pokračovat dál. brzy nám ale přestalo být veselo, kdesi na jihu naší vlasti se objevili první drobné zácpy, takže jsem obraceli a jeli úplně jinudy. tak jako tak jsem časem dorazili do hostince U Emmy Destinové, kde nás čekal oběd. To nám to ale pěkně pečeně začíná. :-)

Po obědě jsem jeli kolem rybníků i rybníčků dál na jih - do Třeboně. Auto zůstalo na parkovišti a my jsem radostně vykročili přes lázně kolem Zlaté stoky k zámku. měli jsem štěstí na paní průvodkyni, která nám živě a s elegantním humorem povyprávěla o zdejších dějinách a jejich strůjcích. Nadýchaní historií odjíždíme do Krumlova.

Kdo by neznal ten pohled na zámeckou věž nad tichou Vltavou. Správně, právě tento pohled nás přivítal. Celkem brzy jsme našli motorest , kde jsem měli zajištěné ubytování. Pan domácí nám přidělil chatičku číslo pět - a už jsme bydleli.

S přibývajícím večer doráželi i ostatní rangerské skupiny z Krkonoš, Šumavy, Gesäuse a z Bavorské nár. parku. Večer k nám na návštěvu přišli šumavští kolegové a kolegyně - navazujeme vztahy.

Anglicky nebo rukama nohama?

Vstávali jsme brzy ráno, ještě za tmy. Hned po snídani jsme pádili do Mincovny, kde nás čekal opravdu mezinárodní program, který spočíval v prezentaci naší činnosti (a angličtině samozřejmě - no, opravdu se omlouvám za těch pár skřeků, které ze mě vypadli) a seznamovacích hrách. (To bylo obzvláště zajímavé - například seřadit se podle nejvyšších vrcholů našich chráněných oblastí - byli jsme předposlední. Asi budeme chodit vytahovat Smrk do oblak :-)) Pak nás rozdělili do smíšených skupin a museli jsem udělat plakáty na téma: "Mezinárodní spolupráce Junior Rangers" řeknu vám, že nejvtipnější byla ta komunikace: Každý vysvětloval, co má na mysli a myslím, že rodilí Angličané by z nás umřeli smíchy.

Po dodělání plakátů nás propustili na oběd, který byl v programu jako "quick lunch", avšak raut, který pro nás připravili moc rychle nevypadal. Po obědě nás čekal bojový úkol. Dostali jsme letáčky a měli jsem je rozdat mezi hosty. Tak to jelo: " Excuse me, I have some informacions about Junior Rangers and our protected area. Can I give you this leaflet?..." Někteří delegáti byli tak sdílní, že snažili naučit pár českých slovíček a detailně se zajímali úplně o všechno. Po této revue jsem absolvovali prohlídku Českého Krumlova s českým průvodcem mluvícím anglicky, který později začal mluvit česky a Tomáš překládal do němčiny. Závěrem prohlídky byl sjezd krumlovského jezu pod zámkem.

Když jsem dorazili zpět do chatek, začali přípravy na slavnostní galavečer. zatímco jsem se všichni malicherně oblékali, Péťa se učila svůj přednes na večer. Měla shrnout program Junior Ranger u nás a samozřejmě neopomenula ani vypíchnou Jizerky. Jeli jsme. Přišla ona slavnostní chvíle, přišel čas, kdy Péťa přebírala mikrofón, kdy začala mluvit. Drželi jsme jí palce, vždyť kdo z nás by dokázal mluvit před plným sálem významných lidí? Péťa excelovala. Naprosto výtečně řekla s klidem vše, co si připravila. A my jsme byli (a jsme) na ni pyšní.

Po programu a bohaté večeři jsem odjeli zpět do chatek. Slastné bylo usínání po tak záživném dni.

Druhý den ráno jsem jeli domů. Opět skrz naši republiku, navzdory všemu, co jsme za žili.

Články o konferenci:

• http://econnect.ecn.cz/txt_tzpr_full.stm?x=2044604
• http://www.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=71&news_id=533
• http://www.martinbursik.cz/4/284/detail/do-ceskeho-krumlova-za-tyden-prijedou-evropsti-odbornici-na-ochranu-prirody/
• http://www.europarc2007.org/index.php
• http://www.zbojnici.cz/3602CSOP/stezka/akce07092.pdf

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Zločin a trest

Stručný obsah knihy na zadní straně obálky říká, že Zločin a trest je román o člověku, který spáchá zločin z ideových pohnutek a posléze je neschopen unést vlastní vinu. Jako vysvětlení to určitě stačí, já si ale myslím, že tohle není tak důležité.

---

Příběh začíná na počátku léta, kdy se bývalý student práv Rodion Romanyč Raskolnikov odhodlává zabít starou lichvářku. Dlouho přemítá a uvažuje, až se odhodlá. Všechno přesně vymyslí a naplánuje do posledního detailu. Když ale stojí před dveří té nebohé ženy ucítí, že je nervózní, že selhává. Vstoupí, udeří - je mrtva. Ve stejný okamžik do bytu vchází sestra zavražděné, Raskolnikov zpanikaří a zabíjí ji také. Z místa činu utíká jen díky sledu náhod.

Na Raskolnikova náhle padá stín viny. Neustále se chce přiznat, ale nikdy to neudělá, neustále blouzní napůl v nemoci, která je spíše duševního charakteru. Mezitím dostane dopis od sestry a matky z venkova, který jasně oznamuje, že se jeho sestra Avdoťja Romanovna hodlá provdat za bohatého, vzdělaného, leč příliš nadutého pana Lužina. Pouhý dopis stačí k tomu, aby byl Lužin Raskolnikovem nenáviděn a také se později, při osobním setkání, velmi ostře střetnou.

Do příběhu zasahuje ještě příběh jiný: a to sice příběh rodiny zoufalého opilce Marmeladova, který jednou doplatí na svůj nešvar - na ulici ho přejede kočár. Raskolnikov se později sbližuje s jeho dcerou Soňou, které také svěří své tajemství a doufá, že se mu uleví. Nikoliv - příběh jen zamotává ještě víc. Jeho doznání Soně vyslechne také prostopášný soused z venkova (který po smrti své ženy odjel do Petrohradu, kde se příběh odehrává) Svidrigajlov.

Jestli se Raskolnikov nakonec přizná a jestli ho odsoudí, jak to dopadne mezi ním a Soňou, to si přečtěte sami. Nedá se říct, že by příběh skončil vyloženě dobře, ale neskončil ani vyloženě špatně. Je to moc napínavé čtení, které se soustředí na psychologii každé postavy, přesto, že budete znát myšlenky všech postav, nebudete se ani na okamžik nudit.

charakteristika Raskolnikova

Spím na zemi vedle skříně

Je to zas nějaký ten pátek, co jsem nepřispěla s nějakým tím článečkem. Napravuji to tedy teď. Dříve ale bych chtěla poděkovat všem návštěvníkům za přízeň, páč statistiky mluví vcelku jednoznačně: chodíte sem často a v hojném počtu. Dík vám všem.

---

Co škola? Celkem fajnec, již týden nemáme matematiku a to pro nemoc matematikářky. V pondělí jsem byli na přednášce pana Dänikena, který se nám snažil namluvit jakési science fiction o mimozemšťanech. Neříkám, že na tom něco není, ale některé věci mi přišli hodně absurdní. Ve středu jsem nadšeně vlezla do 1.A udělat nábor do našeho oddílu - no, totální nezájem. Dostali všechny kontakty a instrukce, ale myslím, že se nikdo z nich neozve. Ve čtvrtek jsme absolvovali dvouhodinovku chemie, po které kámoška prohlásila: "...mein Traumberuf.." Čímž nás všechny pobavila.

Co doma? Tak tu to vypadá mnohem veseleji: s blížícím se stěhováním přibývá krabic, bedýnek a pytlů. Neúprosně se tu a tam objevuje chaos, zmatek a zoufalství...už jsem vyklidila celý skleník v obýváku, kde byla kopa nádobí používaného jen jednou do roka ( a to kdoví jestli) a rodinnou knihovnu, kde jsem našla třeba Moliéra, na kterého jsem v knihovně 2 měsíce čekala. Máme to mi ale intelektuální knihovnu, navíc dokonala multižánrovou! Včera večer se záhadným způsobem rozpadla moje postel, koupená od nějakých Moldávijců či koho, a tak spím na (naštěstí již kvalitnější) matraci na zemi vedle skříně. Už dlouho jsem se nevyspala tak dobře, to myslím zcela vážně.

Co jináč? V pondělí jsem byla na asi 6. hodině tanečních a jako jediná z celého kurzu jsem nepochopila džajfovou otočku. Takže všichni pluli po parketě a já se snažila zoufale naučit nějaké šup sem a šup tam, no a když máte za partnera ještě větší dřevo než jste vy sami, tak to jde těžko. Dneska jsem si koupila 2 céda od Mňágy a Žďorpa: Radost až na kost a Happyend. Bájo. Také jsem se úspěšně překonala a koupila první vánoční dárek, pro maminku. Uááááá! Už to zase začne, to nechutné předhánění v tržbách.