Ušít tepláky

Moje lítost nad starým potrhaným tričkem vyústila v nezlomné rozhodnutí z něj ušít malému tepláky. Nebo je to spíš ten pomyslný impulz... pamatuji si, že když mi bylo tak kolem deseti let, prosila jsem mamku, aby mě naučila šít na stroji. Ona tenkrát nechtěla, neboť to dle svých slov "sama moc neuměla". A tak bylo tohle šicí přání uspáno na dlouhá léta...

A pak se zrodilo to, čemu se říká zero-waste životní styl - tedy snaha žít bez zbytečného odpadnu a využívat to, co již máme. V podstatě jsme v tomto duchu byli vychováváni - ten šílený konzumní kolotoč se naší rodině fakt nějak vyhnul. Když jsem však jednoho dne otevřela skříňku v kuchyni a vypadlo na mě obrovské množství igeliťáků, které tam shromaždujeme na další použití, dostala jsem vztek. Proboha! Co s tímhle bordelem budu jako dělat? A tak se zrodilo nakupování do vlastních látkových sáčků. A jak to souvisí s tepláky? První sáčky mi mamka uháčkovala (boží, musím o nich jednou napsat!), další jsem si ze staré záclony ušila u kamarádky. A byla jsem opojená tím, že DOKÁŽU něco ušít!

MAMI, PŮJČÍM SI STROJ!

Takže jsem si domů přinesla malý šicí stroj značky Lada, ke kterému už ani nebyl návod a kupodivu jsem ho ani nenašla v internetovém éteru... Díky různým jiným návodům na podobné stroje jsem zvládla navléknout vrchní i spodní nit a zkusit tu mašinku rozjet.

V rámci experimentování jsem ušila další sáčky pro kamarádky (stačila k tomu jedna stará záclona, zbytek stužky a různé zbytky poloprůhledných látek po babičce). Zkrátila jsem si roztrženou sukni - to bylo docela dobrodružství, neboť jsem ji vinou svého nadšení a své nepozornosti zaobroubila do líce - a jedny kalhoty, jejichž nohavice byly podivně řešené - mám tak tříčtvrťáky.

Sáčky, tzv. frajerské. Ty jen ze záclony jsem nefotila. :-D

A pak jsou tu dvě pánská trička s dírkami... Hadrů máme dost, vyhodit je jen tak, to mi bylo líto. Nová šicí výzva se tak sama přihlásila o slovo. Ušij z trička tepláky.

V HLAVNÍ ROLI STARÁ LADA A PAVLOVO PROŠOUPANÉ TRIKO

Vzala jsem tepláky, které šila maminka mojí kamarádky - je to jednoduchý střih, sešijí se k sobě dvě "účka" - a obkreslila jsem si je na tričko, vystřihla a sešila. Rázem mi spadlo šicí sebevědomí, protože se zdálo, že zpod stroje vylezl pěkný paskvil a nikoli polotovar tepláků. Jak jsme zjistila, říká se jim "tepláky s kulatým sedem". Moje mamka by jim asi řekla "nas*ávačky". Tak jsem to zahodila do kouta a nechala být.

K teplákům jsem se vrátila až po došití několika jednoduchých sáčků. Dlouho do noci jsem zkoumala, jak našpendlit náplet, aby vše po sešití vyšlo tak, jak potřebuji... ale pak se stalo nemožné: to staré triko se přerodilo v parádní zelenočervené tepláky.

V noci jsem už neměla morál to aranžovat a fotit... takže pod umělým světlem na koberci.

Snad postačí pro ilustraci mého šicího triumfu! :-D

Asi tušíte, že skutečná výhra není tepláky ušít, ale obléci je batoleti a vyfotit ho v nich. Zkouška tepláků proběhla skvěle. Velmi ochotně si je obléknul (jupí, tepláky sedí, nelezou, neplandají - jak jsem to dokázala nevím) a velmi ochotně v nich dělal blbinky. A tak jediné, co chybí k dokonalosti je to roztomilé šťastné děcko sedící u své oblíbené hračky v recytepláčkách, které právě odpadly od šicího stroje jeho kreativní maminky.

Blbinky, blbinky tepláky netepláky

PROJEKT VAK

Současně s tepláčky jsem rozdělala ještě druhou šicí výzvu - batoh, tedy takový ten pytloidní vak na provázky, který dnes nosí snad úplně každý a já ještě ne. Potřebovala jsem zkusit, jak mi to půjde. Našla jsem fajn návod na blogu notjustmum.cz a i když jsem byla chvílemi pěkně zmatená kde je rub a kde je líc, pomalu ale jistě se rýsoval výsledek. Použila jsem zbytek látky, který jsem našla u mamky a podšívku z dědictví po babičce.

A tento světový unikát, jediný svého druhu obdržela dcerka kamarádky, která si o něj jako první řekla a ještě mi dala tolik důvěry, že to hned napoprvé bude nositelné.

Zkrátka šít je opravdu radost - něco vždycky vznikne. Moc mě to baví a už chápu, co s tím všichni mají.